4 C 235/2021

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Ondryášovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 3 543,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 310 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 185,77 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 310 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh, aby byla dále žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 2 233,35 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 324,49 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 1 878,17 Kč, úrok ve výši 29% ročně z částky 3 543,35 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2 233,35 Kč od datum do zaplacení, se v této části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se v řízení zahájeném dne datum domáhal po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 3 543,35 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 878,17 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 510,26 Kč, úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 543,35 Kč od datum do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 543,35 Kč od datum do zaplacení, když vše uvedené pak žalobce žádal z titulu smlouvy o zápůjčce číslo kterou uzavřel žalovaný se společností právnická osoba dne datum. Pohledávka ze smlouvy pak byla postoupena postupitelem na žalobce.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žádné z tvrzení žalobce nerozporoval, jednání dne datum bylo vedeno v nepřítomnosti účastníků řízení.

3. Po provedeném dokazování soud došel k následujícímu skutkovému závěru:

4. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce shora se zástupce postupitele dotazoval žalovaného na jeho poměry, zjištěné údaje byly zapsány do zákaznické karty. Žalovaný uvedl, že má příjem 4 100 Kč ze státní sociální podpory, další příjem domácnosti je 25 000 Kč, žalovaný nemá úvěr, žije s rodiči, měsíční výdaje 3 000 Kč, příjem z mateřské, soc. příspěvku a příspěvku na bydlení.

5. Postupitel dne datum uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo s výší půjčky 6 000 Kč, ta byla žalovanému vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit postupiteli za půjčku navíc poplatek ve výši 4 612 Kč, a to úrok ve výši 799 Kč, administrativní činnost 950 Kč a hotovostní režim splátek ve výši 2863 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 236 Kč. Žalovaný na úvěr zaplatil částku ve výši 4 690 Kč. Pohledávka vyplývající ze smlouvy včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění.

6. Ze zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům:

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

9. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

10. Podle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, není-li dále stanoveno jinak, řídí se práva a povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

11. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

20. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

21. Soud uzavírá, že postupitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, jak je podrobně uvedeno shora. Postupitel přenechal žalovanému finanční prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný zaplatil na zápůjčku toliko částku ve výši 4 692 Kč. Zápůjčku se žalovaný zavázal vrátit se sjednanou úplatou a se sjednanými poplatky za služby v 45 týdenních splátkách. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, což se podává jak ze smlouvy, tak z karty zákazníka. Zato právní předchůdce vystupoval při poskytnutí zápůjčky jako podnikatel.

22. Soud vyzval před jednáním soudu žalobce výzvou ze dne datum na čl. 11 k doplnění tvrzení a navržení důkazů ke skutečnosti, jakým způsobem žalobce (postupitel) posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.

23. Žalobce na výzvu soudu uvedl podáním ze dne datum, že podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitel má povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž právní předchůdce žalobce jako poskytovatel půjčky splnil tuto povinnost, s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce číslo. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne datum a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ ověřené dokumenty“. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná smlouva, když až následně po vyhodnocení získaných informací byla teprve s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Poskytovatel půjčky si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Za situace, kdy měsíční příjem žalovaného činil 4 100 Kč, další příjem domácnosti 25 000 Kč, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná.

24. Soud však má za to, že si postupitel nesplnil řádně povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, podle soudu rezignoval na jakékoliv ověření daných údajů, zejména tvrzenými jinými příjmy domácnosti ve výši 25 000 Kč, když v rozporu s tímto je tvrzení o bydlení s rodiči a dále s poznámkou v kartě„ příjem z mateřské, soc. příspěvku a příspěvku na bydlení“, nezabýval se rovněž nijak náklady spojenými s bydlením, uvedené skutečnosti pak měly v právním předchůdci vyvolat důvodnou pochybnost o tom, zda je žalovaný schopný dostát svým závazků z uzavírané smlouvy, a tedy že si má ověřit a ev. archivovat žalovaným tvrzené skutečnosti a důkazy o nich a ověřit jejich pravost a správnost. Předchozí věřitel si tak nesplnil svou povinnost před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Toto má za následek, že smlouva o zápůjčce je ujednáním neplatným dle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. a soud k této neplatnosti přihlédl bez návrhu dle ustanovení § 588 o.z.

25. Převzal-li tedy žalovaný částku 6 000 Kč na základě neplatné smlouvy číslo, je povinen tuto částku vrátit podle ustanovení § 2993 o.z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného činí pak částku ve výši 1 310 Kč, když se jedná o rozdíl mezi částkou, kterou žalobce žalovanému poskytl (6 000 Kč) a částkou, kterou žalovaný již uhradil (4 690 Kč). Žalobce má také nárok na úrok z prodlení z dlužné částky v souladu s ustanovením § 1970 o.z. Důvodný je tedy požadavek žalobce na zaplacení částky ve výši 1 310 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 185,77 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 310 Kč od datum do zaplacení, jak uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku, přičemž o lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř, když neshledal důvody pro povolení plnění ve splátkách či stanovení lhůty delší. Kapitalizované zákonné úroky z prodlení jsou pak vyčísleny do data postoupení, tj. do datum.

26. S ohledem na výše uvedené soud žalobu částečně zamítl pro částku ve výši ve výši 2 233,35 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 324,49 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 1 878,17 Kč, úrok ve výši 29% ročně z částky 3 543,35 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2 233,35 Kč od datum do zaplacení, jak uvedeno v odst. II. výroku tohoto rozsudku.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., když oba účastníci měli ve věci jen částečný úspěch. Větší úspěch ve věci měl žalovaný, tomuto podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak uvedeno v odst. III. výroku tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.