4 C 82/2025

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Ondryášovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Soud určuje, že okamžité zrušení pracovního poměru dopisem žalované ze dne 25. 2. 2025, které bylo doručeno žalobkyni dne 10. 3. 2025, je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 14 450 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 6. 5. 2025, doručenou soudu dne 7. 5. 2026, domáhala určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 25. 2. 2025 doručené žalobkyni dne 10. 3. 2025 je neplatné, když žalobkyně byla na základě pracovní smlouvy ze dne 5. 6. 2023 u žalované zaměstnána v pracovním poměru ve funkci administrativní pracovnice s místem výkonu práce na adrese , adresa, . Pracovní doba činila 20 hodin týdně, přičemž pracovní poměr byl uzavřen na dobu určitou do 31. 12. 2025. Žalobkyně byla zaměstnána jako osoba se zdravotním postižením a znevýhodněním. Dne 21. 12. 2023 žalobkyně onemocněla a v pracovní neschopnosti byla až do 12. 2. 2025, po návratu do zaměstnání jí byla nabídnuta dohoda o ukončení pracovního poměru, na tuto žalobkyně nepřistoupila, nadále řádně chodila do zaměstnání, přestože jí zaměstnavatel nepřiděloval práci. Protože jí zaměstnavatel odmítal vpustit do kanceláře, pobývala žalobkyně po celou pracovní dobu ve společných prostorách pro zaměstnance a nemohla si ani vyzvednout své věci z kanceláře. Chování zaměstnavatele mělo dopad na psychický i fyzický stav žalobkyně. Dne 24. 2. 2025 po skončení pracovní doby šla žalobkyně na ošetření ke své obvodní lékařce , tituly před jménem, , jméno FO, – společnost , právnická osoba, ., lékařka rozhodla o její pracovní neschopnosti, když zřejmě z důvodu špatného porozumění a skutečnosti, že žalobkyně sdělila, že se necítí dobře již od pátku 21.2.2025, rozhodla lékařka o pracovní neschopnosti od 21. 2. 2025. Dne 21. 2. 2025 a 24. 2. 2025 však žalobkyně byla řádně po celou pracovní dobu v zaměstnání. Skutečnost, že je v dočasné pracovní neschopnosti, oznámila žalobkyně zaměstnavateli SMS zprávou. Dne 10. 3. 2025 pak převzala žalobkyně na poště doporučený dopis od žalované, který obsahoval okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce pro zvlášť hrubé porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci. Jako důvod okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaná uvedla, že žalobkyně „podváděla se svou pracovní neschopností, dne 21. 2. 2025 i 24. 2. 2025 byla zaměstnankyně v práci, ale vědomě si nechala zpětně vystavit pracovní neschopnost od 21. 2. 2025. Tímto porušila i léčebný režim.“ Podle žalobkyně nejde o zvlášť hrubé porušení povinností zaměstnance, pro který by mohlo dojít k okamžitému zrušení pracovního poměru.

2. Žalobkyně neměla důvod, proč si nechávat vystavit rozhodnutí o pracovní neschopnosti zpětně, když se oba dny řádně dostavila do zaměstnání, nemohla ani porušit léčebný režim, když ten jí byl naordinován lékařkou až dne 24. 2. 2025 po skončení pracovní směny. Ze strany žalobkyně se ani nejedná o možné zneužití nemocenského pojištění, když vzhledem k předchozí dlouhodobé pracovní neschopnosti vyčerpala podpůrčí dobu a aktuálně nemá nárok čerpat nemocenské dávky. Dopisem ze dne 12. 3. 2025 oznámila žalobkyně žalované, že považuje okamžité zrušení pracovního poměru za neplatné, neboť se nedopustila zvlášť hrubého porušení pracovních povinností, přičemž obdržela od žalované dne 24. 3. 2025 potvrzení zaměstnavatele pro účely Úřadu práce ČR a tzv. zápočtový list. Dne 1. 4. 2025 bylo žalobkyni doručeno vyjádření zaměstnavatele ze dne 24. 3. 2025, ve kterém uvedl, že na okamžitém zrušení pracovního poměru trvá a zcela neadekvátně hrozil žalované trestním stíháním.

3. Žalovaná se v řízení vyjádřila dne 14. 10. 2025 tak, že chce se žalobkyní uzavřít mimosoudní dohodu, když dále podáním ze dne 15. 4. 2026 uznala, že jednání popsané v okamžitém zrušení pracovního poměru není důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, k uzavření dohody mezi účastníky nedošlo.

