4 C 232/2025

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Ondryášovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 50 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh, aby byla žalovanému dále uložena povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 50 000 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se v této části zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 3 340,80 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 27. 8. 2025 po žalovaném domáhal zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 22. 04. 2025 byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , touto se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, byl ve prospěch žalovaného vyplacen, přičemž smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny, žalovaný zaslal verifikační platbu, úroky úvěru měly být žalovaným žalobci hrazeny v měsíčních splátkách 7 500 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce, žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 05. 2025, proto zaslal žalobce žalovanému první upomínku ze dne 20. 05. 2025, kde vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalovaný své splatné závazky neuhradil, žalobce proto zaslal žalovanému druhou upomínku ze dne 05. 06. 2025, kde opětovně vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalobce úvěr zesplatnil, žalovaný na úvěr ničeho nezaplatil. Před uzavření smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti, v příloze smlouvy o úvěru je uveden detailní rozbor posouzení úvěruschopnosti prokazující splnění této zákonné povinnosti žalobce. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění.

2. K výzvě soudu žalobce pak doplnil písemně dne 9. 1. 2026 tak, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval žalobce v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními, při posuzování bonity žalovaného učinil všechny nezbytné kroky, které v těchto případech lze rozumně očekávat, na základě dokumentace předané žalovaným, jakož i na základě jeho prohlášení a na základě informací získaných z externích zdrojů, před uzavřením úvěrové smlouvy posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného. Žalobce si vyžádal od žalovaného následující dokumenty: doklady totožnosti, výpisy z účtu za poslední 3 kalendářní měsíce na jméno spotřebitele, když žalobce využívá služeb dvou externích společností specializujících se na analýzu úvěruschopnosti a finanční data, pro analýzu finanční situace klienta jsou využívány modely, které zahrnují například logistickou regresi a neuronové sítě a tyto metody umožňují efektivně vyhodnotit komplexní vztahy mezi historickými transakcemi klienta a jeho pravděpodobným chováním v budoucnosti, přičemž tento přístup je opřen o rozsáhlé historické databáze a pravidelně aktualizované tržní modely, které zohledňují aktuální ekonomické podmínky a trendy na finančním trhu, žalovaný žádné námitky proti vyhodnocení jeho bonity nevznesl. V individuálních případech žalobce od klientů může požadovat nad rámec výše zmíněného i některý z následujících dokladů prokazující určitou formu příjmu nebo jinou skutečnost: výplatní páska za 3 měsíce nebo potvrzení o příjmu alespoň za 3 měsíce; rozsudek o výživném; dohoda o výkonu pěstounské péče; nájemní smlouva; důchodový výměr; smlouva o založení bankovního účtu; potvrzení o trvalém pobytu. Žalobce dále posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr podle insolvenčního rejstříku, databáze odcizených dokladů, centrální evidence exekucí, registru SOLUS. Žalobce pak provedl podrobnou analýzu úvěruschopnosti žalovaného, dospěl k závěru, že si žalovaný může dovolit splácet nové závazky až do výše 21 000 Kč, aniž by tím byla dotčena jeho současná životní úroveň. Pro posuzování finanční situace žalovaného se za příjem považují pravidelné příchozí platby, se kterými je žalovaný oprávněn nakládat dle svého uvážení, jde o plat, mzdu, příjmy z podnikání, důchodové příjmy, renty a další, je to zásadní ukazatel, který se podílí na zjišťování finanční situace žalovaného. Žalobce porovnává prohlášení žalovaného při vyplňování žádosti o úvěr, kde je požádán o vyplnění částky průměrného čistého měsíčního příjmu bez prémií a reálně příchozí příjem na bankovním účtu žalovaného. Nedílnou součástí pro posuzování bonity žalovaného jsou jeho náklady na bydlení, jsou zahrnuty takové náklady, které žalovaný vynakládá pro zajištění jeho bytových potřeb, jde o náklady na nájem, vodu, plyn, elektrickou energii, kanalizace, odvoz odpadu, nákladů na údržbu, poplatky do fondů a další. Žalobce vychází z deklarovaných nákladů na bydlení žalovaným při vyplňování žádosti o úvěr, reálně nalezené náklady na bydlení na bankovním účtu, minimální částka je nastavena na 4 000 Kč, dále porovnává náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti, minimální částka je nastavena na 3 000 Kč. Pokud jde o finanční závazky, pak jde o spotřebitelské úvěry, hypotéky, autoúvěry, rodinné úvěry, zaměstnanecké půjčky, toto jsou nejdůležitější faktory pro vyhodnocení bonity žalovaného. Žalobce se snaží udělat maximum pro to, aby měl co nejvíce informací z relevantních zdrojů. Finanční situace žalovaného znázorňuje jeho celkovou hospodářskou pozici a schopnost čelit finančním závazkům. Žalobce pečlivě prozkoumal příjem žalovaného, jeho náklady na bydlení, náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti, finanční závazky, náklady na sázení a hazardní hry, tyto informace porovnal, po započtení všech závazků a rezerv žalobce vypočítal, že finanční měsíční zůstatek žalovaného je 21 000 Kč, má dostatečný zůstatek na splácení měsíční splátky úvěru, která dle úvěrové smlouvy činí 7 500 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že při sjednávání smlouvy se žalovanému nepodařilo realisticky vyhodnotit svou finanční situaci, nerozuměl smluvním podmínkám, došlo ze strany žalobce k selhání odborného posouzení jeho úvěruschopnosti, nebyla předložena žalobci nájemní smlouva ani pracovní smlouva, RPSN bylo sjednání ve výši 436%, obvyklá výše je přitom 8,37 %, smlouva o úvěru je neplatná, je nutno ji vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení, navrhl splácení částky 50 000 Kč formou měsíčních splátek po 2 000 Kč, více není v jeho možnostech hradit.

