7 C 40/2024

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Zálišem ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 540 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 540 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 540 000 Kč od 26. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do žalobního žádání na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 540 000 Kč od 15. 8. 2023 do 25. 9. 2023.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 105 662,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a k rukám zástupce žalobce, , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Žalobce se, při zohlednění tvrzení učiněných při jednání dne 18. 9. 2025, domáhá po žalovaném zaplacení 540 000 Kč jakožto náhrady za dobu, kdy žalovaný užíval (nepředal vyklizené) jemu pronajaté prostory po skončení nájmu, až do doby jejich předání (vyklizení). Dále se domáhá úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 540 000 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodňuje tím, že účastníci dne , datum, uzavřeli smlouvu, kterou žalobce pronajal žalovanému na dobu neurčitou budovu č. p. , hodnota, ve , město, . Dopisem ze dne , datum, , doručeným žalovanému dne , datum, , žalobce vypověděl nájem v souladu s ujednáním smlouvy o nájmu bez výpovědní doby a z důvodu neplacení nájemného. Protože po skončení nájmu však žalovaný předmět nájmu nevyklidil a nepředal žalobci, došlo na základě návrhu žalobce k soudnímu vyklizení dne , datum, . Dle ujednání smlouvy o nájmu je žalovaný povinen zaplatit náhradu za každý měsíc od skončení nájmu do jeho předání a ve výši ujednaného nájemného 15 000 Kč za každý měsíc. Náhradu však žalobce požaduje až od února 2020 do konce února 2023 s tím, že za březen 2020 požaduje namísto 15 000 Kč pouze 10 000 Kč a za duben 2020 pouze 5 000 Kč z důvodu slevy poskytované žalobcem všem nájemníkům pro omezení možnosti podnikat z důvodu opatření proti onemocnění covid-19. Úrok z prodlení požaduje ode dne 15. 8. 2023 s odůvodněním, že měl žalovaný zaplatit žalovanou částku dle předžalobní výzvy do 14. 8. 2023. Současně však žalobce uvádí, že si je vědom toho, že mu úrok z prodlení náleží až od pozdějšího dne (vyjádření na č. l. 66).

2. Žalovaný souhlasí, že mu žalobce pronajal předmět nájmu. Namítá, že nevěděl o soudním vyklizení a neví, co se stalo s jeho věcmi v předmětu nájmu. Taktéž namítá, že neobdržel výpověď z nájmu a že neví, že by se žalobce pokusil o smírné vyřešení věci, jak tvrdí. Při jednání dne 18. 9. 2025 uvedl, že nájemné v období od února 2020 do začátku roku 2021 hradil prostřednictvím svého bratra , jméno FO, přes bankovní účet. Ve lhůtě soudem stanovené ani později, nedoplnil svá tvrzení v tom smyslu, kdy, v jaké výši a z jakého účtu hradil tímto způsobem nájemné, načež vzal zpět svůj důkazní návrh na provedení výpisů z účtů žalobce. Výsledně uvedl, že k řízení nemá žádné námitky, že ho zklamal bratr, který nehradil žalobci částky, které od žalovaného dostal, že nemohl žalobci platit sám a dohodnout se s ním na splátkovém kalendáři či jiném řešení proto, že se dostal do konfliktu se zákonem a vykonává trest odnětí svobody.

3. V souladu s § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vzal soud za svá skutková zjištění toto shodné tvrzení účastníků, které za shodné označili k výzvě soudu při jednání dne 18. 9. 2025 (č. l. 162): Smlouvou ze dne , datum, žalobce žalovanému pronajal budovu č. p., Anonymizováno, , hodnota, ve , město, , která je součástí pozemku p. č. , hodnota, v katastrálním území , město, (dále též jen „předmět nájmu“), na neurčitou dobu.Z provedených listinných důkazů předložených žalobcem a vyžádaných soudem (č. l. 78 až 81, 160) již před prvním jednáním, které se ukázaly potřebné ke zjištění skutkového stavu a které vyplývaly z obsahu spisu (§ 120 odst. 2 o. s. ř.), zjistil soud následující skutečnosti:

