7 C 44/2024

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Zálišem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do žalobního žádání na zaplacení částky 4 000 Kč, na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 170,41 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení.

IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále též „žaloba“), po jeho částečných zpětvzetích (k tomu ještě níže) a doplněních, domáhá zaplacení částky 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení. Částky 12 000 Kč se žalobkyně domáhá jako dlužné jistiny spotřebitelského úvěru, který dle ní měla žalované poskytnout společnost , právnická osoba, (dále jen „Právní předchůdkyně“). Žalobkyně tvrdí, že Právní předchůdkyně poskytla žalované nejprve a dne , datum, spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , načež dne , datum, a na základě dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, poskytla žalované dodatečný spotřebitelský úvěr 4 000 Kč na základě dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, . Na účet žalované zaslala Právní předchůdkyně celkem 16 000 Kč. Žalobkyně dále tvrdí, že Právní předchůdkyně přezkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr nahlížením do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací), respektive prověřováním bonity, avšak současně uvádí, že nedisponuje důkazy k prokázání svých tvrzení (vyjádření ze dne 14. 11. 2024 na č. l. 16 a ze dne 5. 3. 2025 na č. l. 38). Své právo na zaplacení výsledně žalované částky žalobkyně odůvodňuje též tím, že na ni Právní předchůdkyně postoupila žalované pohledávky na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a následné dílčí smlouvy o postoupení pohledávek.

2. V průběhu řízení vzala žalobkyně podáními doručenými soudu dne 14. 11. 2024 (podání na č. l. 16) a 5. 3. 2025, Anonymizováno, (podání na č. l. 37 až 38) žalobu částečně zpět co do částky 2 848 Kč jakožto původně žalované smluvní pokuty [původně nárok 2 na str. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu – č. l. 5) a co do částky 100 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení. V rozsahu těchto zpětvzetí soud řízení zastavil (usnesení na č. l. 26 a 42). V průběhu jednání dne 19. 6. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět: 1) co do částky 4 000 Kč jakožto žalované části dlužné jistiny spotřebitelského úvěru z důvodu, že žalovaná dne 23. 9. 2024 uhradila 2 000 Kč a dne 21. 10. 2024 další 2 000 Kč, aniž by svá tvrzení o zaplacení prokázala či k nim označila důkazy, byť ji k tomu samosoudce vyzval za účelem rozhodnutí o tom, zda v tomto rozsahu zavinila zpětvzetí žaloby žalovaná; a 2) co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 170,41 Kč s odůvodněním, že jde o rozhodnutí žalobkyně, které není zapříčiněno úhradou ze strany žalované.

3. Žalovaná se k žalobě, jejím doplněním ani ke zpětvzetím nevyjádřila. V řízení zůstala zcela nečinná a neučinila žádný úkon. Dokonce se ani nedostavila k jednání, ač k němu byla včas a řádně předvolána, pročež soud při jednání postupoval dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (dále jen „o. s. ř.“) a jednal v nepřítomnosti žalované.