4. Jednání dne 10. 3. 2026 bylo vedeno v nepřítomnosti omluvených účastníků řízení, rozsudek byl soudem vyhlášen dne 19. 3. 2026.

5. Tvrzení, že žalovaný na úvěr ničeho neuhradil, nebylo ze strany žalovaného nijak rozporováno.

6. Detailem pohybu na účtu, příchozí platbou bylo prokázáno, že žalovaný zaslal ze svého účtu na účet žalobce verifikační platbu ve výši 1 Kč, když ve zprávě pro příjemce – žalobce je prohlášení žalovaného, že souhlasí s návrhem smlouvy č., hodnota, .

7. Předsmluvní informací bylo prokázáno, že žalovaný podepsal předsmluvní informace a smluvní dokumentaci, když klikl na tlačítko podepsat, a to dne 22. 4. 2025 v 9:21 hodin.

8. Datovým výstupem bylo prokázáno, že žalobce 19. 4. 2025 provedl lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku s negativní insolvencí, v registru SOLUS bez negativního záznamu, v centrální evidenci exekucí s 0 počtem aktivních exekucí.

9. Souhlasem žalovaného ze dne 19. 4. 2025 bylo prokázáno, že žalovaný vyjádřil žalobci souhlas se zpracováním osobních údajů.

10. Upomínkami bylo prokázáno, že žalobce upomínal žalovaného o splátku ve dnech 20. 5. 2025 a 5. 6. 2025.

11. Detailem účtu bylo prokázáno, že žalovanému byla poukázána částka 50 000 Kč na jeho účet 22. 4. 2025, což nebylo ze strany žalovaného nijak zpochybňováno.

12. Předsmluvní informací bylo prokázáno, že žalovaný byl žalobcem informován jako spotřebitel o roční procentní sazbě nákladů, o formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, o tabulce umoření.

13. Smlouvou o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, bylo prokázáno, že listina byla podepsaná dne 22. 4. 2025 žalobcem a žalovaným, který byl označen rodným číslem, trvalým bydlištěm, adresou pro doručování, bankovním spojením pro vyplacení, telefonem, emailem, jako spotřebitelem, žalobce jako poskytovatel se zavázal, poskytne spotřebiteli na jeho výslovnou žádost a v jeho prospěch spotřebitelský úvěr typu neúčelový hotovostní úvěr v celkové výši 50 000 Kč (slovy: padesát tisíc korun českých)vyplacením na účet spotřebitele č. , č. účtu, , přičemž byl sjednáván na dobu určitou v délce 12, celková částka je splatná ke dni 15. 4. 2026. sjednána byla zápůjční úroková sazba 15,00 % p.m., roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) pak ve výši 436 % p.a., žalovaný se zavázal splatit celkový poskytnutý úvěr a současně také úrok v celkové výši 90 000 Kč, celkem částku spotřebitelského úvěru ve výši 140 000 Kč. Smluvní strany sjednaly, že po dobu trvání smlouvy o úvěru bude úrok z poskytnuté jistiny spotřebitelem hrazen formou pravidelných měsíčních splátek bez umoření jistiny, výše jednotlivé splátky úroku činí 7 500 Kč, přičemž každá jednotlivá splátka je splatná vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, přičemž současně s poslední splátkou úroku je splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru, sjednány byly náklady na upomínání.