4. Žalobce jako pronajímatel – jako zapsaný vlastník pozemku, na němž se nachází předmět nájmu (výpis z katastru nemovitostí na č. l. 7) – a žalovaný jako nájemce – mj. označený kontaktní a korespondenční adresou: , adresa, – ujednali v listině nazvané jako „SMLOUVA O NÁJMU Č. , hodnota, “ (dále též jen „smlouva o nájmu“ či „smlouva“) – kterou dne , datum, opatřili podpisy –, že žalobce pronajímá od , datum, na dobu neurčitou žalovanému a za účelem jeho podnikatelské činnosti (montáž a opravy technických zařízení pro využití v oblasti kultury a odpočinku) předmět nájmu (čl. II. smlouvy). Za pronájem se žalovaný zavázal platit nájemné 15 000 Kč měsíčně (od , datum, ) – čl. IV. odst. 1 ve spojení s čl. III. smlouvy. Účastníci ve smlouvě ještě ujednali, že: 1) Žalobce může nájem vypovědět bez výpovědní doby, pokud nájemce nezaplatí nájemné ani do splatnosti příštího nájemného (čl. IX smlouvy). 2) Žalobce má jako pronajímatel právo na náhradu ve výši nájemného ode dne skončení nájmu až do dne skutečného odevzdání předmětu nájmu, pokud žalovaný jako nájemce neodevzdá předmět nájmu v den skončení nájmu (čl. IX odst. 5 smlouvy). 3) Že se zásilky považují za doručené 10. dnem ode dne, kdy byly připraveny k vyzvednutí u doručujícího orgánu, zmaří-li se doručení anebo si zásilku adresát v dané lhůtě nevyzvedne, i když se adresát nedozvěděl o uložení (čl. X. odst. 2 smlouvy). 4) Veškeré peněžité nároky žalobce jako pronajímatele vyplývající ze smlouvy se stávají splatnými do 30 dnů od doručení písemné výzvy žalovanému jako nájemci (čl. X. odst. 3 smlouvy). 5) Práva a povinnosti stran vyplývající ze smlouvy a s ní související, vč. neplatnosti, se řídí českým právem (čl. X odst. 16 smlouvy). 6) Dále účastníci vyloučili aplikaci § 1805 odst. 2, § 2212, § 2223, § 2305, § 2307, § 2311, § 2312 a § 2315 zákona č. 89/2012 Sb. (čl. X odst. 10 smlouvy). (smlouva o nájmu na č. l. 11 až 14)

5. Dopisem ze dne , datum, , který žalovaný převzal dne 18. 11. 2019 (č. l. 9), vypověděl žalobce žalovanému nájem z důvodu dluhu na nájemném ve výši 75 000 Kč, přičemž jej upozornil, že nájem zaniká dnem doručení výpovědi. Současně žalobce vyzval žalovaného, aby vyklidil předmět nájmu a vyklizený mu jej předal (výpověď z nájmu na č. l. 8).

6. Jelikož žalovaný nevyklidil předmět nájmu a nepředal jej žalobci, podal žalobce návrh na soudní vyklizení předmětu nájmu. Soudní vyklizení provedl Okresní soud v Jeseníku dne , datum, (usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, na č. l. 10; vyrozumění o vyklizení na č. l. 160).

7. Dne 7. 8. 2023 zaslal (zástupce) žalobce prostřednictvím pošty a na kontaktní a doručovací adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě (č. l. 18) výzvu k zaplacení žalované částky (se skutkovým a právním rozborem věci) s lhůtou k zaplacení do 14. 8. 2023 (předžalobní výzva na č. l. 67 až 69). Zásilku obsahující výzvu si nicméně žalovaný nepřevzal, ač se mu ji pošta pokusila doručit již 14. 8. 2023 a následně 30. 8. 2023, přičemž 14. 8. 2023 zásilku uložila, načež se zásilka vrátila žalobci jako nedoručená (příloha sdělení České pošty, s.p. na č. l. 80; scany obálky na č. l. 84 až 85).

