4 C 174/2020

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Ondryášovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení splatnosti dluhu 2 000 000 Kč

I. Návrh žalobce, aby soud určil, že splatnost půjčky ve výši 2 000 000 Kč poskytnuté žalované žalobcem, nastává dnem doručení tohoto rozhodnutí, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 42 521,19 Kč k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem ze dne [datum], podaným soudu dne [datum], se žalobce domáhal určení splatnosti dluhu ve výši 2 000 000 Kč, který žalované poskytl jako půjčku ve dvou splátkách ze svého účtu převodem na účet žalované, a to dne [datum] v částce 1 000 000 Kč a dne [datum] ve výši 1 000 000 Kč. Žalobce pak uvedl, že půjčka byla ujednána bezúročná s tím, že žalovaná dluh zaplatí, až bude moci. Žalobce pak měl žalovanou o vrácení dluhu opakovaně žádat, žalovaná však ničeho neuhradila. Žalobce pak uvedl, že v letech 2006 až 2020 plynul žalované příjem ze zaměstnání a z odměny za výkon člena představenstva ve [právnická osoba] a.s., [IČO], sídlem [adresa žalobce] (dále jako„ [anonymizováno]“), ve výši 13 202 372 Kč a v možnostech žalované tedy již bylo půjčku zaplatit. Jelikož však tak žalovaná neučinila, domáhal se žalobce toho, aby soud určil dle § 1960 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“), že splatnost půjčky ve výši 2 000 000 Kč nastává dnem doručení rozhodnutí.

2. Žalovaná se vyjádřila k žalobě svým podáním ze dne [datum]. Žalovaná zprvu uvedla, že žalovaný nárok v plném rozsahu neuznává. Žalovaná dále uvedla, že obě poskytnuté částky ve výši 1 000 000 Kč, jak je specifikoval žalobce, byly žalované převedeny, jednalo se však o dary, darovací smlouvy byly ujednány ústně. Žalovaná pak popírá existenci smlouvy o půjče/půjčkách uzavřených mezi ní a žalobcem, a to v jakékoliv formě. Dle žalované pak z okolnosti, že druhá částka jí byla poskytnuta pouhý den před jejími 60 narozeninami je zřejmé, že se jednalo o dar. Stejně tak žalovaná poukazuje na to, že žalobce zaplacení údajné půjčky nežádal po dobu cirka 15 let. Pokud by se pak mělo jednat o půjčky, uvádí žalovaná z procesní opatrnosti, že u půjček nebyly sjednány doby splatnosti a jsou tedy splatné na výzvu věřitele, právo věřitele žádat zaplacení se však promlčí ve lhůtě 3 let od první možnosti věřitele žádat vrácení půjčky (tedy od poskytnutí prostředků) a žalovaná tak vznáší námitku promlčení tohoto práva žalobce. Dle žalované žalobce požaduje vrácení, resp. určení splatnosti, domnělých půjček pro to, že došlo ke zhoršení vzájemných vztahů žalobce a žalované, kteří dříve byli přáteli. Toto zhoršení mělo vyplynout z toho, že žalovaná dlouhodobě působila ve [právnická osoba], kde žalobce je a byl předsedou představenstva a akcionářem, proti žalobci však byla veda soudní řízení v souvislosti s jeho výkonem funkce předsedy představenstva [anonymizováno] a o náhradu škody způsobenou [anonymizováno] žalobcem, přičemž žalovaná se domnívá, že žalobcův postup v tomto řízení je odplatou za její svědectví proti žalobci v dotčených řízeních. Podle žalované žalobce po ní nikdy nežádal vrácení dotčených finančních prostředků až do doby, než došlo k rozkolu ve [právnická osoba] a zahájení dotčených soudních řízení proti žalobci, kdy tento pak žádal vrácení finančních prostředků až dopisem ze dne [datum]. Žalovaná pak uvedla, že vzhledem k době, v níž došlo k převodu finančních prostředků, je nutno na práva a povinnosti mezi stranami řízení užít zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jako„ o. z. 1964“).

