4 C 212/2021

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Ondryášovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 46 824,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 41 469 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 731,10 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 41469 Kč od [datum] do zaplacení, a to od tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh, aby byla dále žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 5 355,44 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 488,98 Kč, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 44 037,74 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 105 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 355,44 Kč od [datum] do zaplacení, se v této části zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 3 079,52 Kč k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, [ulice a číslo], [obec a číslo], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 46 824,44 Kč s příslušenstvím. Žalobce tvrdil v žalobě, že žalovaná uzavřela se žalobcem dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] když před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalované, ta byla oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobce se zavázal poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky opakovaně do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce a žalovaná se zavázala úvěr společnosti vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky, přičemž sjednaný úvěrový rámec činil 45 000 Kč, výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2. 97% z výše sjednaného úvěrového rámce se splatností vždy 20. dne v kalendářním měsíci. Žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpala částku ve výši 45 569 Kč a uhradila částku ve výši 4 100 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná porušila závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění a úvěr zesplatnil ke dni [datum], žalovaná pak byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne [datum]. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění. Částka 46 824,44 Kč se sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 44 037,74 Kč, poplatků za pojištění ve výši 356,70 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč, smluvních pokut účtovaných ve výši 2 000 Kč, dlužné pojistné 356,70 Kč. Příslušenství pak představuje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 7 488,98 Kč, obchodní úrok ve výši 24,88 % p.a. od [datum] do zaplacení z částky 44 037,74 Kč, žalobce tento v žalobě požadoval jen ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení z částky 44 037,74 Kč (viz. petit návrhu), dále úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 836,10 Kč (tj. kapitalizovaný od [datum] do dne [datum], tj. do dne sepsání návrhu na vydání EPR) a dále úrok z prodlení v zákonné výši od [datum] (tj. ode dne následujícího po dni sepsání žalobního návrhu) do zaplacení z částky 46 824,44 Kč (tj. z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut).

2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila, žádné z tvrzení žalobce nerozporovala, jednání u soudu se neúčastnila a bylo jednáno v nepřítomnosti žalované dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Soud dále vyzval žalobce usnesením ze dne [datum], aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem a jaké získal informace o schopnosti žalované splácet úvěr, jaké příjmy a výdaje žalovaná před schválením úvěru doložila, jaké žalovaná předložila doklady ověřující pravdivost jejich tvrzení a označil důkazy k prokázání doplněných tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšný.

4. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne [datum] tak, že ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru stanoví povinnost poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, jako výkladové vodítko české vnitrostátní judikatury je používán rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 18. prosince 2014, ve věci C -449/13, [právnická osoba] proti [jméno] [příjmení] a další, ze kterého v odst. 37 vyplývá, že„ poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, když poskytovatelům úvěru se neukládá povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Věřitel má prostor pro uvážení, jaké informace poskytnuté spotřebitelem budou ověřeny a jakým způsobem. Pokud pak je o ověřování výdajů, tak v řadě případů vůbec není možné mnohé relevantní výdaje spotřebitele vůbec zjistit, některé právě jen od spotřebitele a je v podstatě nemožné jejich výši jakkoli dokumentárně ověřit. Žalobce považuje za účelnější využít statisticky podložený model, přičemž je velmi účinným způsobem ověřování údajů o příjmech spotřebitele ověření statistické, kdy poskytovatel porovná spotřebitelem deklarované údaje s údaji jiných spotřebitelů s podobným profilem. Poskytovatel úvěru má i přes povinnost provádět ověření informací s odbornou péčí široké pole pro uvážení, zda vůbec a jakým způsobem si údaje od spotřebitele ověřit, musí být schopen mechanismus ověřování doložit, vysvětlit a odůvodnit, při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má být zohledněn princip přiměřenosti, nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Žalobce naplňuje svoji zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Existenci dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobce rovněž kontrolou klienta v externích registrech. Využívány jsou úvěrové registry SOLUS a NRKI. S jejich pomocí jsou shromažďovány klientské informace, jako je např., existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta. Hodnotu informací z těchto registrů je přitom potřeba považovat za význačnou s ohledem na skutečnost, že poskytují obraz o stavu závazků u velkého počtu věřitelů – dá se říci, že u naprosté většiny relevantních institucionálních věřitelů působících na trhu. Žalobce provedl lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotazy do registru CEE a ISIR byly provedeny s výsledkem – v registru nenalezen. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky žalobce shledal žalovanou schopnou splácet předmětný úvěr, tvrzení žalované považoval žalobce za dostatečná s ohledem na neexistenci důvodné pochybnosti o pravdivosti tvrzení žalované, přičemž na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 zákona č. 89/2012 Sb.). Žalobce předložil soudu k důkazu rovněž úvěrovou zpráva a úvěrovou kartu.