14. Zesplatněním, předžalobní výzvou a podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobce dne 28. 7. 2025 úvěr zesplatnil, vyzval žalovaného k úhradě zbývající jistiny úvěru 50 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 18 145,16 Kč, nákladů na upomínkování 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení 7 180 Kč, celkem , hodnota, Kč. Zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 28. 7. 2025.

15. Soudu je známo, že žalovaný splnil oddlužení, a to v září 2024, tuto informaci měl nepochybně po lustraci žalovaného i žalobce.

16. Soud po provedeném dokazování dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

17. Žalovaný zaslal ze svého účtu na účet žalobce verifikační platbu ve výši 1 Kč, když ve zprávě pro příjemce – žalobce je prohlášení žalovaného, že souhlasí s návrhem smlouvy č., hodnota, , žalovaný podepsal předsmluvní informace a smluvní dokumentaci, když klikl na tlačítko podepsat, a to dne 22. 4. 2025 v 9:21 hodin. Žalobce 19. 4. 2025 provedl lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku s negativní insolvencí, žalovaný přitom splnil oddlužení, a to v září 2024, v registru SOLUS byl bez negativního záznamu, v centrální evidenci exekucí s 0 počtem aktivních exekucí. Žalovaný byl žalobcem informován jako spotřebitel o roční procentní sazbě nákladů, o formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, o tabulce umoření. Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, byla podepsaná dne 22. 4. 2025 žalobcem a žalovaným, který byl označen rodným číslem, trvalým bydlištěm, adresou pro doručování, bankovním spojením pro vyplacení, telefonem, emailem, jako spotřebitelem, žalobce jako poskytovatel se zavázal, poskytne spotřebiteli na jeho výslovnou žádost a v jeho prospěch spotřebitelský úvěr typu neúčelový hotovostní úvěr v celkové výši 50 000 Kč vyplacením na účet spotřebitele č. , č. účtu, , přičemž byl sjednáván na dobu určitou v délce 12, celková částka je splatná ke dni 15. 4. 2026. sjednána byla zápůjční úroková sazba 15,00 % p.m., roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) pak ve výši 436 % p.a., žalovaný se zavázal splatit celkový poskytnutý úvěr a současně také úrok v celkové výši 90 000 Kč, celkem částku spotřebitelského úvěru ve výši 140 000 Kč. Smluvní strany sjednaly, že po dobu trvání smlouvy o úvěru bude úrok z poskytnuté jistiny spotřebitelem hrazen formou pravidelných měsíčních splátek bez umoření jistiny, výše jednotlivé splátky úroku činí 7 500 Kč, přičemž každá jednotlivá splátka je splatná vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, přičemž současně s poslední splátkou úroku je splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru, sjednány byly náklady na upomínání. Žalovanému byla poukázána částka 50 000 Kč na jeho účet 22. 4. 2025, žalovaný na úvěr ničeho neuhradil, byl opakovaně upomínán o zaplacení splátky, žalobce dne 28.7.2025 úvěr zesplatnil, vyzval žalovaného k úhradě zbývající jistiny úvěru 50 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 18 145,16 Kč, nákladů na upomínkování 1 000 Kč a nákladů právního zastoupení 7 180 Kč, celkem , hodnota, Kč. Zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 28. 7. 2025.

18. Soud předně nepochybuje o tom, že smlouva číslo , hodnota, je smlouvou o spotřebitelském úvěru, kdy na straně jedné vystupuje žalobce coby nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Vedle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), je tak na daný případ nezbytné aplikovat též příslušná ustanovení ZSÚ.

19. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 uvedeného ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

24. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:

27. Žaloba je podle soudu toliko částečně důvodná. Žalobce prokázal, že poskytl žalovanému částku ve výši 50 000 Kč vyplacením na účet žalovaného, žalovaný na úvěr ničeho neuhradil. Věřitel podle soudu ovšem nesplnil svou povinnost před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka, když splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru.

