4 C 58/2026

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Ondryášovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 30 488 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 10 100 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh, aby byla dále žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 20 388 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 862,88 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 440,80 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 459,48 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 12 891,85 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se v této části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 3. 2. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 30 488 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 862,88 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 440,8 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 13 459,48 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 % a úrok 8 % ročně z částky 12 891,85 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že tyto nároky vyplývají ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou uzavřel žalovaným se společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se , adresa, dne 05. 12. 2021 č. smlouvy 0374047, přičemž pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 02. 08. 2023, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 07. 08. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. Podáním doručeným soudu dne 13. 4. 2026 žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení uvedená v žalobě tak, že uvedla, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 05. 12. 2021 a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“, konkrétně pracovní smlouvou a výplatními páskami. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. V žádosti žalovaný uvedl, že je od 15. 06. 2021 na dobu určitou do 31. 12. 2021 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, , že výše jeho měsíční příjmů činí celkem 29 361,00 Kč, že výše jeho měsíčních výdajů činí 15 051 Kč. Použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku 14 310 Kč, dále uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný a má vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdce žalobce ověřil z pracovní smlouvy, výplatních pásek a čestného prohlášení, příjmy žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobce dle pracovní smlouvy, výplatních pásek a čestného prohlášení a výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Pak dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 15 000 Kč s měsíční splátkou 1 992 Kč je dostatečná.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k jednání nařízenému ve věci dne 9. 6. 2026 se nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán.

4. Žádostí o úvěr ze dne 5. 12. 2021 bylo prokázáno, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 20 000 Kč, v žádosti uvedl, že je zaměstnaný od 15. 5. 2021 na dobu určitou, že předkládá pracovní smlouvu, výplatnice, výpis účtu, má příjem 29 361 Kč výdaje na bydlení 5 000 Kč, dopravu a jídlo ve výši 6 000 Kč, srážky ze mzdy a výživné 3 551 Kč, stávající půjčky 500 Kč, má použitelný příjem 14 310 Kč, bydlí u rodičů, je svobodný, má tři vyživované děti, předložil občanský průkaz.

5. Pracovní smlouvou ze dne 15. 6. 2021 bylo prokázáno, že žalovaný měl uzavřen pracovní poměr na dobu určitou do 31. 12. 2021 na místo operátora výroby u zaměstnavatele Česko – slezská výrobní a.s.

6. Čestným prohlášením žalovaného ze dne 3. 12. 2021 by prokázáno, že bude pracovní smlouva žalovanému prodloužena a že došlo ke změně obchodního jména zaměstnavatele.

7. Mzdovými listy za měsíce září 2021 a říjen 2021 bylo prokázáno, že žalovaný měl u zaměstnavatele čistý příjem ve výši 31 141 Kč a 27 581 Kč, exekuční srážky 3 519 Kč a 5 907 Kč.

8. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 12. 2021 a předpisem splátek je prokázáno, že toho dne žalovaný a právní předchůdkyně podepsali uvedenou listinu, dle jejíhož obsahu poskytoval úvěru poskytl žalovanému částku ve výši 15 000 Kč jako úvěr, žalovaný se zavázal se žalovaný zavázal zaplatit poskytovateli úvěru částku ve výši 27 888 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, sjednána byl úrok ve výši 8%, RPSN ve výši 272,44 %.

9. Transakční historií bylo prokázáno, že na smlouvu s daným číslem žalovaný uhradil částku 4 900 Kč.

10. Smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 02. 08. 2023, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 07. 08. 2023, postupované pohledávky jsou specifikované v příloze č. , hodnota, smlouvy.

11. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023 bylo prokázáno, že právní předchůdkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy na žalobkyni a vyzvala ho k úhradě pohledávky do 10ti dnů od doručení přípisu.

12. Podacím lístkem bylo prokázáno, že dne 2. 11. 2023 žalobkyně odeslala žalovanému přípis.

13. Předžalobní výzvou ze dne 1. 11. 2023 bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení pohledávky ze smlouvy před podáním žaloby.

