7 C 53/2025

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Zálišem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení 23 360 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 7 360 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 360 Kč od 24. 10. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 389,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a k rukám zástupkyně žalobkyně, advokátky , Jméno advokátky, .

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále též „žaloba“), domáhá zaplacení částky 23 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 360 Kč od 24. 10. 2024 do zaplacení. Částka 23 360 Kč dle žalobkyně sestává z částky 16 000 Kč jako dlužné jistiny spotřebitelského úvěru, který dle ní měla žalované poskytnout společnost , právnická osoba, (dále jen „Právní předchůdkyně“; a z částky 7 360 Kč jako dlužného smluvního úroku za poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně tvrdí, že Právní předchůdkyně poskytla žalované dne , datum, částku 16 000 Kč jako spotřebitelský úvěr na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, , jejíž návrh si žalovaná přečetla prostřednictvím webového rozhraní Právní předchůdkyně, kde jej i odsouhlasila zadáním kódu, přičemž zadala své osobní údaje. V rámci smlouvy ujednaly smluvní úrok ve výši 7 360 Kč za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Tuto částku zaslala na účet žalované a žalovanou označený ve smlouvě. Žalobkyně dále tvrdí, že Právní předchůdkyně přezkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr nahlížením do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací), respektive prověřováním bonity, avšak současně uvádí, že nedisponuje důkazy k prokázání svých tvrzení (vyjádření ze dne 19. 2. 2026 na č. l. 21). Své právo na zaplacení výsledně žalované částky žalobkyně odůvodňuje též tím, že na ni Právní předchůdkyně postoupila žalované pohledávky na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V řízení zůstala zcela nečinná a neučinila žádný úkon. Dokonce se ani nedostavila k jednání, ač k němu byla včas a řádně předvolána. K jednání se však nedostavila ani žalobkyně, jež se prostřednictvím své zástupkyně omluvila a souhlasila s rozhodnutím ve věci ve své nepřítomnosti. Při jednání tak soud postupoval dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (dále jen „o. s. ř.“) a jednal v nepřítomnosti účastnic a zástupkyně žalobkyně.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a opatřených soudem dle § 120 odst. 2 o. s. ř. učinil soud tato skutková zjištění:a. Dne , datum, odsouhlasily Právní předchůdkyně (osoba za ni jednající) – jako osoba v té době držící oprávnění pro poskytování spotřebitelských úvěrů (výpis na č. l. 13) – a žalovaná listinu nazvanou „Smlouva úvěru č. , hodnota, “ (dále též jen „Smlouva“) – v systému CEPR – tím, že žalovaná zadala verifikační kód a postupovala dle ustanovení obchodních podmínek (č. l. 22 až 31) a podmínek smlouvy (zaslání verifikační platby 0,01 Kč na účet Právní předchůdkyně). Dne , datum, ostatně byla z účtu žalované (sdělení , právnická osoba, . na č. l. 17) připsána na účet Právní předchůdkyně částka 0,01 Kč se zprávou „identifikace klienta pro účel poskytnutí úvěru od , právnická osoba, “. Ve Smlouvě ujednaly, že Právní předchůdkyně poskytne žalované 16 000 Kč jako spotřebitelský úvěr bezplatně splatný do 30 dnů, který se žalovaná zavazuje do daného dne vrátit. Dále ujednaly, že se poté úročí zápůjční úrokovou míru 279,83 % ročně (úrok počítaný denně z výše nesplacené jistiny úvěru, který se stanoví z roční úrokové sazby s předpokladem kalendářního roku trvajícího 365 dní) a že je i s úrokem splatný v maximálně 12 měsíčních splátkách a doba trvání úvěru je 12 měsíců. RPSN činí 660 %.b. Dne , datum, byla na účet žalované připsána částka 16 000 Kč (sdělení , právnická osoba, . na č. l. 18). V daný den byla tato částka pod stejným variabilním symbolem zaslána z účtu Právní předchůdkyně (výpis z běžného účtu, v systému CEPR jako „, Anonymizováno, “).c. Dne , datum, podepsala Právní předchůdkyně a dne , datum, žalobkyně listinu nazvanou „Rámcová smlouva o postupování pohledávek“, v níž ujednaly, že budou jednotlivými dílčími smlouvami o postoupení pohledávek vymezenými v datových páskách postupovány pohledávky Právní předchůdkyně z úvěrů poskytnutých Právní předchůdkyní (předmětná listina v CEPR). V přiloženém seznamu postoupených pohledávek je uvedena žalovaná pohledávka (v systému CEPR).d. Postoupení žalované pohledávky hodlala Právní předchůdkyně oznámit žalované dopisem ze dne , datum, (oznámení o postoupení pohledávky v systému CEPR) zaslaným žalované prostřednictvím České pošty, s. p. dne , datum, tzv. doporučeně (podací lístek v systému CEPR) a obsahujícím výzvu k uhrazení dlužné pohledávky – k datu postoupení ve výši 27 163,19 Kč (předmětné oznámení). Předžalobní výzvu datovanou 19. 6. 2025 (v systému CEPR) zaslala žalobkyně žalované také prostřednictvím České pošty, s. p. dne 19. 6. 2025 (poštovní podací lístek, v CEPR).