3. Žalobce se pak podáním ze dne [datum] vyjádřil tak, že obranu žalované považuje za absurdní. Dle žalobce on a žalovaná nikdy nebyli přáteli, jejich vztah byl čistě pracovní a mimo pracovní povinnosti se nestýkali. Dle žalobce je pak absurdní, že by tento honoroval svou zaměstnankyni milionovými částkami z vlastních prostředků, když takový postup je nestandartní a běžně k němu v [anonymizováno] nedocházelo, žalobce by považoval za rozumné zaměstnankyni eventuálně odměnit za odvedenou práci či obdarovat ji u příležitosti životního jubilea menším finančním datem v řádech jednotek násobků platu či drobným hmotným darem, nikoliv částkou v řádech milionů korun. Dle žalobce v [anonymizováno] působily osoby se stejnou kvalitou práce jako žalovaná a často i osoby s větším pracovním nasazením, žádná z nich však nebyla honorována jako žalobkyně domnělými dary. Žalobce pak poukazuje na to, že žalovaná měla povinnost, domnívala-li se, že jde o dary, tyto řádně zdanit. Žalobce pak uvedl, že půjčky mezi fyzickými osobami se běžně sjednávají na„ dobu neurčitou“, když půjčky jsou běžně poskytovány se splatností dle § 1958 nebo 1960 o. z. Žalobce pak poukazuje na to, že v případě aplikace § 564 o. z. 1964 není možné namítnout promlčení práva věřitele žádat určení splatnosti soudem. Závěrem svého vyjádření se žalobce ohrazuje proti tvrzení žalované, že tohoto řízení využívá jako odplaty a naopak uvádí, že nepoctivě jedná žalovaná, když absurdní konstrukcí o darovací smlouvě a přes své dobré finanční postavení odmítá vrátit poskytnuté prostředky. K osvědčení toho, že žalobce žalované půjčku poskytl a vyzýval ji k zaplacení půjčky, tento navrhl za svědka svého bratra, [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa].

4. Ve vyjádření ze dne [datum] žalovaná rekapituluje své stanovisko, upozorňuje, že žalobce činí pouze velmi obecná tvrzení a mimo svědectví svého bratra, [jméno] [celé jméno žalobce], nenavrhuje žádné důkazy. Žalovaná pak k bratrovi žalobce, [jméno] [celé jméno žalobce], uvádí, že tento svědčil již v řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn 23 Cm 62/2019, kde soud shledal jím poskytnuté svědectví jako nedůvěryhodné a rozporné s ostatními zjištěnými skutečnostmi a dle žalované je tedy„ osvědčenou strategií“ žalobce využívat svědectví svého bratra k prokázání nepravdivých tvrzení. Žalovaná pak uvedla, že na rozdíl od žalobce se domnívá, že smlouvy o půjčce zpravidla nebývají uzavírány neformálně pouhým převedením finančních prostředků, naopak takový postup je běžný pro dary. Žalovaná pak poukázala na to, že žalobce ji v minulosti vyzval výzvou ze dne [datum] k zaplacení domnělých půjček ve lhůtě 4 týdnů dle § 2393 o. z. a vůbec neoperoval se splatností dle vůle dlužníka, což dle žalované svědčí o rozpornosti tvrzení žalobce. K tomu pak žalovaná vznáší námitku promlčení.

5. Při soudním jednání dne [datum] žalobce uvedl, že žalobce půjčoval i dalším osobám, [právnická osoba] měla vysoký obrat i zisky a tedy pro žalobce nebyl žádný problém půjčit žalované takto vysokou částku.

6. Vyjádřením ze dne [datum] žalovaná uvedla, že z důvodu velké časové prodlevy již nedisponuje daňovými přiznáními z let, kdy jí měly být poskytnuty předmětné finanční prostředky a tyto dokumenty se jí ani nepodařilo získat jinak. Dále žalovaná uvedla, že ve stejnou dobu, jako obdržela předmětné finanční prostředky od žalobce, obdržela finanční prostředky ve stejné výši od pana [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], druhého akcionáře [anonymizováno], a to darem.

7. Vyjádřením ze dne [datum] žalobce uvedl, že obdobně jako žalované půjčil i [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], xanon [číslo] [obec], a [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], a navrhl jejich svědecké výpovědi. Vždy se mělo jednat o smlouvy uzavřené ústně, s dobou splatnosti ponechanou na vůli dlužníka, ani jedna z těchto osob pak není blízkým přítelem žalobce. Pro žalobce pak vzhledem k jeho příjmům zapůjčené částky nepředstavovaly žádné snížení životní úrovně, žalobce pak vzhledem ke svým vztahům k [anonymizováno] [příjmení] a p. [příjmení], stejně jako u žalované, byť nikdo z nich nebyl jeho blízkým přítelem, neměl důvod pochybovat o vrácení poskytnutých finančních prostředků.

