7 C 40/2025

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Zálišem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený datum trvale bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zrušení výživného, o vzájemné žalobě na zvýšení výživného

I. Řízení o vzájemném návrhu žalovaného se zastavuje podle § 96 odst. 1, odst. 2 a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) na základě § 97 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný vzal vzájemný návrh v celém rozsahu zpět podáním doručeným soudu dne 21. 11. 2025 a před prvním jednáním.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu částku 1 950 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a k rukám zástupce žalobce, , Jméno advokáta, , advokáta.

III. Povinnost žalobce platit žalovanému výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně naposledy stanovená rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, zanikla s účinností od 1. 9. 2025.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o žalobě částku 3 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a k rukám zástupce žalobce, , Jméno advokáta, , advokáta.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 18. 9. 2025 domáhá, aby soud rozhodl, že „vyživovací povinnost , Jméno žalobce, , nar. , Datum narození žalobce, , trvale bytem , adresa, , vůči , Jméno žalovaného, , nar. , Datum narození žalovaného, , trvale bytem , Adresa žalovaného, , založená rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, s účinností od 1. 9. 2025 zaniká.“ Žalobu odůvodňuje tím, že žalovaný nabyl , datum, zletilosti a , datum, ukončil své studium na středním , Anonymizováno, čímž skončila jeho příprava na budoucí povolání, přičemž je od července 2025 zapsán v evidenci uchazečů o zaměstnání. Tvrdí, že žije se svou manželkou a společným nezletilým synem, který trpí mozkovou obrnou vyžadující celodenní péči o něj, jež je finančně náročná. Trvání jeho vyživovací povinnosti k žalovanému by se tak negativně promítlo do životní úrovně jeho nezletilého syna. Dále žalobce uvádí, že mu matka žalovaného odmítá prokázat, že je žalovaný veden na úřadu práce a aktivně si hledá zaměstnání, přičemž nesouhlasila ani s jeho návrhem, že bude žalovanému dále platit výživné částkou 2 000 Kč měsíčně a nejdéle po dobu tří měsíců, než si najde zaměstnání. Žalobce dovozuje, že žalovaný je schopen se sám živit od 1. 9. 2025.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasí. Dne 15. 10. 2025 dokonce podal návrh na zvýšení výživného na částku 6 500 Kč měsíčně. Podáním doručeným soudu dne 21. 11. 2025 vzal tento návrh v celém rozsahu. Současně změnil své tvrzení, že není schopen se sám živit, jelikož nemá pravidelný příjem, byť si aktivně hledá zaměstnání a je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Po podání návrhu na zvýšení výživného totiž soudu sdělil, že od 1. 11. 2025 nastoupil do zaměstnání s předpokládaným měsíčním příjmem , částka, Kč hrubého.

3. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci mohl rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky a opatřených soudem dle § 120 odst. 2 o. s. ř., přičemž žalobce s tímto postupem souhlasil (č. l. 68) a žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, kterou soud opatřil doložkou dle § 101 odst. 4 o. s. ř. (č. l. 56). K tomu soud poznamenává, že ve zmíněné výzvě účastníky upozornil, jaké důkazy si opatřil, jakož i na to, jaké skutečnosti se z těchto důkazů podávají.