4. Z jiných než shora uvedených důkazních prostředků nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z jiných důkazních prostředků neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat, a proto z nich při zjišťování skutkového stavu vycházel (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne , datum, odsouhlasily Právní předchůdkyně jako držitelka oprávnění pro poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaná Smlouvu, na jejímž základě poskytla Právní předchůdkyně žalované 16 000 Kč jako spotřebitelský úvěr, splatný maximálně do jednoho roku. Úvěr poskytla bezúplatně při splacení do prvních 30 dnů bezúplatně, poté za zápůjční úrokovou míru 279,83 % ročně a při RPSN 660 %. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek Právní předchůdkyně mj. postoupila žalované pohledávky na žalobkyni, což hodlala oznámit žalované dopisem ze dne , datum, zaslaným žalované prostřednictvím České pošty, s. p. obsahujícím výzvu k uhrazení dlužné pohledávky – k datu postoupení ve výši 27 163,19 Kč Předžalobní výzvu datovanou 19. 6. 2025 zaslala žalobkyně žalované prostřednictvím České pošty, s. p. dne 19. 6. 2025.

6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval tato ustanovení právních předpisů:Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném od 1. 1. 2024 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 86 odst. 2 z. s. ú. ve znění účinném od 1. 1. 2024 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 87 odst. 2 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2022 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušenPodle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

7. Po právní stránce posoudil soud věc takto: Z důvodu neprokázání přezkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany Právní předchůdkyně jako poskytovatelky spotřebitelského úvěru a z důvodu nemravně a nepřiměřeně vysokého úroku (úplaty) je smlouva „o spotřebitelském úvěru“ – kterou Právní předchůdkyně a žalovaná uzavřely v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. z. s. ú. dne , datum, , kdy žalované Právní předchůdkyně poskytla 16 000 Kč jako jistinu spotřebitelského úvěru (podrobněji níže), kterou se jí zavázala vrátit – absolutně neplatná (§ 86 odst. 1, odst. 2 z. s. ú. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2025, dále též dle § 3, § 8, § 433 odst. 1, § 580 odst. 1, § 588 věty první, § 1813 odst. 1, odst. 2 o. z.). Žalobkyně, na kterou Právní předchůdkyně postoupila žalovanou pohledávku (byť jako pohledávku z platné smlouvy o spotřebitelském úvěru) dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (§ 1879 o. z.), má tak právo jen na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z. a § 87 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2022, a to ve výši poskytnuté a nevrácené jistiny, tj. ve výši 16 000 Kč.