8. Vyjádřením ze dne [datum] pak žalovaná poukázala na to, že je zcela irelevantní, jaké smlouvy uzavíral žalobce s jinými osobami, když to nemá nijaký vypovídací hodnoty ke vztahu – smlouvám – uzavřeným mezi ní a žalobcem. Žalovaná pak poukazuje na to, že na rozdíl od [anonymizováno] [příjmení] a p. [příjmení] ona nikdy od žalobce peněžní prostředky nežádala, neboť je nepotřebovala. Žalovaná pak zopakovala svou dřívější argumentaci a poukázala na to, že tvrzení žalobce se v čase mění a jsou velmi obecná, žalobce i přes poučení soudu netvrdí, zda mezi ním a žalovanou bylo uzavřeno více smluv či jedna, z jakého důvodu byly uzavřeny, proč atd. a tedy žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní.

9. Na jednání soudu dne [datum] žalobce uvedl, že dle jeho názoru uvedl veškeré rozhodné skutečnosti. Žalobce měl s žalovanou uzavřít dvě ústní smlouvy o půjčce, se splatností takovou, že žalovaná půjčky vrátí, jakmile bude mít dostatek finančních prostředků. Smlouvy byly uzavřeny v období, kdy žalobce zaslal žalované finanční prostředky, uzavření smluv nebyla přítomna jiná osoba a žalobce si po tak dlouhé době není vědom, že by o půjčkách někdo věděl nebo že by jednal o půjče před jinou osobou.

10. V závěrečném návrhu žalované ze dne [datum] žalovaná zrekapitulovala svůj postoj k projednávané věci a setrvala na něm. Žalovaná poukázala na to, že svědek [jméno] [příjmení] potvrdil její tvrzení stran toho, že on i žalobce darovali dvakrát po jednom milionu korun žalované. Dále žalovaná poukázala na důkazy, jež svědčily o její dobré finanční situaci a tedy o tom, že půjčky nikdy nepotřebovala. Žalovaná pak dále uvedla, že žalobce i svědek [jméno] [příjmení] byly v předmětné době ve velmi dobré finanční situaci, když jim plynuly vysoké zisky z podnikání a nebylo tedy pro ně žádným problémem darovat žalované dva miliony korun. Žalovaná pak uvedla, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní a dále zdůraznila, že tvrzení učiněná žalobcem na jednání dne [datum] byla již učiněna po koncentraci řízení. K domnělým půjčkám pak žalovaná uvedla, že ani podpůrná argumentace žalobce půjčkami JUDr. [příjmení] a p. [příjmení] neobstála, když se mělo prokázat, že u těchto půjček byly splatnosti sjednány odlišně, tedy u [anonymizováno] [příjmení] vždy po dané sezóně a u p. [příjmení] splatnost ujednána nebyla. Žalovaná k tomu pak poukázala na rozpor výzvy žalobce ze dne [datum] a jeho žalobní argumentace.

11. V závěrečném návrhu žalobce ze dne [datum] tento zrekapituloval svůj postoj k projednávané věci a setrval na něm.

12. Soud učinil z provedeného dokazování následující skutková zjištění:

13. Nesporným tvrzení žalobce a žalované a výpisy z účtu na č. l. 3 a 4 bylo prokázáno, že žalobce dne [datum] a [datum] převedl na účet žalované vždy po jednom milionu Kč.

14. Mzdovými listy za období roku 2006 až 2020 na č. l [číslo] bylo prokázáno, že žalovaná měla ze [právnická osoba] v daném období čistý příjem ve výši 13 2020 372 Kč, a to ze zaměstnanecké smlouvy a z titulu výkonu funkce členky představenstva v uvedené společnosti.

