4 C 258/2025

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Ondryášovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 219 336,40 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se tímto částečně zastavuje pro částku ve výši 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 2 500 Kč ode dne 23. 10. 2025 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 109 959 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Návrh, aby byla žalované dále uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 106 877,4 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 276,42 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 219 336,40 Kč od 8. 10. 2025 do 22. 10. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 216 836,4 Kč od 8. 10. 2025 zaplacení, se v této části zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl podán soudu dne 7. 10. 2025, se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 219 336,40 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o účelovém úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené se žalovanou dne 19. 10. 2023, na základě které žalobce poskytl žalované částku ve výši 232 468 Kč. Žalovaná částka sestává z neuhrazené pohledávky ve výši 219 336,40 Kč sestávající z jistiny ve výši 216 920,40 Kč, poplatků za pojištění 1 686 Kč (pojistné ve výši 562 Kč zahrnutých ve 18., 19. a 20. splátce), příslušenství je tvořeno kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 276,42 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 219 336,40 Kč za dobu od 8. 10. 2025 do zaplacení. Žalobce uvedl, že řádně ověřil úvěruschopnost žalované, když opatřil údaje o jejích příjmech a výdajích, lustroval ji v registrech (NKRI, CEE, ISIR, odcizené doklady MVČR), provedl ověření bonity žalované výpočtem MLS a zjišťoval kreditní skóre klienta.

2. Žalovaná k věci písemně uvedla, že nárok vznášený žalobcem neuznává, neboť nejde o nárok ze závazku o úvěru, ale z bezdůvodného obohacení. Žalovaná uvedla, že žalobce řádně neověřil její úvěruschopnost, v důsledku čehož je smlouva absolutně neplatná, když uhradila žalobci z částky 232 468 - 110 032 Kč. Žalovaná rovněž uvedla, že při sjednávání smluv se jí nepodařilo realisticky vyhodnotit svou finanční situaci, plně porozumět smluvním podmínkám, ze strany věřitele došlo k selhání odborného posouzení její úvěruschopnosti, pro příjem je třeba doložit pracovní smlouvu, pro výdaje s bydlením smlouvu nájemní, jiné náklady na živobytí pak je třeba ověřit relevantními doklady. Žalovaná pak navrhla, aby jí bylo umožněno dluh splácet po 2 500 Kč měsíčně, nicméně k tomuto nedoložila soudu ničeho.

3. Jednání dne 5. 3. 2026 bylo vedeno v přítomnosti právního zástupce žalobce, žalovaná se z jednání omluvila a souhlasila s jeho konáním ve své nepřítomnosti. Rozsudek byl pak soudem vyhlášen dne 10. 3. 2026.

4. Smlouvou o revolvingovém úvěru „Šikovný účet“ č. , hodnota, a jeho přílohou č. 1 bylo prokázáno, že v době uzavírání úvěrové smlouvy, z níž žalobce uplatňuje žalobní nárok, měla žalovaná existující závazek vůči žalobci v podobě bezúčelového revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 10 000 Kč.

5. Návrhem na smírné vyřešení věci ze dne 2. 10. 2025 bylo prokázáno, že žalovaná rozporovala platnost úvěrové smlouvy a navrhla žalobci smírné řešení, a to započítáním již uhrazené částky ve výši 138 469,47 Kč na jistinu a doplacením zbývající částky ve výši 120 499 Kč v měsíčních splátkách 2 500 Kč.

6. Odpovědí na návrh smírného vyřešení věci bylo prokázáno, že žalobce trval na platnosti úvěrové smlouvy a navrhl žalované smírné řešení, na základě kterého by žalovaná zaplatila částku ve výši 230 000 Kč prostřednictvím splátek ve výši 2 500 Kč, zbývající část dluhu by byla žalované žalobcem odpuštěna.

7. Oznámením finančního arbitra ze dne 13. 10. 2025 bylo prokázáno, že Finanční arbitr zahájil řízení před finančním arbitrem proti žalobci na návrh žalované.

8. Úvěrovými podmínkami bylo prokázáno, že v těchto strany smlouvy dohodly podmínky splácení úvěru, podmínky zesplatnění a stanovily další smluvní podmínky.

9. Zesplatňujícím dopisem ze dne 19. 9. 2025 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy z důvodu prodlení s úhradou, kdy bylo prokázáno podacím archem, že dopis byl žalované odeslán dne 22. 9. 2025.

