7 C 5/2023

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Zálišem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 212 091,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 39 811 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 19 475,86 Kč, částky 800 Kč, částky 29 642,93 Kč, částky 65 940 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 56 422,65 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 65 940 Kč od 4. 7. 2022 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 89 728,79 Kč od 4. 7. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve výši 59 285,86 Kč, nákladů na upomínky ve výši 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 29 642,93 Kč, dlužné částky za doplňkovou službu [anonymizováno] ve výši 65 940 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 56 442,65 Kč a dále ještě úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 65 940 Kč od 4. 7. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 89 728,79 Kč od 4. 7. 2022 do zaplacení. Své nároky odůvodňuje tím, že se žalovaným uzavřela [datum] prostřednictvím tzv. klientského účtu smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému 60 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v ujednaných splátkách s úrokem ve výši 59 016 Kč, jakož i s úplatou za další ujednané služby [anonymizováno]. Pro prodlení žalovaného a po marných upomínkách žalobkyně zesplatnila celkový dluh žalovaného. Vedle toho žalobkyně požaduje z důvodu prodlení žalovaného ještě smluvní pokutu a úroky z prodlení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v průběhu řízení se nijak nevyjádřil a k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez své přítomnosti. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků a jejich zástupců v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „o. s. ř.“).