5. Smlouvou o úvěru, kalendářem plateb, úvěrovými podmínkami, rámcovou smlouvou o pojištění, výpisem z obchodního rejstříku žalobce by prokázáno že žalovaná uzavřela se žalobcem dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] byla oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobce se zavázal poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky opakovaně do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky, přičemž sjednaný úvěrový rámec činil 45000 Kč, výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2,97 % z výše sjednaného úvěrového rámce se splatností vždy 20. dne v kalendářním měsíci. Žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpala částku ve výši 45 569 Kč, uhradila částku ve výši 4 100 Kč.

6. Předžalobní výzvou, podacími archy, zesplatňujícím dopisem bylo prokázáno, že žalobce úvěr zesplatnil ke dni [datum], žalovaná pak byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne [datum]. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění dne [datum].

7. Úvěrovou zpráva a úvěrovou kartou bylo prokázáno, že žalobce provedl před poskytnutím úvěru lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, jako klientku ji specifikoval jako svobodnou, s bydlením v podnájmu, bez vyživovacích povinností, s příjmem 15 500 Kč, s měsíčními tvrzenými výdaji 10 000 Kč, z toho na domácnost žalované příjem 15 500 Kč, se splátkami jiným společnostem 1 602 Kč, splátky u žalobce 1 115 Kč, s normativními náklady na bydlení 4 439 Kč, splátkou předmětného úvěru 594 Kč, zbývá pak na domácnost částka ve výši 3 890 Kč. Při zjišťování kontraktů žalované bylo zjištěno, že jí byly poskytnuty dva úvěry splátkové, a to osobní ve výši 25 000 Kč, osobní ve výši 80 000 Kč, spotřební ve výši 11 047 Kč, pět žádostí o osobní úvěr bylo žalované odmítnuto, dále měla žalovaná kontokorentní úvěry, kreditní kartu.

8. Po provedeném dokazování soud došel k tomuto závěru o skutkovému stavu: žalobce provedl před poskytnutím předmětného úvěru lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, jako klientku ji specifikoval jako svobodnou, s bydlením v podnájmu, bez vyživovacích povinností, s příjmem 15 500 Kč, s měsíčními tvrzenými výdaji 10 000 Kč, z toho na domácnost žalované příjem 15 500 Kč, se splátkami jiným společnostem 1 602 Kč, splátky u žalobce 1 115 Kč, s normativními náklady na bydlení 4 439 Kč, splátka předmětného úvěru 594 Kč, zbývá na domácnost částka ve výši 3 890 Kč. Při zjišťování kontraktů žalované bylo zjištěno, že jí byly poskytnuty dva úvěry splátkové, a to osobní ve výši 25 000 Kč, osobní ve výši 80 000 Kč, spotřební ve výši 11 047 Kč, pět žádostí o osobní úvěr bylo žalované odmítnuto, dále měla žalovaná kontokorentní úvěry, kreditní karty. Účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] žalovaná byla oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobce se zavázal poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky opakovaně do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky, přičemž sjednaný úvěrový rámec činil 45 000 Kč, výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2,97 % z výše sjednaného úvěrového rámce se splatností vždy 20. dne v kalendářním měsíci. Žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpala částku ve výši 45 569 Kč, uhradila částku ve výši 4 100 Kč. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni [datum], žalovaná pak byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne [datum]. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění dne [datum].

