4 C 242/2025

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Ondryášovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 11 088 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 7 500 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh, aby byla žalovanému dále uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 2 438 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 9 938 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení, náklady ve výši 2 500 Kč a částku ve výši 1 150 Kč, se v této části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou dne 10. 7. 2025 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výroku rozsudku s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 10. 05. 2024 prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz se žalobcem smlouvu o zápůjčce, na jejím základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne 10. 05. 2024, přičemž dne 10. 05. 2024 žalovaný uzavřel se žalobcem žádost o navýšení zápůjčky o 1 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne 13. 05. 2024 a dne 13. 05. 2024 o navýšení zápůjčky o 1 500 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne 13. 05. 2024. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 438 Kč, když jistina a poplatek byly splatné dne 23. 08. 2024, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalobce požaduje po žalovaném kromě jistiny a poplatku rovněž úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 (čl. 2.3 Smlouvy) (písemné výzvy odeslány dne: 16. 06. 2024, 23. 06. 2024, 30. 06. 2024, 09. 07. 2024, 07. 10. 2024), dále smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 7 500 ode dne 24. 08. 2024 do dne 10. 07. 2025, částka byla ponížena o částečnou úhradu žalovaného, a to na výši 1 150 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, žádné z tvrzení žalobce nerozporoval, k nařízenému jednání dne 20. 1. 2026 se žádný z účastníků nedostavil, soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků § 101 odst. 3 o. s. ř., když žalobce se z neúčasti na jednání omluvil.

3. K výzvě soudu pak žalobce návrh doplnil podáním ze dne 1. 12. 2025 tak, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude žalobce ničeho doplňovat, tato skutečnost podle něj zřejmě povede k tomu, že soud rozhodne o neplatnosti smlouvy.

4. Zprávou banky Air bank a. s. a výpisy z účtu bylo prokázáno, že na účet žalovaného č. , č. účtu, je evidována příchozí platba ve výši 5 000 Kč, 1 000 Kč a 1 500 Kč od odesílatele , Jméno žalobce, .

5. Smlouva o zápůjčce prokazuje, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 10. 5. 2024 dohodu, ve které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 5 000 Kč na jeho účet, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 625 Kč do 9. 6. 2024.

6. Dodatky ke smlouvě uzavřené mezi žalobcem a žalovaným prokazují, že se účastníci dohodli, že žalobce se zavazuje poskytnout žalovanému dodatečné peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč a 1500 Kč, celková výše zápůjčky tak bude činit 7 500 Kč, žalovaný se zavazuje zaplatit žalobci poplatek za navýšení zápůjčky, celkový poplatek tak činí 2 438 Kč.

7. Upomínky ze dne 16. 6. 2024, 23. 6. 2024, 30. 6. 2024, 9. 7. 2024, 7. 10. 2024 prokazují, že žalobce vyhotovil v uvedené dny upomínky s výzvou žalovanému k zaplacení dlužné částky.

8. Předžalobní výzvou ze dne 19. 3. 2025 a podacím archem bylo prokázáno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení žalované částky.

9. Z dalších provedených důkazů soud nečinil žádná relevantní skutková zjištění.

10. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

11. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 10. 5. 2024 dohodu, touto se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 5 000 Kč na jeho účet, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 625 Kč do 9. 6. 2024, když účastníci řízení uzavřeli dva dodatky ke smlouvě, podle kterých se žalobce se zavázal poskytnout žalovanému dodatečné peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč a 1 500 Kč, celková výše zápůjčky tak činí 7 500 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poplatek za navýšení zápůjčky, celkový poplatek tak činí 2 438 Kč. Na účet žalovaného č. , č. účtu, je evidována příchozí platba ve výši 5 000 Kč, 1 000 Kč a 1 500 Kč od odesílatele , Jméno žalobce, . Žalobce žalovaného 16. 6. 2024, 23. 6. 2024, 30. 6. 2024, 9. 7. 2024, 7. 10. 2024 opakovaně upomínal o zaplacení dlužných částek. Dne 19. 3. 2025 žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k zaplacení žalované částky.

12. Přes výzvu soudu žalobce neoznačil žádný důkaz prokazující, že před poskytnutím zápůjčky a dodatečné zápůjčky ověřil poměry žalovaného.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Dle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Dle § 588 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s § 2390 o. z., když se v této smlouvě žalobce zavázal poskytnout žalovanému 7 500 Kč, kdežto žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit s poplatkem, není sporu o tom, že žalobce jednal jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel.

21. Žalovaný peníze od žalobce obdržel, povinností žalobce bylo před poskytnutím spotřebitelského úvěru náležitě s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr dle § 86 z. s. ú., a to jak na stránce příjmů, tak na stránce výdajů, k čemuž však žalobce nepředložil jediný doklad.

22. Žalobce tak podle soudu neprokázal, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně zkoumal a vyhodnotil tzv. úvěruschopnost spotřebitele (zde žalovaného) ve smyslu § 86 z. s. ú. a rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) a Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

23. Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobce domáhá zaplacení shora uvedených částek, je tak absolutně neplatná dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 86 a § 87 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném poplatku, smluvní pokutě a dalších poplatcích.

24. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru má proto žalobce právo na jen vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z., a to ve výši toho, o co se žalovaný obohatil, tedy poskytnuté částky ve výši 7 500 Kč.

25. K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 75 Co 252/2023-100, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Důvodný není ani požadavek žalobce na zaplacení poplatku, smluvní pokuty.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř.

27. Žalobce byl ve věci úspěšný co do částky 7 500 Kč, neúspěšný co do částky ve výši 2 438 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 9 938 Kč od 24. 8. 2024 do zaplacení, náklady ve výši 2 500 Kč a částku ve výši 1 150 Kč, z čehož je patrno, že úspěch účastníků řízení je obdobný, proto bylo soudem rozhodnuto, jak uvedeno v odst. III. výroku tohoto rozsudku.