4 C 155/2025

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Ondryášovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 13 223,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 10 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh, aby byla žalovanému dále uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1 595 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 623,89 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 035,60 Kč, částku ve výši 1 628,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 628,63 Kč od 31. 1. 2025 do zaplacení, se v této části zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 523 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl soudu podán dne 31.3.2025, se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 11 595 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 623,89 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 035,60 Kč, částky ve výši 1 628,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 628,63 Kč od 31. 1. 2025 do zaplacení, když žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o účtu dne 13. 03. 2012 č. , hodnota, , žalovanému byl otevřen účet č. , č. účtu, , přičemž na základě dodatku ke smlouvě o účtu ze dne 15. 05. 2013 byla mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným uzavřena smlouva o kontokorentu k účtu č. , č. účtu, jakožto úvěr. Žalovanému bylo umožněno přečerpat účet formou neúčelového úvěru, který mu byl poskytnut formou úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč, žalovaný dlužnou částku neuhradil a jeho účet vykazoval nepovolený záporný zůstatek, vyzýval jej žalobce k úhradě, žalovaný ničeho nezaplatil, žalobce úvěr zesplatnil ke dni 30. 01. 2024, v tomto řízení požaduje po žalovaném zaplatit částku ve výši 11 595,00 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč a dlužných poplatků ve výši 1 595 Kč se smluvním úrokem z částky 10 000 Kč ve výši 8,05 % ročně od 01. 03. 2025 do zaplacení a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 01. 03. 2025 do zaplacení a dále kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2.035,60 Kč a dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 623,89 Kč. V průběhu trvání právního vztahu se žalovaný dostal do debetního zůstatku, k jehož vyrovnání byl žalobcem několikrát marně písemně vyzýván, dne 02. 10. 2024 došlo k odstoupení od smlouvy o účtu č. , č. účtu, , při odstoupení činil debetní zůstatek částku ve výši -1.446,28 Kč, ke dni 30. 01. 2025 došlo ke zrušení účtu dlužníka, kde debetní zůstatek činil výši -1.628,63 Kč. Žalobce vzhledem ke shora uvedenému uplatňuje částku ve výši 1 628,63 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne následujícího po zrušení účtu (tzn. od 31. 01. 2025) do zaplacení.

2. Žalobce byl soudem vyzván, nechť doplní tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr, jaké příjmy a výdaje žalovaný před schválením úvěru doložil, jaké předložil doklady ověřující pravdivost jeho tvrzení, dále aby u kapitalizovaného úroku 2 035,60 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 623,89 Kč uvedl, za jaké období je požadován a jakou procentní sazbou je úročen, u poplatků 1 595 Kč za jaké služby a za jaké období jsou požadovány a z čeho vyplývá jejich výše, v téže lhůtě označil důkazy k prokázání doplněných tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšný.

3. Žalobce na výzvu soudu reagoval podáním ze dne 3. 9. 2025, kdy výslovně uvedl, že vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o smlouvu o poskytnutí kontokorentu z roku 2013, nedohledal již ve své evidenci podklady k prověřování úvěruschopnosti žalovaného, dále popsal výpočet kapitalizovaného příslušenství, když sazba smluvního úroku činila 8,05 % (tedy snížená oproti sjednané sazbě ve výši 17,9%) ročně z nesplacené jistiny - napočítává se za každý den –, sazba úroku z prodlení činila ve snížené výši 8,05% ročně (snížená oproti zákonné sazbě úroku z prodlení) z nesplacené jistiny a poplatků - napočítává se za každý den. K žádosti soudu o sdělení, z jakých poplatků se skládá částka 1 595 Kč, sdělil, že se jedná o poplatky za upomínky a výzvy, kdy žalobce doložil soudu jako důkaz. Poplatky byly žalovanému naúčtované dle sazebníku Poštovní spořitelny.

4. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, jednání dne 11. 11. 2025 bylo vedeno v nepřítomnosti účastníků řízení, dne 18. 11. 202 byl soudem ve věci vyhlášen rozsudek.

5. Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 1. 2. 2024 a dodejkou bylo prokázáno, že žalobce po marném upomínání vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 12 747, 27 Kč do 8. 2. 2024, když využil svého práva a prohlásil všechny závazky z poskytnutého úvěru za splatné, zásilka byla žalovanému doručována dne 1. 2. 2024.

6. Výzvou ze dne 9. 11. 2023 a dodejkou bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky ve výši 2 119,86 Kč a 1 039,32 Kč do 9. 12. 2023. Zásilka byla žalovanému doručována dne 10. 11. 2023.

7. Opakovanými výzvami bylo prokázáno, že žalobce vyzýval žalovaného k zaplacení nepovoleného záporného zůstatků, poplatků.

