7 C 4/2022

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Zálišem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 25 032 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 25 032 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 25 032 Kč od 19. 7. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 454 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá zaplacení částky 25 032 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 19. 7. 2022 do zaplacení, a to jako bezdůvodného obohacení žalovaného. Dne [datum] [číslo] totiž [právnická osoba] [anonymizováno] (dále též„ Právní předchůdkyně“) poskytla žalovanému na jeho účet 30 000 Kč (jako jistinu zápůjčky). Následně Právní předchůdkyně postoupila žalovanou pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Právní předchůdkyni a žalobkyni uhradil žalovaný pouze 4 968 Kč.

2. Soud zjistil, že dne [datum] žalovaný označený mj. adresou [adresa] [číslo] (výdajový pokladní doklad č. [anonymizováno] [číslo], v systému CEPR). Částka 30 000 Kč je jako celková výše půjčky uvedena i v listině nazvané„ Smlouva o půjčce č, [číslo]“, podepsané Právní předchůdkyní a žalovaným – specifikovaným mj. adresou [adresa], že je mj. uzavírána dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, jakož i ujednání, že Právní předchůdkyně poskytuje jako půjčku 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavazuje vrátit v ujednané lhůtě, v ujednaných splátkách a s ujednanými náklady půjčky ve výši 29 597 Kč – listina označená Smlouva o půjčce [číslo] systém CEPR). Dále soud zjistil, že [datum] podepsali zástupci Právní předchůdkyně jako„ postupitelky“ a žalobkyně jako„ postupnice“ listinu nazvanou„ Smlouva o postoupení pohledávek“ s ujednáním, že předmětem smlouvy jsou pohledávky postupitelky, postupované ke dni uzavření smlouvy a vzniklé z dílčích smluv o půjčce a specifikované v příloze 1 smlouvy o postoupení pohledávek (předmětná listina v systému CEPR), přičemž v daném seznamu je uvedena pohledávka ve výši 54 629 Kč, označená mj. jménem a příjmením žalovaného a číslem dílčí smlouvy [číslo] (listina nazvaná Specifikace pohledávek k odkupu ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum], č. l. 40). Dále soud zjistil, že 29. 6. 2022 bylo žalovanému na adrese [adresa], oznámeno, že si má vyzvednout u České pošty, s. p. zásilku doručovanou mu od [anonymizováno] [jméno] [příjmení], přičemž soud zjistil i to, že tato zásilka byla České poště, s. p. předána k doručení 27. 6. 2022 (kopie obálky na č. l. 23 a 23 verte). Dnem 27. 6. 2022 je datována listina označená jako„ Předžalobní upomínka“ adresovaná [anonymizováno] [jméno] [příjmení] žalovanému a obsahující výzvu, aby žalovaný zaplatil nejpozději do 18. 7. 2022 na tam uvedený účet částku 25 032 Kč vyplývající ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi žalovaným a Právní předchůdkyní (listina nazvaná Předžalobní upomínka, systém CEPR).

3. Z jiných než shora uvedených důkazních prostředků nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z oněch jiných důkazních prostředků neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat, a proto z nich při zjišťování skutkového stavu vycházel (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) O tvrzení žalobkyně, že jí žalovaný na pohledávku ze smlouvy o půjčce zaplatil celkem 4 968 Kč, neměl soud důvodu nevěřit.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] poskytla žalovanému Právní předchůdkyně půjčku ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit mj. s náklady ve výši 29 597 Kč, a to dle listiny označené jako smlouva o půjčce uzavřená dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Následně Právní předchůdkyně a žalobkyně podepsaly listinu nazvanou„ Smlouva o postoupení pohledávek“, jejímž předmětem bylo mj. postoupení pohledávky Právní předchůdkyně za žalovaným ze smlouvy o půjčce ze dne [datum]. Výzvou, kterou si žalovaný mohl vyzvednout u České pošty s.p. od 29. 6. 2022, ho žalobkyně vyzvala k zaplacení částky 25 032 Kč vyplývající ze smlouvy o půjčce, a to nejpozději do 18. 7. 2022. Žalovaný zaplatil na pohledávku Právní předchůdkyně a posléze žalobkyně celkem 4 968 Kč.

