4 C 244/2024

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Ondryášovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 122 605,71 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 97 343,84 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh, aby byla žalovanému dále uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši částku ve výši 25 261,87 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 21 777,22 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 119 979,78 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 106,10 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 122 605,71 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení, se v této části zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 3 580 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 10. 6. 2024 se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 122 605,71 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru číslo 7206195757 uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 27. 6. 2022, sjednaný úvěrový rámec činil 120 000 Kč, výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 140 941,84 Kč, žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 43 598 Kč. Žalovaná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 119 979,78 Kč, poplatků ve výši 195 Kč a poplatků za pojištění ve výši 1 000,93 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1 000 Kč, přičemž žalobce žádá zaplatit ještě příslušenství, a sice kapitalizovaný úrok ve výši 21 777,22 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 119 979,78 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 106,1 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 122 605,71 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení.

2. Žalobce pak k výzvu soudu doplnil návrh podáním ze dne 16. 1. 2025 tak, že porovnával dva výpočty, tedy MLS klienta a MLS domácnosti, přičemž ke smlouvě MLS klienta byl příjem klienta z žádosti 9 600 Kč, životní minimum klienta 3 910 Kč, výše splátky schváleného úvěru 1 600 Kč, zbývající MLS klienta 4 090 Kč, MLS domácnosti pak příjem klienta z žádosti 9 600 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 30 000 Kč, normativní náklady na bydlení 8 432 Kč, životní minima členů domácnosti 7 440 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti 3 000 Kč, výše splátky schváleného úvěru 1 600 Kč, zbývající MLS domácnosti 22 128 Kč, věřitel má možnost ověřovat tvrzení klienta a jejich pravdivost mimo jiné i pomocí tzv. automatizovaných modelů. V rámci uzavírání smlouvy č. 7206195757 provedl lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotaz do registrů CEE a ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen. Úvěrová karta, ze které je uvedený výsledek z registrů patrný, již byla žalobcem přiložena k žalobnímu návrhu. Platební morálka žalovaného byla na velmi vysoké úrovni, o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru svědčí skutečnost, že žalovaný následně žalobci hradil na smlouvu, než došlo k zesplatnění úvěru, a to od 7/2022 do 10/2023, tedy po dobu delší než 1 rok, a byl tak nepochybně schopen úvěr splácet.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, žádné z tvrzení žalobce nerozporoval, jednání dne 1. 4. 2025 se bez omluvy nezúčastnil. Jednání tak bylo vedeno v přítomnosti právního zástupce žalobce.

4. Žalobce byl i u jednání poučen, že poskytovatel úvěru musí předložit důkazy o tom, že provedl důkladné hodnocení finanční situace spotřebitele včetně všech příjmů, výdajů, když důsledkem neúspěšného posouzení úvěruschopnosti je neplatnost smlouvy o úvěru.

5. Výpisem z obchodního rejstříku bylo prokázáno, že žalobce je v obchodním rejstříku zapsán jako akciová společnost od 1. 10. 2005 s předmětem podnikání poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

6. Podle listiny nazvané smlouva o revolvingovém úvěru číslo 7206195757 opatřené dne 27. 6. 2022 podpisem účastníků ujednali účastníci, žalovaný označený rodným číslem, žalobce jako právnická osoba, že žalobce poskytuje žalovanému spotřebitelský bezúčelový revolvingový úvěr ve výši 40 000 Kč s roční úrokovou sazbou 26,28 %, RPSN 32,32 %, výše minimální měsíční splátky činí 4 % z úvěrového rámce, tj. 1 600 Kč.

7. Předžalobní výzvou ze dne 26. 3. 2024 a podacím archem bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě žalované částky.

8. Dle žalobcem předložené metodiky posuzování úvěruschopnosti klienta žalobce při posuzování úvěruschopnosti klienta standardně vychází z údajů o příjmech a výdajích klientů, lustruje je v různých registrech za účelem zjištění jejich platební morálky a majetkové situace, na základě toho dospívá k limitu nejvyšší měsíční splátky, tedy částce, kterou je dle zjištěných údajů klient schopen hradit a tuto částku porovnává s výší nově sjednávané splátky úvěru, systém žalobce pracuje automatizovaně na základě údajů uvedených klientem a údajů z registrů, ověřování příjmů a výdajů provádí žalobce pouze v některých případech, kdy je indikována pochybnost o schopnostech klienta splácet.

9. Přehledem splátek a předpisů bylo prokázáno, že v průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 140 941,84 Kč, žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 43 598 Kč.

