4 C 39/2022

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Ondryášovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 15 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 25 276,02 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum, 7,25 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum, 7,50 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum a za dobu od datum do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 2 252 Kč k rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, advokáta, ulice a číslo, obec a číslo, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne datum a doplněným podáním ze dne datum se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 15 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 25 276,02 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum, 7,25 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum, 7,50 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum a za dobu od datum do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny půjčky ve výši 15 000 Kč poskytnuté dle smlouvy o půjčce uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalovaný na tuto půjčku neuhradil před zahájením řízení žádnou částku.

2. Žalovaný se k návrhu ve věci samé nevyjádřil, žádné z tvrzení žalobce nerozporoval, a ač byl řádně a včas předvolán, bez omluvy se nedostavil k jednání soudu.

3. Výpisem z obchodního rejstříku žalobce, smlouvou o postoupení, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení a dokladem o doručení bylo prokázáno, že pohledávka vyplývající ze smlouvy, a to včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.

4. Smlouvou o půjčce, zákaznickou kartou bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o půjčce číslo na jejím základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 9 600 Kč, a to vše v hotovosti v 40 týdenních (sedmidenních) splátkách po 615 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Před poskytnutím půjčky byla vypsána účastníky smlouvy zákaznická karta, kdy žalovaný uvedl, že je živnostník, má nájemní bydlení, s příjmem 32 000 Kč, výdaje činí celkem 16 375 Kč, a to nájem a inkaso 4 200 Kč, spoření 7 175 Kč, telefon 1 000 Kč, výdaje na domácnost 4 000 Kč, má bankovní účet, právní předchůdce v kartě potvrdil, že ověřoval pracovní smlouvu, SIPO, průkaz totožnosti.

5. Tvrzení žalobce, že žalovaný neuhradil na půjčku žádnou částku, nebylo žalovaným nijak rozporováno.

6. Předžalobní upomínkou a dokladem o doručení bylo prokázáno, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění.

7. Soud dospěl po provedeném dokazování k tomuto závěru o skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o půjčce číslo na jejím základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 9 600 Kč, a to vše v hotovosti v 40 týdenních (sedmidenních) splátkách po 615 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Před poskytnutím půjčky byla vypsána účastníky smlouvy zákaznická karta, kdy žalovaný uvedl, že je živnostník, má nájemní bydlení, s příjmem 32 000 Kč, výdaje činí celkem 16 375 Kč, a to nájem a inkaso 4 200 Kč, spoření 7 175 Kč, telefon 1 000 Kč, výdaje na domácnost 4 000 Kč, má bankovní účet, právní předchůdce v kartě potvrdil, že ověřoval pracovní smlouvu, SIPO, průkaz totožnosti. Žalovaný neuhradil na půjčku žádnou částku, pohledávka vyplývající ze smlouvy, a to včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně, přičemž žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění.

8. Žalobce na základě výzvy soudu uvedl, že povinnost věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla do českého právního řádu zavedena teprve zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinným od 01. 01. 2011, kde byla tato povinnost nově zakotvena v § 9. Dle právní úpravy účinné do 31. 12. 2010, tj. dle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, věřitelé nebyli povinni před poskytnutím úvěru tzv. úvěruschopnost spotřebitelů posuzovat. Žalobce má za to, že nebylo povinností jeho právního předchůdce jako poskytovatele půjčky posuzovat schopnost spotřebitele, tj. žalovaného, splácet úvěr (resp. půjčku), a že je tedy v dané věci skutečnost, zda původní věřitel před uzavřením smlouvy jakýmkoli způsobem schopnost žalovaného splácet půjčku posuzoval či nikoli, zcela irelevantní.

9. Soud s ohledem na datum uzavření předmětné smlouvy o půjčce a datum vzniku bezdůvodného obohacení soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. posuzoval věc podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů.

10. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

11. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

12. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

13. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

14. Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě půjčky dle § 657 a násl. obč. zák. Není sporu o tom, že v době uzavření smlouvy vystupoval žalovaný jako spotřebitel, což se podává ze smlouvy, a právní předchůdce žalobce jako podnikatel. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele spotřebitelských úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr či zápůjčku splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). S ohledem na shora uvedené se soud tedy nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného při poskytnutí spotřebitelského úvěru. Pokud jde o předloženou zákaznickou kartu, tak k této soud uvádí předně, že nekoresponduje tvrzení žalovaného, že je živnostníkem, zatímco údajně byla být ověřována pracovní smlouva žalovaného, nijak pak nebylo ověřováno tvrzené nájemní bydlení. Pro účely řádného a úplného posouzení úvěruschopnosti žalovaného je nutné zejména podrobně analyzovat domácí rozpočet spotřebitele, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak i výdaje. Soud je vzhledem k výše uvedenému toho názoru, že právní předchůdce žalobce zanedbal svou povinnost řádně prověřit a zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobce domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 39 obč. zák., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, nesplnění povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení dobrých mravů. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku či poplatcích.

15. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce prokazatelně poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, přičemž žalovaný z této částky žalobci či jeho právnímu předchůdci nevrátil ničeho. Protože nebyl zjištěn žádný právní důvod pro takové plnění, soud nárok žalobce, který se stal novým věřitelem pohledávky, posoudil podle hmotněprávních norem upravujících nárok na vydání plnění z bezdůvodného obohacení, podle kterých strana, která plnila bez právního důvodu, má právo na vrácení toho, co plnila. S ohledem na shora uvedené soud tedy uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 15 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 25 276,02 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum, 7,25 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum, 7,50 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum a za dobu od datum do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, jak uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce má s ohledem na plný spěch ve věci právo na 100% z nákladů, které v tomto řízení vynaložil. Náklady řízení přiznány dle ust. § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh na zahájení řízení, zaslání předžalobní výzvy), 3 paušální náhrady po 100 Kč, DPH 21% ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, když jde o spor, ve kterém bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud přiznal žalobci 100 % z těchto nákladů, tedy částku ve výši 2 252 Kč, jak uvedeno v odst. II. výroku tohoto rozsudku.

17. Lhůty k plnění jsou stanoveny podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř., místo plnění pro platbu náhrady nákladů řízení žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka Olomouc prostřednictvím soudu podepsaného písemně ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.