8. Z jiných než shora uvedených důkazů nezjistil skutečnosti významné pro výsledné posouzení této věci. Z jiných důkazů, než které soud uvedl výše, tak soud nečiní skutková zjištění ani je nehodnotí. Provedené listinné důkazy účastnici nezpochybnili, nezpochybnili jejich pravost ani správnost, dokonce se k nim nechtěli ani vyjádřit. Ani soud neměl důvodu o pravosti a správnosti provedených listin pochybovat. Při zjišťování skutkového stavu z nich tedy vycházel.

9. Důkazní návrh žalobce na provedení protokolů o sepsání věcí nalezených při soudním vyklizení o zničení těchto věcí zamítl soud pro nadbytečnost a irelevantnost. Žalovaný jej navrhl k prokázání svého tvrzení, že se v předmětu nájmu nacházely hodnotné věci, které by snížily částku, kterou má uhradit, přičemž uvedl, že mu jeho bratr tvrdil, že se do předmětu nájmu někdo vloupal a některé věci zmizely. Pro posouzení věci není vůbec podstatné, zda a jaké věci byly nalezeny při soudním vyklizení předmětu nájmu. S ohledem na tvrzení žalobce je pro posouzení věci podstatné pouze toto: Zda účastníci ujednali, že žalobce pronajme žalovanému předmět nájmu, zda a jaké ujednali účastníci důvody zániku nájmu, zda, jakým způsobem a z jakého důvodu nájem skončil, zda a v jaké výši účastníci ujednali náhradu za neodevzdání předmětu nájmu po skončení nájmu, zda a kdy došlo k odevzdání předmětu nájmu, zda a kdy byl žalobce žalovaného vyzval k zaplacení náhrady za užívání nájmu po dobu jeho skončení. V té souvislosti soud uvádí, že žalovaný nezpochybnil žádná tvrzení žalobce, naopak z jeho vyjádření, zejm. při jednání dne 20. 11. 2025 vyplynulo, že s tvrzeními žalobce souhlasil, vč. toho, že neplatil nájemné. Kromě toho se z vyrozumění o vyklizení (č. l. 160) podává, že ve vyklizovaném objektu (předmětu nájmu) byly nalezeny jen věci staré, zničené a zcela bezcenné. Lze mít tedy za to, že by navržené protokoly o sepsání věcí nalezených při soudním vyklizení o zničení těchto věcí nemohly prokázat tvrzení žalovaného, a tak lze pokládat návrh žalovaného za impotentní. Nadto soud shledal, že by na zjištěném skutkovém stavu a posouzení věci nemohly ničeho změnit skutečnosti tvrzené žalovaným, k jejichž prokázání navrhl provést zmíněné protokoly.

10. Na podkladě shora uvedeného dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Účastnici podepsali dne , datum, smlouvu o nájmu, v níž se žalobce zavázal pronajmout žalovanému předmět nájmu za nájemné ve výši 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal platit. Tuto částku se žalovaný ve smlouvě zavázala platit jako náhradu i po skončení nájmu, a to až do skutečného odevzdání předmětu nájmu. Nájem skončil doručením výpovědi (což účastníci ujednali) pro dluh žalovaného ve výši 75 000 Kč na nájemném. Dne 18. 11. 2019 převzal žalovaný dopis obsahující výpověď z nájmu pro neplacení nájmu a obsahující výzvu k předání předmětu nájmu do 30 dnů od doručení výzvy. Předmět nájmu však neodevzdal, pročež se žalobce domáhal soudního vyklizení, k němuž došlo dne , datum, . Žalobce ještě vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky. Výzvu zaslal na adresu uvedenou ve smlouvě, na které žalovaný převzal výpověď z nájmu s výzvou k odevzdání předmětu nájmu. Zásilku obsahující výzvu k zaplacení žalované částky se pokusila žalovanému doručit pošta dne 14. 8. 2023 a 30. 8. 2023.