4. S ohledem na dosavadní postoj a dosavadní chování žalované soud při jednání a tímto rozsudkem rozhodl tak, že zastavil řízení co do žalobního žádání na zaplacení částky 4 000 Kč, na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 170,41 Kč. Zastavení řízení se nemůže nepříznivě dotknout žalované, jelikož soud zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby hodnotí naroveň neúspěchu žalobkyně. Žalobkyně totiž neprokázala, že žalobu bere zpět pro chování žalované (k tomu ještě v rámci odůvodnění výroku o náhradě nákladů řízení). V té souvislosti soud poznamenává, že žalobkyně ohledně zpětvzetí žaloby co do žalobního žádání na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 170,41 Kč ani netvrdila, že by toto zpětvzetí zavinila žalovaná. Z těchto důvodů postupoval soud ohledně učiněného částečného zpětvzetí žaloby při jednání tak, že dle § 96 o. s. ř. rozhodl, že se řízení částečně zastavuje v rozsahu učiněného částečného zpětvzetí žaloby (výrok I.). Uvedený postup výsledně negativně nezasáhl do práv žalované – učiněné rozhodnutí na ni výsledně nemá žádný negativní dopad. Svou neúčastí u jednání se vzdala svých procesních práv, která mohla při jednání uplatňovat.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a opatřených soudem dle § 120 odst. 2 o. s. ř. učinil soud tato skutková zjištění:a. Dne , datum, odsouhlasily Právní předchůdkyně (osoba za ni jednající) – jako osoba v té době držící oprávnění pro poskytování spotřebitelských úvěrů (výpis na č. l. 13) – a žalovaná listinu nazvanou „Smlouva úvěru č. , hodnota, “ (dále též jen „Smlouva“) – v systému CEPR – tím, že žalovaná uhradila na účet sdělený Právní předchůdkyní (ve smlouvě) tzv. verifikační platbu ve výši 0,01 Kč (výpis z běžného účtu, v systému CEPR jako „Verifikacni_platba.pdf“). Ve Smlouvě ujednaly, že Právní předchůdkyně bezúplatně poskytne žalované 12 000 Kč jako spotřebitelský úvěr s datem splatnosti , datum, (lhůtou splatnosti do 30 dnů), který se žalovaná zavazuje do daného dne vrátit s tím, že za každé prodloužení doby splatnosti o 30 dnů zaplatí žalovaná poplatek 2 760 Kč (RPSN při prvním prodloužení činí 303,9 %, při prodloužení o dalších 30 dnů pak 539 % atd.).b. DODATKEM Č. 1 KE SMLOUVĚ O ÚVĚRU Č. , hodnota, “ ze dne , datum, Právní předchůdkyně a žalovaná ujednaly, že Právní předchůdkyně poskytne žalované další 4 000 Kč (o které bude navýšena celková částka úvěru).c. „DODATKEM Č. 2 KE SMLOUVĚ O ÚVĚRU Č. , hodnota, “ ze dne , datum, Právní předchůdkyně a žalovaná ujednaly prodloužení splatnosti spotřebitelského úvěru o 30 dnů (na den , datum, ) zaplacením poplatku ve výši 3 680 Kč žalovanou.d. Dne , datum, byla na účet žalované připsána částka 12 000 Kč (sdělení ČSOB a.s. na č. l. 35) zaslaná z účtu Právní předchůdkyně dne , datum, (výpis z běžného účtu, v systému CEPR jako „Cerpani_uveru.pdf“). Dne , datum, pak byla na účet žalované připsána částka 4 000 Kč (sdělení ČSOB a.s. na č. l. 35) zaslaná z účtu Právní předchůdkyně dne , datum, (výpis z účtu na č. l. 18).e. Dne , datum, podepsaly Právní předchůdkyně a žalobkyně listinu nazvanou „Rámcová smlouva o postupování pohledávek“, v níž ujednaly, že budou jednotlivými dílčími smlouvami o postoupení pohledávek vymezenými v datových páskách postupovány pohledávky Právní předchůdkyně z úvěrů poskytnutých Právní předchůdkyní (předmětná listina v CEPR). Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek Právní předchůdkyně mj. postoupila žalované pohledávky na žalobkyni (Společné prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek).f. Postoupení své pohledávky vzniklé ze smlouvy č. , hodnota, hodlala Právní předchůdkyně oznámit žalované dopisem ze dne 11. 1. 2024 (oznámení o postoupení pohledávky v systému CEPR) zaslaným žalované prostřednictvím České pošty, s. p. dne 15. 1. 2024 tzv. doporučeně (poštovní podací arch, v CEPR) a obsahujícím výzvu k uhrazení dlužné pohledávky – k datu postoupení ve výši 18 964 Kč (předmětné oznámení). Předžalobní výzvu datovanou 29. 4. 2024 (v systému CEPR) zaslala žalobkyně žalované prostřednictvím České pošty, s. p. dne 30. 4. 2024 (poštovní podací lístek, v CEPR).