3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil následující: Žalobkyně drží povolení na poskytování spotřebitelských úvěrů jiných než na bydlení od [datum] do [datum] (č. l. 28) a pro tuto činnost obdržela v dubnu 2021 i certifikáty (č. l. 29 až 31). Dne [datum] byla z účtu č. [bankovní účet] s názvem [celé jméno žalovaného], připsána na účet žalobkyně č. [bankovní účet] částka (listina s názvem„ Detail pohybu –Okamžitá příchozí platba“; v systému CEPR). Dle článku X. listiny označené jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] datované [datum] 10: 26:27 hod. je smlouva uzavřena prostřednictvím portálu žalobkyně připsáním tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč. V listině nazvané Smlouva o poskytnutí spotřebitelského [číslo] se dále uvádí jako bydliště žalovaného [obec a číslo] a [číslo] a že: 1) smlouva nebyla uzavřena prostřednictvím zprostředkovatele, 2) žalovaný prohlašuje, že a) smlouvu uzavírá jako spotřebitel, ne v rámci své podnikatelské činnosti či v rámci samostatného výkonu svého povolání, že b) proti němu není zahájeno insolvenční řízení či jiné řízení, které by mohlo nepříznivě ovlivnit jeho finanční postavení či platnost a vymahatelnost smlouvy, že c) poskytl pravdivé a úplné informace, doklady totožnosti a výpisy z účtu za poslední 3 měsíce, 3) jakož i že se žalobkyně jako poskytovatelka zavazuje poskytnout na žádost žalovaného jako spotřebitele úvěr ve výši 60 000 Kč tak, že 21 001 Kč bude vyplaceno na účet žalovaného č. [bankovní účet], 29 999 Kč ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] a 9 000 Kč bude započteno na náklady vynaložené na vyřizování úvěru (lustrum v registrech, expresní vyplacení úvěru, ostatní administrativní náklady, odměna zprostředkovatele/obchodního zástupce za jeho činnost a náklady na ověření úvěrového případu), 4) přičemž se žalovaný zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu úrokem ve výši 59 016 Kč (úroková míra 26 %, RPSN 39,23 %), celkem tedy 119 016 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 1 653 Kč splatných k 15. dni v měsíci. Dále je v uvedené listině uvedeno, že v případě prodlení žalovaného má žalobkyně právo na úhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, úroky z prodlení ve výši dle právního předpisu a na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které je žalovaný v prodlení, nejvýše v rozsahu 50 % zůstatku jistiny, maximálně však 200 000 Kč, s tím, že pokud nedojde k úhradě ani po dvou upomínkách, je žalobkyně oprávněna zesplatnit jistinu úvěru, přičemž ohledně upomínek i zesplatňujícího dopisu platí, že jsou doručeny 10. den po odeslání. Kromě toho se ve zmíněné listině uvádí, že strany sjednávají doplňkovou službu [anonymizováno] zahrnující: 1) možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti; 2) možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace; 3) možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání, přičemž součástí smlouvy jsou jako přílohy jednak„ Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“ a„ Smlouva o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno]“ (vše dosud uvedené zjištěno z listiny nazvané Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo]; systém CEPR, také na č. l. 71 až 75). Stejná ujednání – vyjma výše úvěru (30 000 Kč namísto 60 000 Kč, úrok 25 584 Kč místo úroku 59 016 Kč; z úvěru ve výši 30 000 Kč je započteno 6 000 Kč na náklady spojené s poskytnutím úvěru) a úhrady předchozího závazku z poskytnutého úvěru – obsahuje také listina označená jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] datovaná [datum] 14:5 1:55 hod. (předložená žalobkyní k výzvě soudu – č. l. 52 až 60, vč. příloh„ Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“ a„ Smlouva o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno]“). V nepodepsané listině Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jsou po generáliích žalovaného, číslu [číslo obč. průkazu], č. bankovního účtu [bankovní účet], údajích o zaměstnavateli [právnická osoba] uvedeny tyto údaje: průměrný příjem žalovaného za poslední 3 měsíce [částka], náklady na bydlení 11 000 Kč, pravidelné finanční závazky 8 734 Kč (splátka úvěru 372 Kč, [anonymizována dvě slova] 3 862 Kč, [anonymizováno] 4 500 Kč), že má jednorázové finanční závazky ([anonymizováno] po 4 000 Kč a třikrát 3 000 Kč), sázky 275 Kč, finanční zůstatek 7 522 Kč, v jednotlivých lustrací (SOLUS, AML, insolvenční rejstřík, databáze odcizených dokladů) bez záznamu, dle interní databáze žalobkyně úvěrovatelný, přičemž na základě skóringu a průměrné bonity lze poskytnout úvěr v maximální výši 60 000 Kč splatný v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 653 Kč zohledňující platby za doplňkové služby (zmíněná listina Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, systém CEPR, také na č. l. 75 verte až 78). Totožné údaje až na finanční zůstatek (místo 7 522 Kč je uvedeno 8 819 