4. Z listinných důkazů, o jejichž pravosti ani správnosti neměl důvodu pochybovat, pročež z nich při zjišťování skutkového stavu vycházel, soud zjistil tyto skutečnosti: Žalobci bylo rozhodnutím soudu uloženo, aby s účinností od 30. 6. 2022 platil výživné pro žalovaného jako svého syna částkou 4 000 Kč měsíčně (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, na č. l. 16 až 18). Poté, co se dozvěděl, že žalovaný ukončil studium (přípravu na budoucí povolání) a je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, se u jeho matky zajímal o jeho aktuální poměry a v září 2025 navrhl, že i když není nadále povinen hradit žalovanému výživné, bude mu hradit 2 000 Kč měsíčně po dobu tří měsíců (konverzace mezi žalobce a matkou žalovaného na č. l. 5 až 7). Žalovaný skutečně ke dni 17. 6. 2025 ukončil soustavnou přípravu na povolání ve smyslu zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti tím, že ukončil studium na střední škole v oboru , obor, se zaměřením na , profese, , načež byl od 1. 9. 2025 do 31. 10. 2025 veden v evidenci uchazečů o zaměstnání (zpráva Úřadu práce ČR, k. p. , adresa, na č. l. 46), aniž by mu byly od 30. 6. 2025 poskytovány dávky ze systému sociálního zabezpečení (zpráva Úřadu práce ČR, k. p. , adresa, na č. l. 50, zpráva OSSZ , adresa, na č. l. 54) a aniž by byl zdravotně omezen ve výkonu výdělečné činnosti (zpráva ÚP ČR, k. p. , adresa, na č. l. 46 a zpráva OSSZ , adresa, na č. l. 54). Od 1. 9. do 31. 10. 2025 řádně spolupracoval s příslušným úřadem práce, jenž mu z důvodu krátké doby spolupráce nevydal žádné doporučenky. K výkonu zaměstnání, jenž si žalovaný nalezl, nastoupil 1. 11. 2025 (zpráva Úřadu práce ČR, k. p. , adresa, na č. l. 58). Do té doby hradila výdaje žalovaného v celkové měsíční výši 14 600 Kč, vč. volnočasových a osobních potřeb – přehled měsíčních nákladů žalovaného na č. l. 23 – jeho matka (prohlášení matky na č. l. 22). Žalovaný si nenašel zaměstnání dříve, přestože pro osoby s jeho pracovním profilem evidoval Úřad práce ČR, k. p. , adresa, volné pracovní pozice už od 14. 7. 2025 za měsíční příjem , částka, Kč až , částka, Kč s výkonem práce v , adresa, (přehled volných pracovních míst na č. l. 59 až 66). Žalovaný doložil, že si aktivně hledal zaměstnání od září 2025 tím, že e-mailovými zprávami oslovil dva potenciální zaměstnavatele – práce v , Anonymizováno, , práce v prodejně , Anonymizováno, (e-mailové zprávy na č. l. 24 až 26). Od 1. 11. 2025 nastoupil do zaměstnání v , Anonymizováno, (pracovní smlouva ze dne , datum, na č. l. 36 až 40) za průměrnou hrubou měsíční mzdu , částka, Kč, vč. osobního ohodnocení (mzdový výměr na č. l. 52).

5. Účastníci se ve svých podáních shodují v tom, že žalobce je otcem žalovaného a že měl dle soudního rozhodnutí platit žalovanému jako jeho otec výživné ve výši 4 000 Kč.

6. Na základě výše rozebraných listinných důkazů obsažených ve spise a na základě shodných tvrzení účastníků dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobci bylo soudním rozhodnutím uloženo, aby žalovanému jako svému synovi hradil výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně. K 17. 6. 2025 ukončil žalovaný soustavnou přípravu na své budoucí povolání, avšak v evidenci uchazečů o zaměstnání byl veden až 1. 9. 2025 a zaměstnání či jinou výdělečnou činnost si začal hledat až od září 2025, aniž by byl zdravotně omezen v jejich výkonu či aniž by pobíral dávky ze systému sociálního zabezpečení a byť se v , adresa, nabízela zaměstnání pro jeho pracovní profil za hrubou měsíční mzdu kolem , částka, Kč již od července 2025. Dne 1. 11. 2025 nastoupil do zaměstnání v , Anonymizováno, za průměrnou hrubou měsíční mzdu , částka, Kč. Do té doby hradila výdaje žalovaného v celkové měsíční výši 14 600 Kč, vč. volnočasových a osobních potřeb, jeho matka. Přestože měl žalobce za to, že již není nadále povinen platit žalovanému výživné, zajímal se o aktuální poměry žalovaného u jeho matky, jíž v září 2025 navrhl, že bude žalovanému hradit 2 000 Kč měsíčně po dobu tří měsíců.Po právní stránce posoudil soud věc takto:

7. Návrh žalovaného na zvýšení výživného pokládá soud za vzájemný návrh ve smyslu § 97 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný se jím totiž za tohoto řízení domáhal svého práva na výživné vůči žalobci tak, že požadoval více než žalobce (ten žádal, aby soud rozhodl, že nadále není povinen žalovanému platit výživné).