6. Z jiných než shora uvedených důkazních prostředků nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z oněch jiných důkazních prostředků neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat, a proto z nich při zjišťování skutkového stavu vycházel (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

7. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne , datum, odsouhlasily Právní předchůdkyně jako držitelka oprávnění pro poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaná Smlouvu, na jejímž základě poskytla Právní předchůdkyně žalované do , datum, bezúplatně (za každé prodloužení o 30 dnů za poplatek 2 760 Kč) spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit, načež následně ujednaly jeho navýšení o další 4 000 Kč, které Právní předchůdkyně poskytla žalované, jakož i ujednaly prodloužení lhůty splatnosti o 30 dnů za poplatek 3 680 Kč. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek Právní předchůdkyně mj. postoupila žalované pohledávky na žalobkyni, což hodlala oznámit žalované dopisem ze dne 11. 1. 2024 zaslaným žalované prostřednictvím České pošty, s. p. dne 15. 1. 2024 a obsahujícím výzvu k uhrazení dlužné pohledávky – k datu postoupení ve výši 18 964 Kč Předžalobní výzvu datovanou 29. 4. 2024 zaslala žalobkyně žalované prostřednictvím České pošty, s. p. dne 30. 4. 2024.

8. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval tato ustanovení právních předpisů:Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Dle § 86 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2022 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Dle § 3 o. z.(1) Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. (2) Soukromé právo spočívá zejména na zásadách, žea) každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí,b) rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochranyc) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých,d) daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny,e) vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, af) nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.(3) Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva.Dle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.Podle § 1813 odst. 1 o. z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Dle § 1813 odst. 2 o. z. zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušenPodle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

9. Po právní stránce posoudil soud věc takto: Z důvodu neprokázání přezkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany Právní předchůdkyně jako poskytovatelky spotřebitelského úvěru a z důvodu nemravně a nepřiměřeně vysokého úroku (úplaty) spolu s ujednáním o smluvní pokutě je smlouva „o spotřebitelském úvěru“ – kterou Právní předchůdkyně a žalovaná uzavřely v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. z. s. ú. dne , datum, , kdy žalované Právní předchůdkyně poskytla 12 000 Kč jako jistinu spotřebitelského úvěru (podrobněji níže), kterou se jí zavázala vrátit – absolutně neplatná (§ 86 odst. 1, odst. 2 z. s. ú. ve znění účinném do 31. 12. 2023 ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2025, dále též dle § 3, § 8, § 433 odst. 1, § 580 odst. 1, § 588 věty první, § 1813 odst. 1, odst. 2 o. z.). Žalobkyně, na kterou Právní předchůdkyně postoupila žalovanou pohledávku (byť jako pohledávku z platné smlouvy o spotřebitelském úvěru) dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (§ 1879 o. z.), má tak právo jen na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z. a § 87 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2022, a to ve výši poskytnuté a nevrácené jistiny, tj. ve výši 12 000 Kč.

10. Po zhodnocení žalobkyní předložených listin dospěl soud k jednoznačnému závěru, že Právní předchůdkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., a to prostřednictvím internetového portálu žalobkyně. Tuto smlouvu uzavřely , datum, způsobem upraveným ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, tedy připsáním tzv. verifikační platby ve výši 0,01 Kč, jejíž uhrazení z účtu žalované žalobkyně prokázala. K tomu je třeba doplnit, že ze shora rozebraných listin jednoznačně vyplývá, že žalované nebyly peněžní prostředky (poskytnuté na základě Smlouvy a jejího dodatku) v celkové výši 16 000 Kč – a v této výši připsané na její účet z účtu Právní předchůdkyně – poskytnuty za účelem podnikání a že byly poskytnuty na její žádost a nikoli před uzavřením smlouvy a za účelem úplaty ve prospěch Právní předchůdkyně v podobě poplatků, pročež se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Z textu Smlouvy a ze skutečnosti, že Právní předchůdkyně v dané době patřila mezi známé poskytovatele (to je skutečnost obecně známá – např. díky televizním reklamám) spotřebitelských úvěrů, je zjevné, že Právní předchůdkyně Smlouvu uzavřela a peněžní prostředky žalované poskytla s tím, že za ně získá úplatu nejméně v podobě poplatků za „prodloužení doby splatnosti“. Smlouva byla bezesporu uzavřena s tím, že žalovaná jistinu nevrátí do 30 dnů, neboť Právní předchůdkyně podnikala jako nebankovní poskytovatelka spotřebitelských úvěrů, jejím úmyslem nebylo poskytovat spotřebitelům peněžní prostředky bezúplatně (mutatis mutandis nález Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I. ÚS 2337/21).