28. Právní úprava obsažená v ZSÚ sleduje – stejně jako veškeré jiné právní předpisy zabývající se ochranou spotřebitele – primárně ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany před obratností obchodníků. Vychází se z toho, že spotřebitel z důvodu své nezkušenosti či neznalosti není schopen konkurovat v obratnosti vyškoleným a zkušeným profesionálům znalým technik moderního obchodu. Stávající socioekonomický model společnosti je vystavěn na spotřebě, která postupně nabyla značných rozměrů. Základem spotřeby je pak poptávka, která je podporována masivní reklamou a možností snadno nakupovat na dluh. K uzavírání smluv přitom dochází anonymně (tj. bez osobního kontaktu za využití prostředků komunikace na dálku) a stále častěji automaticky. Všudypřítomná spotřeba a její podpora však mnohdy vedou k předlužení spotřebitelů a jejich domácností, což má zásadně negativní dopad na fungování celé společnosti. Zdůrazňována tak je především otázka informovanosti spotřebitele. Zakázány jsou pak nekalé obchodní praktiky jako klamání spotřebitele apod. V oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů je pak zdůrazněna povinnost poskytovatele posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě informací, umožňujících učinit si o této okolnosti spolehlivý úsudek (§ 86 ZSÚ).

29. Žalobce sice uvedl, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními, při posuzování bonity žalovaného učinil všechny nezbytné kroky, které v těchto případech lze rozumně očekávat, na základě dokumentace předané žalovaným, jakož i na základě jeho prohlášení a na základě informací získaných z externích zdrojů, před uzavřením úvěrové smlouvy posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného, nicméně žádné doklady k tomuto soudu žalobce nepředložil, přestože má archivační povinnost, rovněž měl být žalobce obezřetný, pokud žalovaný krátce po splnění oddlužení nově požaduje spotřebitelský úvěr, když podle soudu se nelze vůbec při hodnocení úvěruschopnosti nijak nezabývat předchozí insolvencí žalovaného. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavírá, že žalobce neprokázal, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně zkoumal a vyhodnotil tzv. úvěruschopnost spotřebitele (zde žalovaného) ve smyslu § 86 z. s. ú. a rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) a Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Důsledkem nesplnění uvedené povinnosti je pak neplatnost smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení.

30. Ze všech shora uvedených skutečností pak má žalobce proto podle soudu právo jen na vrácení dlužné jistiny z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 50 000 Kč, soud naopak zamítl jako nedůvodnou žalobu v části, ve které se žalobce domáhal dále zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 50 000 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, jak uvedeno v odst. II. výroku tohoto rozsudku.

31. Ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. stanoví samostatně splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení z neplatně ujednané smlouvy o spotřebitelském úvěru, jedná se o speciální úpravu splatnosti k obecné právní úpravě dle o. z., splatnost nastává až rozhodnutím soudu o povinnosti spotřebitele vrátit poskytnuté plnění. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 75 Co 252/2023. Až do rozhodnutí soudu o povinnosti žalovaného plnit tak žalovaný nebyl v prodlení, žalobci proto nemůže náležet právo na úrok z prodlení, ale ani náhrada na náklady na vymáhání pohledávky, je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích soud tak veškeré nároky mimo nároku na vydání bezdůvodného obohacení zamítl.

32. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když převážný úspěch ve věci měl žalobce, a to co do částky 50 000 Kč, při vyčíslení i požadovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku byl žalobce neúspěšný co do částky ve výši 4 434 Kč (1 000 + 3 434) , náleží mu tak 84% náhrady nákladů řízení (92-8).

33. Náhrada nákladů řízení se sestává z odměny advokáta podle ust. § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za 3 úkony právní služby ve výši 500 Kč/úkon, tedy 3 x 500 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva), za 3 paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 100 Kč/úkon dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy 3 x 100 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 040 Kč, celkem pak 3 840 Kč, přičemž 84 % z tohoto pak představuje částku ve výši 3 340,80 Kč.

34. Lhůtu k plnění stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody ani pro uložení lhůty delší, ani pro přivolení k plnění ve splátkách. Žalovaný sice požádal o splátky, nicméně k tomuto nepředložil soudu ničeho. Pokud by soud určil delší lhůtu k plnění nebo stanovil, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí, pak k takovému postupu musejí existovat důvody, že ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu nemá povinný, který má poskytnout plnění, schopnost toto plnění splatit v zákonné třídenní lhůtě pro své osobní, majetkové či jiné opodstatněné důvody.