7 C 16/2025

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Zálišem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 47 808,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 500 Kč do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do žalobního žádání na zaplacení částky 1 308,82 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10 991,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 848,77 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 808,82 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 26,16 % ročně z částky 47 808,82 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá: zaplacení částky 47 808,82 Kč s příslušenstvím, které sestává z kapitalizovaného úroku ve výši 2 848,77 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10 991,16 Kč, úroku ve výši 26,16 % ročně z částky 47 808,82 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 808,82 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 5. 2022 uzavřené mezi společností , právnická osoba, (dále též jen „Právní předchůdkyně“) a žalovaným. Žalobkyně dále tvrdí, že Právní předchůdkyně prověřila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného. Dle žalobkyně žalovaný neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého spotřebitelského úvěru. Na dlužné částky ze smlouvy uhradil 2 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 postoupila Právní předchůdkyně na žalobkyni pohledávky z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru, což bylo žalovanému oznámeno dopisem, načež byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil při jednání soudu dne 11. 9. 2025, kdy uvedl, že nezvládal splácet poskytnutý úvěr, neboť pozbyl zaměstnání. Jeho žádosti o splátkový kalendář nebylo vyhověno, jelikož mu bylo řečeno, že se splátkový kalendář nevyplatí, protože budou dále nabíhat úroky. Z jeho vyjádření učiněných k dotazům samosoudce vyplývá, že mu Právní předchůdkyně v roce 2022 poskytla na základě žádosti 49 000 Kč za úrok, aniž by se Právní předchůdkyně před jeho poskytnutí konkrétně zajímala o jeho výdaje, přičemž po něm požadovala toliko výplatní pásky, které jí – celkem tři – zaslal.

3. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti (č. l. 28). Soud tak jednal v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

4. V souladu s § 120 odst. 3 o. s. ř. vzal soud za svá skutková zjištění následující shodná tvrzení účastníků – na základě podání žalobkyně a na základě vyjádření žalovaného k výzvě samosoudce při jednání dne 11. 9. 2025: Dle ujednání mezi Právní předchůdkyní a žalovaným učiněného v roce 2022 vyplatila Právní předchůdkyně žalovanému na účet 49 000 Kč jako spotřebitelský úvěr s tím, že tuto částku vrátí s ujednaným úrokem. Žalovaný podepsal zákaznickou kartu. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k zaplacení dlužných částek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

5. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil následující:Dne 2. 5. 2022 podepsali Právní předchůdkyně a žalovaný, identifikovaný svým jménem, datem narození a bydlištěm, nikoli pomocí IČO, listinu nazvanou „SMLOUVA O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU“ opatřenou doložkou, že se uzavírá v souladu s § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. a § 2 zákona č. 257/2016 Sb. (v systému CEPR) – dále též „Smlouva“. Ve Smlouvě ujednali, že Právní předchůdkyně poskytne žalovanému do 3 dnů od úspěšného provedení telefonického ověření správnosti osobních údajů spotřebitelský úvěr ve výši 49 000 Kč na jeho účet označený ve Smlouvě, který se žalovaný zavázal vrátit s úrokem ve výši 37 412 Kč a částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 4 316 Kč s tím, že poslední splátka činí 4 301 Kč. Ve Smlouvě se dále uvádí, že úroková sazba činí 70,27 % a RPSN 102,61 %. Částku 49 000 Kč zaslala Právní předchůdkyně na účet žalovaného dne 3. 5. 2022 (potvrzení o provedené transakci na č. l. 20).V listině nazvané „ZÁKAZNICKÁ KARTA – ŽÁDOST O SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR“, opatřené datem 2. 5. 2025, žalovaný svým podpisem jako pravdivé a úplné stvrdil údaje vyplněné zprostředkovatelkou úvěru, a sice vedle jiných svých generálií číslo svého mobilního telefonu, e-mailovou adresu, adresu trvalého pobytu , adresa, , byt č. , hodnota, , náhradní kontaktní adresu , adresa, , byt č. , hodnota, ; že žije s rodiči, je svobodný, zaměstnán tzv. na plný úvazek práce jako dělník, dosahuje čisté mzdy 11 384 Kč a dalších čistých příjmů jeho jednočlenné domácnosti ve výši 30 000 Kč, že jeho odhadované měsíční výdaje činí celkem 2 000 Kč; že nesplácí žádné své závazky ani nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Zároveň potvrdil, že k ověření údajů předložil výpisy z bankovních účtů za měsíce březen a duben 2022. Dle zákaznické karty žalovaný žádal, aby mu Právní předchůdkyně poskytla spotřebitelský úvěr ve výši 80 000 Kč (uvedená listina v systému CEPR).Dne 29. 4. 2024 podepsaly Právní předchůdkyně a žalobkyně listinu nazvanou „Smlouva o postoupení pohledávek“ vymezených v příloze 1 smlouvy (v systému CEPR), kde je uvedena pohledávka Právní předchůdkyně za žalovaným (v systému CEPR). Úplatu za postoupení, na jejíž zaplacení bylo vázáno předání dokladů k postoupeným pohledávkám (Smlouva o postoupení pohledávek v CEPR), zaplatila žalobkyně Právní předchůdkyni dne 29. 4. 2024 (potvrzení o zaplacení úplaty za postoupení pohledávek – systém CEPR). Postoupení své pohledávky hodlala Právní předchůdkyně oznámit žalovanému dopisem ze dne 29. 4. 2024 (oznámení o postoupení pohledávky v systému CEPR), jímž ho současně hodlala vyzvat k uhrazení dlužné pohledávky (předmětné oznámení). Předžalobní výzvu datovanou 29. 7. 2024 s lhůtou s plněním do 13. 8. 2024 (v systému CEPR jako) zaslala žalobkyně žalovanému prostřednictvím , právnická osoba, . dne 29. 7. 2024 (podací lístek, v CEPR).Žalovaný uhradil Právní předchůdkyni pouze 2 500 Kč dne 19. 6. 2023 (listina označená jako „Tabulka umoření“, v CEPR).

5. Z listin opatřených na základě § 120 odst. 2 věty první o. s. ř. soud zjistil, že Právní předchůdkyně je od 22. 2. 2018 zapsána v seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů ČNB (výpis z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů na č. l. 14).

6. Z jiných než shora uvedených důkazních prostředků nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z oněch jiných důkazních prostředků neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat, a proto z nich při zjišťování skutkového stavu vycházel (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

7. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně, zapsaná od 22. 2. 2018 v seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a žalovaný podepsali 2. 5. 2022 listinu nazvanou „SMLOUVA O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU“, v níž se zavázal vrátit v budoucnu poskytnutý spotřebitelský úvěr s úrokem ve výši 37 412 Kč a částkou za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 4 316 Kč s tím, že poslední splátka činí 4 301 Kč. Na jejím základě vyplatila Právní předchůdkyně žalovanému 49 000 Kč jako spotřebitelský úvěr na jeho účet. V listině nazvané „ZÁKAZNICKÁ KARTA – ŽÁDOST O SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR“ žalovaný svým podpisem jako pravdivé a úplné stvrdil ke dni 2. 5. 2022 údaje vyplněné zprostředkovatelkou úvěru: číslo svého mobilního telefonu, adresu trvalého pobytu, náhradní kontaktní adresu, že bydlí s rodiči, je svobodný, zaměstnán na plný úvazek práce jako dělník, dosahuje čisté mzdy 11 384 Kč a dalších příjmů jeho jednočlenné domácnosti ve výši 30 000 Kč; jeho odhadované měsíční výdaje činí celkem 2 000 Kč, že nemá žádné jiné spotřebitelské úvěry ani není povinen k žádným splátkám, jakož i že žádá o úvěr ve výši 80 000 Kč. Zároveň potvrdil, že výpis z bankovního účtu za měsíce březen a duben 2022. Dne 29. 4. 2024 podepsaly Právní předchůdkyně a žalobkyně listinu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek vymezených v příloze 1 smlouvy, kde je uvedena pohledávka Právní předchůdkyně za žalovaným. Postoupení své pohledávky hodlala oznámit Právní předchůdkyně dopisem, v němž byl žalovaný zároveň vyzván k zaplacení dlužné částky, načež ho žalobkyně vyzvala k zaplacení s lhůtou s plněním do 13. 8. 2024 dopisem zaslaným žalovanému prostřednictvím , právnická osoba, . dne 29. 7. 2024. Žalovaný uhradil Právní předchůdkyni celkem 2 500 Kč, jak tvrdí žalobkyně, k čemuž žalovaný uvedl, že neví, jakou částku zaplatil.

8. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů:Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Dle § 86 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. ve znění účinném do 28. 5. 2022 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům..Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Dle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušenPodle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

9. Po právní stránce posoudil soud věc takto: S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 588 věty první o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú.), kterou Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú., má žalobkyně právo jen na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z., a sice ve výši skutečně žalovanému poskytnutých a nevrácených peněžních prostředků, tj. ve výši 46 500 Kč (49000-2500; podrobněji níže).

10. Po zhodnocení žalobkyní předložených listin dospěl soud k jednoznačnému závěru, že Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli 2. 5. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru (a to ve formě úvěru dle § 2395 a násl. o. z.). Žalobkyně totiž k žádosti žalovaného obsažené ve Smlouvě zaslala žalovanému na účet den 3. 5. 2022 částku 49 000 Kč, kterou žalovaný obdržel, přičemž se jí ve Smlouvě zavázal vrátit i s úrokem (a částkou za zpracování spotřebitelského úvěru) v ujednaných splátkách. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smluv vystupoval jako spotřebitel, kdežto Právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí zápůjček jako podnikatelka, což se podává ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

11. Kromě toho soud uzavírá, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupila Právní předchůdkyně žalobkyni svou pohledávku ze smlouvy o spotřebitelského úvěru uzavřené mezi ním a žalovaným dne 2. 5. 2022, byť jako pohledávku z platné smlouvy o úvěru, a to i vč. příslušenství (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.).

12. S ohledem na údaje uvedené v tzv. zákaznické kartě, kterou žalobkyně jako jedinou relevantní listinu předložila k prokázání svých tvrzení stran přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného Právní předchůdkyní je zjevné, že Právní předchůdkyně řádně nezkoumala a nevyhodnotila tzv. úvěruschopnost spotřebitele (zde žalovaného) ve smyslu § 86 z. s. ú. a rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) a Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně se vůbec nepozastavila nad tím, jaká byla v době poskytnutí prvního spotřebitelského úvěru výše a struktura příjmů v porovnání s výdaji žalovaného, o nichž ale nebylo nic bližšího uvedeno, dokonce Právní předchůdkyni nebyly předloženy žádné listiny, které by osvědčovaly jejich výši. Ohledně výdajů se Právní předchůdkyně spolehla jen na údaje tvrzené žalovaným, aniž by je prověřila. Právní předchůdkyně nemohla uvěřit tomu, že se mohly výdaje žalovaného bydlícího s rodiči a používajícího mobilní telefon či e-mailovou schránku a žádajícího o spotřebitelský úvěr ve výši 80 000 Kč pohybovat kolem 2 000 Kč. Právní předchůdkyně se spokojila i s tvrzením žalovaného, že dosahuje čistého příjmu ve výši 11 394 Kč z pracovního poměru a dalších příjmů jednočlenné domácnosti ve výši 30 000 Kč, aniž by z listin předložených žalobkyní k prokázání jejich tvrzení o řádném přezkoumání úvěruschopnosti vyplývalo cokoli dalšího o těchto „dalších příjmech domácnosti“. Signálem pro to, že žalovaný nebude s to spotřebitelský úvěr splácet mohlo být pro Právní předchůdkyni i to, že požádal o úvěr 80 000 Kč, ač jeho měsíční příjmy měly přesahovat 40 000 Kč a měl vynakládat výdaje jen ve výši 2 000 Kč měsíčně. Nadto žalobkyně neprokázala, že by Právní předchůdkyně objektivně (jinak než dotazem u žalovaného) ověřovala, zda se proti žalovanému nevedla exekuční řízení či jiná řízení jako řízení insolvenční (toto se z tzv. karty zákazníka nepodává). Soud proto s ohledem na vše dosud uvedené dospěl k závěru, že Právní předchůdkyně zanedbala svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného (na tomto závěru nic nemění, že žalovaný potvrdil údaje uvedené v zákaznické kartě). Z toho důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 86 a § 87 z. s. ú. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, totiž došlo ke zjevnému porušení zákonných ustanovení chránících spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku a dobrých mravů. K tomu soud dodává, že žalovaný při jednání uvedl, že Právní předchůdkyni doložil (na základě její žádosti) před poskytnutím úvěru pouze výplatní pásky, že se nikdo konkrétně nezajímal o jeho výdaje, ale zajímali se (ptali se), zda má dluhy, které v té době neměl. Dále sdělil, že si ani neověřili, kde bydlí, byť původně chtěli. Potvrdil, že jeho tehdejší příjem dosahoval 41 000 Kč. Na tom, že Právní předchůdkyně jako poskytovatelka úvěru zanedbala svou povinnost řádně přezkoumat schopnost žalovaného úvěr splatit, nic nemění ani vyjádření žalovaného, že si myslel, že úvěr zvládne splácet, i když věděl, že požadovaný úrok je vysoký. Ostatně řádně ani včas nezaplatil žádnou splátku, neboť na úvěr zaplatil pouze 2 500 Kč.