8. Předžalobní výzvou a podacím archem bylo prokázáno, že dne 17. 3. 2025 byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k zaplacení žalované částky.

9. Žádostí o účet bylo prokázáno, že žalovaný požádal o zřízení účtu č. , hodnota, , žalovanému byl otevřen účet č. , č. účtu, .

10. Ze sazebníku soud neučinil žádná skutková zjištění s ohledem na skutečnost, že žalobce ani netvrdil, že ověřoval úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet.

11. Úvěrovým účtem a kompletní historií úvěru bylo prokázáno, že žalovaný v období shora čerpal kontokorent, ke dni 28. 2. 2025 činila nesplacená jistina 10 000 Kč.

12. Dodatkem ke smlouvě a oznámením o poskytnutí kontokorentu bylo prokázáno, že žalovaný pořádal o kontokorent, tento mu byl poskytnut v rámci 10 000 Kč s úrokovou sazbou 17,90 % ročně.

13. Odstoupením od smlouvy ze dne 2. 10. 2024 s dodejkou bylo prokázáno, že žalobce odstoupil od smlouvy o účtu, neboť tento účet vykazuje nepřetržitý debetní zůstatek, který k dnešnímu dni činí 1 446,28 Kč, a dlužný zůstatek na Kontokorentu (nesplacený úvěr) ve výši 14 189,17 Kč, celková dlužná částka činí 15 635,45 Kč, když dnem doručení tohoto odstoupení od smlouvy smluvní vztah zaniká.

14. Oznámením o zrušení účtu bylo prokázáno, že žalobce dne 31. 1. 2025 účet zrušil.

15. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

16. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o účtu dne 13. 03. 2012 č. , hodnota, , žalovanému byl otevřen účet č. , č. účtu, . Mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla následně dne 15. 5. 2013 uzavřena smlouva o kontokorentu k účtu č. , č. účtu, , žalovanému bylo umožněno přečerpat účet formou neúčelového úvěru, který mu byl poskytnut formou úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč s úrokovou sazbou 17,90 % ročně. Žalobce neověřoval úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet. Ke dni 28. 2. 2025 činila nesplacená jistina 10 000 Kč, žalobce úvěr dne 1. 2. 2024 zesplatnil, žalobce odstoupil od smlouvy o účtu, neboť tento účet vykazoval debetní zůstatek, žalobce ke dni 31. 1. 2025 účet zrušil. Žalovaný ničeho neuhradil.

17. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010, o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

18. Podle ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

19. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru soud posuzoval s ohledem na výše uvedené zákonné ustanovení věc dle předpisů účinných do 31. 12. 2013.

20. Podle ustanovení § 451 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

21. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

22. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

23. Soud dospěl k následujícímu právnímu hodnocení:

24. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti.

25. S ohledem na skutečnost, že v dané věci byly mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru podle § 657 obč. zák. v režimu spotřebitelského úvěru, byl soud s odkazem na ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ a ustálenou judikaturu povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdce žalobce dostál své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobce přitom výslovně uvedl, že vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o smlouvu o poskytnutí kontokorentu z roku 2013, nedohledal již ve své evidenci podklady k prověřování úvěruschopnosti žalovaného, nelze tedy dovodit, že by žalobce úvěruschopnost vůbec ověřil. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobce nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 9 odst. 1 ZoSÚ a smlouvy je tak nutno považovat za neplatné. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 451 odst. 2 obč. zák. podle neplatné smlouvy. Podle ustanovení § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

26. V řízení bylo předně prokázáno, že žalobce žalovanému umožnil čerpat formou kontokorentu úvěr v rámci 10 000 Kč, ke dni 28. 2. 2025 činila nesplacená jistina 10 000 Kč, proto žalobci vzniklo právo jen na zaplacení této částky, jak uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku, když žalovaný v řízení nijak nenamítal, že částku uhradil, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za ním. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení částky 10 000 Kč a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Z porovnání přiznané částky a zamítnutých nároků je zřejmé, že převážně úspěšný byl žalobce, kterému náleží náhrada v poměru 20 % (předmětem řízení byla k datu vyhlášení rozsudku částka 16 900 Kč), tedy 523 Kč z celkového nároku na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč.

28. Náklady řízení byly přiznány dle ust. § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za 3 úkony právní služby ve výši 400 Kč/úkon (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání návrhu), 3 paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 100 Kč/úkon dle ust. § 14b odst. 6 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy 3 x 100 Kč, dále 21 % DPH v částce 315 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Pro úplnost soud dodává, že nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplňování žaloby k výzvě soudu, neboť žaloba má být perfektní již při podání a odstraňování vad a nejasností není účelným úkonem. O místě k placení náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

29. Lhůtu k plnění soud stanovil třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro uložení lhůty delší ani pro přivolení k plnění ve splátkách.