4 C 205/2024

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Ondryášovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 24 350,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 23 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh, aby byla žalovanému dále uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1 050,55 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 208,19 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 538,04 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 350,55 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 22,32 % ročně z částky 24 350,55 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se v této části zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 135 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 31. 5. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 24 350,55 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 208,19 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 538,04 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 24 350,55 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 22,32 % ročně z částky 24 350,55 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že tyto nároky vyplývají ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 1. 12. 2021 mezi společností , právnická osoba, se sídlem , adresa, , IČ , IČO, (dále jako „právní předchůdce“) a žalovaným, přičemž žalovaná pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023. Dle žalobce žalovaný uhradil na úvěr částku 4 700 Kč.

2. Podáním doručeným soudu dne 4. 11. 2024 žalobce doplnil svá skutková tvrzení uvedená v žalobě tak, že uvedl, že právní předchůdce jako poskytovatel zápůjčky splnil svou zákonnou povinnost dle § 84 – § 89 zákona č. 257/2016 Sb., když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, , když žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne 01. 12. 2021 a byly ověřeny doklady uvedenými v části „ověřené dokumenty“, přičemž následně po vyhodnocení získaných informací byla teprve s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a z výplatních pásek, z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení, když žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník ve společnosti , právnická osoba, ., jeho měsíční příjem činí 35.583,00 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalobce pak dále doplnil tvrzení podáním ze dne 29. 12. 2024 tak, že žalovaný dne 19. 12. 2022 písemně uznal dluh ze smlouvy o zápůjčce.

3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, žádné z tvrzení žalobce nerozporoval, k jednání nařízenému ve věci se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalobce se z neúčasti na jednání soudu omluvil.

4. Zákaznickou kartou ze dne 1. 12. 2021 bylo prokázáno, že žalovaný a právní předchůdce toho dne podepsali danou listinu, kde je uvedeno, že žalovaný požaduje zápůjčku ve výši 35 000 Kč s měsíční splatností. Žalovaný v kartě označil místo výběru, místo trvaného pobytu, své generálie, uvedl, že žije s rodiči, je svobodný, má učňovské vzdělání, jeho příjmy činí u zaměstnavatele , právnická osoba, ., 17 583 Kč, další příjmy domácnosti 18 000 Kč, celkem 35 583 Kč, ověřena byla pracovní smlouva, dvě výplatnice. Výdaje žalovaného činí 3 000 Kč měsíčně.

5. Uznáním dluhu bylo prokázáno, že žalovaný podepsal dne 19. 12. 2022 tuto listinu nazvanou jako uznání dluhu se splátkovým kalendářem od 25. 12. 2022 do 25. 11. 2024.

6. Smlouvou o zápůjčce č. , hodnota, ze dne 1. 12. 2021 je prokázáno, že toho dne žalovaný a právní předchůdce podepsali uvedenou listinu, dle jejíhož obsahu se právní předchůdce zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 28 000 Kč a žalovaný se tyto prostředky zavázal vrátit spolu s částkou ve výši 7 747 Kč, celkem tedy 35 747 Kč, listina obsahuje prohlášení o tom, že se jedná o sjednání spotřebitelského úvěru a že žalovaný částku 28 000 Kč v hotovosti převzal při podpisu smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že zápůjční úroková sazba činila 38,92 %, RPSN pak 59,62 %.

7. Přehledem plateb bylo prokázáno, že na smlouvu s daným číslem žalovaný uhradil částku celkem ve výši 4 700 Kč platbami ve dnech 17. 1. 2022, 20. 6. 2022 a 21. 4. 2023.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, podacím lístkem a oznámením o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že pohledávka vyplývající ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 09. 2023 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27. 09. 2023, když postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.

9. Předžalobní výzvou ze dne 15. 2. 2024 bylo prokázáno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k zaplacení pohledávky ze smlouvy ve lhůtě do 1. 3. 2024.

10. Podacím archem ze dne 15. 2. 2024 bylo prokázáno, že právní zástupce žalobce odeslal uvedeného dne žalovanému přípis.

