7 C 18/2023

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Zálišem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 18 068,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 068 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do žalobního žádání na zaplacení 13 000,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 885,76 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 664,57 Kč, úroku ve výši 24,24 % ročně z částky 18 068,60 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 068,60 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá: zaplacení částky 18 068,60 Kč s příslušenstvím, které sestává z kapitalizovaného úroku ve výši 1 885,76 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 664,57 Kč, úroku ve výši 24,24 % ročně z částky 18 068,60 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 068,60 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26. 2. 2020 uzavřené mezi společností [právnická osoba] (dále též„ Právní předchůdkyně“) a žalovaným. Právní předchůdkyně prověřila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného. Žalovaný neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého spotřebitelského úvěru. Žalovaný na dlužné částky ze smlouvy uhradil 8 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupené pohledávek ze dne [datum] postoupila Právní předchůdkyně na žalobkyni pohledávky z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru, což bylo žalovanému oznámeno dopisem, načež byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný, a k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti (č. l. 37). Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že: dne [datum] podepsali Právní předchůdkyně a žalovaný listinu nazvanou„ SMLOUVA O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU“ (v systému CEPR). Žalovaný svým podpisem stvrdil, že od Právní předchůdkyně převzal v hotovosti částku 13 568 Kč, přičemž 6 432 Kč bylo použito na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce nebo spotřebitelském úvěru dříve uzavřené mezi Právní předchůdkyní a žalovaným. Žalovaný se v dané listině zavázal takto poskytnutých 20 000 Kč vrátit spolu s poplatky, a to úrokem ve výši 16 220 Kč, částkou 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru a částkou za komfortní a flexibilní splácení v celkové výši 4 108 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 2 453 Kč, při splatnosti první splátky měsíc po uzavření smlouvy; s tím, že jako zápůjční úroková míra byla v dané listině uvedena míra 86 % ročně, RPSN pak 144,63 % (předmětná listina, systém CEPR). V listině nazvané„ ZÁKAZNICKÁ KARTA – ŽÁDOST O SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR“, opatřené datem [datum], žalovaný svým podpisem jako pravdivé a úplné stvrdil údaje vyplněné zprostředkovatelem úvěru, a vedle jiných svých generálií číslo svého mobilního telefonu, adresu trvalého pobytu [ulice a číslo], [obec] (RD), výběru [adresa žalovaného] (RD), náhradní kontaktní adresu [adresa žalovaného] (RD); že bydlí v nájmu, je svobodný, zaměstnán tzv. na plný úvazek práce s [anonymizováno] u [anonymizováno] [obec], dosahuje čisté mzdy [částka]; jeho odhadované měsíční výdaje činí celkem 2 000 Kč; že o zápůjčku požádal z důvodu neočekávaných výdajů. Zároveň potvrdil, že k ověření údajů předložil občanský průkaz, pracovní smlouvu do 30. 11 2020 a 2 výplatní pásky (uvedená listina v systému CEPR). Dne [datum] podepsaly Právní předchůdkyně a žalobkyně listinu nazvanou„ Smlouva o postoupení pohledávek“ vymezených v příloze 1 smlouvy (v systému CEPR), kde je uvedena pohledávka Právní předchůdkyně za žalovaným (v systému CEPR). Postoupení své pohledávky hodlala Právní předchůdkyně oznámit žalovanému dopisem ze dne 30. 1. 2022 (oznámení o postoupení pohledávky v systému CEPR) zaslaným žalovanému prostřednictvím České pošty, s. p. dne 24. 2. 2022 tzv. doporučeně (podací lístek, v CEPR), jímž ho současně vyzvala k uhrazení dlužné pohledávky (předmětné oznámení). Předžalobní výzvu datovanou 6. 6. 2022 s lhůtou s plněním do 21. 6. 2022 (v systému CEPR jako) zaslala žalobkyně žalovanému prostřednictvím České pošty, s. p. dne 7. 6. 2022 (podací lístek, v CEPR [anonymizováno]). Právní předchůdkyni žalovaný uhradil celkem 8 500 Kč, poslední platba ve výši 2 500 Kč byla učiněna 23. 11. 2020 (listina označená jako„ Tabulka umoření“, v CEPR).