11. Jelikož je žalovaný občanem , Anonymizováno, , vyskytuje se v řízení tzv. cizí prvek. S ohledem na občanství a místo bydliště žalovaného, jakož i předmět smlouvy a místo jejího plnění, je třeba při posouzení tzv. mezinárodní příslušnosti soudu aplikovat normy práva Evropské unie, které mají aplikační přednost před právem členských států. Pro rozhodnutí o tzv. mezinárodní příslušnosti jsou rozhodné čl. 7 odst. 1 a čl. 62 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, tzv. nařízení Brusel I bis. Z uvedených článků vyplývá, že tzv. mezinárodně příslušnými soudy jsou soudy České republiky (je dána pravomoc soudů České republiky). Dle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis může být osoba, která má bydliště v některém členském státě žalována u soudu členského státu, kde se nachází místo, kde měl být splněn závazek, o nějž se jedná, a to tehdy, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy. V řízení vyšlo najevo, že předmětem sporu je zaplacení částky vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi účastníky, kterou má zaplatit žalovaný jako občan , Anonymizováno, s bydlištěm na území , Anonymizováno, (byť se v době zahájení nacházel ve výkonu trestu na území České republiky – výpis z CEV na č. l. 131), přičemž žalovanou částku měl zaplatit žalobci sídlícímu v České republice, konkrétně ve , město, , tedy v obvodu Okresního soudu v Jeseníku (příloha zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích). V obvodu soudu se tedy nachází místo, kde měl žalovaný svou povinnost ze smlouvy splnit. Kromě toho je takto dovozená mezinárodní příslušnost soudů České republiky v souladu s ustanoveními Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a , Anonymizováno, o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných, pracovních a trestních (tato smlouva byla vyhlášená ve Sbírce zákonů pod č. 42/1989 a je nadále platná i mezi Českou republikou a , Anonymizováno, ).

12. Soud ve věci aplikoval tato ustanovení právních předpisů České republiky [srov. čl. X. odst. 16 smlouvy, jímž účastníci ujednali volbu českého práva pro práva a povinnost ze smlouvy a s ní souvisejí – čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)]:Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.Dle § 1998 odst. 1 o. z. závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon.Podle § 1998 odst. 2 o. z. je-li závazek vypovězen, zaniká uplynutím výpovědní doby. Lze-li však závazek vypovědět bez výpovědní doby, zaniká závazek účinností výpovědi.Dle § 2225 odst. 1 o. z. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci.Podle § 2302 odst. 1 o. z. ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen „prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.Dle § 3 odst. 2 písm. d) o. z. soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny.Podle § 1759 o. z. smlouva strany zavazuje. Lze ji změnit nebo zrušit jen se souhlasem všech stran, anebo z jiných zákonných důvodů. Vůči jiným osobám smlouva působí jen v případech stanovených v zákoně.Dle § 1790 o. z. závazek nelze změnit bez ujednání věřitele a dlužníka, ledaže zákon stanoví jinak.Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.Dle § 605 odst. 1 o. z. lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek.Podle § 607 o. z. připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.Po právní stránce posoudil soud věc takto:

13. Účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o nájmu dle § 2201 odst. 1 o. z. a násl. o. z. jakožto smlouvu o nájmu prostoru sloužícího k podnikání ve smyslu § 2302 odst. 1 a násl. o. z. Ujednali totiž, že žalobce jako pronajímatel přenechává žalovanému jako nájemci předmět nájmu k dočasnému užívání, byť na dobu neurčitou, a za účelem provozování podnikatelské činnosti v předmětu nájmu, za což se žalovaný jako nájemce zavázal platit žalovanému 15 000 Kč měsíčně jakožto nájemné. Jelikož žalovaný neplatil nájemné řádně a včas, a dokonce mu vznikl dluh na nájemném ve výši 75 000 Kč (ve výši pěti měsíčních nájemných), vypověděl žalobce nájem v souladu s ujednáním stran (čl. IX. smlouvy). Nájem skončil ke dni 18. 11. 2019 na základě ujednání stran (čl. IX. smlouvy) a podané výpovědi doručené (ke dni doručení ve smyslu hmotněprávním, tedy dojití právního jednání adresátovi, srov. § 570 odst. 1 o. z.) žalovanému dne 18. 11. 2019 (kdy převzal zásilku obsahující výpověď). Ani poté žalovaný neplnil své povinnosti vyplývající ze smlouvy, neboť neodevzdal předmět nájmu žalobci (ani ve lhůtě uvedené ve výpovědi nájmu). Z toho důvodu přistoupil žalobce k soudnímu vyklizení. V souladu s ujednáním stran (čl. IX. odst. 5 smlouvy ve spojení se čl. III. smlouvy) požaduje žalobce po právu zaplatil žalovanou částku jako náhradu nájemného (15 000 Kč měsíčně) za dobu, po kterou žalovaný předmět nájmu po jeho skončení neodevzdal (vyklizený) žalobci. Jinak řečeno, se žalovaný ocitl v prodlení s povinností odevzdat (vyklizený) předmět nájmu; prodlení trvalo (i) v žalované době od února 2020 do konce února 2023. V té souvislosti soud uvádí, že žalobce žalovaného písemně vyzval k odevzdání předmětu nájmu do 18. 12. 2019, avšak předmět nájmu byl pro nečinnost žalovaného vyklizen soudně až , datum, . Žalobce by měl za žalované období právo na náhradu nájemného ve smyslu čl. IX. odst. 5 smlouvy ve spojení se čl. III. smlouvy v celkové výši 555 000 Kč (37*15000). Pokud požaduje méně, nadto z důvodu rovného zacházení (tvrdí, že ostatním nájemcům snížil nájemné z důvodu opatření proti covid-19), jde o jeho svobodné rozhodnutí, které na oprávněnosti žalovaného nároku ničeho nemění. K ujednáním účastníků ve smlouvě, která zakládají právo na žalovanou částku, soud uvádí, že jde o platná ujednání, ujednání odpovídající § 1 odst. 2 o. z., resp. neodporující kogentním ustanovením právních předpisů (ustanovením, od nichž se nelze platně odchýlit dohodou stran). V té souvislosti je třeba připomenout, že se v této věci nejedná o spotřebitelský závazek. Žalovaný vystupoval jako podnikatel (předmět nájmu mu žalobce přenechal k užívání za účelem provozování podnikatelské činnosti; § 420 odst. 1 o. z. a § 419 o. z. a contrario). Žalobce je městem, tedy nikoli spotřebitelem (§ 419 o. z. a contrario).

14. Soud shledal důvodnou i převážnou část žalobního žádání na zaplacení úroku z prodlení. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení žalované částky písemnou výzvou, s níž se mohl žalovaný seznámit nejpozději 14. 8. 2023, neboť se ten den pokusila pošta doručit žalovanému zásilku obsahující zmíněnou výzvu (a uložila ji pro něj, jelikož se znovu pokusila o doručení dne 30. 8. 2023). S ohledem na ujednání účastníků o tzv. fikci doručení 10. dnem ode dne, kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí u doručujícího orgánu, zmaří-li se doručení anebo si zásilku adresát v dané lhůtě nevyzvedne, i když se adresát nedozvěděl o uložení (čl. X. odst. 2 smlouvy), vyšel soud z toho, že zásilka byla žalovanému doručena 24. 8. 2023 (srov. pravidlo pro počítání lhůt ve dnech – § 605 odst. 1 o. z.). Takové ujednání nepokládá soud za absolutně neplatné či zdánlivé, neboť neodporuje kogentním ustanovením právních předpisů (§ 1 odst. 2 o. z.). Nadto musí dle soudu takové ujednání jako platné v této věci obstát tím spíše, že se jedná o právní poměry, v nichž nevystupuje spotřebitel. Námitka žalovaného, že se s výzvou neseznámil a nemohl seznámit, protože byl ve vězení, je lichá. Žalobce nebyl povinen zjišťovat a ani nemohl zjistit, zda byl žalovaný omezen na svobodě. Žalobce postupoval dle ujednání účastníků obsažených ve smlouvě a zaslal žalovanému výzvu na adresu, kterou sám určil ve smlouvě jako adresu pro doručování písemností. Právě vzhledem k ujednané fikci doručení nemůže obstát lhůta pro zaplacení žalované částky do 14. 8. 2023, kterou žalobce uvedl ve výzvě a od níž žalobce odvozuje prodlení žalovaného. Tato lhůta pro zaplacení kromě toho odporuje ujednání stran, že veškeré peněžité nároky žalobce jako pronajímatele vyplývající ze smlouvy se stávají splatnými do 30 dnů od doručení písemné výzvy žalovanému jako nájemci (čl. X. odst. 3 smlouvy). V tomto bodě odůvodnění zmíněná ujednání účastníků nejenže neodporují kogentním ustanovením právních předpisů (jsou v souladu s § 1 odst. 2 o. z.), ale i strany zavazují [§ 3 odst. 2 písm. d) o. z., § 1759 o. z., § 1790 o. z.]. Soud musí z těchto ujednání vycházet při posouzení této věci (srov. teorii smluvního práva, že smlouva působí v poměrech mezi jejími stranami jako zákon). V té souvislosti lze zmínit, že soud je – bez souhlasu smluvních stran – oprávněn zasahovat do práv a povinností ze smlouvy pouze tam, kde mu to zákon umožňuje [DVOŘÁK, B. Komentář k § 1759. In: PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vyd. (3. akt.). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č.