13. Opakující se námitka žalobkyně, že ustanovení § 87 z. s. ú. stanovuje za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost sankci v podobě relativní neplatnosti, je lichá. I přes znění předmětného ustanovení je nutno neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť zákonem č. 257/2016 Sb. mělo dojít k implementaci předpisů Evropské unie – zejm. směrnice 2008/48/ES –, vydaných na ochranu spotřebitele, které vyžadují zajištění posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na základě dostatečných informací a stanovení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí pro případ porušení takové povinnosti. K otázce absolutní neplatnosti odkazuje soud též na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci sp. zn. C-679/18 a na shora citovaná rozhodnutí českých soudů, s nimiž se zcela ztotožňuje.

14. Ke zjevnému narušení dobrých mravů došlo i sjednáním úplaty a poplatků za „služby“, které ve svém souhrnu přesáhly 79 % jistiny úvěru – 38912/49000. Poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru představuje dle názoru soudu skrytý úrok za poskytnutí peněžité spotřebitelského úvěru.

15. Shrnuje se, že pro nikoli řádné posouzení úvěruschopnosti je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná jako celek; absolutně neplatná jsou tak i ujednání o smluvených úrocích a dalších poplatcích (skryté úroky, skryté úplaty). Smlouva, včetně všech vedlejších ujednáních, by byla absolutně neplatná jako celek i jen pro ujednání o úplatě (vč. skryté úplaty), které i svou výší zjevně odporují dobrým mravům. Už jen výše RPSN (102,61 %) svědčí o tom, že úplata (vč. poplatku v podobě skryté úplaty) byla zcela zjevně mnohonásobně vyšší než u spotřebitelských úvěrů poskytovaných v té době bankami. Neplatnost smluv jako celku je odůvodněna tím, že nelze předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez ujednání o úrocích (vč. skrytých poplatků), rozpoznala-li by strana neplatnost tohoto ujednání včas (§ 576 o. z.).

16. Výše poskytnutého úvěru nemá vliv na rozsah povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, jelikož zákon (na základě práva Evropské unie) ukládá takovou povinnost poskytovateli spotřebitelského úvěru bez dalšího. Poskytovatel na tuto svou povinnost nesmí rezignovat.

17. K opakující se argumentaci žalobkyně rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích jako soudu odvolacího ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, soud předně zdůrazňuje, že daným rozsudkem není vázán. Svůj právní názor založený na jiných skutkových okolnostech věci soud podrobně rozvedl v předcházejícím bodě odůvodnění. V této věci žalovaný jen odhadl své celkové výdaje na 2 000 Kč měsíčně, aniž by byly jakkoli rozvedeny (zjevná odlišnost od věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích, na jehož rozsudek žalobkyně odkazuje).