15. Výzvou k vrácení půjčky ze dne [datum] na č. l. 32 bylo prokázáno, že žalobce touto výzvou vyzval žalovanou k vrácení částky poskytnuté dne [datum] ve výši jeden milion Kč a částky poskytnuté dne [datum] ve výši jeden milion Kč, když převedením těchto prostředků měla vzniknout ústně smlouva o zápůjčce a žalobce ve výzvě dále uvedl, že jelikož nebyla sjednána splatnost ani doba pro vypovězení zápůjčky, žádal žalovanou o vrácení celé částky ve výši 2 000 000 Kč do čtyř týdnů od doručení dané výzvy dle § 2393 o. z.

16. Reakcí na výzvu ze dne [datum] na č. l. 31 bylo prokázáno, že žalovaná nároky uplatněné výzvou ze dne [datum] odmítla, uvedla, že se domnívá, že poskytnuté finanční prostředky byly dary a dále že pro případ, že by se mělo jednat o půjčky, vznáší námitku promlčení.

17. Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, č. j. 30 Cm 82/2020-336 na č. l. 34 bylo prokázáno, že na návrh [jméno] [příjmení] uvedený soud vedl řízení o vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce, kdy žalobce měl být vyloučen z výkonu funkce člena – předsedy představenstva [právnická osoba] – [právnická osoba] "v likvidaci", [IČO], sídlem [adresa žalobce], jednatele společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobce], jednatele společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobce], jednatele společnosti [právnická osoba], v likvidaci, [IČO], se sídlem [adresa žalobce]. Žalovaná v této věci byla vyslechnuta jako členka představenstva účastnickým výslechem.

18. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, č. j. 23 Cm 62/2019-258 na č. l. 35 bylo prokázáno, že [anonymizováno], zastoupena kvalifikovaným akcionářem, [jméno] [příjmení], žalovala žalobce o náhradu škody, kterou měl způsobit společnosti při výkonu funkce předsedy představenstva. Žalovaná v této věci byla vyslechnuta jako členka představenstva účastnickým výslechem. Dále bylo prokázáno, že svědkem v této věci byl bratr žalobce, [jméno] [celé jméno žalobce], přičemž žalobce jeho svědectví uváděl jakožto jediný důkaz a soud vzhledem ke kolizi poskytnutého svědectví s dalšími důkazy v uvedené věci svědectví [jméno] [celé jméno žalobce] neuvěřil. Rozsudkem byla žalobci uložena povinnost k náhradě škody ve výši 9 470 000 Kč [právnická osoba].

19. Protokolem z jednání Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 22. 1. 2020 ve věci 23 Cm 62/2019 na č. l. 41-47 a 52-60 bylo prokázáno, že žalovaná v této věci svědčila. Dále bylo prokázáno, že v té věci svědčil i [jméno] [celé jméno žalobce] a svým svědectvím potvrdil tvrzení žalobce o existenci ústně sjednané dohody v dané věci.

20. Výpisem z účtu č. [bankovní účet] žalované na č. l. 72-73 bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] dne [datum] převedl na účet žalované jeden milion Kč.

21. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. ledna 2021 č. l. 74 Cmo 134/ 2020 -339 bylo prokázáno, že vrchní soud potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, č. j. 23 Cm 62/2019-258 Vrchní soud převzal skutkové závěry krajského soudu a potvrdil jeho právní závěry.

22. K důkazům na č. l. 80-87 – výpisy z účtu žalobce – soud uvádí, že tyto měly prokazovat placení půjček poskytnutých žalobcem [příjmení] [příjmení] a p. [příjmení], soud pak tyto důkazy blíže nehodnotí z důvodů, jež budou uvedeny níže.

23. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] dne [datum] se podává, že [jméno] [příjmení] si půjčil od žalobce částku 1 300 000 Kč na koupi bytu, kdy žalobce mu převedl prvně 50 000 Kč a následně 1 250 000 Kč v roce 2004 Smlouva byla uzavřena ústně, nebyly sjednány žádné splátky a nebyla uzavřena žádná dohoda o konkrétním termínu splácení, část peněz svědek vrátil a stále dluží žalobci 500 000 Kč. Svědek uvedl, že si není vědom, že by žalobce půjčoval i dalším osobám, snad s výjimkou pana [příjmení] z [příjmení], půjčka od žalobce pro něj byla mimořádná a její okolnosti si tedy pamatuje. Svědek neuvedl žádnou skutečnost přímo týkající se jakéhokoliv vztahu mezi žalobcem a žalovanou.