14. Dostupné na beck-online.cz.]. Při zohlednění rozebraného byl žalovaný povinen zaplatit žalovanou částku do 30 dnů od doručení výzvy k zaplacení, jak strany ujednaly, tedy do 25. 9. 2023 (§ 1958 odst. 1 o. z., pravidlo pro počítání lhůt – § 605 odst. 1 a § 607 o. z.). Do prodlení se proto dostal den následující, tj. 26. 9. 2023 (§ 1968 o. z.). Od toho dne má žalobce právo na úroky z prodlení dle § 1970 o. z. a ve výši 15 % ročně (dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), jelikož strany neujednaly jinou výši úroku z prodlení, než jaká vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

15. Ke shora uvedenému soud dodává, že žalovaný v řízení výsledně nezpochybnil žádné tvrzení žalobce. Neprokázal, že by prováděl úhrady nájmu, že by na nájmu neměl dluh, netvrdil ani neprokázal skutečnosti zpochybňující či vyvracející skončení nájmu výpovědí ke dni , datum, či zpochybňující jakékoli ustanovení smlouvy. Neprokázal ani svá tvrzení ohledně dílčích úhrad na žalovanou částku. Důkazní návrh k prokázání svých tvrzení ohledně úhrad vzal zpět při jednání dne 20. 11. 2025. Svůj postup odůvodnil tím, že se pokusil kontaktovat bratra, ale má problémy se zrakem, byl na operaci, že se mu nepodařilo ověřit, že by bratr žalobci cokoli zaplatil, jakož i odůvodnil tím, že mu bratr nechtěl přiznat, že žalovaným předané peníze nepředal žalobci.

16. Žalobce prokázal svá tvrzení stran žalované částky (vyjma části příslušenství), ohledně nichž ho tížilo břemeno tvrzení a důkazní, tedy zejména, že účastníci ujednali, že žalovaný je povinen žalobci platit náhradu ve výši 15 000 Kč (ve výši nájemného) za dobu od skončení nájmu až do předání předmětu nájmu. Současně žalobce prokázal, že nájem skončil výpovědí a že předmět nájmu žalovaný nevyklidil, ale musel být vyklizen soudně, k čemuž došlo až , datum, . Žalobce však neprokázal svá tvrzení ohledně toho, že byl žalovaný povinen zaplatit žalovanou částku do 14. 8. 2023, tedy svá tvrzení ohledně požadovaného úroku z prodlení od 14. 8. 2023 do 25. 9. 2023.