10. Zesplatňujícím dopisem ze dne 5. 3. 2024 a podacím archem bylo prokázáno, že v důsledku prodlení žalovaného s úhradou závazků vyplývajících z úvěru číslo 7206195757 byl tento vyzván ke splacení celého úvěru čerpaného na základě této smlouvy ve výši 136 435,30 Kč do 14 dní od sepsání výzvy.

11. Z potvrzení – karty klienta bylo prokázáno, že žalobce ověřoval bonitu žalovaného pro úvěr číslo úvěru: 7206195757, datum schválení: 27. 06. 2022, druh úvěru: revolvingový úvěr, výše úvěru: 120 000 Kč, specifikace klienta: stav: svobodný, druh bydlení: u rodičů, počet dětí: 0, zdroj příjmu klienta: zaměstnanec, výše příjmu: 9 600 Kč, příjem ostatních členů domácnosti: 30 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti: 3 000 Kč.

12. Z jiných než shora uvedených důkazních prostředků nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z oněch jiných důkazních prostředků neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat, a proto z nich při zjišťování skutkového stavu vycházel (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

13. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

14. Žalobce je v obchodním rejstříku zapsán jako akciová společnost od 1. 10. 2005 s předmětem podnikání poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, dne 27. 6. 2022 se žalovaným podepsal listinu nazvanou smlouva o revolvingovém úvěru číslo 7206195757, žalovaný byl označen rodným číslem, podle ní žalobce poskytuje žalovanému spotřebitelský bezúčelový revolvingový úvěr ve výši 40 000 Kč s roční úrokovou sazbou 26,28 %, RPSN 32,32 %, výše minimální měsíční splátky činí 4 % z úvěrového rámce, tj. 1600 Kč. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 140 941,84 Kč, žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 43 598 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou závazků vyplývajících z úvěru číslo 7206195757 byl tento dne 5. 3. 2024 vyzván ke splacení celého úvěru čerpaného na základě této smlouvy ve výši 136 435,30 Kč do 14 dní od sepsání výzvy. Žalobce před podáním žaloby dne 26.3.2024 vyzval žalovaného k úhradě žalované částky. Před poskytnutím úvěru žalobce ověřoval bonitu žalovaného pro úvěr číslo úvěru: 7206195757, datum schválení: 27. 06. 2022, druh úvěru: revolvingový úvěr, výše úvěru: 120 000 Kč, specifikace klienta: stav: svobodný, druh bydlení: u rodičů, počet dětí: 0, zdroj příjmu klienta: zaměstnanec, výše příjmu: 9 600 Kč, příjem ostatních členů domácnosti: 30 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti: 3 000 Kč. Žalobce přitom postupoval podle vlastní metodiky posuzování úvěruschopnosti klienta, podle níž žalobce vychází z údajů o příjmech a výdajích klientů, lustruje je v různých registrech za účelem zjištění jejich platební morálky a majetkové situace, na základě toho dospívá k limitu nejvyšší měsíční splátky, tedy částce, kterou je dle zjištěných údajů klient schopen hradit a tuto částku porovnává s výší nově sjednávané splátky úvěru, systém žalobce pracuje automatizovaně na základě údajů uvedených klientem a údajů z registrů, ověřování příjmů a výdajů provádí žalobce pouze v některých případech, kdy je indikována pochybnost o schopnostech klienta splácet. Žalobce uvedl, že porovnával dva výpočty, tedy MLS klienta a MLS domácnosti, přičemž ke smlouvě MLS klienta byl příjem klienta z žádosti 9 600 Kč, životní minimum klienta 3 910 Kč, výše splátky schváleného úvěru 1 600 Kč, zbývající MLS klienta 4 090 Kč, MLS domácnosti pak příjem klienta z žádosti 9 600 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 30 000 Kč, normativní náklady na bydlení 8 432 Kč, životní minima členů domácnosti 7 440 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti 3 000 Kč, výše splátky schváleného úvěru 1 600 Kč, zbývající MLS domácnosti 22 128 Kč.

15. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů:

16. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 1746 odst. 1 o. z. zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv.

