4 C 204/2021

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Ondryášovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 7,05% ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum] 7,05% ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum] 7,05% ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum] 7,05% ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum] 7,05% ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum] 7,50% ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum] 8,00% ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum] 8,75% ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum] 9,00% ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum] 9,00% ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum] 7,25% ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum] 7,25% ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum] 7,25% ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do [datum] a za dobu od [datum] do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 7% bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh, aby byla žalovanému dále uložena povinnost zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 2 410 Kč, se v této části zamítá

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 506 Kč k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, [ulice a číslo], [obec] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se v řízení zahájeném dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 5 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 410 Kč, zákonných úroků z prodlení z jistiny, když vše uvedené pak žalobce žádal z titulu smlouvy o půjčce [číslo] kterou uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] dne [datum]. Pohledávka ze smlouvy pak byla postoupena postupitelem na žalobce.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žádné z tvrzení žalobce nerozporoval, jednání dne [datum] bylo vedeno v nepřítomnosti účastníků řízení.

3. Vzhledem k tomu, že se v řízení vyskytuje cizí prvek daný sídlem žalobce, řešil soud primárně otázku vlastní pravomoci a příslušnosti v projednávané věci. Za situace, kdy Česká republika i Maltská republika jsou členy Evropské unie a řízení ve věci bylo zahájeno po 10. 1. 2015, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012. Podle čl. 18 odst. 2 citovaného nařízení u spotřebitelských smluv smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. V dané věci jde o závazek ze spotřebitelské smlouvy, žalovaný jako spotřebitel má bydliště v České republice a tím je dána příslušnost tohoto soudu k projednání a rozhodnutí sporu. <b>4. Po provedeném dokazování soud došel k následujícímu skutkovému závěru:</b> 5. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Dne [datum] podepsali právní předchůdce žalobce, která byl nebankovním subjektem s oprávněním poskytovat spotřebitelský úvěr, a žalovaný smlouvu o půjčce. Touto smlouvou právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 2 695 Kč v 27 týdenních splátkách ve výši 285 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7 dnů od data uzavření smlouvy.

6. Dne [datum] podepsal právní předchůdce žalobce jako postupitel a [právnická osoba] [anonymizováno] se sídlem [adresa], [anonymizováno] [číslo] [anonymizována tři slova] jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek, kterou právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky ve smlouvě specifikované, mimo jiné i pohledávku za žalovaným ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], na postupníka. O postoupení pohledávky byl žalovaný právním předchůdcem žalobce informován v oznámení ze dne [datum] a současně byl žalovaný v tomto oznámení i vyzván k úhradě žalované částky ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení. Dne [datum] podepsala [právnická osoba] [anonymizováno] jako postupitel a žalobce jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek včetně dodatku [číslo] k této smlouvě, kterou [právnická osoba] [anonymizováno] postoupila pohledávky ve smlouvě specifikované, mimo jiné i pohledávku za žalovaným ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], na žalobce. O tomto postoupení informovala [právnická osoba] [anonymizováno] žalovaného oznámením ze dne [datum] předaným. Žalovaný dosud na poskytnutou půjčku uhradil částku 285 Kč. Žalobce vyzýval žalovaného k úhradě dluhu z titulu smlouvy o půjčce, a to předžalobní výzvou ze dne [datum].

7. Žalobce na základě výzvy soudu uvedl, že půjčku bylo možné právním předchůdcem žalobce poskytnout pouze žadateli s nenulovým příjmem, přičemž žadatel dokládá písemná potvrzení o svých příjmech, které jsou uvedeny v zákaznické kartě žadatele. K tomu žalobce přiložil nevyplněný vzor zákaznické karty.

8. S ohledem na datum uzavření předmětné smlouvy o půjčce a datum vzniku bezdůvodného obohacení soud v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. posuzoval věc podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném ke dni 22. 11. 2005 (dále jen„ obč. zák.“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů ve znění účinném ke dni 22. 11. 2005 (dále jen„ z. s. ú.“).

9. Podle § 1 z. s. ú. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem (dále jen„ spotřebitelský úvěr“) ..

10. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

11. Podle § § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

12. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

13. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

14. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

15. Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě půjčky dle § 657 a násl. obč. zák. Není sporu o tom, že v době uzavření smlouvy vystupoval žalovaný jako spotřebitel, což se podává ze smlouvy, a právní předchůdce žalobce jako podnikatel. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele spotřebitelských úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr či zápůjčku splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). S ohledem na shora uvedené se soud tedy nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného při poskytnutí spotřebitelského úvěru. Podle žalobce její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného posuzoval dle příjmů, kterých v době poskytnutí půjčky žalovaný dosahoval, což je však zcela nedostačující, nehledě na to, že své tvrzení v tomto směru žalobce ani nijak neprokázal. Pro účely takového posouzení je nutné zejména podrobně analyzovat domácí rozpočet spotřebitele, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak i výdaje. Soud je vzhledem k výše uvedenému toho názoru, že právní předchůdce žalobce zanedbal svou povinnost řádně prověřit a zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobce domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 39 obč. zák., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, nesplnění povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení dobrých mravů. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku či poplatcích.

16. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobce prokazatelně poskytl žalovanému částku 5 000 Kč, protože nebyl zjištěn žádný právní důvod pro takové plnění, soud nárok žalobce, která se stal novým věřitelem pohledávky, posoudil podle hmotněprávních norem upravujících nárok na vydání plnění z bezdůvodného obohacení, podle kterých strana, která plnila bez právního důvodu, má právo na vrácení toho, co plnila. S ohledem na shora uvedené soud tedy uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce má podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci právo na 34% z nákladů, které v tomto řízení vynaložil. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 200 Kč a paušální náhrada výdajů dle § 13 uvedené vyhlášky v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku, návrh ve věci samé) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč, když jde o spor, ve kterém bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč Celkem žalobce vynaložil v řízení na nákladech řízení částku 1 489 Kč. Soud přiznal žalobci 34% z těchto nákladů, tedy částku ve výši 506 Kč.

18. Lhůty k plnění jsou stanoveny podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř., místo plnění pro platbu náhrady nákladů řízení žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.