4. Z listin opatřených na základě § 120 odst. 2 věty první o. s. ř. soud zjistil, že Právní předchůdkyně je od [datum] zapsána v seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů ČNB. Dvě ze tří poboček bank sídlících v okrese [obec], a to [právnická osoba] a [právnická osoba] – že tyto pobočky bank sídlí v okrese [obec] je soudu úředně známo a je obecně známo v okrese [obec] – poskytovaly v únoru 2020 spotřebitelské bezúčelové úvěry ve výši 20 000 Kč v trvání 18 měsíců, splatné v měsíčních splátkách, za úrokové míry od 12,9 % do 16,9 % (sdělení bank na č. l. 16 a 20). K tomu je třeba dodat že [právnická osoba], jejíž pobočka též sídlí v okrese [obec], odkázala na údaje na statistiku ČNB s tím, že již nezveřejňuje své úrokové sazby z úvěrů (č. l. 18).

5. Z jiných než shora uvedených důkazních prostředků nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z oněch jiných důkazních prostředků neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat, a proto z nich při zjišťování skutkového stavu vycházel (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

6. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně, zapsaná od [datum] v seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a žalovaný podepsali [datum] listinu nazvanou„ SMLOUVA O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU“. Svým podpisem žalovaný potvrdil, že od Právní předchůdkyně převzal v hotovosti částku 13 568 Kč, přičemž 6 432 Kč bylo použito na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce nebo spotřebitelském úvěru dříve uzavřené mezi Právní předchůdkyní a žalovaným. Celkovou jistinu ve výši 20 000 Kč se zavázal vrátit s úrokem ve 16 220 Kč, částkou 1 500 Kč za zpracování spotřebitelského úvěru, částkou za komfortní a flexibilní splácení v celkové výši 4 108 Kč, a to v ujednaných měsíčních splátkách. V listině nazvané„ ZÁKAZNICKÁ KARTA – ŽÁDOST O SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR“ žalovaný svým podpisem jako pravdivé a úplné stvrdil ke dni [datum] údaje vyplněné zprostředkovatelem úvěru: číslo svého mobilního telefonu, adresu trvalého pobytu, adresu a náhradní kontaktní adresu v RD v [obec], že bydlí v nájmu, je svobodný, zaměstnán na plný úvazek práce s [anonymizováno] u [anonymizováno] [obec], dosahuje čisté mzdy [částka]; jeho odhadované měsíční výdaje činí celkem 2 000 Kč; o zápůjčku požádal z důvodu neočekávaných výdajů. Zároveň potvrdil, že k ověření údajů předložil občanský průkaz, pracovní smlouvu do 30. 11 2020 a 2 výplatní pásky. Dne [datum] podepsaly Právní předchůdkyně a žalobkyně listinu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek vymezených v příloze 1 smlouvy, kde je uvedena pohledávka Právní předchůdkyně za žalovaným. Postoupení své pohledávky hodlala oznámit Právní předchůdkyně dopisem zaslaným žalovanému tzv. doporučeně prostřednictvím České pošty, s. p. dne 24. 2. 2022, přičemž v tomto dopise byl žalovaný zároveň vyzván k zaplacení dlužné částky, načež ho žalobkyně vyzvala k zaplacení s lhůtou s plněním do 21. 6. 2022 dopisem zaslaným žalovanému prostřednictvím České pošty, s. p. dne 7. 6. 2022. Žalovaný Právní předchůdkyni uhradil celkem 8 500 Kč, jak tvrdí žalobkyně; tomuto tvrzení neměl soud důvodu nevěřit.

7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů: Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále též jen„ z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

8. Po právní stránce posoudil soud věc takto: S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 588 věty první o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú.), kterou Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli v podobě zápůjčky dle § 2390 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú., má žalobkyně právo jen na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z., a sice ve výši skutečně žalovanému poskytnutých a nevrácených peněžních prostředků bez přihlédnutí k částce, která byly použita (započtena) na dlužnou částku z jiné smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi Právní předchůdkyní a žalovaným, tj. ve výši 5 068 Kč (13568-8500; podrobněji níže).

9. Po zhodnocení žalobkyní předložených listin dospěl soud k jednoznačnému závěru, že Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru (a to ve formě zápůjčky dle § 2390 a násl. o. z.). V ten den totiž Právní předchůdkyně poskytla žalovanému v hotovosti 13 568 Kč s tím, že zbývajících 6 432 Kč do jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč bylo použito na splacení (refinancování) zůstatku celkové dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce nebo spotřebitelském úvěru dříve uzavřené mezi Právní předchůdkyní a žalovaným. V daný den se zároveň žalovaný zavázal poskytnuté částky vrátit se sjednanou úplatou a se sjednanými poplatky v ujednaných splátkách. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smluv vystupoval jako spotřebitel, kdežto Právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí zápůjček jako podnikatelka, což se podává ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

10. Kromě toho soud uzavírá, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupila Právní předchůdkyně žalobkyni svou pohledávku ze smlouvy o spotřebitelského úvěru uzavřené mezi ním a žalovaným dne [datum], byť jako pohledávku z platné smlouvy o úvěru, a to i vč. příslušenství (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.).