8. Po zhodnocení žalobkyní předložených listin dospěl soud k jednoznačnému závěru, že Právní předchůdkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., a to prostřednictvím internetového portálu žalobkyně. Tuto smlouvu uzavřely , datum, způsobem upraveným ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, tedy připsáním tzv. verifikační platby ve výši 0,01 Kč, jejíž uhrazení z účtu žalované žalobkyně prokázala. K tomu je třeba doplnit, že ze shora rozebraných listin jednoznačně vyplývá, že žalované nebyly peněžní prostředky (poskytnuté na základě Smlouvy a jejího dodatku) v celkové výši 16 000 Kč – a v této výši připsané na její účet z účtu Právní předchůdkyně – poskytnuty za účelem podnikání a že byly poskytnuty na její žádost a nikoli před uzavřením smlouvy a za účelem úplaty ve prospěch Právní předchůdkyně. Z těchto důvodů se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Z textu Smlouvy a ze skutečnosti, že Právní předchůdkyně v dané době patřila mezi známé poskytovatele (to je skutečnost obecně známá – např. díky televizním reklamám) spotřebitelských úvěrů, je zjevné, že Právní předchůdkyně Smlouvu uzavřela a peněžní prostředky žalované poskytla s tím, že za ně získá úplatu ve výši ujednaných úroků Smlouva byla bezesporu uzavřena s tím, že žalovaná jistinu nevrátí do 30 dnů, neboť Právní předchůdkyně podnikala jako nebankovní poskytovatelka spotřebitelských úvěrů, jejím úmyslem nebylo poskytovat spotřebitelům peněžní prostředky bezúplatně (mutatis mutandis nález Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I. ÚS 2337/21).

9. Žalobkyně tvrdí, že Právní předchůdkyně řádně přezkoumala úvěruschopnost žalované. Svá tvrzení však přes písemnou výzvou v intencích § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. učiněnou před jednáním s poučením o následku nevyhovění výzvě vůbec nekonkretizovala (neuvedla, zda a jak se Právní předchůdkyně zabývala příjmy a výdaji žalované), nýbrž ani ke svým obecným tvrzením o přezkoumání schopnosti žalované splatit (vrátit) poskytnutý spotřebitelský neoznačila žádné důkazy. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že Právní předchůdkyně jako poskytovatelka úvěru řádně přezkoumala tzv. úvěruschopnost žalované. Za takového stavu proto soud posoudil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou dle § 86 odst. 1, odst. 2 z. s. ú. ve znění účinném od 1. 1. 2024 ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2022. K tomu soud dodává, že nikoli řádné přezkoumání úvěruschopnosti ze strany poskytovatelky spotřebitelského úvěru představuje porušení zákonné povinnosti (§ 86 z. s. ú. ve znění účinném od 1. 1. 2024) takovou intenzitou, že zjevně porušuje pravidla ochrany spotřebitele vyplývající z práva Evropské unie (zejm. směrnice 2008/48/ES na ochranu spotřebitele, jejíž ustanovení vyžadují zajištění posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na základě dostatečných informací a stanovení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí pro případ porušení takové povinnosti) jsoucí součástí veřejného pořádku jako (zákonných) pravidel, na nichž je třeba bezvýhradně nutno trvat. Porušení povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele proto rovněž představuje důvod absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 588 o. z. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku.

10. Kromě toho hodnotí soud smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy. Ke zjevnému narušení dobrých mravů došlo i sjednáním úplaty (úplaty za poskytnutí úvěru v podobě úroku) ve výši 279,83 % ročně z nesplacené jistiny, tedy úplaty odpovídající RPSN ve výši přes 600 %, pro případ, že žalovaná nevrátí poskytnuté prostředky ve lhůtě do 30 dnů. Smlouva byla bezesporu uzavřena s tím, že žalovaná jistinu nevrátí do 30 dnů, neboť Právní předchůdkyně podnikala jako nebankovní poskytovatelka spotřebitelských úvěrů, jejím úmyslem nebylo poskytovat spotřebitelům peněžní prostředky bezúplatně (mutatis mutandis nález Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I. ÚS 2337/21). Takovéto (skryté) úroky bez nejmenších pochybností v dané době mnohonásobně převyšovaly obvyklé úroky ze spotřebitelských úvěrů. Bez ujednání o úplatě by ke kontraktaci nedošlo, a i proto je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná jako celek (§ 576 o. z.)

11. V řízení bylo prokázáno, že Právní předchůdkyně poskytla žalované 16 000 Kč. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaná v rozsahu této částky bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně, potažmo Právní předchůdkyně, která tuto svou pohledávku (byť jako pohledávku z platné smlouvy o spotřebitelském úvěru) postoupila na žalobkyni.