4. Mezi účastníky řízení tak nebylo sporné, zda byl naplněn důvod okamžitého zrušení pracovního poměru.

5. Pracovní smlouvou bylo prokázáno, že žalovaná a žalobkyně tuto uzavřeli dne 5. 6. 2023, žalobkyně byla zaměstnána na pozici administrativní pracovnice se dnem nástupu do práce 5. 6. 2023, a to na dobu určitou do 31. 12. 2025 se zkušební dobou tří měsíců, místem výkonu práce , adresa, .

6. Listinou nazvanou jako dohoda o skončení pracovního poměru bylo prokázáno, že tuto vyhotovila žalovaná, důvodem byly organizační důvody.

7. Tvrzení žalobkyně, že na tuto nepřistoupila, nebylo ze strany žalované nijak rozporováno.

8. Rozhodnutími o pracovní neschopnosti ze dne 21. 12. 2023 a ze dne 4. 1. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně ode dne 21. 12. 2023 byla v pracovní neschopnosti až do 12. 2. 2025, vystaveno , právnická osoba, , adresa, .

9. Rozhodnutím o pracovní neschopnosti bylo prokázáno, že dne 24. 2. 2025 tato byla ošetřujícím lékařem vystavena s tím, že pracovní neschopnost je ode dne 21. 2. 2025.

10. Okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 25. 2. 2025 bylo prokázáno, že žalovaná se žalobkyní okamžitě písemně zrušila pracovní poměr, neboť žalobkyně měla porušit povinnosti vyplývající z právních předpisů, jako důvod okamžitého zrušení pracovních předpisů žalovaná uvedla, že žalobkyně podváděla se svou pracovní neschopností, ve dnech 21. 2. 2025 i 24. 2. 2025 byla zaměstnankyně v práci, ale vědomě si nechala zpětně vystavit pracovní neschopnost od 21. 2. 2025, tímto porušila i léčebný režim.

11. Tvrzení žalované, že dne 10. 3. 2025 převzala na poště doporučený dopis od žalované, který obsahoval okamžité zrušení pracovního poměru, nebylo ze strany žalované nijak rozporováno.

12. Neakceptací okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 12. 3. 2025 a dokladem o odeslání bylo prokázáno, že žalobkyně oznámila písemně žalované, že považuje okamžité zrušení pracovního poměru za neplatné, neboť se nedopustila zvlášť hrubého porušení pracovních povinností, zásilku předala k poštovní přepravě dne 12. 3. 2025.

13. Potvrzením o zaměstnání a potvrzením žalované pro Úřad práce ČR bylo prokázáno, že žalovaná vyhotovila tyto listiny s tím, že jako důvod skončení pracovního poměru je uvedeno porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci.

14. Vyjádřením žalované ze dne 24. 3. 2025 bylo prokázáno, že žalovaná na okamžitém zrušení pracovního poměru trvala.

15. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav:

16. Žalovaná jako zaměstnavatel a žalobkyně jako zaměstnanec uzavřeli písemně dne 5. 6. 2023 pracovní smlouvu na pozici administrativní pracovnice se dnem nástupu do práce 5. 6. 2023 na dobu určitou do 31. 12. 2025 se zkušební dobou tří měsíců, místem výkonu práce , adresa, . V průběhu trvání pracovního poměru žalobkyně byla ode dne 21. 12. 2023 v pracovní neschopnosti až do 12. 2. 2025, vystaveno , právnická osoba, , adresa, , dále 24. 2. 2025 byla ošetřujícím lékařem žalobkyně dále v pracovní neschopnosti ode dne 21. 2. 2025. Ve dnech 21. 2. a 24. 2. 2025 přitom byla žalobkyně v zaměstnání. Žalovaná se žalobkyní okamžitě zrušila pracovní poměr listinou ze dne 25. 2. 2025, v níž uvedla, že žalobkyně porušila povinnosti vyplývající z právních předpisů, jako důvod okamžitého zrušení pracovních předpisů žalovaná přitom uvedla, že žalobkyně podváděla se svou pracovní neschopností, dne 21. 2. 2025 i 24. 2. 2025 byla zaměstnankyně v práci, ale vědomě si nechala zpětně vystavit pracovní neschopnost od 21. 2. 2025, tímto porušila i léčebný režim. Žalovaná rovněž chtěla se žalobkyní skončit pracovní poměr dohodou z organizačních důvodů, na toto žalobkyně nepřistoupila. Listina o okamžitém zrušení pracovního poměru byla žalované doručena dne 10. 3. 2025. Žalobkyně neakceptovala okamžité zrušení pracovního poměru dne 12. 3. 2025, oznámila písemně žalované, že považuje okamžité zrušení pracovního poměru za neplatné, neboť se nedopustila zvlášť hrubého porušení pracovních povinností, zásilku předala k poštovní přepravě dne 12. 3. 2025, žalovaná následně vyhotovila potvrzení o zaměstnání a potvrzení pro Úřad práce ČR a jako důvod skončení pracovního poměru je uvedeno porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci.

17. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně:

18. Žalobkyni vznikl na základě pracovní smlouvy podle § 33 zákoníku práce pracovní poměr.

19. Podle ustanovení § 48 odst. 1 zák. práce pracovní poměr může být rozvázán jen: a) dohodou, b) výpovědí, c) okamžitým zrušením, d) zrušením ve zkušební době.

20. Podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

21. Podle ustanovení § 60 zák. práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkové vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

22. V daném případě se soud nejprve zabýval otázkou, zda okamžité zrušení pracovního poměru po formální stránce splňuje zákonné náležitosti tohoto jednostranného právního jednání a dospěl k právnímu závěru, že ano, neboť okamžité zrušení pracovního poměru bylo v souladu s ustanovením § 60 zák. práce učiněno v písemné formě, zaměstnavatel dostatečně určitě vymezil, že v daném případě se jedná o důvod dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a zároveň tento důvod dostatečně vymezil i po skutkové stránce způsobem, že nebylo pochyb, v čem zaměstnavatel spatřoval porušení povinností ze strany žalobkyně zvlášť hrubým způsobem, přičemž žalobkyně dodržela i dvouměsíční lhůtu dle § 58 odst. 1 zák. práce. Mezi účastníky pak bylo nesporné, že žalovaná žalobkyni toto okamžité zrušení pracovního poměru doručila dne 10.3.2025. Žaloba byla soudu doručena dne 7. 5. 2025.

23. Dále se soud zabýval naplněním důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru.

24. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je charakterizováno tím, že zaměstnanec poruší povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci. Povinnost dodržovat povinnosti, které vyplývají z pracovního poměru, patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru. Má-li být porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být toto porušení povinnosti ze strany zaměstnance zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje mezi soustavným méně závažným porušováním povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, závažným porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci a porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

25. Pracovní povinnosti jsou zaměstnanci stanoveny právními předpisy, pracovním řádem či jinými vnitřními předpisy zaměstnavatele, pracovní smlouvou nebo pokynem přímo nadřízeného vedoucího zaměstnance. Jednotícím kritériem pro všechny druhy těchto povinností je, že vyplývají z pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli; jednání zaměstnance, jímž nebyly porušeny povinnosti z pracovněprávního vztahu, nemůže být posouzeno jako porušení pracovních povinností.

26. Žalovaná přitom v řízení výslovně prohlásila, že jednání popsané v okamžitém zrušení pracovního poměru není důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, měla zájem uzavřít se žalobkyní mimosoudní dohodu, k čemuž však nedošlo. Podle soudu nedošlo k naplnění důvodů pro okamžité skončení pracovního poměru, skutečnost, že žalobkyně byla sice ve dnech 21. 2. 2025 a 24. 2. 2025 v práci, ale nechala si zpětně vystavit pracovní neschopnost již od 21. 2. 2025, tímto měla porušit léčebný režim, není tímto důvodem, pro které by mohl zaměstnavatel takto postupovat. Okamžité zrušení pracovního poměru je navíc ve srovnání s rozvázáním pracovního poměru výpovědí výjimečným opatřením. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k právnímu závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 25. 2. 2025 doručené žalobkyni dne 10. 3. 2025, je neplatné, jak uvedeno v odst. I. výroku tohoto rozsudku.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 450 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč sestávající z částky 3 700 Kč za každý ze tří úkonů - převzetí věci a přípravu zastoupení, podání žaloby, účast u jednání soudu dne 23. 4. 2026, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za úkony shora ve výši 1 350 Kč, žalobkyni byly tedy přiznány účelně vynaložené náklady řízení ve výši 14 450 Kč (2 000+ 11 100 +1 350), jak uvedeno v odst. II. výroku tohoto rozsudku.

28. Místo plnění u náhrady nákladů řízení soud v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. určil k rukám advokáta žalobce s tím, že lhůtu k plnění určil třídenní v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty plnění či povolení plnění ve splátkách.