11. S ohledem na údaje uvedené v tzv. zákaznické kartě, kterou žalobkyně jako jedinou relevantní listinu předložila k prokázání svých tvrzení stran přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného Právní předchůdkyní je zjevné, že Právní předchůdkyně řádně nezkoumala a nevyhodnotila tzv. úvěruschopnost spotřebitele (zde žalovaného) ve smyslu § 86 z. s. ú. a rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18) a Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně se vůbec nepozastavila nad tím, jaká byla v době poskytnutí prvního spotřebitelského úvěru ([datum]) výše a struktura příjmů v porovnání s výdaji žalovaného, o nichž ale nebylo nic bližšího uvedeno, dokonce Právní předchůdkyni nebyly předloženy žádné listiny, které by osvědčovaly jejich výši. Ohledně výdajů se Právní předchůdkyně spolehla jen na údaje tvrzené žalovaným, aniž by je prověřila. Právní předchůdkyně nemohla uvěřit tomu, že se mohly výdaje žalovaného bydlícího v nájmu na [anonymizována dvě slova]) v rodinném domě a majícího a používajícího mobilní telefon pohybovat kolem 2 000 Kč. Je otázkou, proč vůbec [datum] poskytla Právní předchůdkyně žalovanému další spotřebitelský úvěr, jestliže žalovaný řádně nesplácel ani svůj předcházející spotřebitelský úvěr, na jehož částečné umoření (dluhu z něj) byla použita část jistiny nově poskytnutého úvěru. V té souvislosti nelze ani opominout, že žalovaný požádal o úvěr, jehož zaplacení je předmětem tohoto řízení, z důvodu neočekávaných výdajů. I to mohlo být signálem pro závěr, že poskytnutý spotřebitelský úvěr v podobě zápůjčky nebude schopen splácet a že nebyl očividně schopen splácet ani spotřebitelský úvěr. Žalovaný totiž potřeboval 20 000 Kč (jež v plné výši ani skutečně neobdržel) pro své běžné životní výdaje, které nebyl schopen hradit. Nadto žalobkyně neprokázala, že by Právní předchůdkyně objektivně (jinak než dotazem u žalovaného) ověřovala, zda se proti žalovanému nevedla exekuční řízení či jiná řízení jako řízení insolvenční (toto se z tzv. karty zákazníka nepodává). Soud proto s ohledem na vše dosud uvedené dospěl k závěru, že Právní předchůdkyně zanedbala svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 86 a § 87 z. s. ú. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, totiž došlo ke zjevnému porušení zákonných ustanovení chránících spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů.

12. Opakující se námitka žalobkyně, že ustanovení § 87 z. s. ú. stanovuje za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost sankci v podobě relativní neplatnosti, je lichá. I přes znění předmětného ustanovení je nutno neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť zákonem č. 257/2016 Sb. mělo dojít k implementaci předpisů Evropské unie – zejm. směrnice 2008/48/ES –, vydaných na ochranu spotřebitele, které vyžadují zajištění posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na základě dostatečných informací a stanovení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí pro případ porušení takové povinnosti. K otázce absolutní neplatnosti odkazuje soud též na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci sp. zn. C -679/18 a na shora citovaná rozhodnutí českých soudů, s nimiž se zcela ztotožňuje.

13. Ke zjevnému narušení dobrých mravů došlo i sjednáním úplaty a poplatků za„ služby“, které ve svém souhrnu přesáhly 109,14 % jistiny (zápůjčky) – [číslo]. Nelze opominout ani skutečnost, že z důvodu nesplácení zápůjčky žalovaným nemohla být zcela realizována služba hotovostního inkasa splátek. Poplatky za služby jsou dle názoru soudu skrytým úrokem za poskytnutí peněžité zápůjčky. O tom svědčí mimo jiné to, že se jich žalobkyně domáhá, ač je zjevné, že předmětné služby nemohly být po předpokládanou celkovou dobu trvání spotřebitelského úvěru poskytovány, jelikož mělo dojít k zániku závazku z důvodu porušení povinností žalovaného (pro jeho prodlení).