8. Výrok I. tohoto rozsudku se v souladu s § 169 odst. 2 věty druhé o. s. ř. neodůvodňuje.

9. Jelikož soud řízení o vzájemném návrhu zastavil z důvodu, že jej žalovaný vzal zpět, aniž by tvrdil, že žalobce uplatněný nárok uspokojil (vyhověl jeho vzájemnému návrhu), postupoval soud dle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř. a rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku, že je žalovaný povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení vynaložených v souvislosti s řízením o vzájemném návrhu. Za účelně vynaložené náklady žalobce zastoupeného advokátem související se vzájemným návrhem soud pokládá vyjádření žalobce ke vzájemnému návrhu, k němuž soud žalobce vyzval [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „AT“)]. Žalobce v řízení zastupoval advokát, pročež náhrada nákladů řízení vynaložených v souvislosti se vzájemným návrhem sestává z odměny advokáta ve výši 1 500 Kč (§ 9 odst. 2 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve spojení s § 7 bod 4 AT) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025)., tedy celkem 1 950 Kč. Soud nezvýšil přiznanou částku o náhradu DPH, neboť soudu nebylo předloženo osvědčení o registraci advokáta k DPH (§ 14a odst. 1 AT). K tomu soud uvádí, že neshledal důvody hodné zvláštního zřetele odůvodňující výjimečné oprávnění soudu nepřiznat náhradu nákladů řízení tomu, komu náleží (§ 150 o. s. ř.). Soud se ztotožňuje s názorem žalobce, že se žalobce chtěl se žalovaným „rozumně dohodnout“, o což protistrana nestála, jakož i s tím, že je třeba vzít v potaz tvrzenou rodinnou situaci žalobce.

10. Na podkladě v řízení zjištěných skutečností soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, neboť žalobce prokázal, že žalovaný nejpozději 1. 9. 2025 nabyl schopnost se sám živit, pročež od tohoto dne není žalobce povinen nadále hradit výživné ve prospěch žalovaného (svého syna). Dle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník lze totiž výživné přiznat (z toho plyne, že povinný je výživné povinen hradit) jen tehdy, jestliže oprávněný není schopen se sám živit. Tuto schopnost lze vymezit jako připravenost, zejm. zletilého dítěte, získávat si vlastní prací prostředky k uspokojování svých potřeb, a sice při zohlednění konkrétních specifik daného případu; naproti tomu stav, který předcházel této schopnosti, představuje příprava na budoucí povolání a spočívá v tom, že se dítě účastnilo školní docházky, studia, praktické přípravy atp., opět při zohlednění specifik konkrétní věci, které mohou odůvodnit, že ani po ukončení studia není dítě schopno se samo živit (k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2121/14; nález Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. I. ÚS 2623/09; nález Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. II. ÚS 2155/09; NOVÁ, H. Komentář k § 911 In PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vyd. (3. akt.). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 2). Jinak řečeno, povinnost rodičů platit výživné dítěti v zásadě zaniká tím, že (zásadně zletilé) dítě, které není nikterak (zdravotně) omezeno ve výkonu výdělečné činnosti, ukončí přípravu na budoucí povolání, ať již proto, že dokončí určité studium, nebo proto, že ukončí studium na základě vlastního rozhodnutí, event. proto, že na příslušnou školu nebylo napoprvé přijato. Současně platí, že pokud po určité době dítě v přípravě na budoucí povolání pokračuje, ať již dokončením přerušeného studia nebo pokračováním na vyšším stupni vzdělání, vyživovací povinnost rodičů se obnovuje (srov. NOVÁ, H. Komentář k § 911 In PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. 2. vyd. (3. akt.). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 6.).