17. Na podkladě všech výše rozebraných skutečností soud vyhověl žalobě co do žalobního žádání na zaplacení částky 540 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 540 000 Kč od 26. 9. 2023 do zaplacení (výrok I.). V rozsahu žalobního žádání na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 540 000 Kč od 15. 8. 2023 do 25. 9. 2023 soud žalobu zamítl (výrok II.).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. Soud dospěl k tomu, že neúspěch žalobce co do části žádaného úroku z prodlení představuje neúspěch v poměrně nepatrné části. Zamítnutá část žalobního žádání totiž dosahuje toliko zhruba jednoho procenta předmětu řízení (při kapitalizaci úroků z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku činí neúspěch žalobkyně částku 9 098,63 Kč z žalované částky 709 545,21 Kč).

19. Náhrada účelně vynaložených nákladů řízení žalobce zastoupeného advokátem sestává:a. Z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 27 000 Kč (č. l. 21).b. Z náhrady odměny advokáta za 6 úkonů právní služby ve výši 10 460 Kč/úkon dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen „AT“ (pokud se v době učinění úkonů změnilo aplikované znění AT, uvádí soud „ve znění účinném do“, jinak jde o znění účinné ve znění učinění úkonu bez uvedení toho, v jakém znění), tj. celkem 62 760 Kč:i. převzetí a příprava zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen „AT“];ii. předžalobní výzva ze dne 7. 8. 2023 (č. l. 67 až 69, doklad o odeslání na č. l. 18 – § 11 odst. 1 písm. d) AT;iii. návrh ve věci samé ze dne 16. 8. 2023 – § 11 odst. 1 písm. d) AT;iv. v rozsahu 3 úkonů za účast u jednání soudu dne: 18. 9. 2025 (v rozsahu dvou úkonů právní služby, neboť jednání trvalo déle než 2 hodiny a méně než 4 hodiny – protokol o jednání na č. l. 161 až 163), 20. 11. 2025 (protokol o jednání na č. l. 161 až 163) [vše § 11 odst. 1 písm. g) AT]c. Z náhrady hotových výdajů vynaložených v souvislosti s každým ze 6 uvedených úkonů právní služby v celkové výši 2 250 Kč. Za prvních 3 shora uvedené úkony učiněné do 31. 12. 2024 ve výši 300 Kč/úkon dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024, tj. celkem 900 Kč. Za dalších 3 úkony učiněné od 1. 1. 2025 ve výši 450 Kč/úkon dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025, tj. celkem 1 350 Kč.d. Z náhrady DPH (podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 14a AT) ve výši 21 % ze základu daně, jelikož je zástupce žalobce plátcem DPH, což doložil (č. l. 17). Výsledně náhrada DPH činí 13 652,10 Kč [0,21*(62760+2250)].

20. Na základě všeho shora rozebraného vyčíslil soud náhradu nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci (při zaokrouhlení na jedno desetinné místo) na částku 105 662,10 Kč (27000+62760+2250+13652,10).

21. Jiné než výše uvedené úkony právní služby nepokládá soud za účelně vynaložené, resp. za takové, za které by náležela odměna dle advokátního tarifu. Žalobce žádal nahradit ještě úkon právní služby spočívající v sepisu podání, který jeho zástupce v závěrečné řeči nazval „doplnění tvrzení ze dne 9. 1. 2024“. Doplnění návrhu na zahájení řízení k výzvě soudu dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., aniž by výzva a vyjádření reagovaly na tvrzení protistrany, nepovažuje soud za účelný úkon právní služby, jelikož povinností žalobce, natož zastoupeného advokátem, je podat návrh bezvadný, tedy takový, jehož doplnění není třeba. Podání žalobce ze dne 9. 10. 2024 (č. l. 66) je reakcí na výzvu soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně nároku na zaplacení úroku z prodlení od 15. 8. 2023, neboť z tvrzení ani do té doby předložených důkazů nevyplývalo, kdy, jakým způsobem a v jaké lhůtě žalobce žalovaného vyzval k zaplacení žalované částky a kdy se výzva k zaplacení dostala do dispoziční sféry žalovaného (kdy se s ní mohl seznámit).

22. O lhůtách k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. O místu plnění (pro zaplacení) náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 149 odst. 1 o. s. ř. tak, že je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce.