7 C 16/2023

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Zálišem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 46 799,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 41 099,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do žalobního žádání na zaplacení 3 900 Kč, neuhrazených poplatků ve výši 1 800 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 177,90 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 3 519,42 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 44 999,70 Kč od 5. 2. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 44 999,70 Kč od 5. 2. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 918,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a k rukám zástupce žalobkyně, advokáta [titul] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá zaplacení: 1) částky 44 999,70 Kč, a to jako dlužné části jistiny úvěru (žalobkyně poskytla žalované tzv. revolvingový úvěr až do výše 45 000 Kč) zesplatněné ke dni 4. 2. 2022, s příslušenstvím tvořeným: a) neuhrazenými poplatky ve výši 1 800 Kč, b) kapitalizovaným úrokem ke dni 30. 9. 2022 ve výši 6 177,90 Kč, c) kapitalizovaným obchodním úrokem ke dni 30. 9. 2022 ve výši 3 519,42 Kč, d) úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 44 999,70 Kč od 5. 2. 2022 do zaplacení a e) úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 44 999,70 Kč od 5. 2. 2022 do zaplacení. Své nároky odůvodňuje žalobkyně tím, že [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále též jen„ Smlouva“), kterou účastnice změnily dohodami – dodatky ke smlouvě o revolvingovém úvěru vedeném na úvěrovém účtu [číslo] (dále též jen„ Dodatky“). Na základě Smlouvy ve znění Dodatků mohla žalovaná opakovaně čerpat úvěr až do výsledně navýšeného úvěrového limitu 45 000 Kč, který vyčerpala, přičemž se zavázala poskytnutý úvěr vč. úroků a poplatků vrátit, výsledně v měsíčních splátkách po 1 350 Kč. Z důvodu nikoli řádného splácení zesplatnila žalobkyně dlužnou část úvěru ke dni 4. 2. 2022.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce se jednání účastnila. Soud tak jednal v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „o. s. ř.“).