Kč) jsou uvedeny i v listině Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele připojené jako příloha k listině Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] avšak s tím rozdílem, že na základě těchto údajů lze žalovanému poskytnout úvěr v maximální výši 30 000 Kč splatný v 72 měsíčních splátkách po 1 298 Kč zohledňujících i platby za doplňkové služby (č. l. 56 až 58). Listina označená jako Smlouva o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno] obsahuje rozvedení parametrů této služby zakotvených již v listině Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] jakož i ujednání, že se za tyto služby zavazuje žalovaný zaplatit 67 824 Kč v měsíčních splátkách po 942 Kč, hrazenými společně se splátkou úvěru, a že se uzavírá na dobu platnosti smlouvy o poskytnutí úvěru [číslo] s tím, že odložení/přerušení splátek nastává až na základě žádosti žalovaného doručené žalobkyni poštou, telefonicky nebo e-mailem, přičemž v případě nezaviněné nemoci hospitalizace či nezaviněné ztráty zaměstnání je žalovaný povinen tyto skutečnosti též prokázat. V případě prodlení se splácením spotřebitelského úvěru a jeho předčasným zesplatněním je žalovaný povinen uhradit celou zbývající část úplaty za službu a žalobkyně má nárok na úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (listina Smlouva o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno], systém CEPR, také na č. l. 78 verte až 79). Stejná ujednání – vyjma výše úplaty (37 872 Kč) a splátek – obsahuje také Smlouva o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno] připojená k listině Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] (č. l. 59 až 60). Detailem pohybu – Platba převodem uvnitř banky (č. l. 92) je prokázáno, že [datum] došlo k zaúčtování částky 29 999 Kč na účet žalobkyně. Detail pohybu – Bezhotovostní platba (č. l. 93) prokazuje, že žalobkyně učinila příkaz k úhradě 21 001 Kč ve prospěch účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Ve výstupu z insolvenčního rejstříku k osobě žalovaného ke dni [datum] není žádný záznam (č. l. 32). Výsledek lustrace v registru SOLUS je ke dni [datum] bez negativního záznamu (č. l. 34). Dne 13. 1. 2022 učinila žalobkyně dotaz do [webová adresa], na který získala jako odpověď mj. status 200 (č. l. 33). Dne [datum] zadala č. občanského průkazu žalovaného do databáze neplatných dokladů (č. l. 37). Soud dále zjistil, že žalobkyně disponuje kopií občanského průkazu žalovaného (č. l. 35 až 36) a řidičského průkazu žalovaného (č. l. 38). Z výplatní pásky vystavené [právnická osoba], která ke dni [datum] byla zapsána v obchodním rejstříku (č. l. 39 až 40), vyplývá, že v prosinci 2021 dosáhl žalovaný čisté mzdy [částka], z níž byla mj. provedena exekuční srážka 1 000 Kč, a po zohlednění dalších srážek bylo určeno k vyplacení žalovanému [částka] (č. l. 41). Z výpisů z účtu žalovaného za období od října do prosince 2022 (č. l. 42 až 51) soud zjistil tyto počáteční (první v pořadí) a konečné zůstatky (druhý v pořadí): říjen 0 Kč, 362,63 Kč; listopad 362,63 Kč a 7 152,14 Kč, prosinec 7 152,14 Kč a 3 215,84 Kč. V jednotlivých měsících žalovanému přicházely platby od [právnická osoba] ([částka], [částka], [částka]), různé platby v řádech tisíců od [webová adresa], jen v listopadu vložil na účet v hotovosti 10 000 Kč a prosinci obdržel 3 platby po 3 000 Kč s názvem [anonymizována tři slova]. V jednotlivých měsících docházelo též k odchozím platbám, a sice ve prospěch [jméno] [příjmení] ve výši 6 000 Kč s označením trvalý příkaz, k trvalým příkazům s označením daného měsíce a částkou 8 000 Kč, s označením plyn na bytě a částkou 2 000 Kč, elektřina na bytě a částkou 1 000 Kč, dále k výběrům z bankomatů v různých tisícových výších, platbách v obchodech s potravinami, v trafikách ([anonymizováno]), restauračních zařízeních ([anonymizována tři slova], [příjmení] [příjmení]), přičemž v říjnu je zaznamenán„ poplatek 1. výzva k zaplacení dlužné částky“ ve výši 500 Kč, v listopadu úhrada 5 067 Kč ve prospěch [anonymizována dvě slova] s označením úvěr 4 000 Kč a dvě platby kartou ve prospěch [příjmení] [příjmení] [jméno] po 360 Kč a 54 Kč. Listiny označené jako Upomínka č. 1 (datovaná 20. 4. 2022; č. l. 95) a Upomínka č. 2 (5. 5. 2022; č. l. 97) a obsahující výzvy k zaplacení dlužné splátky úvěru a upozornění na možnost zesplatnění úvěru (obě v systému CEPR) zaslala žalobkyně žalovanému prostřednictvím České pošty, s. p. vždy v den shodný s jejich datací (poštovní podací lístky, v CEPR; také na č. l. 96 a 98). Listinu datovanou 21. 5. 2022 a označenou zesplatnění úvěru obsahující prohlášení o zesplatnění úvěru ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] předžalobní výzvu k plnění s lhůtou k plnění do 3. 7. 2022 (v systému CEPR, shodně na č. l. 27, shodně na č. l. 120 verte až 121) zaslala žalobkyně žalovanému prostřednictvím České pošty, s. p. dne 21. 5. 2022 (poštovní podací lístek, v CEPR).