24. Z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum] se podává, že tento si opakovaně půjčoval peníze jak od žalobce, tak od [právnická osoba] nebo [anonymizováno] Smlouvy s žalobcem svědek uzavíral ústně, a to za účelem další půjčky svému otci, který peníze používal na provoz pneuservisu. Dohoda o splacení půjček s žalobcem byla taková, že svědek měl peníze vždy vrátit po letní nebo zimní sezóně, kdy se prodají pneumatiky. Svědek dále uvedl, že tímto způsobem si půjčoval od vícera osob mimo žalobce a uvedených společností. Dále svědek uvedl, že žalovaná měla dle jeho názoru dobré majetkové poměry, neví o tom, že by si žalovaná půjčovala nějaké peníze, nebyl nikdy přítomen u žádné půjčky, kterou by někdo s žalovanou uzavřel.

25. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] dne [datum] se podává, že vztahy mezi ním a žalobcem se zhoršili asi před osmi lety, když žalobce„ chtěl řídit firmu podle svého“. Svědek uvedl, že žalované nikdy nepůjčoval a ta ho o to ani nikdy nežádala. Svědek pak neví o tom, že by si žalovaná půjčovala od žalobce. V roce 2004 a 2006 se svědek dohodl se žalobcem, že dají žalované dar, nikoliv půjčku. Žalovaná pak svědkovi sdělila, že žalobce po ní peníze požaduje zpět. Dle svědka však šlo o dary. Svědek se se žalobcem v roce 2004 a 2006 dohodli, že jí dají každý jeden milion Kč a k šedesátinám další milion Kč, když první milion měla být odměna za práci. Svědek pak tuto dohodu dodržel a dva miliony žalované poslal a věří, že tak učinil i žalobce. Peníze zaslané žalované pak byly osobní, s firmou neměly nic společného. U jednání, u něhož se svědek s žalobcem dohodli na darování peněz žalované, mimo nich dvou nikdo nebyl. Dále svědek uvedl, že v době dohody o poskytnutí daru žalované měli se žalobcem dobré vztahy, svědek s žalobcem běžně jednali neformálně, žalovaná měla ze zaměstnanců [anonymizováno] nejvyšší pozici. [anonymizováno] běžně poskytovala půjčky fyzickým i právnickým osobám, smlouvy byly vždy písemné. Společnost [anonymizováno] měla po roce 2000 dobré výsledky a částka milion Kč v té době nebyla pro společnost ani pro svědka a žalobce převratná. Žalovaná o půjčku nikdy nežádala ani svědka, ani společnost. Dary pro žalovanou pak byly věcí osobní domluvy svědka a žalobce, daňové hledisko neřešili. Svědek pak neví, kdo přišel s nápadem darovat prostředky žalované, běžně v té době řešili podobné záležitosti se žalobcem neformálně. Svědek pak uvedl, že v dotčené době byl v tak dobré finanční situaci, že dar dvakrát jednoho milionu korun nijak nepocítil.

26. Z výslechu svědka [jméno] [celé jméno žalobce] dne [datum] se podává, že tento se se žalovanou znal skrze jeho práci ve [právnická osoba], svědek nebyl nadřízeným žalované. Svědek dále uvedl, že firma i žalobce a [jméno] [příjmení] běžně půjčovali peníze, a to i soukromě. Svědkovi pak nejsou nijak známy majetkové poměry žalované. Svědek uvedl, že neví, že by si žalovaná půjčovala peníze od firmy, takový závazek by byl dle svědka písemný. Svědek uvedl, že neví o tom, že by si žalovaná půjčila peníze od [jméno] [příjmení], od žalobce si peníze půjčila, částku nezná. Žalovaná se o takové půjčce nikdy před svědkem nezmínila, žalobce před svědkem o zaplacení půjčky žalovanou neupomínal. Svědek uvedl, že„ mě bratr jenom řekl, že jí (žalované, pozn. soudu) nějaké peníze půjčil. Podrobnosti o tom nevím, já jsem se o to nezajímal.“ Dle svědka žalobce půjčoval peníze i jako fyzická osoba, písemně i ústně, poskytoval pak i dary rodině, šlo o částky například 20 000 Kč, 50 000 Kč. Žalobce pak půjčoval peníze i svědkovi, neuvedl v jakých částkách, všechny mají být splaceny. Dle svědka mu žalobce nikdy půjčku kolem milionu Kč neprominul.