12. S ohledem na znění § 87 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2022 a s přihlédnutím k závěrům rozsudku Nevyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s nimiž se soud zcela ztotožňuje, nemá žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení. Pro úplnost a stručnost si soud dovoluje citovat bod 17. odůvodnění zmíněného rozsudku (zvýraznění doplněno soudem): Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. K tomu soud dodává, že za přiměřenou možnostem žalované jako spotřebitelky pokládá při nedostatku rozhodných zjištění (z důvodu absolutní nečinnosti žalované a neuvedení rozhodných skutečností žalobkyní, ač ji k tomu soud vyzval) to, aby splatnost bezdůvodného obohacení nastala až po uplynutí pariční lhůty dle tohoto rozsudku. Takto je zajištěno, že žalovaná má a měla dostatek času na zaplacení žalované částky, potažmo alespoň podniknutí kroků k jejímu splácení, neboť o povinnosti vydat bezdůvodné obohacení musela vědět nejpozději od dojití žaloby do její dispoziční sféry. Jelikož zůstala žalovaná po celou dobu řízení nečinná, jeví se soudu nejen spravedlivým a plně vyvažujícím zájmy žalobkyně jako věřitelky a podnikatelky, jakož i žalované jako dlužnice a spotřebitelky, ale také odpovídajícím citovaným závěrům Nejvyššího soudu, aby se žalovaná dostala do prodlení teprve až po uplynutí třídenní pariční lhůty od právní moci tohoto rozsudku.

13. Na podkladě všech shora rozvedených skutečností soud žalobě vyhověl jen co žalobního žádání na zaplacení 16 000 Kč (výrok I.), jejichž poskytnutí žalované bylo v řízení bez pochybností prokázáno. Co do žalobního žádání na zaplacení úroku ve výši 7 360 Kč a úroku z prodlení soud žalobu zamítl (výrok II.).

14. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok III.) je odůvodněn § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a o. s. ř. Žalobě bylo vyhověno v částce 16 000 Kč, tedy co do 59 % předmětu řízení (ke dni vydání rozhodnutí představovala předmět řízení 27 233,50 Kč, z toho 4 233,50 Kč představoval požadovaný úrok z prodlení). Soud žalobu zamítl co do požadovaného úroku ve výši 7 360 Kč a co do úroku z prodlení (ke dni vyhlášení rozsudku 4 233,50 Kč), tedy 41 % předmětu řízení. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně tak činí 16 % (58-42). Náhrada účelně vynaložených nákladů řízení žalobkyně zastoupené advokátkou pak sestává z: a) z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 935 Kč (č. l. 5), b) náhrady odměny advokátky za 3 úkony právní služby – 1) předžalobní výzva, 2) převzetí a příprava zastoupení a 3) návrh ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „AT“] – ve výši 400 Kč/úkon dle § 14b odst. 1 AT, tj. celkem 1 200 Kč, a c) z náhrady hotových výdajů vynaložených v souvislosti s každým ze tří uvedených úkonů právní služby ve výši 100 Kč/úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, tj. celkem 300 Kč. Tyto náklady žalobkyně vynaložila k účelnému uplatňování svého práva, a proto jí soud přiznal jejich poměrnou náhradu (v rozsahu 16 %) – po zaokrouhlení na jedno desetinné místo – v celkové výši 389,60 Kč [(935+1200+300)*0,18]. Doplnění návrhu na zahájení řízení k výzvě soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. nepovažuje soud za účelný úkon, jelikož povinností žalobkyně, natož zastoupené advokátkou, je podat návrh bezvadný, tedy takový, jehož doplnění není třeba. K aplikaci § 14b AT přistoupil soud proto, že mu je z úřední činnosti známo, že se žalobkyně opakovaně domáhá návrhy na ustáleném vzoru v obdobných věcech téhož, potažmo obdobného plnění na základě stejného či podobného skutkového základu (např. řízení vedená zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ). V této věci představuje návrh ve věci samé nepochybně tzv. formulářovou žalobu, tedy návrh na ustáleném vzoru. Jako v ostatních shora zmíněných věcech vedených u Okresního soudu v Jeseníku jde o návrh, v němž se mění pouze číselné údaje o úvěru, splatnosti, splátkách a údaje o žalované straně. Návrh na zahájení řízení je jen vyplněným vzorem, formulářem.

15. O lhůtě k zaplacení rozhodl soud dle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. O místě plnění náhrady nákladů řízení rozhodl soud dle § 149 odst. 1 o. s. ř.