3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil: Dne [datum] opatřily účastnice (žalovaná, specifikovaná mj. adresou [adresa žalované]) tzv. elektronickými podpisy (žalovaná prostřednictvím internetového bankovnictví – čl. 4 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, uloženy v systému CEPR – dále též jen„ VOP“) listinu nazvanou„ Smlouva o revolvingovém úvěru“ obsahující mj. ujednání, že 1) se žalobkyně zavazuje poskytnout žalované spotřebitelský úvěr, neúčelový, jiný než na bydlení dle žádosti žalované a s možností opakovaného čerpání a splácení až do výše úvěrového limitu (tzv. revolvingový úvěr), 2) který se žalovaná zavazuje vrátit s ujednaným úrokem (16,90 %, při RPSN 20,35 %) a dalšími cenami dle VOP ceníku, přičemž 3) čerpání i splácení bude žalobkyně spravovat na úvěrovém účtu; jakož i obsahující ustanovení, že součástí smlouvy jsou VOP, předložené žalované spolu se smlouvou, a ceník (v systému CEPR). Následně účastnice (žalovaná, specifikovaná mj. adresou [adresa žalované]) stejným způsobem opatřily elektronickými podpisy ve dnech [datum] (dvakrát), [datum] (dvakrát), [datum], [datum] a 3. 11. 2020 listiny označené jako Dodatek ke smlouvě o revolvingovém úvěru vedeném na úvěrovém účtu č. [bankovní účet], v nichž postupně ujednávaly zvýšení tzv. úvěrového limitu až na výsledných 45 000 Kč s tím, že změnily výši pravidelné minimální měsíční splátky na výsledných 1 350 Kč při RPSN 18,21 % (zmíněné listiny uloženy v systému CEPR). Žalovaná vyčerpala celý úvěrový rámec. Nejdříve úvěr čerpala v období od [datum] do 3. 11. 2020 po tisícových částkách (od 1 000 Kč až po 3 000 Kč), vyjma dvou dnů, každý den, následně s různou frekvencí a i ve stokorunách; vždy však výrazně při té které aktuální hranici úvěrového rámce (dle Smlouvy a Dodatků). Už v listopadu 2020 se žalovaná ocitla v prodlení se splácením, v prodlení dlela též v prosinci 2020 až září 2022, kdy jí žalobkyně předepisovala úroky z prodlení, popř. též náklady s prodlením apod. (listina PODKLADY PRE SÚDNE KONANIE, systém CEPR; pro období [datum] až 31. 10. 2020 také výpis z úvěrového účtu za dané období, uložen v systému CEPR). Ke dni 7. 10. 2022 dlužila žalovaná dle záznamu žalobkyně – sjetin z její databáze –, nazvané„ podklady pre súdne konanie“ na jistině 44 999,70 Kč, na poplatcích 1 800 Kč, na úroku 6 177,90 Kč a úroku z prodlení 3 519,42 Kč (listina PODKLADY PRE SÚDNE KONANIE, systém CEPR). Na osobním účtu žalované, vedeném žalobkyní, byl v období od 1. 4. 2020 do 30 9. 2020 každý měsíc jak počáteční, tak konečný stav vždy záporný při současně vyčerpaném kontokorentu 5 000 Kč. Ve zmíněném období (vždy mezi 16. až 18. dnem měsíce) přicházely na osobní účet žalované příchozí úhrady od [právnická osoba] ve výši mezi 14 590 Kč až 16 073 Kč, a v těch kterých měsíčních i příchozí úhrady od různých fyzických osob v řádech sto až nižších tisíců korun českých a v září 2020 ještě od [právnická osoba] 3 800 Kč, 3 100 Kč a 3 000 Kč. Z účtu byly prováděny jak výběry z bankomatů (v řádech tisíců), tak platby v obchodech s potravinami (např. [anonymizováno], [příjmení]) i v trafikách ([anonymizována dvě slova]) či jiných prodejnách (např. [příjmení]) – vše uvedené zjištěno z výpisů z osobního účtu žalované č. [bankovní účet] na č. l. 26 až 39. V listině Posouzení úvěruschopnosti klienta se uvádí, že v žádosti podané 3. 11. 2020 přes mobilní bankovnictví uvedla žalovaná příjem [částka], že žalobkyně ověřila, že není žalovaná ke dni podání žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, že v interním systému klientů neměla žádné relevantní negativní informace (např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivách, záznam o exekučním řízení, záznam v souvislosti s AML pravidly). Dotazem do CCB a vlastních systému žalobkyně zjistila, že v době úvěrové žádosti byly žalované poskytnuty: kontokorentní úvěr (žalobkyní) s limitem 30 000 Kč a orientační splátkou 900 Kč, kontokorentní úvěr s limitem 5 000 Kč a orientační splátkou 150 Kč a revolvingový úvěr (navýšený v dané žádosti). Žalobkyně zaslala na adresu žalované [adresa žalované], prostřednictvím České pošty, s.p.„ 3. upomínku“ ze dne 3. 1. 2022 k úhradě dluhu 3 610 Kč do 4. 2. 2022 (systém CEPR) – odesláno 7. 1. 2022 (č. l. 52) –, tzv. zesplatňující dopis, tedy„ rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu 49 507 Kč“ (v systému CEPR) – dne 8. 2. 2022 (podací arch na č. l. 53) – a dne 21. 9. 2022 (systém CEPR) předžalobní výzvu (systém CEPR) k zaplacení žalované částky do 7 dnů od doručení výzvy, jinak bude žalovaná částka vymáhána soudně.

4. Z jiných než shora uvedených důkazních prostředků nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z oněch jiných důkazních prostředků neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat, a proto z nich při zjišťování skutkového stavu vycházel (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), a to s výjimkou listiny Posouzení úvěruschopnosti klienta (k tomu podrobněji níže).

5. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] podepsaly účastnice listinu nazvanou„ Smlouva o revolvingovém úvěru“, následně změněnou co do úvěrového rámce a výše splátek jednotlivými Dodatky. Smlouvou ve znění Dodatků se žalobkyně zavázala umožnit žalované opakované čerpání peněžních prostředků až do výsledně ujednaného úvěrového limitu 45 000 Kč, který žalovaná opakovaně zcela vyčerpala, kdežto žalovaná se zavázala čerpaný úvěr vrátit i s úroky a dalšími platbami dle VOP a ceníku, které byly označeny za nedílnou součást smlouvy. Dle interních záznamů žalobkyně dluží žalovaná na jistině úvěru 44 999,70 Kč. Žalobkyně vedla pro žalovanou osobní účet, na němž byl v období od 1. 4. 2020 do 30 9. 2020 každý měsíc jak počáteční, tak konečný stav vždy záporný při současně vyčerpaném kontokorentu 5 000 Kč. Ve zmíněném období přicházely na osobní účet žalované každý měsíc příchozí úhrady od [právnická osoba] ve výši mezi 14 590 Kč až 16 073 Kč, a v těch kterých měsíčních i příchozí úhrady od různých fyzických osob v řádech sto až nižších tisíců korun českých a v září 2020 ještě od [právnická osoba] 3 800 Kč, 3 100 Kč a 3 000 Kč. Z účtu byly prováděny jak výběry z bankomatů (v řádech tisíců), tak platby v různých obchodech. Pro prodlení žalované, k němuž docházelo už od listopadu 2020, žalobkyně zesplatnila dlužnou část úvěru a žalované zaslala na její adresu nejméně dvě výzvy vč. tzv. zesplatňujícího dopisu.