11. Žalobkyně tvrdí, že Právní předchůdkyně řádně přezkoumala úvěruschopnost žalované. Svá tvrzení však přes písemné výzvy v intencích § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. učiněné před jednáním ani přes ústní výzvu danou při jednání dne 19. 6. 2025 a danou dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. s poučením o následku nevyhovění výzvě vůbec nekonkretizovala (neuvedla, zda a jak se Právní předchůdkyně zabývala příjmy a výdaji žalované), nýbrž ani ke svým obecným tvrzením o přezkoumání schopnosti žalované splatit (vrátit) poskytnutý spotřebitelský neoznačila žádné důkazy. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že Právní předchůdkyně jako poskytovatelka úvěru řádně přezkoumala tzv. úvěruschopnost žalované. Za takového stavu proto soud posoudil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou dle § 86 odst. 1, odst. 2 z. s. ú. ve znění účinném do 31. 12. 2023 ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2025. K tomu soud dodává, že nikoli řádné přezkoumání úvěruschopnosti ze strany poskytovatelky spotřebitelského úvěru představuje porušení zákonné povinnosti (§ 86 z. s. ú. ve znění účinném do 31. 12. 2023) takovou intenzitou, že zjevně porušuje pravidla ochrany spotřebitele vyplývající z práva Evropské unie (zejm. směrnice 2008/48/ES na ochranu spotřebitele, jejíž ustanovení vyžadují zajištění posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na základě dostatečných informací a stanovení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí pro případ porušení takové povinnosti) jsoucí součástí veřejného pořádku jako (zákonných) pravidel, na nichž je třeba bezvýhradně nutno trvat. Porušení povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele proto rovněž představuje důvod absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 588 o. z. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku.

12. Kromě toho hodnotí soud smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy. Ke zjevnému narušení dobrých mravů došlo i sjednáním úplaty (úplaty za poskytnutí úvěru a úrok, dohromady jde zcela jistě o úplatu za poskytnutí úvěru) odpovídající RPSN ve výši přes 100 % pro případ, že žalovaná nevrátí poskytnuté prostředky ve lhůtě do 30 dnů. Smlouva byla bezesporu uzavřena s tím, že žalovaná jistinu nevrátí do 30 dnů, neboť Právní předchůdkyně podnikala jako nebankovní poskytovatelka spotřebitelských úvěrů, jejím úmyslem nebylo poskytovat spotřebitelům peněžní prostředky bezúplatně (mutatis mutandis nález Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I. ÚS 2337/21). Takovéto (skryté) úroky bez nejmenších pochybností v dané době mnohonásobně převyšovaly obvyklé úroky ze spotřebitelských úvěrů. Bez ujednání o úplatě by ke kontraktaci nedošlo, a i proto je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná jako celek (§ 576 o. z.) K tomu ještě přistupují další ujednání o smluvní pokutě, kterou žalobkyně původně požadovala. Ujednáním o takovéto úplatě, a ještě o smluvní pokutě (k tomu srov. čtvrtý odstavec třetí strany Smlouvy) porušila Právní předchůdkyně jako Poskytovatelka úvěru zákaz zneužití své kvality odborníka a svého hospodářského postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran (§ 433 odst. 1 o. z.), jakož i zákaz zneužívajících ujednání v rámci spotřebitelských právních poměrů dle § 1813 o. z. I tyto skutečnosti zakládají absolutní neplatnost Smlouvy, resp. porušení ustanovení § 1813 o. z. její zdánlivost. Porušení ustanovení § 433 odst. 1 o. z. je v této věci takové intenzity, že se ujednání smlouvy (o smluvní pokutě a úplatě) příčí dobrým mravům, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek. Právní předchůdkyně dle soudu výsledně zjevně zneužila nejen svého postavení, ale též práva (§ 8 o. z.).

13. V řízení bylo prokázáno, že Právní předchůdkyně poskytla žalované 12 000 Kč (poskytla ji 16 000 Kč, ale co do žalobního žádání na zaplacení 4 000 Kč vzala žalobkyně žalobu zpět). Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaná v rozsahu této částky bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně, potažmo Právní předchůdkyně, která tuto svou pohledávku (byť jako pohledávku z platné smlouvy o spotřebitelském úvěru) postoupila na žalobkyni.