27. Dopisem ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce prominul [jméno] [celé jméno žalobce] dluh z titulu blíže neurčených půjček ve výši jistiny 1 352 882 Kč a úroku 511 417 Kč.

28. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce postoupil [právnická osoba] spol. s r. o., [IČO], sídlem [adresa], [IČO], sídlem [adresa], za cenu 1 Kč.

29. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

30. Žalobce dne [datum] a [datum] převedl na účet žalované vždy po jednom milionu Kč (nesporná tvrzení, výpisy na č. l. 3 a 4), dne [datum] převedl [jméno] [příjmení] jeden milion Kč na účet žalované jako dar (svědectví [jméno] [příjmení], výpis na č. l. 72-73). Dále bylo zjištěno, že žalobce poskytoval půjčky i dalším osobám, jmenovitě JUDr. [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobce].

31. Nebylo prokázáno uzavření smlouvy o půjče mezi žalobcem a žalovanou, a tedy ani nebyla prokázána existence ujednání, jež by vázalo splatnost půjček na vůli žalované. Jediným důkazem o poskytnutí půjčky je svědectví [jméno] [celé jméno žalobce], který však pouze uvedl – zprostředkovaně – že půjčka mezi žalovanou a žalobcem je mu známa ze sdělení žalobce, svědek pak výslovně popřel, že by byl uzavírání takové půjčky přítomen nebo že by se mu o její existenci zmínila žalovaná. Naproti tomu bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] prokazatelně uzavřel nejméně jednu darovací smlouvu s žalovanou, na základě které jí převedl dne [datum] jako dar k životnímu jubileu jeden milion Kč.

32. Závěrem této části rozsudku týkající se dokazování a skutkového stavu soud uvádí, že nepřisvědčil námitce žalované stran koncentrace řízení vzhledem ke skutečnostem, jež žalobce uvedl na počátku jednání dne [datum], neboť zde žalobce pouze rekapituloval již učiněná tvrzení a neuvedl ničeho nového, tomu pak odpovídají důvody, pro něž soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

33. Ze zjištěného skutkového stavu soud dospěl k následujícím právním závěrům.

34. Dle § 3028 odst. 1 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

35. Dle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

36. Dle § 564 o. z. 1964 je-li doba plnění ponechána na vůli dlužníka, určí ji na návrh věřitele soud podle okolností případu tak, aby to bylo v souladu s dobrými mravy.

37. Dle § 657 o. z. 1964 smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

38. Jak je uvedeno výše, podle soudu žalobce neprokázal uzavření smlouvy o půjčce (§ 657 o. z.), prokázal pouze převedení prostředků žalované, a tedy neprokázal ani existenci ujednání o zaplacení dluhu dle vůle dlužníka (§ 564 o. z. 1964). V řízení pouze vyplynulo, že žalobce převedl žalované dne [datum] jeden milion Kč a dne [datum] další jeden milion Kč, co se týče titulu převodu, tvrdil žalobce smlouvy o půjčce, aniž pro to předložil přímého důkazu a žalovaná tvrdila darování, aniž pro to předložila přímého důkazu (svědectví [jméno] [příjmení] že s žalobcem byl dohodnut na darovaná peněž žalované je pouze zprostředkovaným důkazem, když i kdyby taková dohoda mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] existovala, není jasně prokázáno, že se jedná právě o dotčené finanční prostředky a tedy že skutečně k darování ze strany žalobce žalované došlo). V řízení tedy vyplynuly dvě možné verze skutečnosti a je to žalobce, koho tíží povinnost tvrzení a důkazní. [jméno] však žalobce neunesl, když neprokázal existenci smlouvy o půjče s ujednáním o splatnosti dluhu dle vůle dlužníka. Žalobce byl přitom u jednání soudu dne [datum] výslovně poučen, že má povinnost tvrdit a prokázat, že vznikl konkrétní závazek a že doba plnění byla ponechána na vůli dlužnice s tím, že v případě neunesení břemene tvrzení či důkazního v tomto smyslu může být rozhodnuto v neprospěch žalobce. Soud pak může o určení splatnosti dluhu dle citovaného ustanovení rozhodnout pouze tehdy, pokud se prokáže, že daná platně uzavřená smlouva obsahoval ujednání, jež opravňovalo dlužníka plnit dle jeho vůle. V případě, že se vůbec neprokáže uzavření smlouvy, natož ujednání o možnosti dlužníka plnit dle jeho vůle, nezbývá soudu, než žalobu podanou dle § 564 o. z. 1964 zamítnout, jak uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku. Ostatní skutkové okolnosti věci jsou nevýznamné (majetkové poměry žalované a dalších osob, vztahy mezi stranami řízení, dluhy dalších osob žalobci, příjmy [anonymizováno], atp.) a soud se jimi tedy blíže nezabýval, byť je strany v řízení tvrdily a prokazovaly.