14. Výpisem z obchodního rejstříku bylo prokázáno, že žalobkyně je zapsána v rejstříku od 16. 5. 2005.

15. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

16. Dne 5. 12. 2021 žalovaný požádal o úvěr právní předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši 20 000 Kč, když v žádosti uvedl o své osobě, že je zaměstnaný od 15. 5. 2021 na dobu určitou, že předkládá pracovní smlouvu, podle níž měl žalovaný uzavřen pracovní poměr na dobu určitou do 31. 12. 2021 na místo operátora výroby u zaměstnavatele Česko – slezská výrobní a.s., dále v žádosti žalovaný uvedl, že předkládá výplatnice, výpis účtu, má příjem 29 361 Kč výdaje na bydlení 5 000 Kč, dopravu a jídlo ve výši 6 000 Kč, srážky ze mzdy a výživné 3 551 Kč, stávající půjčky 500 Kč, má použitelný příjem 14 310 Kč, bydlí u rodičů, je svobodný, má tři vyživované děti, předložil občanský průkaz. Žalovaný současně prohlásil, že mu bude pracovní smlouva prodloužena a že došlo ke změně obchodního jména zaměstnavatele. Podle předložených mzdových listů za měsíce září 2021 a říjen 2021 žalovaný měl u zaměstnavatele čistý příjem ve výši 31 141 Kč a 27 581 Kč, exekuční srážky 3 519 Kč a 5 907 Kč. Dne 5. 12. 2021 podepsali žalovaný a právní předchůdkyně listina nazvanou jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , právní předchůdkyně se zavázala poskytl žalovanému částku ve výši 15 000 Kč jako úvěr, žalovaný se zavázal se žalovaný zavázal zaplatit poskytovateli úvěru částku ve výši 27 888 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, sjednána byl úrok ve výši 8%, RPSN ve výši 272,44 %. Žalovaný na smlouvu s daným číslem uhradil částku 4 900 Kč. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 02. 08. 2023, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 07. 08. 2023, postupované pohledávky jsou specifikované v příloze č. 1 smlouvy, přičemž právní předchůdkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy na žalobkyni a vyzvala ho k úhradě pohledávky do 10ti dnů od doručení přípisu, žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení pohledávky ze smlouvy před podáním žaloby.

17. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů:

18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Soud dospěl k následujícímu posouzení:

27. Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne 5. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 z. s. ú. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně jako podnikatelka.

28. Právní předchůdkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho informací, z předložené právní smlouvy, ze dvou výplatnic žalovaného, čestného prohlášení žalovaného, když jiné listiny soudu k důkazu předloženy nebyly. Žalovaný byl zaměstnána na dobu určitou od 15. 5. 2021 do 31. 12. 2021 na místo operátora výroby u zaměstnavatele , právnická osoba, , měl příslib prodloužení pracovní smlouvy, jeho příjem byl 29 361 Kč, žalovaný označil výdaje na bydlení 5 000 Kč, když bydlí u rodičů, je svobodný, na dopravu a jídlo vynakládá 6 000 Kč, má srážky ze mzdy a výživné ve výši 3 551 Kč, má tři vyživované děti, dále stávající půjčky 500 Kč. Podle soudu výdaje žalovaného nebyly žádným způsobem ověřovány, právní předchůdkyně rovněž zcela rezignovala na zjištění, ke komu a v jaké výši má žalovaný vyživovací povinnost, přitom případné výživné mohlo významně ovlivnit schopnost žalovaného splácet splátky úvěru. Vzhledem k výše uvedenému soud uzavírá, že žalobkyně neověřila úvěruschopnost žalovaného (vizte nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr). K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, došlo ve smyslu § 588 o. z. ke zjevnému porušení zákonných ustanovení chránících spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Z tohoto důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení žalovaných částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích.

29. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný z této částky vrátil pouze částku 4 900 Kč. Žalovaný se tak obohatil ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. na základě absolutně neplatné smlouvy o rozdíl uvedených částek, tedy o částku 10 100 Kč, a soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení uvedené částky (výrok I.) a ve zbylém rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

30. K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 75 Co 252/2023, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle o. z. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům úvěrů, kteří zanedbají svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. v době rozhodování soudu tedy dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, proti ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dle názoru soudu byla žalovanému takto poskytnuta dostatečná doba na zaplacení žalované částky, neboť o povinnosti vydat bezdůvodné obohacení musel vědět nejpozději od dojití žaloby do své dispoziční sféry, což je pro úhradu žalované částky doba přiměřená.

31. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Z porovnání žalobního nároku a přiznané částky je zřejmé, že převážně úspěšný byl žalovaný, kterému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proto bylo soudem rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).