11. Listinné důkazy předložené žalobcem a vyžádané soudem prokazují, že žalovaný ukončil soustavnou přípravu na budoucí povolání již 17. 6. 2025 tím, že ukončil své dosavadní studium, aniž by pokračoval v dalším vzdělávání. Již od té doby si měl aktivně hledal zdroj svých příjmů, což však nečinil a spoléhal na to, že jej živí matka (srov. též vyjádření žalovaného spojené s návrhem na zvýšení výživného na č. l. 20). Z listin předložených žalovaným vyplynulo, že si zaměstnání aktivně hledal až od září 2025, odkdy byl veden v seznamu uchazečů zaměstnání. Úřad práce České republiky evidoval volná pracovní místa hodící se pro žalovaného již od července 2025. Žalovaný jakožto mladý a ve výkonu výdělečné činnosti zdravotně neomezený člověk si tedy mohl i v době od ukončení studia do 1. 9. 2025, tedy za více než dva měsíce, najít zaměstnání, díky kterému by byl schopen hradit své veškeré výdaje. I kdyby tomu tak nebylo, mohl přistoupit na dohodu, kterou žalobce navrhl matce žalovaného, že bude žalovaného nadále finančně podporovat částkou 2 000 Kč měsíčně po dobu tří měsíců od září 2025. Nadto je obecně známou skutečností, že v , adresa, (i jinde) se běžně, a zvláště v letních měsících, nabízí volná pracovní místa (i když třeba jen na dobu určitou a tzv. zkrácený úvazek) v , Anonymizováno, , tedy oboru, v němž se žalovaný vzdělával. Žalovaný tak zcela zjevně mohl dosahovat dostatečných příjmů pro svou výživu. Jeho měsíční výdaje činily „jen“ 14 600 Kč. K dosud uvedenému soud dodává, že si žalovaný sám nalezl stálé zaměstnání po necelých dvou měsících od počátku jeho evidence v seznamu uchazečů o zaměstnání. Provedené dokazování svědčí pro to, že se namísto hledání zaměstnání po skončení studia raději nechal živit svou matkou, jež platila všechny jeho výdaje, což plyne z jejího čestného prohlášení. Pokud toto matka dobrovolně činila, nemůže to jít k tíži žalobce jako otce v tom smyslu, že by byl právě proto povinen přispívat na výživu žalovaného, jemuž nic nebránilo v tom, aby si po dokončení středoškolského studia nalezl odpovídající zaměstnání či jinou výdělečnou činnost. Na základě těchto skutečností – okolností této věci – dospěl soud k závěru, že žalobce není nejpozději od 1. 9. 2025 povinen platit výživné ve prospěch žalovaného jako jeho syna, jelikož žalovaný nejpozději k tomu dni nabyl schopnost se sám živit.

12. S ohledem na vše dosud rozvedené soud výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl (určil), že povinnost žalobce platit žalovanému výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně naposledy stanovená rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, zanikla s účinností od 1. 9. 2025. Žalobní petit (návrh znění rozsudečného výroku) pokládá soud za nesprávný. Vyživovací povinnosti mezi předky a potomky totiž zaniká pouze zánikem vztahu předek-potomek. Vyživovací povinnost mezi předky a potomky trvá i po dobu, kdy je předek či potomek schopen se sám živit, i když právě po tuto dobu není nikdo z nich povinen hradit výživné ve prospěch toho, kdo je schopen živit se sám.

13. Protože byl žalobce se svou žalobou zcela úspěšný (byť soud nepřevzal jím navrhované znění rozsudku), postupoval soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř. a žalobci výrokem IV. tohoto rozsudku přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s řízením o žalobě. Za takové účelně vynaložené náklady žalobce zastoupeného advokátem považuje soud úkony právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) AT] a v návrhu ve věci samé – § 11 odst. 1 písm. d) AT. Jelikož byl žalobce v řízení zastoupen advokátem, sestává náhrada nákladů řízení vynaložených v souvislosti s řízením o žalobě z odměny advokáta ve výši 1 500 Kč/úkon právní služby (§ 9 odst. 2 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve spojení s § 7 bod 4 AT) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 450 Kč/úkon právní služby (§ 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025). Z těchto důvodů soud žalovanému uložil, aby žalobci na náhradě nákladů řízení zaplatil 3 900 Kč. Soud nezvýšil přiznanou částku o náhradu DPH, neboť soudu nebylo předloženo osvědčení o registraci advokáta k DPH (§ 14a odst. 1 AT). Pro úplnost soud poznamenává, že o náhradě nákladů rozhodl na základě obsahu spisu.

14. O lhůtách k plnění pro zaplacení náhrady nákladů řízení soud rozhodl podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř., jelikož neshledal důvody pro jinou (delší) lhůtu k plnění. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o místu plnění pro zaplacení náhrady nákladů řízení tak, že je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobce, , Jméno advokáta, , advokáta.

15. Soud dodává, že znění právních předpisů, které soud v této věci aplikoval, jsou volně přístupná např. na www.e-sbirka.cz či na www.zakonyprolidi.cz.