4. Z listin opatřených na základě § 120 odst. 2 věty první o. s. ř. soud zjistil, že dne 13. 1. 2022 byla na účet žalovaného připsána z účtu žalobkyně částka 24 000 Kč, dne 17. 1. 2022 pak částka 21 001 Kč (sdělení [právnická osoba] na č. l. 112 až 114). Pobočky bank sídlící v okrese [obec], tedy [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba] – že tyto pobočky bank sídlí v okrese [obec] je soudu úředně známo a je obecně známo v okrese [obec] – poskytovaly v lednu 2022 spotřebitelské bezúčelové úvěry ve výši 60 000 Kč při době trvání úvěru 72 měsíců splatného v pravidelných měsíčních splátkách za úrokové míry od 11,8 % do 11,99 %, aniž by na výši úrokové míry měly vliv doplňkové služby poskytnuté žalobkyní v rámci tzv. PODPORY (sdělení zmíněných bank na č. l. 108, 110 a 116 ve spojení se žádostí soudu na č. l. 105 verte až 106).

5. Z jiných než shora uvedených důkazních prostředků nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z oněch jiných důkazních prostředků neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat, a proto z nich při zjišťování skutkového stavu vycházel (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

6. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: V souladu s čl. X. listiny onačené jako smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru byla [datum] připsána na účet žalobkyně z účtu žalovaného částka ve výši 1 Kč, tzv. verifikační platba, čímž dle uvedeného článku mělo dojít k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. V průběhu měsíce ledna 2022 bylo na účet žalovaného z účtu žalobkyně připsáno celkem 45 001 Kč (nejprve 24 000 Kč a následně 21 001 Kč). V listinách označených jako Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout spotřebitelský úvěr v tam uvedených výších, v první listině datované [datum] ve výši 30 000 Kč, ve druhé datované [datum] ve výši 60 000 Kč, které se žalovaný zavázat vrátit s ujednanými částkami, a sice úrokem (dle první listiny 25 584 Kč, dle druhé listiny 59 016 Kč), náklady spojenými s poskytnutím úvěru, na něž je část poskytnutého úvěru ihned započtena, a proto se žalovanému vyplácí prostředky o tyto částky nižší (dle první jsou náklady 6 000 Kč, dle druhé 9 000 Kč), jakož i s úplatou (38 782 Kč dle první, 67 824 Kč dle druhé) za poskytnutí tzv. doplňkové služby [anonymizováno] spočívající v možnosti (právu) žalovaného požádat o odklad (přerušení splátek) buď bez uvedení důvodu na ujednanou dobu, či z důvodu nezaviněné nemoci, hospitalizace, ztráty zaměstnání, které musí prokázat, a to na ujednanou dobu, přičemž žádost musí doručit žalobkyni písemně, e-mailem nebo telefonicky. Dle obou listin jsou jejich součástí„ Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“, v nichž jsou uvedeny stejné údaje o osobní a finanční situaci žalovaného, vyjma„ finančního zůstatku žalovaného“ (dle první činí 8 819 Kč, dle druhé 7 522 Kč), a„ Smlouva o zřízení Doplňkové služby [anonymizováno]“, v níž se ujednává, již shora uvedené. V obou listinách označených smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru je sjednána fikce doručení pro písemnosti zasílané žalobkyní žalovanému, jmenovitě upomínky a zesplatňovací dopis. Ve výpisech z účtu žalovaného a za období od října do prosince 2021 jsou uvedeny jednotlivé přijaté platby: mezi nimi od [právnická osoba] ([částka], [částka], [částka]), různé platby v řádech tisíců od [webová adresa]; jen v listopadu vložil žalovaný na účet v hotovosti 10 000 Kč, v prosinci obdržel 3 platby po 3 000 Kč s názvem [anonymizována tři slova]; jakož i výdaje: mj. vždy platby za nájemné, plyn, platby v prodejnách potravin, v trafikách a další odchozí platby. V jednotlivých měsících byly na účtu tyto počáteční (první v pořadí) a konečné zůstatky následující (druhý v pořadí): říjen 0 Kč, 362,63 Kč; listopad 362,63 Kč a 7 152,14 Kč, prosinec 7 152,14 Kč a 3 215,84 Kč. V jednotlivých měsících žalovanému přicházely platby. Žalobkyně provedla ve dnech 12. 1. 2022 až 13. 1. 2022 dotazy do lustrací a veřejných databází, jak tvrdí, přičemž zároveň disponuje kopií občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného. Před dopisem o zesplatněním úvěru obsahujícím též výzvu k plnění s lhůtou do 3. 7. 2022, který žalovanému zaslala prostřednictvím České pošty s. p. 21. 5. 2022, zaslala žalobkyně stejným způsobem upomínky o úhradě dlužných splátek, a to 20. 4. 2022 a 5. 5. 2022. [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba] poskytovaly v lednu 2022 spotřebitelské bezúčelové úvěry ve výši 60 000 Kč při době trvání úvěru 72 měsíců splatného v pravidelných měsíčních splátkách za úrokové míry od 11,8 % do 11,99 %, aniž by na výši úrokové míry měly vliv doplňkové služby poskytnuté žalobkyní v rámci tzv. [anonymizováno]. Soud neměl důvodu nevěřit tvrzení žalobkyně, že na závazky ze smlouvy o úvěru [číslo] žalovaný uhradil 5 190 Kč. <b>7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval tato ustanovení právních předpisů:</b> Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění – ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ o. z.“) –, tj. v případě tohoto ustanovení ve znění do [datum] – smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále též jen„ z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem Dle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Po právní stránce posoudil soud věc takto: S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 588 věty první o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú.), kterou účastníci uzavřeli v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú., má žalobkyně právo jen na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z., a to ve výši poskytnutých a nevrácených peněžních prostředků, tj. ve výši 39 811 Kč (21001 24000-5190; rozdíl mezi součtem obou částek vyplacených na účet žalovaného a žalobkyní tvrzenou úhradou ve výši 5 190 Kč na úvěr, který je předmětem tohoto řízení – podrobněji níže).

9. Po zhodnocení žalobkyní předložených listin dospěl soud k jednoznačnému závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru (a to ve formě úvěru dle § 2395 a násl. o. z.), a to prostřednictvím internetového portálu žalobkyně. Tuto smlouvu uzavřeli [datum] způsobem upraveným v článku X. smlouvy o spotřebitelském úvěru, tedy připsáním tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč, jejíž uhrazení z účtu žalovaného žalobkyně prokázala listinou s názvem„ Detail pohybu – Okamžitá příchozí platba“ (uloženo v systému CEPR). K tomu je třeba doplnit, že ze shora uvedených listin jednoznačně vyplývá, že žalovanému nebyly peněžní prostředky (z obou smluv uzavřených v lednu 2022) v celkové výši 45 001 Kč – a v této výši připsané na jeho účet z účtu žalobkyně – poskytnuty za účelem podnikání a že byly poskytnuty na jeho žádost a před uzavřením smlouvy, pročež se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. v podobě zápůjčky dle § 2390 a násl. o. z.

10. S ohledem na údaje uvedené v obou listinách nazvaných posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (v systému CEPR a na č. l. 56 až 58) a výzvě soudu předložených výpisů z účtu žalovaného je zjevné, že žalobkyně řádně nezkoumala a nevyhodnotila tzv. úvěruschopnost spotřebitele (zde žalovaného) ve smyslu § 86 odst. 1, odst. 2 z. s. ú. a rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) a Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně se ohledně výdajů spolehla jen na údaje tvrzené žalovaným, aniž by je náležitě prověřila, aniž by měla k dispozici – kromě výpisů z účtů – jakékoli listiny tyto výdaje osvědčující, byť musela mít, potažmo měla mít důvodné pochybnosti o jejich výši, resp. o finanční situaci žalovaného vůbec. Nadto žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by hodnověrně ke dni poskytnutí úvěru ověřovala, zda má žalovaný další závazky či zda proti němu nejsou vedena exekuční řízení, resp. údaje údajně sdělené žalovaným, ale především vyplývající z výpisů z účtu nevyhodnotila vzhledem k závazkům žalovaného tak, jak bylo očividné, tedy že žalovaný nebude s to splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť už před poskytnutím úvěru zjevně tzv. řetězil jednotlivé spotřebitelské úvěry a jeho finanční situace mu umožňovala hradit jeho běžné měsíční výdaje jen díky těmto spotřebitelským úvěrům. V té souvislosti musí soud zdůraznit, že není prokázáno, že to, co je uvedeno v listině nazvané posouzení úvěruschopnosti spotřebitele skutečně uvedl žalovaný. Zmíněná listina není podepsána, byť má být dle smlouvy o spotřebitelském úvěru její nedílnou součást. Je pravdou, že ani smlouva o spotřebitelském úvěru sice není podepsána, o jejím uzavření však svědčí tzv. verifikační platba, jakož i to, že žalovanému na jejím základě žalobkyně zaslala na jeho účet část poskytnuté jistiny úvěru. I kdyby však údaje uvedené v listině nazvané posouzení úvěruschopnosti spotřebitele sdělil žalobkyni žalovaný, muselo být žalobkyni na základě výpisů z účtů zjevné, že údaje o výdajích žalované jsou zcela zjevně zkreslené, podstatně nižší, než ve skutečnosti byly. Konečně nelze přehlédnout, že na základě stejných vstupních údajů o žalovaném žalobkyně nejprve vyhodnotila, že mu lze poskytnout spotřebitelský úvěr maximálně 30 000 Kč, avšak po dvou dnech už vyhodnotila, že žalovanému lze poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč (údaje uvedené v obou listinách nazvaných posouzení úvěruschopnosti spotřebitele jsou totožné, vyjma toho, že celková částka zbývající žalovanému byla ke dni poskytnutí úvěru 60 000 Kč dokonce nižší než ke dni poskytnutí 30 000 Kč). K výzvě soudu stran přezkoumání úvěruschopnosti předložila žalobkyně mj. právě zmíněnou listinu vztahující se k „ prvnímu“ spotřebitelskému úvěru ve výši 30 000 Kč a výpisy z účtu žalovaného a potvrzení o provedených dotazech do různých systémů a databází, jakož i výplatní pásku Výpisy z účtu nepochybně prokazují, že finanční situace žalovaného byla, eufemisticky řečeno, špatná, neboť jeho příjmy jen stěží dosahovaly jeho výdajů – s výjimkou listopadu 2021, kdy však žalovaný mimořádně vložil na svůj účet v hotovosti 10 000 Kč (deklarovaný průměrný příjem v listinách o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zůstal stejný). Z výpisů z účtů také vyplývá, že už před poskytnutím prvního úvěru žalobkyní splácel žalovaný tzv. krátkodobé půjčky nebankovním poskytovatelům spotřebitelských úvěrů ([anonymizována dvě slova]) a že nejméně v listopadu 2021 provedl úhrady v [příjmení] [příjmení] [jméno], tedy patrně úhrady v rámci hraní na hracích přístrojích či jiných hazardních her. Ostatně to, že žalovaný měsíčně prosází 275 Kč, se uvádí též v listinách nazvaných posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Kromě toho z výplatní pásky vyplývá také to, že příjem žalovaného byl stižen exekucí. Je nabíledni, že žalovaný řešil nedostatek příjmů (vzhledem k výdajům) nejprve tzv. krátkodobými spotřebitelskými úvěry v řádech tisíců korun českých, které tzv. řetězil (kladl jeden za druhým), splácel spotřebitelský úvěr spotřebitelským úvěrem, načež se rozhodl řešit svou finanční situaci spotřebitelskými úvěry řádově vyššími, které mu poskytla žalobkyně. Ze všech uvedených důvodů dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žalobkyně nejméně zanedbala svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, je tak absolutně neplatná dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 86 odst. 1, 2 a § 87 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů.

11. Opakující se námitky některých žalujících, že ustanovení § 87 z. s. ú. stanovuje za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost sankci v podobě relativní neplatnosti, jsou liché. I přes znění předmětného ustanovení je nutno neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť zákonem č. 257/2016 Sb. mělo dojít k implementaci předpisů Evropské unie – zejm. směrnice 2008/48/ES –, vydaných na ochranu spotřebitele, které vyžadují zajištění posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na základě dostatečných informací a stanovení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí pro případ porušení takové povinnosti. K otázce absolutní neplatnosti odkazuje soud též na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci sp. zn. C -679/18 a na shora citovaná rozhodnutí českých soudů, s nimiž se zcela ztotožňuje.

12. Ke zjevnému narušení dobrých mravů došlo i sjednáním úplaty a poplatků za„ služby“, které ve svém souhrnu přesáhly 211,4 % jistiny ([číslo]). Ujednanou úplatu za tzv. doplňkové služby hodnotí soud jako skrytý úrok. Žalobkyně se jich totiž domáhá přesto, že žalovanému pro prodlení a ukončení závazku pro jeho prodlení služby neposkytovala po celou dobu. Nadto ze sdělení oslovených bank, jejichž pobočky sídlí v okrese [obec] (stejný okres jako deklarované bydliště žalovaného ke dni poskytnutí úvěru), jednoznačně vyplývá, že by žalobkyní poskytnuté služby neměly vliv úrokovou míru za jimi poskytované spotřebitelské úvěry se stejnými parametry jako v tomto případě. Nadto jimi poskytovaná úroková míra („ čistá“ – bez zohlednění skrytého úroku – poplatku za doplňkové služby) byla v době poskytnutí úvěru žalobkyní více než dvakrát nižší. Bez ujednání o úplatě by ke kontraktaci nedošlo, a i proto je smlouva o spotřebitelském úvěru a navazující dohody ji měnící neplatná jako celek (§ 576 o. z.) Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, o smluveném úroku z prodlení, o smluvní pokutě i o tzv. doplňkových službách. Nelze opominout ani skutečnost, že z důvodu nesplácení úvěru žalovaným a ukončení závazku nemohla být realizována tzv. doplňková služba [anonymizováno]. Poplatky za služby a náklady spojené s poskytnutím úvěru jsou skrytým úrokem (úplatou) za poskytnutí peněžité zápůjčky. Při posuzování platnosti smlouvy (smluvních ujednání) nelze přehlédnout ani ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % z dlužné částky jistiny za každý den prodlení (omezené 50 % poskytnuté jistiny, maximálně 200 000 Kč) a ujednání o úroku z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za doplňkovou službu [anonymizováno] za každý den prodlení, aniž by však byla žalobkyně stižena jakoukoli (natož obdobnou) sankcí za prodlení. Ujednání o těchto sankcích představují také zjevné narušení dobých mravů a zjevné porušení zákonných ustanovení chránících spotřebitele představují také ujednané. Výsledně tak smlouva o spotřebitelském úvěru nemůže obstát v testu proporcionality s přihlédnutím k zásadám a normám spotřebitelského práva; řečeno slovy zákona, je třeba smlouvu (její ujednání) hodnotit jako rozpornou s požadavkem přiměřenosti, a tak zakládají významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele (§ 1813 věta první o. z.). Z uvedeného důvodu se k předmětným ujednáním o smluvních sankcí nepřihlíží (§ 1812 odst. 2 o. z.), tzn. je zdánlivým právním jednání, které není s to vyvolat žádné právní účinky, jelikož se na něj hledí jako by neexistovalo (§ 554 o. z.). Bez ujednání o úplatě by ke kontraktaci nedošlo, a i proto je smlouva o zápůjčce neplatná jako celek (§ 576 o. z.) Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jakož i o smluvní pokutě.