10. Splátkovým kalendářem (výpisem čerpání, splátek a úhrad) bylo prokázáno, že žalovaná obdržela dne 14. 10. 2023 od žalobce částku 232 468 Kč a uhradila žalobci celkem , hodnota, Kč. Sdělením právního zástupce žalobce a částečným zpětvzetím žaloby ze dne 18. 12. 2025 bylo prokázáno, že žalovaná po dni podání žalobního návrhu ze svého dluhu uhradila dne 20. 10. 2025 částku ve výši 2 500 Kč.

11. Výpisem z Obchodního rejstříku bylo prokázáno, že předmětem podnikání žalobce je mj. poskytování nebo prostředkování spotřebitelského úvěru.

12. Smlouvou o účelovém úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, bylo prokázáno, že dne 19. 10. 2023 žalobce a žalovaná podepsali tuto listinu, kde ujednali, že žalobce poskytne žalované částku 232 468 Kč a žalovaná se zavazuje ji vrátit spolu s úrokem ve výši 29,59 % ročně v celkem 96 měsíčních splátkách po 6 877 Kč s první splátkou splatnou po měsíci od poskytnutí úvěru. Přílohou č. 1 smlouvy č. , hodnota, bylo prokázáno, že poskytnutý úvěr byl úvěrem konsolidačním sloužícím ke konsolidování 4 existujících závazků žalované, a to z úvěrových smluv ze dne 27. 2. 2022 na částku 9 837, ze dne 18. 8. 2022 na částku 25 700 Kč, ze dne 18. 5. 2023 na částku 25 723 Kč a ze dne 27. 1. 2023 na částku 21 208 Kč.

13. Kartou klienta bylo prokázáno, že žalobce při ověřování úvěruschopnosti žalované vycházel z toho, že žalovaná je vdaná, má 1 dítě, je zaměstnaná, přičemž výše jejího příjmu je 20 200 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 15 000 Kč a měsíční náklady domácnosti činí 23 000 Kč. Žalobce žalovanou lustroval v NRKI, ISIR, CEE, ověřoval její závazky u Kamali a ověřil, že doklad totožnosti žalované není veden v registru odcizených dokladů. Dokument obsahuje výslovné prohlášení žalobce, že vycházel ze zde uvedených údajů.

14. Úvěrovou zprávou bylo prokázáno, že žalobce lustroval žalovanou v NRKI a zjistil o ní, že má 4 existující splátkové úvěry, 1 úvěr z kreditní karty a v minulosti byly 3 žádosti o splátkové produkty odmítnuty a 2 ukončeny.

15. Zprávou o ověření bonity MLS bylo prokázáno, že žalobce provedl výpočet maximálního limitu splátky pro smlouvu č. , hodnota, pro domácnost žalované i žalovanou samotnou. Dle žalobcem předložené metodiky posuzování úvěruschopnosti klienta žalobce při posuzování úvěruschopnosti klienta standardně vychází z údajů o příjmech a výdajích klientů, lustruje je v různých registrech za účelem zjištění jejich platební morálky a majetkové situace, na základě toho dospívá k limitu nejvyšší měsíční splátky, tedy částce, kterou je dle zjištěných údajů klient schopen hradit a tuto částku porovnává s výší nově sjednávané splátky úvěru, systém žalobce pracuje automatizovaně na základě údajů uvedených klientem a údajů z registrů, ověřování příjmů a výdajů provádí žalobce pouze v některých případech, kdy je indikována pochybnost o schopnostech klienta splácet.

16. Předžalobní výzvou ze dne 24. 9. 2025 bylo prokázáno, že zástupce žalobce vyzýval žalovanou k zaplacení dluhu a upozornil ji na možnost zahájení soudního řízení, kdy bylo prokázáno podacím archem, že předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 25. 9. 2025.

17. Ze dvou výplatních pásek, které žalobce zaslal v replice ze dne 2. 2. 2026, bylo prokázáno, že žalovaná doložila svůj měsíční příjem dvěma výplatními páskami za měsíc září 2023, a to na částky 12 620 Kč a 7 621 Kč. Bylo prokázáno, že celkový ověřený měsíční příjem doložený žalovanou činil 20 241 Kč.

18. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění. Soud již z výše uvedených důkazů má za prokázané vše, co je nutné pro hodnocení posouzení úvěruschopnosti žalované. Z výše uvedeného dokazování plynou tak zásadní vady procesu posouzení úvěruschopnosti, že jakékoliv další „ověřování“ úvěruschopnosti již nemohlo pochybení žalobce napravit. Jelikož pak soud dospěl k závěru o neověření úvěruschopnosti, je bez významu zabývat se upomínáním žalované a zesplatňováním úvěru.

19. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

20. Mezi žalobcem a žalovanou došlo dne 19. 10. 2023 k uzavření úvěrové smlouvy, na jejímž základě byla žalované poskytnuta 24. 10. 2023 částka ve výši 232 468 Kč účet žalované, žalovaná se zavázala úvěr řádně a včas splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 877 Kč, úroková sazba 29,59 % ročně, první splátka byla splatná ke dni 27. 11. 2023. Žalovaná s žalobcem smlouvu o úvěru uzavřela z důvodu konsolidace 4 existujících úvěrů z úvěrových smluv ze dne 27. 2. 2022 na částku 9 837, ze dne 18. 8. 2022 na částku 25 700 Kč, ze dne 18. 5. 2023 na částku 25 723 Kč a ze dne 27. 1. 2023 na částku 21 208 Kč. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti žalované vycházel z toho, že vdaná, má 1 dítě, je zaměstnaná, přičemž výše jejího příjmu je 20 200 Kč. Tyto příjmy žalovaná žalobci doložila dvěma výplatními páskami za měsíc září 2023, kdy celkový ověřený měsíční příjem žalované činil 20 241 Kč. Dále vycházel z toho, že příjem ostatních členů domácnosti je 15 000 Kč a měsíční náklady domácnosti jsou 23 000 Kč. Žalobce žalovanou lustroval v NRKI, ISIR, CEE, ověřoval její závazky u Kamali a ověřil, že její doklad není veden v registru odcizených dokladů. Žalovaná průběžně hradila jednotlivé splátky, následně se dostala do prodlení s úhradu splátek a žalobce ji vyzval ke splacení celého úvěru dopisem v souladu s oprávněním sjednaným v úvěrových podmínkách, na výzvu žalovaná nereagovala. Po podání žaloby žalovaná dne 20. 10. 2025 uhradila žalobci 2 500 Kč, celkem tedy na smlouvu splátkami uhradila 122 509 Kč. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 24. 9. 2025. Na návrh žalované bylo dne 3. 10. 2025 zahájeno řízení před finančním arbitrem.

21. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů:

22. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, ve znění pozdějších předpisů (dále též „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

25. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 84 odst. 2 z.s.ú. je poskytovatel povinen informace poskytnuté spotřebitelem ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

28. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

30. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

32. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení: Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 19. 10. 2023 smlouvu v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 z. s. ú., žalovaná v době uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel, kdežto žalobce vystupoval při poskytnutí úvěru jako podnikatel. Žalobce se zavázal poskytnout žalované finanční prostředky, ta se zavázala tyto splácet v měsíčních splátkách včetně smluveného úroku. Povinností poskytovatele bylo před poskytnutím spotřebitelského úvěru náležitě s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr ve smyslu § 86 z. s. ú., a to jak na stránce příjmů, tak na stránce výdajů, k čemuž žalobce předložil potvrzení o prověření bonity a úvěrovou zprávu, přičemž právě z této vyplývá úvěrová historie žalované, která sice řádně ukončila 2 úvěry, ovšem na druhou stranu byly 3 žádosti o úvěr odmítnuty, konkrétně pak úvěry osobní ze dne 29. 11. 2022 na částku 600 000 Kč a ze dne 8. 11. 2022 na částku 100 000 Kč a spotřební úvěr ze dne 8. 11. 2022 na částku 373 269 Kč. Žalobce měl být obezřetný i vzhledem k této skutečnosti, měl se zabývat rovněž podrobně výdajovou stránkou žalované, typem jejího bydlení, měl si ověřit výši příjmu a výdajů domácnosti, což učiněno nebylo.

33. Žalobce měl být podle soudu obezřetný, když ověřoval bonitu žalované. Žalovaná měla v době sjednání smlouvy již 4 splátkové závazky a 1 kreditní kartu a v kalendářním roce předcházejícím roku uzavření smlouvy jí byly 3 žádosti o poskytnutí úvěru odmítnuty.