6. Při právním posouzení věci vzal soud v potaz zejména tato ustanovení právních předpisů. Dle § 570 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění – ke dni uzavření smlouvy –, tj. ve znění ke dni [datum] (dále jen„ o. z.“) právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále též jen„ z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Po právní stránce posoudil soud věc takto: S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 588 věty první o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú.), kterou účastnice uzavřely v podobě smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú. dne [datum], kdy účastnice podepsaly listinu označenou jako Smlouva o revolvingovém úvěru (§ 1745 o. z. ve spojení s § 570 o. z.), má žalobkyně toliko právo na vydání dlužné části jistiny dle § 87 odst. 1 věty poslední z. s. ú., resp. bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z. v rozsahu dlužné části jistiny spotřebitelského úvěru, tj. ve výši 41 099,70 Kč (44 999, 70-3900; což je rozdíl mezi výsledně čerpanou, poskytnou a současně nevrácenou jistinou a platbami provedenými žalovanou; podrobněji níže).

8. Po zhodnocení žalobkyní předložených listin dospěl soud k jednoznačnému závěru, že účastnice uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru (a to ve formě úvěru dle § 2395 a násl. o. z.), nadto jako tzv. revolvingového úvěru (tj. možnost opakovaného čerpání úvěru až do úvěrového rámce). Ke vzniku závazku došlo uzavřením smlouvy ke dni jejího podpisu účastnicemi. Dodatky představují dohodu o změnách závazku, kterými byla postupně měněna výše úvěrového rámce (až na 45 000 Kč) a výše minimální měsíční splátky (na výsledných 1 350 Kč). Je zjevné, že žalobkyně úvěr poskytla při své podnikatelské (bankovní) činnosti, kdežto žalovaná úvěr čerpala mimo rámec svého případného podnikání.

9. Dle § 86 odst. 1, odst. 2 z. s . ú. a směrnice 2008/48/ES a s přihlédnutím k závěrům rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a Soudního dvora Evropské unie (srov. rozhodnutí ve věci sp. zn. C -679/18) se soud zabýval tím, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované jako spotřebitelky splácet (vrátit) poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se ohledně výdajů spolehla jen na údaje vyplývající z osobního účtu žalované a z žalobkyní předložené a nijak neověřené a nedatované listiny, v níž shrnuje výsledky tvrzeného nahlížení do registrů a rejstříků a tzv. ekonomického modelu. I kdyby soud uvěřil tomu, že žalobkyně učinila všechny úkony uvedené ve zmíněné listině, stejně by dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti přezkoumat úvěruschopnost žalované. Údaje vyplývající z výpisů z účtu totiž nevyhodnotila i vzhledem k závazkům žalované tak, jak bylo očividné, tedy že žalovaná nebude s to splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť už před poskytnutím úvěru zjevně tzv. řetězila jednotlivé spotřebitelské úvěry a její finanční situace jí umožňovala hradit její běžné měsíční výdaje jen díky těmto spotřebitelským úvěrům. Výpisy z účtu nepochybně prokazují, že finanční situace žalované byla, eufemisticky řečeno, špatná, neboť její příjmy nebyly vůbec s to pokrýt její výdaje. Od dubna do října 2020 byl stav osobního účtu žalované po zaplacení všech běžných výdajů (nákupy v obchodech apod.) vždy záporný při současně maximálně vyčerpaném kontokorentu (což není nic jiného než revolvingový úvěr spojený s účtem). Z výpisů z účtů se podává také to, že žalovaná patrně prováděla sázky, jelikož v říjnu 2020 byly na její osobní účet připsány platby od [právnická osoba], a.s. Je nabíledni, že žalovaná řešila nedostatek příjmů (vzhledem k výdajům) nejprve tzv. kontokorentem, načež se rozhodla řešit svou finanční situaci revolvingovým spotřebitelským úvěrem řádově vyšším (až do úvěrového rámce 45 000 Kč), jehož opakované čerpání – i přes opakované prodlení – jí žalobkyně umožňovala. Nelze odhlédnout ani od toho, že se žalovaná dostala do prodlení s první splátkou úvěru poskytnutého na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, načež se ocitala v prodlení opakovaně. Opakovaně vyčerpala celý úvěrový rámec.