5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval tato ustanovení právních předpisů: Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, není-li dále stanoveno jinak, řídí se práva a povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pode § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

6. Po právní stránce posoudil soud věc takto: S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 588 věty první o. z. ve spojení s § 9 odst. 1 z. s. ú.) v podobě zápůjčky dle § 2390 o. z., kterou Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dle § 2390 a násl. o. z. ve spojení s § 1 odst. z. s. ú. dne 9. 10. 2014, kdy Právní předchůdkyně poskytla zápůjčku žalovanému, má žalobkyně – na kterou Právní předchůdkyně jako postupnice postoupila žalovanou pohledávku (byť jako pohledávku z platné smlouvy o zápůjčce) smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou [datum] (§ 1879, 1880 odst. 1 o. z.) –, právo jen na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z., a to ve výši poskytnuté a nevrácené jistiny, tj. 25 032 Kč.

7. Přestože žalobkyně uvádí, že se zaplacení žalované částky domáhá z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, vyplývá z jí předložených listin, že Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru (a to ve formě zápůjčky dle § 2390 a násl. o. z.). Už jen ze smlouvy o postoupení pohledávky a její přílohy lze usuzovat na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi Právní předchůdkyní a žalovaným. O uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (v podobě zápůjčky) svědčí též to, že právní předchůdkyně minimálně v roce 2014 patřila mezi nebankovní poskytovatele spotřebitelských úvěrů, jak je soudu známo z úřední činnosti. Konečně je třeba poukázat i na to, že žalobkyně původně v žalobě tvrdila, že Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, přičemž k tomuto tvrzení označila a připojila i řadu (provedených) listinných důkazů, z nichž plyne, že uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Lze shrnout, že všechna uvedená zjištění svědčí o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky. K tomu je třeba doplnit, že ze shora uvedených listin jednoznačně vyplývá, že žalovanému nebyly peněžní prostředky poskytnuty za účelem podnikání a že byly poskytnuty na jeho žádost a za úplatu (podrobněji níže) v den uzavření smlouvy, pročež se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 1 z. s. ú. v podobě zápůjčky dle § 2390 a násl. o. z.

8. Ohledně absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru soud poznamenává, že je dána dle § 588 věty první o. z. a (ve spojení s ) § 9 odst. 1 z. s. ú. a to jednak z důvodu rozporu se zákonem – konkrétně porušením zákonné povinnosti právní předchůdkyně řádně přezkoumat schopnost žalovaného jakožto spotřebitele splácet případně poskytnutý úvěr (§ 9 odst. 1 z. s. ú) – dosahujícího intenzity zjevného narušení veřejného pořádku i dobrých mravů, jednak i samostatně z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy. K závěru o nepřezkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud dospěl proto, že žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že právní předchůdkyně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, byť k tomu žalobkyni soud vyzval a poučil ji o následcích nesplnění jejích povinností, jak ukládá ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. (usnesení na č. l. 12, protokol o jednání ze dne 9. 2. 2023). Ke zjevnému narušení dobrých mravů však došlo i sjednáním úplaty, tzv. nákladů na poskytnutí půjčky, ve výši 29 597 Kč (přes 98 % jistiny, 303,90 %, RPSN dle smlouvy 111 %). Takovéto (skryté) úroky bez nejmenších pochybností v dané době mnohonásobně převyšovaly obvyklé úroky ze spotřebitelských úvěrů. Bez ujednání o úplatě by ke kontraktaci nedošlo, a i proto je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná jako celek (§ 576 o. z.).