18. Jelikož se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, nemohlo se jí (znovu) dostat poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Svou nepřítomností u jednání (a dáním souhlasu s jednáním ve své nepřítomnosti) se de facto vzdala práva na taková poučení. Skutečnost, že soud opakovaně přistupuje k písemným výzvám dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. před jednáním je beneficiem, jde nad rámec zákonné povinnosti soudu, jelikož místem a časem pro výzvu a poučení dle § 118a o. s. ř. je právě (první) jednání.

19. Na základě všeho dosud rozvedeného soud uzavřel, že se žalovaný v rozsahu 46 500 Kč a ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. obohatil na úkor Právní předchůdkyně, které svou pohledávku, byť jako pohledávku z platné smlouvy o spotřebitelském úvěru postoupila na žalobkyni.

20. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do žalobního žádání na zaplacení částky 46 500 Kč. S ohledem na § 87 z. s. ú. a závěry rozsudku Nevyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s nimiž se soud zcela ztotožňuje, nemá žalobkyně právo na zaplacení úroků z prodlení. Pro úplnost a stručnost si soud dovoluje citovat bod 17. odůvodnění zmíněného rozsudku (zvýraznění doplněno soudem): Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. K tomu soud dodává, že za přiměřenou možnostem žalovaného jako spotřebitele pokládá při nedostatku rozhodných zjištění a toliko tvrzení žalovaného o jeho poměrech, které odpovídají tomu, že spotřebitelský úvěr nesplácel, aby splatnost bezdůvodného obohacení nastala až po uplynutí pariční lhůty dle tohoto rozsudku. Takto je zajištěno, že žalovaný má a měl dostatek času na zaplacení žalované částky, potažmo alespoň podniknutí kroků k jejímu splácení, neboť o povinnosti vydat bezdůvodné obohacení musel vědět nejpozději od dojití žaloby do jeho dispoziční sféry, kdy mu byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky obsahující návrh ve věci samé. Do dispoziční sféry adresáta došlý návrh ve věci samé je třeba dle ustálené rozhodovací praxe pokládat mj. za výzvu k plnění (i ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.). S ohledem na vyjádření žalovaného stran jeho poměrů se jeví soudu nejen spravedlivým a plně vyvažujícím zájmy žalobkyně jako věřitelky a podnikatelky, jakož i žalovaného jako dlužníka a spotřebitele, ale také odpovídajícím citovaným závěrům Nejvyššího soudu, aby se žalovaný dostal do prodlení teprve až po uplynutí tříměsíční pariční lhůty od právní moci tohoto rozsudku.

21. Na podkladě všech výše rozvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do částky žalobního žádání na zaplacení 46 500 Kč, pročež právě v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.). Ve zbylém rozsahu, tj. co do 1 308,82 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10 991,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 848,77 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 808,82 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 26,16 % ročně z částky 47 808,82 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II.).

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k téměř shodnému poměru úspěchu a neúspěchu účastníků soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěch žalobkyně – částka 46 500 Kč (výrok I.) – představuje 52,5 % předmětu řízení, kdežto její neúspěch (tj. úspěch žalovaného) – v rozsahu zamítnutého žalobního žádání (výrok II.) – představuje 47,5 % předmětu řízení.

23. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. na základě žádosti žalovaného odůvodněné jeho minulými a aktuálními majetkovými a osobními poměry, jakož i poměry vyplývajícími z provedeného dokazování. Soud nevyhověl žádosti žalovaného o rozložení plnění na splátky. Z jeho tvrzení totiž vyplývá, že měl dostatek času a aktuálně by měl mít dostatek prostředků pro zaplacení žalobkyní soudem přiznaných 46 500 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný uvedl, že v současné době nepracuje oficiálně, ale vydělává si za pomoc kamarádovi, který mu platí asi 2 000 Kč denně, přičemž uvedl, že bydlí s přítelkyní s příjmem zhruba 26 000 Kč hrubého měsíčně a jejich výdaje za jídlo, ošacení, hygienické pomůcky činí asi 20 000 Kč měsíčně s tím, že sám platí nájemné a energie v celkové výši asi 13 000 Kč měsíčně.