13. Výše poskytnutého úvěru nemá vliv na rozsah povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, jelikož zákon (na základě práva Evropské unie) ukládá takovou povinnost poskytovateli spotřebitelského úvěru bez dalšího. Poskytovatel na tuto svou povinnost nesmí rezignovat.

14. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému celkem 39 811 Kč (rozdíl mezi součtem obou částek vyplacených na účet žalovaného a žalobkyní tvrzenou úhradou ve výši 5 190 Kč na úvěr, který je předmětem tohoto řízení). Část z jistiny úvěru, který je předmětem tohoto řízení, byla použita na uhrazení úvěru předcházejícího, před jehož poskytnutím však žalobkyně taktéž porušila svou povinnost přezkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud je přesvědčen, že vzhledem k této provázanosti úvěrů, musel posoudit oba závazky a že nemůže jako bezdůvodné obohacení přiznat více než celkovou částku, kterou na jejich základě žalovaný skutečně obdržel. Kdyby tímto způsobem soud nepostupoval, popřel by kogentní ustanovení chránící spotřebitele, resp. by umožnil žalobkyni jako poskytovatelce úvěru, aby započtením části jistiny úvěru na úvěr předcházející obešla svou povinnost řádně přezkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr (první poskytnutý úvěr a jeho„ jistiny“ – vč. nákladů na poskytnutí úvěru – se domohla díky následně poskytnutého úvěru, jehož část byla použita na úhradu úvěru předcházejícího). Soud proto dospěl k závěru, že ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil právě a jen v rozsahu částky 39 811 Kč (21001 24000-5190).

15. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do žalobního žádání na zaplacení částky 39 811 Kč. S ohledem na § 87 z. s. ú. a závěry rozsudku Nevyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s nimiž se soud zcela ztotožňuje, nemá žalobkyně právo na zaplacení úroků z prodlení. Pro úplnost a stručnost si soud dovoluje citovat bod 17. odůvodnění zmíněného rozsudku (zvýraznění doplněno soudem): Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. K tomu soud dodává, že za přiměřenou možnostem žalovaného jako spotřebitele pokládá při nedostatku rozhodných zjištění (z důvodu absolutní nečinnosti žalovaného), aby splatnost bezdůvodného obohacení nastala až po uplynutí pariční lhůty dle tohoto rozsudku. Takto je zajištěno, že žalovaný má a měl dostatek času na zaplacení žalované částky, potažmo alespoň podniknutí kroků k jejímu splácení, neboť o povinnosti vydat bezdůvodné obohacení musel vědět nejpozději od dojití žaloby do jeho dispoziční sféry, kdy mu byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky obsahující návrh ve věci samé. Do dispoziční sféry adresáta došlý návrh ve věci samé je třeba dle ustálené rozhodovací praxe pokládat mj. za výzvu k plnění (i ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.). Jelikož zůstal žalovaný po celou dobu řízení nečinný, jeví se soudu nejen spravedlivým a plně vyvažujícím zájmy žalobkyně jako věřitelky a podnikatelky, jakož i žalovaného jako dlužníka a spotřebitele, ale také odpovídajícím citovaným závěrům Nejvyššího soudu, aby se žalovaný dostal do prodlení teprve až po uplynutí třídenní pariční lhůty od právní moci tohoto rozsudku.