14. Shrnuje se, že pro nikoli řádné posouzení úvěruschopnosti je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná jako celek; absolutně neplatná jsou tak i ujednání o smluvených úrocích a dalších poplatcích (skryté úroky, skryté úplaty). Smlouva, včetně všech vedlejších ujednáních, by byla absolutně neplatná jako celek i jen pro ujednání o úplatě (vč. skryté úplaty), které i svou výší zjevně odporují dobrým mravům. Už jen výše RPSN u svědčí o tom, že úplata (vč. poplatků, které představují skrytou úplatu) byla mnohonásobně vyšší než u spotřebitelských úvěrů poskytovaných v té době bankami. Neplatnost smluv jako celku je odůvodněna tím, že nelze předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez ujednání o úrocích (vč. skrytých poplatků), rozpoznala-li by strana neplatnost tohoto ujednání včas (§ 576 o. z.).

15. Výše poskytnutého úvěru nemá vliv na rozsah povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, jelikož zákon (na základě práva Evropské unie) ukládá takovou povinnost poskytovateli spotřebitelského úvěru bez dalšího. Poskytovatel na tuto svou povinnost nesmí rezignovat.

16. K argumentaci žalobkyně rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích jako soudu odvolacího ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, soud předně zdůrazňuje, že daným rozsudkem není vázán. Svůj právní názor založený na jiných skutkových okolnostech věci soud podrobně rozvedl v předcházejícím bodě odůvodnění. V této věci žalovaný jen odhadl své celkové výdaje na 2 000 Kč měsíčně, aniž by byly jakkoli rozvedeny (zjevná odlišnost od věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích, na jehož rozsudek žalobkyně odkazuje).

17. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně skutečně, reálně poskytla žalovanému celkem 13 568 Kč. Část z jistiny úvěru (konkrétně 6 432 Kč), jehož zaplacení (vč. příslušenství) je předmětem tohoto řízení, byla použita na uhrazení úvěru předcházejícího. Rovněž se prokázalo, že žalovaný na spotřebitelský úvěr uhradil 8 500 Kč. Soud je přesvědčen o tom, že se z důvodu provázanosti úvěrů musel zabývat oběma závazky a že nemůže jako bezdůvodné obohacení přiznat to, co bylo použito na úhradu předešlého spotřebitelského úvěru, o němž žalobkyně ani netvrdila, že před jeho poskytnutím Právní předchůdkyně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Jelikož se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, nemohlo se jí (znovu) dostat poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř.; svou nepřítomností (a dáním souhlasu s jednáním ve své nepřítomnosti) se zbavila práva být takto poučena. Skutečnost, že soud opakovaně přistupuje k písemným výzvám dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. před jednáním je beneficiem, jde nad rámec zákonné povinnosti soudu, jelikož místem a časem pro výzvu a poučení dle § 118a o. s. ř. je právě (první) jednání. Vedle toho je nutno zdůraznit, že 6 432 Kč mělo být započteno na dlužnou část původně poskytnutého úvěru, pročež se lze s vysokou mírou pravděpodobnosti domnívat, že se jedná o část spotřebitelského úvěru zbývající po odečtení prvně poskytnuté jistiny, kterou by jako jedinou soud případně přiznal. Žalobkyně je totiž známá tím, že se domáhá zaplacení pohledávek ze spotřebitelských úvěrů postoupených poskytovatelkami spotřebitelských úvěrů, které v naprosté drtivé většině případů (v poslední době u Okresního soudu v Jeseníku ve všech případech) porušily povinnost řádně přezkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Kdyby soud přiznal žalobkyni bezdůvodné obohacení v rozsahu rozdílu mezi celou jistinou a úhradami, popřel by kogentní ustanovení chránící spotřebitele, resp. by umožnil žalobkyni, aby Právní předchůdkyní provedeným započtením části jistiny úvěru na úvěr předcházející obešla svou povinnost poskytovatelky spotřebitelského úvěru řádně přezkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr (žalobkyně by se domohla plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, aniž by bylo zkoumáno, zda poskytovatelka úvěru dostála své zákonné povinnosti přezkoumat úvěruschopnost spotřebitele i při poskytnutí předcházejícího úvěru, na jehož část byla započtena část jistiny úvěru, jehož zaplacení, vč. přísl., se žalobkyně domáhá v této věci). Soud proto dospěl k závěru, že se ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil právě a jen v rozsahu částky 5 068 Kč (13568-8500).

18. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do žalobního žádání na zaplacení částky 5 068 Kč. S ohledem na § 87 z. s. ú. a závěry rozsudku Nevyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s nimiž se soud zcela ztotožňuje, nemá žalobkyně právo na zaplacení úroků z prodlení. Pro úplnost a stručnost si soud dovoluje citovat bod 17. odůvodnění zmíněného rozsudku (zvýraznění doplněno soudem): Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. K tomu soud dodává, že za přiměřenou možnostem žalovaného jako spotřebitele pokládá při nedostatku rozhodných zjištění (z důvodu absolutní nečinnosti žalovaného), aby splatnost bezdůvodného obohacení nastala až po uplynutí pariční lhůty dle tohoto rozsudku. Takto je zajištěno, že žalovaný má a měl dostatek času na zaplacení žalované částky, potažmo alespoň podniknutí kroků k jejímu splácení, neboť o povinnosti vydat bezdůvodné obohacení musel vědět nejpozději od dojití žaloby do jeho dispoziční sféry, kdy mu byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky obsahující návrh ve věci samé. Do dispoziční sféry adresáta došlý návrh ve věci samé je třeba dle ustálené rozhodovací praxe pokládat mj. za výzvu k plnění (i ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.). Jelikož zůstal žalovaný po celou dobu řízení nečinný, jeví se soudu nejen spravedlivým a plně vyvažujícím zájmy žalobkyně jako věřitelky a podnikatelky, jakož i žalovaného jako dlužníka a spotřebitele, ale také odpovídajícím citovaným závěrům Nejvyššího soudu, aby se žalovaný dostal do prodlení teprve až po uplynutí třídenní pariční lhůty od právní moci tohoto rozsudku.

19. Pro úplnost soud dodává, že by žalobkyně nemohla mít právo na úroky z prodlení za celou žádanou dobu též proto, že neprokázala, že žalovaný byl vyzván k zaplacení žalované částky, lépe řečeno, že se výzva k zaplacení dostala do jeho dispoziční sféry. Splatnost bezdůvodného obohacení totiž nastává až na základě výzvy (§ 1958 odst. 2 o. z.), doručené do dispoziční sféry adresáta – hmotněprávní jednání má totiž účinky až od dne dojití do dispoziční sféry adresáta; shodně např. HORÁK, P. Komentář k § 1958. In PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 2107 a 2108, marg. č. 12 a 13. Soud je přesvědčen, že v rámci spotřebitelských právních poměrů nelze jednostranně – v neprospěch spotřebitele – sjednat tzv. fikci doručení, nota bene v případě upomínek a„ zesplatňujících dopisů“, od jejichž doručení se odvíjí další a další jednostranně ujednané sankce zatěžující toliko spotřebitele. Takové případné ujednání o fikci doruční je třeba pokládat za rozporné s kogentním ustanovením § 1813 o. z. Ani takové ujednání nemůže obstát v testu proporcionality s přihlédnutím k zásadám a normám spotřebitelského práva; řečeno slovy zákona, je třeba ujednání o fikci doručení hodnotit jako rozporné s požadavkem přiměřenosti, a tak zakládající významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele (§ 1813 věta první o. z.), pročež se k němu nepřihlíží (§ 1812 odst. 2 o. z.), tzn. je zdánlivým právním jednání, které není s to vyvolat žádné právní účinky, jelikož se na něj hledí jako by neexistovalo (§ 554 o. z.). Ačkoli k tomu byla žalobkyně vyzvána (č. l. 25), neprokázala, že žalovanému byla doručena výzva k vydání bezdůvodného obohacení, tedy že se výzva dostala do jeho dispoziční sféry. Žalobkyně pouze tvrdila a prokázala, že zaslala žalovanému výzvu k zaplacení dlužné částky a předžalobní výzvu k plnění. Ustanovení § 573 o. z. nelze aplikovat, jelikož domněnka doby dojití se uplatní jen tehdy, pokud je prokázáno, že zásilka skutečně došla (arg.„ došlá zásilka“ v ustanovení § 573 o. z.), ale neví se, kdy – shodně BERAN, V. Komentář k § 573. In PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 634, marg. č. 1.

20. Na podkladě všech výše rozvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do částky žalobního žádání na zaplacení 5 068 Kč, pročež právě v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.). Ve zbylém rozsahu, tj. co do 13 000,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 885,76 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 664,57 Kč, úroku ve výši 24,24 % ročně z částky 18 068,60 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 068,60 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II.).

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Z větší části úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Je totiž zjevné, že žalovaný byl úspěšnější více než z 50 %.

22. Lhůta k plnění je stanovena podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.