3 C 5/2022

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Davidem Novotným ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 15.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 9.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3.625,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 6.000 Kč s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 10.753,07 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.000 Kč od 7. 12.2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá zaplacení částky 15.000 Kč s příslušenstvím, které sestává z kapitalizovaného úroku ve výši 10.753,07 Kč (při sazbě 23,75 % ročně z částky 15.000 Kč od 14. 12. 2016 do 6. 12. 2019), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3.625,85 Kč (ve výši 8,05 % ročně z částky 15.000 Kč od 21. 12. 2016, do 6. 12. 2019), úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ Právní předchůdkyně“) a žalovaným dne [datum]. Právní předchůdkyně prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného. Žalovaný neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnuté zápůjčky, přičemž dle splátkového kalendáře byl povinen uhradit poslední splátku do 13. 12. 2016. Žalovaný uhradil Právní předchůdkyni celkem 6.000 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud tak jednal v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „o. s. ř.“)

3. Soud zjistil, že dne [datum] podepsali Právní předchůdkyně a žalovaný listinu nazvanou„ SMLOUVA O PŮJČCE“ (v systému CEPR jako [anonymizováno]). Žalovaný svým podpisem stvrdil, že od Právní předchůdkyně převzal v hotovosti částku 15.000 Kč, přičemž se v dané listině zavázal poskytnutých 15.000 Kč vrátit spolu s poplatky, a to úrokem ve výši 2.100 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, splatných každý 7. kalendářní den, první splátka 7. kalendářní den po uzavření smlouvy; jako zápůjční úroková míra byla v dané listině uvedena míra 23,72 % ročně, RPSN pak 75,72 % (předmětná listina, systém CEPR). V listině nazvané„ ZÁKAZNICKÁ KARTA“, opatřené datem [datum], žalovaný svým podpisem jako pravdivé a úplné stvrdil údaje vyplněné zprostředkovatelem úvěru, a to adresu trvalého pobytu [ulice a číslo], [obec], adresu místa výběru [ulice a číslo], [obec]; že bydlí v podnájmu, je zaměstnán tzv. na hlavní pracovní poměr u [právnická osoba] na adrese [adresa], dosahuje mzdy ve výši [částka], dalšího nespecifikovaného příjmu ve výši [částka]; jeho měsíční výdaje činí celkem 25.500 Kč a sestávají z nájemného/inkasa ve výši 15.000 Kč, výdajů domácnosti ve výši 10.000 Kč a výdajů na telefon ve výši 500 Kč. Zároveň potvrdil, že k ověření údajů předložil občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu (předmětná listina, v systému CEPR pod označením [anonymizováno]). Dne [datum] podepsaly Právní předchůdkyně a žalobkyně listinu nazvanou„ Smlouva o postoupení pohledávek“ vymezených v příloze 1 smlouvy (v CEPR jako [anonymizováno]), kde je uvedena pohledávka Právní předchůdkyně za žalovaným (listina označená v systému CEPR jako [anonymizováno]). Postoupení své pohledávky oznámila Právní předchůdkyně dopisem (oznámení o postoupení pohledávky, v CEPR pod [anonymizováno]) zaslaným žalovanému prostřednictvím České pošty, s. p. dne [datum] tzv. doporučeně (podací lístek, v CEPR jako [anonymizováno]), jímž ho současně vyzvala k uhrazení dlužné pohledávky (předmětné oznámení). Předžalobní výzvu (v systému CEPR jako [anonymizováno]) zaslala žalobkyně žalovanému prostřednictvím České pošty, s. p. dne [datum] (podací lístek, v CEPR [anonymizováno]).

4. Z jiných než shora uvedených důkazů nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z oněch jiných důkazů neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat, a proto z nich vycházel při zjišťování skutkového stavu.

5. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] podepsali Právní předchůdkyně a žalovaný listinu nazvanou„„ SMLOUVA O PŮJČCE“. Svým podpisem žalovaný potvrdil, že od Právní předchůdkyně převzal v hotovosti částku 15.000 Kč, které se zavázal vrátit s poplatky, a to úrokem ve výši 2.100 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč, v ujednaných splátkách. V listině nazvané ZÁKAZNICKÁ KARTA žalovaný svým podpisem jako pravdivé a úplné stvrdil ke dni [datum] údaje vyplněné zprostředkovatelem úvěru: adresu místa výběru v [obec], kde žil v podnájmu a pracoval na základě pracovní smlouvy pro [právnická osoba], za což pobíral měsíčně mzdu [částka], přičemž mu plynuly další příjmy ve výši [částka], které nespecifikoval; a dále uvedl, že jeho měsíční výdaje činily celkem 25.500 Kč a sestávají z nájemného/inkasa ve výši 15.000 Kč, výdajů domácnosti ve výši 10.000 Kč a výdajů na telefon ve výši 500 Kč. Potvrdil, že k ověření údajů předložil občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu. Dne [datum] podepsaly Právní předchůdkyně a žalobkyně listinu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek vymezených v příloze 1 smlouvy, kde je uvedena pohledávka Právní předchůdkyně za žalovaným. Postoupení své pohledávky oznámila Právní předchůdkyně dopisem zaslaným žalovanému tzv. doporučeně prostřednictvím České pošty, s. p. dne [datum], přičemž v tomto dopise byl žalovaný zároveň vyzván k zaplacení dlužné částky. Žalovaný Právní předchůdkyni uhradil celkem 6.000 Kč, jak tvrdí žalobkyně; tomuto tvrzení neměl soud důvodu nevěřit.

6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů: Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, není-li dále stanoveno jinak, řídí se práva a povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky dle § 2390 o. z. ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ten den totiž Právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 15.000 Kč (jistinu, zápůjčku), kterou žalovaný v hotovosti převzal a zavázal se vrátit se sjednanou úplatou a se sjednanými poplatky v ujednaných splátkách. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, což se podává jak ze smlouvy, tak z tzv. zákaznické karty, kdežto Právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí zápůjčky jako podnikatelka.

8. S ohledem na údaje uvedené v tzv. zákaznické kartě, kterou žalobkyně předložila k výzvě soudu k prokázání řádného přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného Právní předchůdkyní (č. l. 13), je zjevné, že Právní předchůdkyně řádně nezkoumala a nevyhodnotila tzv. úvěruschopnost spotřebitele (zde žalovaného) ve smyslu § 9 odst. 1 z. s. ú. a rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) a Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně se vůbec nepozastavila nad tím, že žalovaný měl mít vedle příjmu z pracovního poměru od [právnická osoba] ve výši [částka] měsíčně, který dle karty zákazníka doložil předloženými výplatními páskami a pracovní smlouvou, ještě další příjem ve výši [částka], o němž však neuvedl ničeho. Z karty zákazníka, kterou žalobkyně předložila k prokázání toho, že Právní předchůdkyně řádně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného (výzva dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. – č. l. 13), vůbec neplyne, na základě jakého právního důvodu žalovaný pobíral onen další příjem. Společnost [anonymizováno] označil za svou zaměstnavatelku, s níž uzavřel pracovní smlouvu a pro niž vykonával závislou práci na tzv. hlavní pracovní poměr. Předložené výplatní lístky a pracovní smlouva se proto musely vztahovat k příjmu od této společnosti, nikoli k jinému –„ dalšímu“ příjmu. Tvrzené a částečně doložené (nájemné/inkaso; ostatní výdaje žalovaný jen tvrdil; vzhledem k jejich obvyklé výši o nich soud nepochybuje) výdaje žalovaného doložený příjem přesahovaly o více než 9.000 Kč. Za takové situace neměla Právní předchůdkyně žalovanému úvěr poskytnout, aniž by si řádně ověřila, zda opravdu žalovaný dosahuje dalšího příjmu ve výši [částka]. Nadto žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by Právní předchůdkyně ověřovala, zda má žalovaný další závazky či zda proti němu nejsou vedena exekuční řízení. Ze všech uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že Právní předchůdkyně zanedbala svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 9 odst. 1 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Ke zjevnému narušení dobrých mravů došlo i sjednáním úplaty a poplatků za„ služby“, které ve svém souhrnu přesáhly 74 % jistiny ([číslo]). Nelze opominout ani skutečnost, že z důvodu nesplácení zápůjčky žalovaným nemohla být zcela realizována služba hotovostního inkasa splátek. Poplatky za služby jsou skrytým úrokem (úplatou) za poskytnutí peněžité zápůjčky. Bez ujednání o úplatě by ke kontraktaci nedošlo, a i proto je smlouva o zápůjčce neplatná jako celek (§ 576 o. z.) Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích.

9. Výše poskytnuté zápůjčky nemá vliv na rozsah povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, jelikož zákon (na základě práva Evropské unie) ukládá takovou povinnost poskytovateli spotřebitelského úvěru bez dalšího. Poskytovatel na tuto svou povinnost nesmí rezignovat. K argumentaci rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích jako soudu odvolacího ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, soud předně zdůrazňuje, že daným rozsudkem není vázán; svůj právní názor založený na jiných skutkových okolnostech věci soud podrobně rozvedl v předcházejícím bodě odůvodnění. V této věci žalovaný nevymezil ani nedoložil tzv. další příjmy.

10. V řízení bylo prokázáno, že Právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku ve výši 15.000 Kč. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Dále soud vyšel z toho, že žalovaný uhradil na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy celkem 6.000 Kč. Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaný v rozsahu částky 9.000 Kč (15000-6000) bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, potažmo Právní předchůdkyně, která tuto svou pohledávku (byť jako pohledávku z platné smlouvy o zápůjčce) postoupila na žalobkyni.

11. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do žalobního žádání na zaplacení částky 9.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3.625,85 Kč. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu žalobu zamítl pro nedůvodnost (výrok II.). Soud dodává, že nárok na úrok z prodlení z dlužné částky má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. Poslední splátku měl žalovaný uhradit do 13. 12. 2016, což se však nestalo, 7. kalendářní den po tomto dni (jako lhůta pro úhrady splátek) připadl na 20. 12. 2016. Žalobce se v prodlení ocitl od 21. 12. 2016. Od tohoto dne žádá žalobkyně úroky z prodlení (kapitalizovaný úrok z prodlení).

12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Z větší části úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, pročež žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl úspěšný více než z 50 %, jelikož žalobě bylo vyhověno jen v rozsahu uvedeném v předcházejícím bodě odůvodnění – ke dni vydání rozhodnutí celkem co do částky 14.342,82 Kč –, kdežto žaloba byla zamítnuta do částky 6.000 Kč s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 6.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 10.753,07 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.000 Kč od 7. 12.2019 do zaplacení – ke dni vydání rozhodnutí co do částky 21.265,28 Kč.

13. Lhůta k plnění je stanovena podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.