4 C 240/2025

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Ondryášovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 16 422 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 9 851 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh, aby byla žalovanému dále uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 6 571 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 851 Kč od 19. 4. 2025 do zaplacení, se v této části zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 184 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným soudu dne 21. 8. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 16 422 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 422 Kč od 19. 4. 2025 do zaplacení, když žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2025 mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobce, ., IČO , IČO žalobce, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 17. 12. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru „, název, “, č. smlouvy , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, zápůjční úroková sazba 200 % ročně, RPSN 537,20 %. Předmětem žalobního návrhu je pak pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 851 Kč a dále ze smluvního úroku ve výši 6 571 Kč, který byl splatný dne 18. 4. 2025, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne následujícího po datu splatnosti úvěru z nesplacené jistiny. Žalovaný svou povinnost hradit dohodnuté splátky řádně a včas porušil, v důsledku čehož právní předchůdce přistoupil k zesplatnění úvěru ke dni 18. 4. 2025 oznámením a upomínkou ze dne 18. 4. 2025. Právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě písemně upomínal výzvou ze dne 20. 5. 2025.

2. Smlouva mezi právním předchůdcem a žalovaným byla uzavřena prostředkem komunikace na dálku – prostřednictvím webové stránky www.kimbi.cz a verifikačním SMS kódem zadaným do zákaznického účtu. Žalovaný byl dle smlouvy povinen hradit minimální měsíční splátky s počáteční výši 2 144 Kč splatné k poslednímu dni v každém jednotlivém období třiceti dnů opakujícím se po sobě po dobu trvání úvěru, a to počínaje dnem uskutečnění prvního čerpání do jeho úplného splacení. Žalovaný před uzavřením smlouvy zadal požadované parametry úvěru (výši úvěru, termín splatnosti), vyplnil registrační formulář s osobními informacemi a dále byl seznámen s podmínkami, právy, povinnostmi a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy, a to včetně informování o právu věřitele nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný právní předchůdkyni pro tyto účely udělil souhlas s využíváním informací. Po přijetí návrhu smlouvy žalovaným i právním předchůdcem byla smlouva uzavřena. Žalovanému byla platba ve výši 10 000 Kč zaslána dne 17. 12. 2024 bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, .

3. Žalobce k výzvě soudu ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného doplnil písemně tak, že žalovaný při uzavírání smlouvy učinil prohlášení, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetím osobám, nenachází se v exekuci či insolvenci a nenachází se v tíživé životní situaci. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech úvěr splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost úvěr splatit. Úvěruschopnost prověřoval v době před sjednáním smlouvy o úvěru původní věřitel, přičemž vycházel z podkladů poskytnutých žalovaným a lustrace databází ISIR, CEE, SOLUS, EUCB, CRKI, NRKI a BRKI, kdy původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného úvěr splatit. Žalobce nedisponuje listinnými doklady, které žalovaný předkládal původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti, a je v dobré víře, že původní věřitel dostatečným způsobem a v souladu se zákonem prověřil úvěruschopnost žalovaného.

4. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, žádné z tvrzení žalobce nerozporoval, jednání dne 5. 3. 2026 bylo vedeno v nepřítomnosti účastníků řízení, žalobce se z neúčasti na jednání omluvil.

5. Smlouvou o revolvingovém úvěru č. , hodnota, bylo prokázáno, že původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 17. 12. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostředkem komunikace na dálku – verifikačním SMS kódem zadaným do zákaznického účtu. Bylo prokázáno sjednání způsobu splácení ve splátkách.

6. Zprávou banky, potvrzením o platbě bylo prokázáno, že částka ve výši 10 000 Kč byla zaslána dne 17. 12. 2024 bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, .

7. Tvrzení žalobce, že žalovaný z celkové výše úvěru splatil pouze 149 Kč platbou ze dne 3. 2. 2025, přičemž částka byla započtena na jistinu, nebylo ze strany žalovaného nijak rozporováno.

8. Upomínkou ze dne 18. 8. 2025 bylo prokázáno, že právní předchůdce přistoupil k zesplatnění úvěru ke dni 18. 4. 2025 z důvodu prodlení s úhradou splátek žalovaného. Právo na zesplatnění úvěru si strany dohodly (článek III odst. 2 smlouvy o revolvingovém úvěru).