34. Žalobce předložil prohlášení, ve kterém k úvěruschopnosti žalované uvedl to, že vycházel z měsíčního příjmu žalované ve výši 20 200 Kč, což bylo doloženo výplatními páskami, a dále z tvrzených příjmů ostatních členů domácnosti ve výši 15 000 Kč a výdajů ve výši 23 000 Kč (z toho 12 000 Kč na úvěry, 5 000 Kč na bydlení a 6 000 Kč na ostatní), což však nebylo ze strany žalobce nijak ověřeno a soudu doloženo, a to navzdory archivační povinnosti dle § 78 z. s. ú. Je přitom běžným standardem ověřovat příjmy a výdaje za nejméně tři měsíce předcházející poskytnutí úvěru. Dílčí výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč a výdaje na ostatní ve výši 6 000 Kč jsou podle soudu značně podhodnocené. Není vůbec zřejmé, co tyto výdaje představují, zda je žalobce jakkoli hodnověrně ověřil, a to včetně specifických pravidelných výdajů (v kontextu toho, že žalovaná uvedla, že má 1 dítě, např. školné, výživné atd.). Nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že není možné ověřovat příjmy jiné než žádající osoby, pro což nezbývá než se spolehnout na informace poskytnuté žadatelem. Ověření tvrzených příjmů je možné různými způsoby, žalobce se o to však ani nepokusil a spokojil se s pouhým tvrzením žalované. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování úvěruschopnosti postupovat aktivně, obezřetně a s odbornou péčí, která odpovídá jeho postavení profesionála. Zatímco od žadatelů – laiků nelze očekávat hlubší znalost finančních rizik či schopnost kvalifikovaně posoudit svou finanční situaci, poskytovatel úvěru nese zvýšenou odpovědnost za to, že rozhodnutí o poskytnutí úvěru bude založeno na úplných, pravdivých a objektivně ověřených podkladech.

35. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavírá, že žalobce neprokázal, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně zkoumal a vyhodnotil tzv. úvěruschopnost spotřebitele (zde žalované) ve smyslu § 86 z. s. ú. a rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) a Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobce domáhá zaplacení shora uvedených částek, je tak absolutně neplatná. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelských úvěrů došlo ve smyslu § 588 o. z. ke zjevnému porušení zákonných ustanovení chránících spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo k narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Z tohoto důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobce domáhá zaplacení žalovaných částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú.

36. Žalobce svůj žalobní návrh v rozsahu částky ve výši 2 500 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 2 500 Kč ode dne 23. 10. 2025 do zaplacení vzal zpět, neboť žalovaná dne 20. 10. 2025 žalobci uhradila část dluhu ve výši 2 500 Kč. Soud proto řízení v této části zastavil (výrok I).

37. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované částku 232 468 Kč a žalovaná uhradila částku celkem 122 509 Kč. Žalovaná se tak obohatila na základě absolutně neplatné smlouvy o rozdíl uvedených částek, tedy o částku 109 959 Kč a ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení uvedené částky (výrok II.).

38. K tomu § 87 odst. 1 z. s. ú. stanoví samostatně splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení z neplatně ujednané smlouvy o spotřebitelském úvěru, jedná se o speciální úpravu splatnosti k obecné právní úpravě dle o. z., splatnost nastává až rozhodnutím soudu o povinnosti spotřebitele vrátit poskytnuté plnění. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 75 Co 252/2023. Až do rozhodnutí soudu o povinnosti žalované plnit tak žalovaná nebyla v prodlení, žalobci proto nemůže náležet právo na úrok z prodlení, ale ani náhrada na náklady na vymáhání pohledávky, když vymáhání nesplatné pohledávky nelze považovat za přičitatelné žalované. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích či pojištění – tyto nároky tak soud zamítl (výrok III).

39. Soud tak veškeré nároky mimo nároku na vydání bezdůvodného obohacení zamítl (výrok III).

40. O náhradě nákladů soud rozhodl dle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobce byl ve věci úspěšný co do částky 109 959 Kč, když co do částky ve výši 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % z částky 2 500 Kč od 23. 10. 2025 do zaplacení vzal návrh částečně zpět, tuto žalovaná zaplatila po podání návrhu, žalovaná zavinila částečně zastavení řízení. Neúspěch žalobce pak spočívá v zamítnuté částce ve výši 106 877,4 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 276,42 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 219 336,40 Kč od 8. 10. 2025 do 22. 10. 2025, kterou soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 216 836,4 Kč od 8. 10. 2025 do zaplacení, což kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku. Z uvedeného je patrno, že úspěch účastníků řízení je obdobný, proto soud nepřiznal náhradu nákladu žádnému z účastníků řízení (výrok IV).

41. Lhůtu k plnění stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody ani pro uložení lhůty delší, ani pro přivolení k plnění ve splátkách. Žalovaná sice požádala o splátky, nicméně k tomuto nepředložila soudu ničeho. Pokud by soud určil delší lhůtu k plnění nebo stanovil, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí, pak k takovému postupu musejí existovat důvody, že ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu nemá povinný, který má poskytnout plnění, schopnost toto plnění splatit v zákonné třídenní lhůtě pro své osobní, majetkové či jiné opodstatněné důvody.