39. Dále k tomu soud pro úplnost uvádí, že žalobce prokazoval existenci půjček pouze vedlejšími okolnostmi – poskytovaní půjček dalším osobám a svědectvím [jméno] [celé jméno žalobce]. Soud, stejně jako žalovaná, má za to, že forma, splatnosti a další okolnosti smluv o půjčce uzavřených žalobcem s jinými osobami ([anonymizováno] [příjmení], p. [příjmení]) nesvědčí ničeho o obsahu závazků mezi žalobcem a žalovanou. Byť by bylo hypoteticky i jasně prokázáno, že žalobce daným osobám půjčil prostředky ve stejnou dobu, stejné výši a s ujednáním o splatnosti dle vůle dlužníka, jako převedl žalované, neznamená to, že s žalovanou byla uzavřena stejná smlouva, jako s dotčenými osobami. Ke svědectví [jméno] [celé jméno žalobce] pak soud uzavírá, že svědek pouze uvedl, že ho o existenci půjčky mezi žalobcem a žalovanou žalobce informoval. Jedná se tedy o zprostředkovaný, nepřímý důkaz, který pak neobstojí v kontrastu s tím, že byla prokázána, přinejmenším částečně, procesní obrana žalovaná – tedy že skutečně [jméno] [příjmení] daroval žalované jeden milion Kč k životnímu jubileu a údajně měla existovat dohoda mezi [jméno] [příjmení] a žalobcem, že tak učiní i žalobce.

40. K dalším argumentům žalobce soud pro úplnost uvádí následující.

41. Soud nemůže přisvědčit tomu tvrzení žalobce, že svědectví [jméno] [příjmení] v této věci bylo poskytnuto jako protihodnota za svědectví žalované v jiných věcech. Žalobce toto tvrzení učinil pouze obecně a neuvedl, proč by svědectví žalované mělo být tak zásadní pro [jméno] [příjmení] v jiných věcech a soud tedy nemá jakou věcnou argumentaci vypořádat. Soud tedy pouze konstatuje, že z provedených důkazů (usnesení č. l.34, rozsudek č. l. 35, protokoly- č. l. 41-47 a 52-60) neplyne nic, co by vypovídalo o potenciální účelovosti/tendenčnosti a zásadnosti svědectví žalované v daných věcech, stejně tak z výpovědi [jméno] [příjmení] v této věci se z ničeho nedá usoudit, že by byla nepravdivá nebo tendenční. Ve svém závěrečném návrhu pak žalobce svědectví [jméno] [příjmení] vytrhává z kontextu a dezinterpretuje. Svědek [jméno] [příjmení] dvakráte při výslechu jasně uvedl, že dané finanční prostředky byly poskytnuty jako dary a to zprvu jako pracovní odměna, posléze jako dárek k životnímu výročí žalované. Co se týče prohlášení svědka ve smyslu„ nemělo to s firmou nic společného, byla to osobní záležitost“, pak toto prohlášení soud chápe v širším kontextu tak, že svědek hovořil o tom, že prostředky byly poskytnuty ze soukromých zdrojů, nikoliv tak, že by měly být prostředky převedeny zcela nezávisle na práci žalované. Co se týče toho, že výpověď [jméno] [příjmení] měla být naučená a neobsahovala žádné detaily o půjčkách/darech, pak k tomu soud uvádí, že žalobce nepředložit žádného důkazu o tom, že by výpověď měla býti zkreslená a dále je třeba uvést, že nikdo, ani žalobce, resp. jeho právní zástupkyně, se svědka na žádné konkrétní„ detaily“ neptal a není tedy nijak překvapivé, že je svědek neuvedl, zvláště zvážíme-li časovou prodlevu mezi převedením prostředků a dobou poskytnutí svědecké výpovědi.