9. Smlouvou o postoupení, dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení, seznamem postoupených pohledávek bylo prokázáno, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek dne 12. 12. 2025 mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, jako původním věřitelem a postupitelem a společností , Jméno žalobce, ., jako postupníkem a novým věřitelem., oznámení o postoupení ze dne 20. 5. 2025 bylo písemně žalovanému zasláno.

10. Upomínkou ze dne 18. 4. 2024 bylo prokázáno, že žalovaný byl k úhradě dluhu vyzýván právním předchůdcem.

11. Podacím lístkem a výzvou ze dne 20. 5. 2025 bylo prokázáno, že právní zástupce žalobce před podáním žaloby písemně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky.

12. Z formuláře soud neučinil žádná skutková zjištění.

13. Nebylo prokázáno, že původní věřitel dostatečným způsobem a v souladu se zákonem prověřil úvěruschopnost žalovaného. Již v návrhu žalobce uvedl, nechť je nárok žalobce posouzen případně z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

14. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 17. 12. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru „, podezřelý výraz, “, č. smlouvy , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Smlouva byla uzavřena prostředkem komunikace na dálku – verifikačním SMS kódem zadaným do zákaznického účtu. Žalovanému byla platba ve výši 10 000 Kč zaslána dne 17. 12. 2024 bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , původní věřitel neprověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 05. 03. 2025 mezi společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem, oznámení o postoupení bylo písemně žalovanému zasláno. Právní předchůdce přistoupil k zesplatnění úvěru ke dni 18. 4. 2025 z důvodu prodlení s úhradou splátek žalovaného Právní zástupce žalobce dne 20. 5. 2025 před podáním žaloby písemně vyzval žalovaného o zaplacení žalované částky. Žalovaný ani přes výzvu dluh neuhradil, když z celkové výše úvěru splatil pouze 149 Kč platbou ze dne 3. 2. 2025.

15. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval tato ustanovení právních předpisů:

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, ve znění pozdějších předpisů (dále též „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

19. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

26. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení:

27. Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 z. s. ú., přičemž není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, právní předchůdce žalobce vystupoval při poskytnutí úvěru jako podnikatel. Žalobce tvrdil, že původní věřitel dostatečným způsobem a v souladu se zákonem prověřil úvěruschopnost žalovaného, toto tvrzení nijak neprokázal. Prohlášení žalovaného při uzavírání smlouvy, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetím osobám, nenachází se v exekuci či insolvenci a nenachází se v tíživé životní situaci, nezbavuje věřiteli povinnosti úvěruschopnost prověřit.

28. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdce neověřil úvěruschopnost žalovaného řádně (vizte nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr). K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, došlo ve smyslu § 588 o. z. ke zjevnému porušení zákonných ustanovení chránících spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Z tohoto důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobce domáhá zaplacení žalovaných částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú.

29. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích. Zanedbání povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele vede k uzavření smlouvy v rozporu se zákonem, kdy se jedná o porušení v neprospěch slabší strany – spotřebitele, přičemž jde o jednání zjevně narušující veřejný pořádek, neboť poskytování úvěrů potenciálně neúvěruschopným osobám vede k sociálně nežádoucím jevům a poškozuje nejen dlužníka samotného, ale i společnost jako celek.

30. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce poskytl žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný z této částky vrátil 149 Kč platbou ze dne 3. 2. 2025. Žalovaný se tak obohatil na základě absolutně neplatné smlouvy o částku 9 851 Kč, a ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení uvedené částky, když není důvodný požadavek žalobce na smluvní úrok ve výši 6 571 Kč (výrok II).

31. K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 75 Co 252/2023, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle o. z. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům úvěrů, kteří zanedbají svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. v době rozhodování soudu tedy dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, proti ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci z tohoto rozsudku.

32. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení částečně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 8 % z částky 2 300 Kč, tj. 184 Kč, kdy pro účely stanovení míry úspěchu v řízení soud kapitalizoval úroky ke dni vyhlášení rozsudku. Náklady řízení byly přiznány dle ust. § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za 3 úkony právní služby ve výši 400 Kč/úkon, tedy 3x400 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva), za 3 paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 100 Kč/úkon dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., tedy 3x100 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč.

33. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro uložení lhůty delší ani pro přivolení k plnění ve splátkách.