10. Tvrzení a argumentace žalobkyně, že výdaje žalované stanovila dle svého ekonomického modelu vzhledem k situaci žalované (typ bydlení, rodinný stav, počet osob v domácnosti), svého ekonomického modelu vycházejícího z dat Českého statistického úřadu, nemůže obstát. Platí, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má ověřovat skutečné a reálné příjmy a výdaje. Povinnost přezkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr nelze obejít modelem. Nadto v této věci žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, zda a jak zjistila, jaký byl v době uzavření smlouvy„ typ bydlení, rodinný stav a počet osobnosti v domácnosti“ žalované. Tyto údaje ale byly dle žalobkyně rozhodnými při výpočtu výdajů žalované dle žalobkyní prezentovaného ekonomického modelu vycházejícího údajně z dat Českého statistického úřadu.

11. Pokud jde o listinu Posouzení úvěruschopnosti klienta, jsou v ní uvedena pouze tvrzení žalobkyně, která nejsou nijak ověřena. Žalobkyně nedoložila, že skutečně provedla jednotlivé úkony, dokonce ani neuvedla, z jakých konkrétních dat vycházela v rámci tzv. ekonomického modelu. Zmíněná listina neobsahuje dokonce ani žádný podpis či datum vyhotovení.

12. Ze všech uvedených důvodů dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žalobkyně nejméně zanedbala svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované. Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení žalovaných částek, je tak absolutně neplatná dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 86 odst. 1, 2 a § 87 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Závěry rozhodnutí a komentáře, které žalobkyně cituje v podání ze dne 14. 3. 2023 (č. l. 22 až 24), se v této věci neuplatní, neboť je zřejmé, že žalobkyně jí známé údaje z osobního účtu žalované řádně nevyhodnotila, zanedbala svou povinnost zkoumat, zda bude žalované při své očividně špatné finanční situaci s to splácet další (už třetí v pořadí!) poskytnutý spotřebitelský úvěr.

13. Výše poskytnuté zápůjčky ani to, že poskytovatelkou spotřebitelského úvěru je banka, nikoli nebankovní poskytovatel, nemá vliv na rozsah povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, jelikož zákon (na základě práva Evropské unie) ukládá takovou povinnost jakémukoli poskytovateli spotřebitelského úvěru bez dalšího. Poskytovatel na tuto svou povinnost nesmí rezignovat, nesmí ji ani zanedbat.

14. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 45 000 Kč (celkový úvěrový rámec). Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, doloženého i listinou„ PODKLADY PRE SÚDNE KONANIE“, že žalovaná na jistině poskytnutého úvěru dluží„ jen“ 44 999,70 Kč. Ostatně tuto částku žalobkyně žádá zaplatit na jistinu; její žalobní žádání soud nemohl překročit (§ 153 odst. 2 o. s. ř.) Dále soud vyšel z toho, že žalovaná uhradila na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy celkem 3 900 Kč, což sama žalobkyně tvrdí v podání 2. 8. 2023 (č. l. 50 až 51). Ve smyslu § 87 odst. 1 věty poslední z. s. ú., resp. též § 2991 a § 2993 věty první o. z. je žalovaná povinna žalobkyni vrátit poskytnutou a dosud nevrácenou část jistiny, tj. 41 099,70 Kč (44999, 70-3900).

15. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do žalobního žádání na zaplacení částky 41 099,70 Kč.