11. Výpisem z obchodního rejstříku bylo prokázáno, že žalobce je zapsán v rejstříku od 16. 5. 2005.

12. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne 1. 12. 2021 žalovaný požádal právního předchůdce žalobce o poskytnutí úvěru ve výši 35 000 Kč, žalovaný ve vyplněné zákaznické kartě označil místo výběru, místo trvaného pobytu, své generálie, uvedl, že žije s rodiči, je svobodný, má učňovské vzdělání, jeho příjmy činí u zaměstnavatele , právnická osoba, ., 17 583 Kč, další příjmy domácnosti 18 000 Kč, celkem 35 583 Kč, ověřena byla pracovní smlouva, dvě výplatnice. Výdaje žalovaného činí 3 000 Kč měsíčně. Dne 1. 12. 2021 pak žalovaný a právní předchůdce podepsali listinu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru, právní předchůdce se zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 28 000 Kč, žalovaný se tyto prostředky zavázal vrátit spolu s částkou ve výši 7 747 Kč, celkem tedy 35 747 Kč, listina obsahuje prohlášení o tom, že se jedná o sjednání spotřebitelského úvěru a že žalovaný částku 28 000 Kč v hotovosti převzal při podpisu smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že zápůjční úroková sazba činila 38,92 %, RPSN pak 59,62 %. Žalovaný uhradil částku celkem ve výši 4 700 Kč platbami ve dnech 17. 1. 2022, 20. 6. 2022 a 21. 4. 2023, žalovaný podepsal dne 19. 12. 2022 listinu nazvanou jako uznání dluhu se splátkovým kalendářem od 25. 12. 2022 do 25. 11. 2024. Pohledávka vyplývající ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 09. 2023 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 27. 09. 2023, když postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění.

13. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů:

14. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, ve znění pozdějších předpisů (dále též „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

16. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

26. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení: Právní předchůdce a žalovaný uzavřeli dne 1. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky dle § 2390 a násl. o. z. Ten den totiž právní předchůdce poskytl žalovanému částku 28 000 Kč jako zápůjčku, kterou se žalovaný zavázal vrátit se sjednanou úplatou. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, právní předchůdce vystupoval při poskytnutí zápůjčky jako podnikatel. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně ověřil úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným a zaznamenaným v zákaznické kartě. Je však zřejmé, že právní předchůdce nepostupoval s řádnou pečlivostí při vyhodnocování informací od žalovaného. Ten totiž uvedl, že bydlí s rodiči, označil zaměstnavatele, příjem žalovaného byl 17 583 Kč, další příjmy domácnosti činí 18 000 Kč. Není vůbec zřejmé, čím jsou tvořeny tyto další příjmy domácnosti, tyto skutečnosti měl právní předchůdce podrobně zjistit a zejména ověřit, když měl k dispozici jen pracovní smlouvu a dva výpisy. Rovněž právní předchůdce nijak neověřoval tvrzené výdaje žalovaného a ověření příjmů tvrzených žalovaným neprokázal, ačkoliv poskytovatele spotřebitelského úvěru stíhá archivační povinnost dle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. K jednání se však žalobce nedostavil, připravil se tak o beneficium poučení soudem o této okolnosti. Soud doplňuje, že je běžným standardem ověřovat příjmy a výdaje za nejméně tři měsíce předcházející poskytnutí úvěru, v tomto případě se mělo jednat dle zákaznické karty jen o měsíce dva. Soud tedy uzavírá, že právní předchůdce neověřil úvěruschopnost žalovaného a s ohledem na to je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobce domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, splnění povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích.

27. K neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu, když zanedbání povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele vede k uzavření smlouvy v rozporu se zákonem (porušení § 87 z. s. ú.), jedná se o porušení v neprospěch slabší strany (spotřebitele, jako laika a ekonomicky a zpravidla i odborně slabšího subjektu) a dané jednání zjevně narušuje veřejný pořádek, když poskytování úvěrům potenciálně neúvěruschopným osobám vede k sociálně nežádoucím jevům a poškozuje nejen dlužníka samotného ale společnost jako celek.

28. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 28 000 Kč. Žalovaný uhradil na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy částku 4 700 Kč. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobce (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaný v rozsahu částky 23 300 Kč bezdůvodně obohatil na úkor žalobce. Žalobce porušil povinnosti uložené mu v ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ a následkem tohoto porušení je pak povinnost dlužníka splatit žalovanému pouze část jistiny poskytnutého úvěru. Na dané skutečnosti nemění nic ani uznání závazku, neboť z obecné právní teorie se podává, že uznat lze dluh, který existuje, tj. je platně uzavřen, tj. vycházející z platného právního ujednání. Jak soud vysvětlil výše, smlouva o úvěru není platným právním ujednáním a dlužník své závazky ze smlouvy o úvěru nikdy nemohl platně uznat.

29. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení částky 23 300 Kč a v tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.). K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

30. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když převážný úspěch ve věci měl žalobce, a to co do částky 23 300 Kč, při vyčíslení i požadovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku dne 16. 1. 2025 byl žalobce neúspěšný co do částky ve výši 20 648,04 Kč, náleží mu tak 6 % náhrady nákladů řízení (53-47). Náklady řízení činí řízení 2 252 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 12 500 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří účelně vynaložených úkonů právní služby realizovaných návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, když 6% z tohoto pak představuje částku ve výši 135 Kč.

31. Platební místo k náhradě nákladů řízení soud určil dle § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůtu stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro uložení lhůty delší ani pro přivolení k plnění ve splátkách.