16. Pro úplnost soud dodává, že by žalobkyně nemohla mít právo na úroky z prodlení za celou žádanou dobu též proto, že neprokázala, že žalovaný byl vyzván k zaplacení žalované částky. Splatnost bezdůvodného obohacení totiž nastává až na základě výzvy (§ 1958 odst. 2 o. z.), doručené do dispoziční sféry adresáta – hmotněprávní jednání má totiž účinky až od dne dojití do dispoziční sféry adresáta; shodně např. HORÁK, P. Komentář k § 1958. In PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 2107 a 2108, marg. č. 12 a 13. Soud je přesvědčen, že v rámci spotřebitelských právních poměrů nelze jednostranně – v neprospěch spotřebitele – sjednat tzv. fikci doručení, nota bene v případě upomínek a„ zesplatňujících dopisů“, od jejichž doručení se odvíjí další a další jednostranně ujednané sankce zatěžující toliko spotřebitele. I takové ujednání o fikci doručení pokládá soud za rozporné s kogentním ustanovením § 1813 o. z. Ani takové ujednání nemůže obstát v testu proporcionality s přihlédnutím k zásadám a normám spotřebitelského práva; řečeno slovy zákona, je třeba ujednání o fikci doručení hodnotit jako rozporné s požadavkem přiměřenosti, a tak zakládající významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele (§ 1813 věta první o. z.), pročež se k němu nepřihlíží (§ 1812 odst. 2 o. z.), tzn. je zdánlivým právním jednání, které není s to vyvolat žádné právní účinky, jelikož se na něj hledí jako by neexistovalo (§ 554 o. z.). Ačkoli k tomu byla žalobkyně vyzvána (č. l. 105), neprokázala, že žalovanému byla doručena výzva k vydání bezdůvodného obohacení, tedy že se výzva dostala do jeho dispoziční sféry. Žalobkyně pouze tvrdila a prokázala, že zaslala žalovanému výzvu k zaplacení dlužné částky a předžalobní výzvu k plnění. Ustanovení § 573 o. z. nelze aplikovat, jelikož domněnka doby dojití se uplatní jen tehdy, pokud je prokázáno, že zásilka skutečně došla (arg.„ došlá zásilka“ v ustanovení § 573 o. z.), ale neví se, kdy – shodně BERAN, V. Komentář k § 573. In PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 634, marg. č. 1.

17. Náklady na mimosoudní vymáhání pohledávky nelze přiznat též proto, že žalobkyně nedoložila jejich oprávněnost, ale ani neprokázala jejich výši. Nelze vycházet z jakýchsi paušálních částek. V té souvislosti soud dodává, že se ve spotřebitelských věcech nelze dovolávat aplikace nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. 2. 2011 Tyto předpisy se totiž nevztahují na poměry mezi spotřebiteli a podnikateli! K uvedenému soud ještě doplňuje, že s ohledem na všechna smluvní ujednání a vzhledem k § 1813 věty první a § 1812 odst. 2 o. z. (a ve spojení s § 554 o. z.) dospěl k závěru, že ujednání o sankčních poplatcích je zdánlivé, nepřihlíží se k němu, a proto ani nemá žádné právní účinky.

18. Na podkladě všech shora rozvedených skutečností soud žalobě vyhověl jen co žalobního žádání na zaplacení 39 811 Kč (výrok I.), jejichž poskytnutí žalovanému při zohlednění (odečtení) jím provedených úhrad bylo v řízení bez pochybností prokázáno. Ve zbylém rozsahu, tj. co do žalobního žádání na zaplacení 19 475,86 Kč, částky 800 Kč, částky 29 642,93 Kč, částky 65 940 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 56 422,65 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 65 940 Kč od 4. 7. 2022 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 89 728,79 Kč od 4. 7. 2022 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II.).

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Z větší části úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, pročež žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl úspěšný více než z 50 %, jelikož žalobě bylo vyhověno jen v rozsahu uvedeném v předcházejícím bodě odůvodnění, tedy zcela zjevně v rozsahu nižším než 50 % celkem žalované částky. K tomu je třeba dodat, že se soud v souladu se závěry usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 23. 6. 2022, č. j. 75 Co 199/2022-87, v důsledku promítnutí ochrany spotřebitele a při zohlednění § 1, § 2 a § 6 o. s. ř. odchýlil od principu rozhodování o nákladech řízení při kumulaci nároku a za předmět řízení považoval jako celek jak požadavek na zaplacení jistiny s příslušenstvím, tak požadavek na zaplacení smluvní pokuty (tedy součet jinak samostatných peněžitých nároků).

20. Lhůtu k zaplacení soud stanovil dle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.