14. S ohledem na znění § 87 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2022 a s přihlédnutím k závěrům rozsudku Nevyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s nimiž se soud zcela ztotožňuje, nemá žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení. Pro úplnost a stručnost si soud dovoluje citovat bod 17. odůvodnění zmíněného rozsudku (zvýraznění doplněno soudem): Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. K tomu soud dodává, že za přiměřenou možnostem žalované jako spotřebitelky pokládá při nedostatku rozhodných zjištění (z důvodu absolutní nečinnosti žalované a neuvedení rozhodných skutečností žalobkyní, ač ji k tomu soud vyzval při jednání, když už před jednáním byla poučena o shora citovaných závěrech Nejvyššího soudu – k posledně uvedenému srov. výzvu na č. l. 33) to, aby splatnost bezdůvodného obohacení nastala až po uplynutí pariční lhůty dle tohoto rozsudku. Takto je zajištěno, že žalovaná má a měla dostatek času na zaplacení žalované částky, potažmo alespoň podniknutí kroků k jejímu splácení, neboť o povinnosti vydat bezdůvodné obohacení musela vědět nejpozději od dojití žaloby do její dispoziční sféry, tj. ode dne 16. 7. 2024, kdy jí byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky obsahující návrh ve věci samé na adrese jejího trvalého pobytu (žalované se soud dokonce pokoušel doručit i na soudu známé adresy, kde si dříve písemnosti přebírala), který je třeba dle ustálené rozhodovací praxe pokládat mj. za výzvu k plnění (i ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.). Jelikož zůstala žalovaná po celou dobu řízení nečinná, jeví se soudu nejen spravedlivým a plně vyvažujícím zájmy žalobkyně jako věřitelky a podnikatelky, jakož i žalované jako dlužnice a spotřebitelky, ale také odpovídajícím citovaným závěrům Nejvyššího soudu, aby se žalovaná dostala do prodlení teprve až po uplynutí třídenní pariční lhůty od právní moci tohoto rozsudku.

15. Na podkladě všech shora rozvedených skutečností soud žalobě vyhověl jen co žalobního žádání na zaplacení 12 000 Kč (výrok II.), jejichž poskytnutí žalované bylo v řízení bez pochybností prokázáno. Co do žalobního žádání na zaplacení úroku z prodlení soud žalobu zamítl (výrok III.).

16. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok IV.) je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Z větší části úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly, pročež žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná byla úspěšná více než z 50 %, jelikož žalobě bylo vyhověno jen v rozsahu uvedeném v předcházejícím bodě odůvodnění. Žalobkyně byla zcela neúspěšná se svým žalobním žádáním na zaplacení úroku z prodlení, přičemž na roveň neúspěchu (pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení) vzal soud žalobkyní postupně učiněná zpětvzetí žaloby, na jejichž základě řízení zastavil (a to s ohledem na ustanovení § 146 odst. 2 větu první o. s. ř.). Soud znovu opakuje, že žalobkyně pouze tvrdila, že co do rozsahu 4 000 Kč na jistině bere žalobu zpět pro úhrady ze strany žalované, k nimž došlo po podání žaloby. Tato svá tvrzení neprokázala, neoznačila k nim žádné důkazy, ač k úhradám mělo dojít už 23. 9. 2024 a 21. 10. 2024. Žalobkyně měla nejen dostatek času na to, aby vzala žalobu zpět dříve než při jednání soudu dne 19. 6. 2025 a aby ke svému tvrzení o úhradách předložila či alespoň označila důkazy. Pokud tak neučinila, jde to k její tíži. V té souvislosti soud poznamenává, že zástupce žalobkyně uvedl, že má k dispozici pouze sjetiny z interního systému. Tyto neoznačil k důkazu ani je nepředložil.

17. O lhůtě k zaplacení částky 12 000 Kč rozhodl soud dle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. Soud neshledal žádný důvod pro stanovení jiné lhůty k plnění (pariční lhůty).