3 C 84/2023

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Davidem Novotným ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 20.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 14.550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 14.550 Kč od 30. 11. 2022 do 31. 12. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 14.550 Kč za dobu od 1. 1. 2023 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 5.450 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 7.830 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 20.000 Kč za dobu od 2. 7. 2015 do 29. 11. 2022 s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí a co do zákonného úroku z prodlení z částky 5.450 Kč za dobu od 30. 11. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 13. 12. 2022 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 2. 7. 2015 do zaplacení a neuhrazeného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 830 Kč, když žalobu odůvodnil tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel s právní předchůdkyní žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], (dále jako„ právní předchůdkyně“), smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalovanému 20 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy, přičemž spolu s jistinou půjčky se žalovaný zavázal právní předchůdkyni splatit sjednaný úrok a poplatky. Žalovaný zaplatil právní předchůdkyni 5 450 Kč, ty byly právní předchůdkyní započteny na souhrnný poplatek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi právní předchůdkyní a přechodným věřitelem, [právnická osoba] [anonymizováno], (dále jako„ přechodný věřitel“), došlo s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky na přechodného věřitele, změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi přechodným věřitelem a žalobcem došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni [datum], o postoupení pohledávek byl žalovaný písemně vyrozuměn. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění, žalobce požaduje úrok z prodlení od 2. 7. 2015, tedy ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky na přechodného věřitele.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Po skončení jednání dne 23. 10. 2023 byl soudu předložen úřední záznam o telefonické omluvě žalovaného a žádosti žalovaného o odročení jednání. Žádosti žalovaného o odročení jednání nebylo možné vyhovět, když se jednalo o omluvu opožděnou, která byla soudu předložena až po ukončení jednání.

3. Smlouvou o půjčce [číslo] bylo prokázáno, že tato smlouva byla právní předchůdkyní a žalovaným podepsána dne [datum]. Dle textu listiny právní předchůdkyně poskytla žalovanému 20 000 Kč a tuto částku žalovaný při podpisu smlouvy převzal. Žalovaný se dle znění uvedené smlouvy zavázal vrátit peníze spolu se souhrnným poplatkem 13 280 Kč v 52 týdenních splátkách po 640 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7 dnů od data uzavření smlouvy.

4. Ze zákaznické karty soud zjistil, že se jedná o nevyplněný vzorový formulář, který nevypovídá nic o tom, zda byly právní předchůdkyní zjištěny jakékoliv údaje o příjmech či výdajích žalovaného, jeho majetku nebo osobním stavu.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohou č. 1 k této smlouvě bylo prokázáno, že je podepsána právní předchůdkyní, jako postupitelem, a [právnická osoba] [anonymizováno] (přechodný věřitel), jako postupníkem. Obsahem této smlouvy je postoupení pohledávek uvedených v příloze této smlouvy, mimo jiné i pohledávky za žalovaným ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] na postupníka k okamžiku uhrazení úplaty za postupované pohledávky.

6. Potvrzením o přijetí úplaty bylo prokázáno, že úhrada za postupované pohledávky byla právní předchůdkyni uhrazena [právnická osoba] [anonymizováno] (přechodný věřitel) dne [datum].

7. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a poštovním podacím archem bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalovaného informovala o postoupení pohledávky z titulu předmětné smlouvy o půjčce na [právnická osoba] [anonymizováno] a toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 31. 7. 2015.

8. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a poštovním podacím archem bylo prokázáno, že [právnická osoba] [anonymizováno] postoupila pohledávky ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní [číslo] na žalobce a žalovaného informovala o postoupení pohledávky, oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 4. 10. 2018.

9. Předžalobní výzvou žalobce ze dne [datum] a poštovním podacím archem bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu vyplývajícího ze shora uvedené smlouvy do [datum]. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 23. 11. 2022.

10. Smluvními podmínkami o půjčce se soud blíže nezabýval, když z nich neměly plynout pro věc žádné rozhodné skutečnosti. Oprávnění žalobce k poskytování spotřebitelských úvěrů od roku 2018 je pak pro věc bezpředmětné.

11. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný dne [datum] uzavřel s právní předchůdkyní smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy, přičemž spolu s jistinou půjčky se žalovaný zavázal původnímu věřiteli splatit i souhrnný poplatek v pravidelných splátkách. Právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy nijak neprověřila schopnost žalovaného splácet sjednávaný závazek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem, [právnická osoba] [anonymizováno], došlo prvně s účinností ke dni [datum] k postoupení pohledávky na přechodného věřitele, změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum], následně došlo k ujednání postoupení pohledávky za žalovaným z přechodného věřitele na žalobce. O postoupení pohledávek byl žalovaný rovněž písemně vyrozuměn. Před podáním žaloby žalobce žalovaného písemně upomínal o zaplacení do 29. 11. 2022, zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 23. 11. 2022. Žalovaný na smlouvu uhradil 5 450 Kč právní předchůdkyni.

12. Podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

13. Dle § 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“), tento zákon upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související, a zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1. Právní vztahy uvedené v odstavci 1 se řídí ustanoveními tohoto zákona. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle předpisů práva občanského. Nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí se podle obchodních zvyklostí, a není-li jich, podle zásad na kterých spočívá tento zákon.

14. Podle § 2 odst. 2 obch. zák. podnikatelem podle tohoto zákona je a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku, b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, c) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, d) osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu.

15. Dle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho částí (§ 476), smlouvy o nájmu podniku (§ 488b), zástavní právo k obchodnímu podílu (§ 117a), smlouvy o úvěru (§ 497), smlouvy o kontrolní činnosti (§ 591), smlouvy zasílatelské (§ 601), smlouvy o provozu dopravního prostředku (§ 638), smlouvy o tichém společenství (§ 673), smlouvy o otevření akreditivu (§ 682), smlouvy o inkasu (§ 692), smlouvy o bankovním uložení věci (§ 700), smlouvy o běžném účtu (§ 708) a smlouvy o vkladovém účtu (§ 716).

16. Podle § 262 odst. 4 obch. zák. ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

17. Dle § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“), pro účely tohoto zákona se rozumí spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit 19. Dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

20. Podle § 52 obč. zák. ve znění účinném do 7. 3. 2006 spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy upravené v části osmé tohoto zákona, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

21. Dle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

22. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

23. Dle § 517 odst. 1 věty první obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.

24. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžního dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

25. Podle § 524 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

26. Vzhledem k tomu, že se v řízení vyskytuje cizí prvek daný sídlem žalobce, řešil soud primárně otázku vlastní pravomoci a příslušnosti v projednávané věci. Za situace, kdy Česká republika i Maltská republika jsou členy Evropské unie a řízení ve věci bylo zahájeno po 10. 1. 2015, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012. Podle čl. 18 odst. 2 citovaného nařízení u spotřebitelských smluv smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. V dané věci jde o závazek ze spotřebitelské smlouvy, žalovaný jako spotřebitel má bydliště v České republice a tím je dána příslušnost tohoto soudu k projednání a rozhodnutí sporu. Při uzavření smlouvy se mezinárodní prvek mezi stranami, věcně, ani dle jakéhokoliv ujednání nevyskytoval, není tedy důvodu k úvahám o případné aplikaci cizího práva.

27. Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 479 a násl. obch. zák. ve spojení s § 2 písm. a) z. s. ú. a § 52 a násl. obč. zák ve znění účinném do 7. 3. 2006. Je zjevné, že právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí úvěru jako podnikatelka ve smyslu § 2 odst. 2 obch. zák. a dodavatelka ve smyslu § 52 odst. 2 obč. zák. Pokud jde o postavení žalovaného, jednal v postavení spotřebitele ve smyslu § 52 odst. 3 obč. zák., když z ničeho se nepodává, že by uzavíral smlouvu jako podnikatel.

28. S ohledem na spotřebitelskou povahu poskytnutého úvěru musel soud při posouzení věci přihlédnout k zásadě ochrany spotřebitele (slabší smluvní strany) jako jedné z vůdčích zásad soukromého práva (např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, popř. nález Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2009 sp. zn. I. ÚS 342/09; srov. též § 262 odst. 4 obch. zák.). Význam ochrany spotřebitele ostatně akcentuje také Krajský soud v Ostravě, který například ve svém usnesení ze dne 23. 6. 2022, č. j. 75 Co 199/2022-87, uvedl, že právní úprava spotřebitelského práva je založena na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany a tato zásada je vyjádřením pohledu spravedlnosti na uspořádání těchto typů vztahů.

29. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20, vyjádřil názor, že korektiv dobrých mravů obecným soudům nebrání zohlednit mimo jiné i to, zda věřitelka dostatečně prověřila a posoudila schopnost stěžovatelů splnit v budoucnu jejich závazek, byť takovou povinnost ze zákona v době uzavření smlouvy neměla, zvláště když věřitelka provedla prověření úvěruschopnosti stěžovatelů nedostatečně a v důsledku toho uzavřela úvěrovou smlouvu i se stěžovateli, kteří pro svoje majetkové poměry zjevně nebyli schopni závazek splnit. Obecné soudy jsou totiž povinny přezkoumat obsah smluvního závazkového vztahu, zatěžuje-li neobvykle jednu ze smluvních stran, resp. některé z více spoludlužníků, a je výsledkem strukturální nerovnosti ve vyjednávací síle. Z uvedeného je možno dovodit, že povinnost přezkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr stíhala poskytovatele úvěru i v době, kdy takovou povinnost výslovně žádný právní předpis nestanovil. Ostatně Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Poskytovatelé úvěru tedy měli zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr bez ohledu na to, zda jim byla výslovně uložena zákonem. Pokud tak nečinili, musí to jít k jejich tíži, neboť svým liknavým a neopatrným přístupem mohli (spolu) způsobit strukturální a sociální problémy vysoké míry zadlužení, platební neschopnosti spotřebitelů, tzv. obchodu s chudobou, bezvýsledných exekucí a přílivu lidí zatížených řadou exekucí do šedé ekonomiky. Právní předchůdkyně zcela rezignovala na jakékoli zjišťování schopnosti spotřebitele splatit poskytnutý úvěr, to musí mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. K (absolutní) neplatnosti musí soud přihlížet i bez návrhu; soud musí dokonce z úřední povinnosti zkoumat, zda poskytovatel úvěru dostál své povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele (srov. citovaný nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20). Soud posoudil uzavřenou smlouvu o úvěru jako (absolutně) neplatnou dle § 39 obč. zák. Žalobce tak nemá právo na zaplacení úroků z úvěru (poplatku), nýbrž pouze na vydání případného bezdůvodného obohacení (ve výši nezaplacené jistiny) a zaplacení úroků z prodlení z bezdůvodného obohacení žalovaného.

30. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalovanému poskytla 20 000 Kč, žalovaný jí na to uhradil 5 450 Kč, bezdůvodné obohacení žalovaného tak činí 14 550 Kč. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na přechodného věřitele a poté na žalobce (§ 524 obč. zák., rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27/2012; přestože k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek došlo až po [datum], je třeba na věc aplikovat ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., neboť šlo o postoupení pohledávek vzniklých před 1. 1. 2014 – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1878/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 21/ 2018). Ve smyslu § 451 obč. zák. se žalovaný v rozsahu částky 14 550 Kč bezdůvodně obohatil. Právě tuto částku je žalovaný povinen žalobci vydat jako bezdůvodné obohacení (§ 457 obč. zák.).

31. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení žádané dlužné jistiny, tj. částky 14 550 Kč, představující bezdůvodné obohacení žalovaného, a co do úroku z prodlení se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 14 550 Kč od 30. 11. 2022 do 31. 12. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 550 Kč za dobu od 1. 1. 2023 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. V tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

32. Pokud jde o úroky z prodlení, je třeba vyjít z toho, že obohacený (zde žalovaný) je bezdůvodné obohacení povinen vrátit prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán, neboť doba splnění nebyla dohodnuta, není stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí (§ 563 obč. zák.). V řízení bylo prokázáno, že k plnění vyzývala žalovaného právní předchůdkyně, avšak již po postoupení pohledávky v době, kdy již nebyla jejím věřitelem. Dalším prokázanou výzvou je až výzva předžalobní, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 29. 11. 2022, soud tak splatnost stanovil na dané datum a do prodlení se žalovaný dostal až dne 30. 11. 2022.

33. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaný byl zjevně úspěšnější více než z 50 %. Z větší části úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

34. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro uložení lhůty delší ani pro přivolení k plnění ve splátkách.