9. Žalobkyně má dále právo na úroky z prodlení ve výši 15 % ročně, odpovídající výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. na základě § 1970 o. z., a sice z žalované částky od 19. 7. 2022. V souladu s § 1958 odst. 2 o. z. totiž splatnost žalovaného bezdůvodného obohacení nastala k poslednímu dni lhůty pro zaplacení, tedy k 18. 7. 2022, stanovené až ve výzvě ze dne 27. 6. 2022, doručené do dispoziční sféry žalovaného 29. 6. 2022. Dnem následujícím se žalovaný octil v prodlení (§ 1968 věta první o. z.)

10. Na podkladě všech shora rozvedených skutečností soud žalobě zcela vyhověl (výrok I.).

11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a o. s. ř., jelikož žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná. Náhrada účelně vynaložených nákladů řízení žalobkyně zastoupené advokátem sestává: a) z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 002 Kč (č. l. 5), b) náhrady odměny advokáta za 3 úkony právní služby – 1) předžalobní výzva, 2) převzetí a příprava zastoupení a 3) návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ AT“) – ve výši 300 Kč/úkon dle § 14b odst. 1 AT, tj. celkem 900 Kč, a c) z náhrady hotových výdajů vynaložených v souvislosti s každým ze tří uvedených úkonů právní služby ve výši 100 Kč/úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, tj. celkem 300 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 14a AT ve výši 252 Kč ( (900+300) *0,21), neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Tyto náklady žalobkyně vynaložila k účelnému uplatňování svého práva, a proto jí soud přiznal jejich náhradu v celkové výši 2 454 Kč (1002) – výrok II. Opakovaná doplnění návrhů na zahájení řízení k výzvě soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. soud nepovažuje za účelné úkony, neboť povinností žalobkyně, natož zastoupené advokátem, je podat návrh bezvadný, tedy takový, jehož doplnění není třeba. Stejně tak nepokládá soud za účelně vynaložené náklady spojené s účastí u obou jednání, jelikož jen skutečnost, že žalobkyně zastoupená advokátem nebyla s to v této do jisté míry banální věci podat bezvadný návrh, byť zástupce žalobkyně podává stejné či obdobné návrhy zcela běžně, zapříčinila, že se jednání musela konat. Pokud by podala návrh bezvadný, nebylo by v této věci ani třeba nařizovat jednání. S rozhodnutím bez nařízení jednání žalobkyně souhlasila už v návrhu na zahájení řízení (č. l. 4 verte). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně (resp. jeho substitutka) nebyl na jednání řádně připraven tak, aby byl schopen reagovat na výzvu soudu k předložení přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, pročež byla poskytnuta lhůta dodatečná a jednání odročeno, muselo se konat jednání další, před jehož konáním teprve byla tato listina předložena, ačkoliv měla být připojena ke smlouvě o postoupení pohledávek jako její nedílná příloha už spolu s podaným návrhem. Konání druhého jednání ve věci zapříčinila jen nepřipravenost zástupce žalobkyně, to, že nebyl s to podat řádný a úplný návrh. Kdyby soud přiznal náhradu nákladů i za doplnění návrhů a za účast na jednání, porušil by nejen ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., které výslovně stanoví, že se nahrazují toliko účelně vynaložené náklady, ale též ustanovení § 151 odst. 4 o. s. ř. zakazující soudu přiznat náhradu nákladů, které vznikly zaviněním zástupce účastníka, jinak než z důvodu dle § 147 o. s. ř. – v této věci však takové důvody dány nejsou. Kromě toho musel mít soud i při rozhodování o nákladech řízení na paměti ochranu žalovaného jako spotřebitele (slabší smluvní strany), která se promítá i do výkladu procesně-právních norem. K aplikaci § 14b AT přistoupil soud proto, že mu je z úřední činnosti známo, že se žalobkyně opakovaně domáhá návrhy na ustáleném vzoru v obdobných věcech téhož, potažmo obdobného plnění na základě stejného či podobného skutkového základu.

12. Lhůta k zaplacení náhrady nákladů řízení je stanovena dle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř., místo plnění je stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.