18. Dle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

19. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

20. Dle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Dle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

27. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen29. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

30. Dle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

31. Po právní stránce posoudil soud věc takto:

32. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená dne 27. 6. 2022, na jejímž základě žalobce umožnil žalovanému čerpat úvěr i nad původně ujednaný úvěrový rámec 40 000 Kč, je absolutně neplatná (§ 588 věty první o. z. – ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú., § 433 odst. 1 o. z. a § 1813 odst. 1 o. z.). Žalobce má proto jen právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z. ve výši poskytnuté a nevrácené jistiny, tj. 97 343,84 Kč. V řízení totiž bylo prokázáno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 140 941,84 Kč, žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil ( vrátil ) částku ve výši 43 598 Kč. Stran posouzení spotřebitelského charakteru závazku soud doplňuje, že je zjevné, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, kdežto žalobce vystupoval při uzavření smlouvy a poskytnutí úvěru jako podnikatel. To se ostatně podává z předložených listin, zejm. z označení účastníků v listinách – žalovaný označen datem narození, adresou pobytu, kdežto žalobce jako právnická osoba, banka, poskytující bankovní produkty a služby, identifikačním číslem osoby. Nadto se z jednotlivých listin opatřených podpisy obou stran podává, že byly předem připraveny žalobcem, že jde o formuláře a vzorové listiny.

33. Žalobce sice prokázal, že se věnoval procesu ověřování úvěruschopnosti žalovaného, avšak dle názoru soudu nikoli řádně, nedostatečně. Příjem žalovaného měl činit 9 600 Kč měsíčně, ovšem ani tuto nízkou částku si žalobce nijak neověřil, nepředložil žádný doklad o příjmech žalovaného. Rovněž tak se žalobce nijak nezabýval tvrzenými jinými příjmy domácnosti ve výši 30 000 Kč, není vůbec zřejmé podle soudu, co tyto jiné příjmy představují, zda tyto výdaje žalobce jakkoli hodnověrně ověřil, zabýval se jimi, zabýval se jejich strukturou či výší. Žalobce zřejmě nijak neověřoval náklady žalovaného spojené s bydlením, žalobce měl být obezřetný, když ověřoval bonitu žalovaného, následně poskytoval vysoký úvěr. Soud proto uzavřel, že žalobce řádně nedostál své povinnost ověřit a zkoumat, zda bude žalovaný s to splácet poskytnutý úvěr (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr). K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, došlo ve smyslu § 588 o. z. ke zjevnému porušení zákonných ustanovení chránících spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů.

34. V řízení bylo tedy prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku 140 941, 84 Kč a žalovaný uhradil částku celkem 43 598 Kč, žalovaný se tak obohatil na základě absolutně neplatné smlouvy o rozdíl uvedených částek, tedy o částku 97 343,84 Kč a ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení uvedené částky. Ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak stanoví samostatně splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení z neplatně ujednané smlouvy o spotřebitelském úvěru, jedná se o speciální úpravu splatnosti k obecné právní úpravě dle o. z., splatnost nastává až rozhodnutím soudu o povinnosti spotřebitele vrátit poskytnuté plnění. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 75 Co 252/2023. Až do rozhodnutí soudu o povinnosti žalovaného plnit tak žalovaný nebyl v prodlení, žalobci proto nemůže náležet právo na úrok z prodlení. Soud tak veškeré nároky mimo nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 97 343,84 Kč zamítl, bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit ve lhůtě stanovené soudem. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro uložení lhůty delší ani pro přivolení k plnění ve splátkách.

35. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., když převážný úspěch ve věci měl žalobce, a to co do částky 97 343,84 Kč, při vyčíslení i požadovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku dne 3. 4. 2025 byl žalobce neúspěšný co do částky ve výši 80 449 Kč, náleží mu tak 10 % náhrady nákladů řízení (55-45). Náhrada nákladů řízení žalobce se sestává z odměny advokáta ve výši 21 070 Kč za 3,5 úkonu právní pomoci po 6 020 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. – ½ předžalobní výzva, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast u jednání dne 1. 4. 2025), náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč, 1 úkon právní služby po 1. 1. 2025 ve výši 450 Kč, tj. 1 350 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrady za ztrátu času za 8 půlhodin po 150 Kč, tj. celkem 1 200 Kč dle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále cestovní náhrady v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 4. 2025 k jednání soudu ve výši 1906 Kč za ujetých 250 km, při ceně paliva 35,80 Kč za litr podle vyhl. č. 475/2024 Sb., při průměrné spotřebě 5,1 litrů na 100 km, 5,80 Kč/ km za amortizaci vozidla podle vyhl. č. 475/2024 Sb. podle § 13 vyhl.č. 177/96 Sb., daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. celkem 5 360 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 4 905 Kč, celkem pak 35 791 Kč, přičemž 10% z tohoto pak představuje částku ve výši 3 580 Kč.

36. Platební místo k náhradě nákladů řízení soud určil dle § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůtu stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro uložení lhůty delší ani pro přivolení k plnění ve splátkách.