9. Ze zjištěného sutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům:

10. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ustanovení § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle ustanovení § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Žalobce jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] když žalovaná byla oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobce se zavázal poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky opakovaně do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky, přičemž sjednaný úvěrový rámec činil 45 000 Kč, výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2,97 % z výše sjednaného úvěrového rámce se splatností vždy 20. dne v kalendářním měsíci. Žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpala částku ve výši 45 569 Kč, uhradila částku ve výši 4 100 Kč.

18. Soud při svém rozhodování vycházel ze závěrů uvedených v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18 a v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve kterých je poukazováno na povinnost žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka – žalované splácet úvěr. Soud má za to, že žalobce neposoudil řádně a s největší pečlivostí schopnost spotřebitele (žalované) splácet sjednané pravidelné splátky úvěru, a to jednak porovnáním příjmů a výdajů žalované, když předně nijak neověřil tvrzení žalované o způsobu bydlení, druhu nájemního či podnájemního vztahu, pokud jde o náklady na bydlení, vycházel žalobce toliko z normativních nákladů na bydlení ve výši 4 439 Kč, což je s ohledem na nákladnost bydlení částka poměrně nízká. Žalobce rovněž nijak neověřil ani příjem žalované, nepřihlédl ke splátkám úvěrů, které žalovaná měsíčně hradila, a zejména nepřihlédl ke skutečnosti, že sice zjišťoval situaci žalované, které byly poskytnuty dva úvěry splátkové, a to osobní ve výši 25 000 Kč, osobní ve výši 80 000 Kč, spotřební ve výši 11 047 Kč, pět žádostí o osobní úvěr bylo ovšem žalované odmítnuto. Tato skutečnost podle soudu nepochybně měla v žalobci vzbudit důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet a s větší pečlivostí prověřit její poměry. Za této situace má soud za to, že žalobce jednoznačně neposoudil řádně úvěruschopnost žalované splatit poskytnutý úvěr dle ustanovení § 86 z.s.ú., potom je smlouva o úvěru neplatná dle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. a soud k této neplatnosti přihlédl bez návrhu dle ustanovení § 588 o.z. Nároky z neplatné smlouvy je třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o.z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění na základě neplatné smlouvy. Žalobce má nárok na uhrazení toho co plnil, se zohledněním tohoto, co žalovaná na úvěr již uhradila. Žalobce vyplatil žalované částku ve výši 45 569 Kč, žalovaná zaplatila částku 4 100 Kč, rozdíl pak představuje přiznanou částku ve výši 41 469 Kč, a to s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 731,10 Kč (ve výši 8,25 % ročně z částky 41 469 Kč za období od [datum] do [datum]) a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 41 469 Kč od [datum] do zaplacení Kč, jak uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku, přičemž žalobci náleží úrok z prodlení z dlužné jistiny v souladu s ustanovením § 1970 o.z.

19. S ohledem na to, že žalobce má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 41 469 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, soud ve zbytku, pokud se žalobce domáhal zaplacení dále částky ve výši 5 355,44 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 488,98 Kč, s obchodním úrokem požadovaným žalobcem jen ve výši 8,25 % ročně z částky 44 037,74 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 105 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 355,44 Kč od [datum] do zaplacení, žalobu částečně zamítl, jak uvedeno v odst. II. výroku tohoto rozsudku.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., když oba účastníci měli ve věci jen částečný úspěch. Větší úspěch ve věci měl žalobce (88 %), potom má žalobce nárok na 76% účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení byly přiznány dle ust. § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za 3 úkony právní služby ve výši 500 Kč/úkon, tedy 3 x 500 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva), za 3 paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 100 Kč/úkon dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy 3 x 100 Kč, dále 21 % DPH v částce 378 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 874 Kč, celkem ve výši 4052 Kč Tyto náklady žalobce vynaložil k účelnému uplatňování svého práva a soud tedy žalobci jejich náhradu ve výši 76% z částky 4 052 Kč, tj. celkem částku 3 079,52‬ Kč přiznal (výrok III.).