16. S ohledem na § 87 z. s. ú. a závěry rozsudku Nevyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s nimiž se soud zcela ztotožňuje, nemá žalobkyně právo na zaplacení úroků z prodlení, ani úroků ani dalších poplatků. Pro úplnost a výstižnost si soud dovoluje citovat bod 17. odůvodnění zmíněného rozsudku (zvýraznění doplněno soudem): Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. K tomu soud dodává, že za přiměřenou možnostem žalované jako spotřebitele pokládá při nedostatku rozhodných zjištění (z důvodu absolutní nečinnosti žalovaného), aby splatnost bezdůvodného obohacení nastala až po uplynutí pariční lhůty dle tohoto rozsudku. Takto je zajištěno, že žalovaná má a měla dostatek času na zaplacení žalované částky, potažmo alespoň podniknutí kroků k jejímu splácení, neboť o povinnosti vydat bezdůvodné obohacení musela vědět nejpozději od dojití žaloby do její dispoziční sféry, tj. ode dne 9. 11. 2022 (resp. 22. 12. 2022), kdy jí byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky obsahující návrh ve věci samé. Do dispoziční sféry adresáta došlý návrh ve věci samé je třeba dle ustálené rozhodovací praxe pokládat mj. za výzvu k plnění (i ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.). Jelikož zůstala žalovaná po celou dobu řízení nečinná, jeví se soudu nejen spravedlivým a plně vyvažujícím zájmy žalobkyně jako věřitelky a podnikatelky, jakož i žalované jako dlužnice a spotřebitelky, ale také odpovídajícím citovaným závěrům Nejvyššího soudu, aby se žalovaná dostala do prodlení teprve až po uplynutí třídenní pariční lhůty od právní moci tohoto rozsudku.

17. Shora citované závěry Nejvyššího soudu – byť v této věci zjevně nejde o případ tzv. lichvářského úvěru – a znění § 87 z. s. ú. lze při respektu k zásadě výkladu nejpříznivějšího pro spotřebitele (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2063/17, jehož závěry jsou pro soud závazné – čl. 89 odst. 2 Ústavy) vyložit i tak, že povinnost spotřebitele (zde žalované) vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (a tomu odpovídající právo poskytovatele spotřebitelského úvěru na vrácení poskytnuté jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele) představuje zvláštní a samostatnou povinnost (právo) odlišnou od povinnosti vydat (práva na vydání) bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 o. z., nejméně co se týče splatnosti pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení. Jinak řečeno, ustanovení § 87 z. s. ú. lze pokládat za speciální ustanovení k ustanovením § 2991 a § 2993 o. z. a zejm. § 1958 odst. 2 o. z., a tak zakládajícímu zvláštní povinnost spotřebitele (právo poskytovatele spotřebitelského úvěru) odlišnou od povinnosti vydat (práva na vydání) bezdůvodné obohacení po uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu plynoucí od doručení výzvy na vydání obohacení, tedy vylučující aplikaci obecných občanskoprávních předpisů o splatnosti. Ještě jinak řečeno, poskytovatel spotřebitelského úvěru nemá v případě porušení povinnosti řádně přezkoumat úvěruschopnosti spotřebitele (dle § 86 z. s. ú.) právo na úroky z prodlení po uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu od doručení výzvy k plnění (vrácení bezdůvodného obohacení) – § 1958 odst. 2 ve spojení s 1968 a § 1970 o. z. –, jelikož je spotřebitel povinen vrátit jistinu až v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta poslední z. s. ú.). V této věci je dle názoru soudu takovou dobou přiměřenou možnostem žalované až doba po uplynutí pariční lhůty stanovené tímto rozsudkem (důvody vyloženy v předcházejícím bodě odůvodnění).

18. I kdyby snad bylo namístě aplikovat obecná ustanovení o splatnosti bezdůvodného obohacení, dodává soud, že by žalobkyně nemohla mít právo na úroky z prodlení za celou žádanou dobu též proto, že neprokázala, že žalovanou vyzvala k zaplacení žalované částky. Splatnost bezdůvodného obohacení totiž nastává až na základě výzvy (§ 1958 odst. 2 o. z.), doručené do dispoziční sféry adresáta – hmotněprávní jednání má účinky až od dne dojití do dispoziční sféry adresáta, není-li stanoveno nebo ujednáno jinak (což v tomto případě není) – shodně např. HORÁK, P. Komentář k § 1958. In PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 2107 a 2108, marg. č. 12 a 13. Ačkoli k tomu byla žalobkyně vyzvána (č. l. 47, 54, 59), neprokázala, že žalované byla doručena výzva k vydání bezdůvodného obohacení, tedy že se výzva dostala do její dispoziční sféry. Žalobkyně pouze tvrdila a prokázala, že žalované (na její adresu) odeslala výzvu k zaplacení dlužné částky a předžalobní výzvu k plnění. Ustanovení § 573 o. z. nelze aplikovat, jelikož domněnka doby dojití se uplatní jen tehdy, pokud je prokázáno, že zásilka skutečně došla (arg.„ došlá zásilka“ v ustanovení § 573 o. z.) do dispoziční sféry adresáta, ale neví se, kdy – shodně BERAN, V. Komentář k § 573. In PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 634, marg. č.