42. Úplným závěrem pak soud dodává, že neexistuje povinnost žalované archivovat daňová přiznání po dobu delší než 10 let a nelze jí tedy klást k tíži, pokud nebyla schopna prokázat, zda byla či nebyla zaplacena darovací daň. Nadto ne/zaplacení darovací daně opět může uzavření darovací smlouvy pouze indikovat, i kdyby žalovaná daň nezaplatila, neznamená to, že smlouva darovací smlouva nebyla uzavřena. Byl to pak žalobce, kdo měl prokazovat existenci smlouvy o půjčce, což neučinil, je pak nadbytečné zabývat se tím, zda žalovaná unesla břemeno důkazní stran svých tvrzení o darovacích smlouvách.

43. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 o.s.ř. s tím, že žalovaná měla ve věci plný úspěch. Soud žalované přiznal náhradu nákladů právního zastoupení za 10 úkonů právní služby dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále „a. t.“) při sazbě dle § 9 odst. 3 písm. a) a. t. ve výši 23 750 Kč - příprava a převzetí věci, vyjádření žalované k žalobě ze dne [datum], vyjádření žalované ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] (9: 00-9), vyjádření ze dne [datum], žádost ze dne [datum] (přiznáno pouze 50% úkonové odměny), vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] (8: 15-10), závěrečný návrh ze dne [datum], dále paušální náhradu nákladů advokáta dle § 13 odst. 4 a. t. za 10 úkonů ve výši 3 000 Kč, dále náhradu jízdních nákladů ve výši 5 591,48 Kč (za cestu na dvě jednání soudu při vzdálenosti Praha – Jeseník v délce dvou cest tam a zpět celkem 952 km a sazbě amortizace ve výši 4,40 Kč dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb., a ceně benzínu 95 oktanů 27,80 Kč dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 589/2020 Sb., při spotřebě dle předloženého TP ve výši 5,3 l benzínu na 100 km), dále náhradu za promeškaný čas při cestě na dvě jednání soudu tam a zpět v celkové délce 14 h (tj. 28 půlhodin) dle § 14 odst. 3 a. t. ve výši 2 800 Kč a náhradu DPH 21 % výši 7 379,71 Kč, celkem tedy soud přiznal žalované na náhradě nákladů řízení částku 42 521,19 Kč (23 750 + 3 000 + 5 591,48 + 2 800 + 7 379,71).

44. K nákladům řízení soud dále uvádí, že užil ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) a. t., když předmětem řízení bylo určení splatnosti, přičemž toto právo má soud za neocenitelné, předmětem není nijaké plnění, obdobně jako by to bylo např. v případě řízení o určení neplatnosti odstoupení od smlouvy, jehož neocenitelnost a rozdílnost oproti např. řízení o neplatnosti smlouvy konstatoval Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 1.2.1999, sp. zn. 10 Cmo 91/99. V tomto řízení soud rozhodoval pouze o určení splatnosti, nikoliv o tom, zda má žalovaná, ať už jakéhokoliv důvodu, povinnost částku 2 000 000 Kč vrátit. Pro úplnost soud dodává, že náhradu nákladů za žádost žalované ze dne [datum] přiznal analogicky za užití § 11 odst. 3 a. t. při posouzení této žádosti jako faktické realizace práva na nahlížení do spisu, za níž dle § 11 odst. 1 písm. f) a. t. při zohlednění recentního nálezu Ústavního soudu ze dne 16. března 2021 ve věci sp. zn. I. ÚS 4012/18 náleží náhrada nákladů řízení, avšak soud náhradu za tento úkon ponížil o 50%, neboť žádost jako takovou a následné studium doslaných důkazů (8 listů spisu – výpisy z účtů na č. l. 80-88) nelze považovat svou náročností a obsahem za plný úkon v rozsahu obdobném 2 h nahlížení do spisu dle § 11 odst. 1 písm. f). a. t.

45. Olhůtách k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem, když neshledal důvody pro stanovení jiné lhůty či povolení placení ve splátkách.