1. Výzvou k plnění, s kterou se žalovaná mohla prokazatelně seznámit, je až opis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl žalované doručován jako zásilka obsahující i vydaný elektronický platební rozkaz; a sice poprvé 9. 11. 2022, kdy jí byla zanechána výzva k vyzvednutí na jí udané adrese ve smlouvě o spotřebitelském úvěru (následně pak na adrese trvalého pobytu dne 22. 12. 2022).

19. Pro úplnost soud poznamenává, že žalobkyni opakovaně vyzval k doplnění tvrzení a označení všech důkazů, a to jak před jednáním (výzvy na č. l. 19, 47, 54), tak při jednání (protokol o jednání na č. l. 59). Při jednání žalobkyně neoznačila žádný nový důkaz.

20. Na podkladě všech shora rozvedených skutečností soud žalobě vyhověl jen co žalobního žádání na zaplacení 41 099,70 Kč (výrok I.), jejichž poskytnutí žalované a nevrácení žalobkyni bylo v řízení bez pochybností prokázáno. Ve zbylém rozsahu, tj. co do žalobního žádání na 3 900 Kč, neuhrazených poplatků ve výši 1 800 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 177,90 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 3 519,42 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 44 999,70 Kč od 5. 2. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 44 999,70 Kč od 5. 2. 2022 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II.).

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně zastoupená advokátem byla úspěšná co do 56 % předmětu řízení ke dni vyhlášení rozhodnutí (zaplacení 73 272,04 Kč, spočteno jako žalovaná částka s úroky a úroky z prodlení vypočtenmi ke dni vyhlášení rozhodnutí). Žalobkyni tak náleží právo na náhradu 12 % (56-44) účelně vynaložených nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady žalobkyně, zastoupené advokátem, sestávají z: z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 872 Kč (č. l. 6), b) náhrady odměny advokáta za 4 úkony právní služby – 1) předžalobní výzva, 2) převzetí a příprava zastoupení a 3) návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ AT“) – ve výši 500 Kč/úkon dle § 14b odst. 1 AT, tj. celkem 1 500 Kč, a 4) účast u jednání (§ 11 odst. 1 písm. g) AT) ve výši 2 980 Kč dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 8 odst. 1 AT, a c) z náhrady hotových výdajů vynaložených v souvislosti s každým ze tří uvedených úkonů právní služby ve výši 100 Kč/úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a ve výši 300 Kč za účast u jednání, tj. celkem 600 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 14a AT ve výši 1 066,80 Kč ( (4480) *0,21), neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Tyto náklady žalobkyně vynaložila k účelnému uplatňování svého práva, a proto jí soud přiznal jejich poměrnou náhradu v rozsahu rozdílu mezi jejím úspěchem a neúspěchem (12 %), tedy v celkové výši 918,70 Kč (0,12* (1872 4480 1066) – výrok III. Opakovaná doplnění návrhů na zahájení řízení k výzvě soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. soud nepovažuje za účelné úkony, neboť povinností žalobkyně, natož zastoupené advokátem, je podat návrh bezvadný, tedy takový, jehož doplnění není třeba. K aplikaci § 14b AT přistoupil soud proto, že mu je z úřední činnosti známo, že se žalobkyně opakovaně domáhá návrhy na ustáleném vzoru v obdobných věcech téhož, potažmo obdobného plnění na základě stejného či podobného skutkového základu (např. řízení vedená u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). V jednotlivých řízení vedených u Okresního soudu v Jeseníku totiž podává žalobkyně zastoupená týmž advokátem návrhy, v nichž se mění pouze číselné údaje o splatnosti, splátce, dnech uzavření smlouvy apod. Jinými slovy, návrhy na zahájení řízení jsou jen vyplněným vzorem, formulářem.

22. Lhůty k zaplacení soud stanovil dle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. a místo plnění dle § 149 odst. 1 o. s. ř.