7 C 55/2025

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Zálišem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 14 121 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do žalobního žádání na zaplacení částky 2 121 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč od 20. 6. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 288 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a k rukám zástupkyně žalobkyně, advokátky , Jméno advokátky, .

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále též „žaloba“), domáhá zaplacení částky 14 121 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč od 20. 6. 2025 do zaplacení. Žalovaná částka sestává dle žalobkyně z částky 12 000 Kč jako dlužné jistiny spotřebitelského úvěru. Dále žalovanou částku tvoří 2 121 Kč jako dlužný smluvní úrok za poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně tvrdí, že , právnická osoba, (dále jen „Právní předchůdkyně“) poskytla žalovanému dne , datum, částku 12 000 Kč jako spotřebitelský úvěr na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, jejíž návrh si žalovaný přečetl prostřednictvím webového rozhraní Právní předchůdkyně, kde jej i odsouhlasil zadáním kódu, přičemž zadal své osobní údaje. Tuto částku zaslala na účet žalovaného, jak jej označil ve smlouvě. V rámci smlouvy ujednali smluvní úrok ve výši 2 121 Kč za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalobkyně dále tvrdí, že Právní předchůdkyně přezkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr nahlížením do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací), respektive prověřováním bonity, avšak současně uvádí, že nedisponuje důkazy k prokázání svých tvrzení (vyjádření ze dne 9. 4. 2026 na č. l. 23). Své právo na zaplacení výsledně žalované částky žalobkyně odůvodňuje též tím, že na ni Právní předchůdkyně postoupila žalované pohledávky na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V řízení neučinil žádný úkon. Dokonce se ani nedostavil k jednání, ač k němu byl včas a řádně předvolán. K jednání se však nedostavila ani žalobkyně, jež se prostřednictvím své zástupkyně omluvila a souhlasila s rozhodnutím ve věci ve své nepřítomnosti. Při jednání tak soud postupoval dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (dále jen „o. s. ř.“) a jednal v nepřítomnosti účastníků a zástupkyně žalobkyně.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a opatřených soudem dle § 120 odst. 2 o. s. ř. učinil soud tato skutková zjištění:a. Dne , datum, odsouhlasili Právní předchůdkyně (osoba za ni jednající) a žalovaný listinu nazvanou „SMLOUVA O REVOLVINGOVÉM ÚVĚRU , Anonymizováno, Č. , hodnota, “ (dále též jen „Smlouva“) – uložena v systému CEPR – tím, že žalovaný zadal verifikační kód a postupoval dle ustanovení Smlouvy. Ve Smlouvě ujednali, že Právní předchůdkyně poskytne žalovanému (na jeho účet uvedený ve Smlouvě) 12 000 Kč jako spotřebitelský úvěr, jež může opakovaně čerpat (tzv. revolvingový úvěr) s tím, že Smlouva bude trvat neurčitou dobu. Dále ujednali, že žalovaný vrátí poskytnutých 12 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách s úrokem ve výši 150 % ročně. Ve Smlouvě se uvádí, že RPSN činí 311,30 %.b. Dne , datum, byla na účet žalovaného připsána částka 12 000 Kč (sdělení , právnická osoba, . na č. l. 20). V daný den byla tato částka pod stejným variabilním symbolem zaslána z účtu Právní předchůdkyně (výpis z běžného účtu, v systému CEPR jako „, hodnota, _platba_12000_CZK.pdf“).c. Dne , datum, podepsala Právní předchůdkyně a dne , datum, žalobkyně listinu nazvanou „Rámcová smlouva o postupování pohledávek“, v níž ujednaly, že budou jednotlivými dílčími smlouvami o postoupení pohledávek vymezenými v datových páskách postupovány pohledávky Právní předchůdkyně z úvěrů poskytnutých Právní předchůdkyní (předmětná listina v CEPR). V přiloženém seznamu postoupených pohledávek je uvedena žalovaná pohledávka (v systému CEPR).d. Postoupení žalované pohledávky hodlala Právní předchůdkyně oznámit žalovanému dopisem ze dne , datum, zaslaným žalovanému prostřednictvím , právnická osoba, . a obsahujícím výzvu k uhrazení dlužné pohledávky – k datu postoupení ve výši 14 396,01 Kč (předmětné oznámení uložené v systému CEPR). Předžalobní výzvu datovanou 19. 7. 2025 (v systému CEPR) zaslala žalobkyně žalovanému také prostřednictvím České pošty, s. p. dne 23. 7. 2025 (potvrzení o odeslání zásilky žalovanému v CEPR).

4. Z jiných než shora uvedených důkazních prostředků nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z jiných důkazních prostředků neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat. Při zjišťování skutkového stavu tak soud vycházel z provedených listin (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Dne , datum, odsouhlasili Právní předchůdkyně jako držitelka oprávnění pro poskytování spotřebitelských úvěrů (tato skutečnost je soudu známa z úřední činnosti) a žalovaný Smlouvu, na jejímž základě poskytla Právní předchůdkyně žalovanému 12 000 Kč jako spotřebitelský úvěr, který mohl čerpat i opakovaně. Úvěr poskytla za úrok 150 % ročně a při RPSN 311,30 %. Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek Právní předchůdkyně mj. postoupila žalované pohledávky na žalobkyni, což hodlala oznámit žalovanému dopisem ze dne , datum, zaslaným žalovanému prostřednictvím pošty a obsahujícím výzvu k uhrazení dlužné pohledávky. Dne 23. 7. 2025 zaslala žalobkyně žalovanému prostřednictvím pošty předžalobní výzvu datovanou 19. 7. 2025.

6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval tato ustanovení právních předpisů:Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném od 1. 1. 2024 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 86 odst. 2 z. s. ú. ve znění účinném od 1. 1. 2024 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 87 odst. 2 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2022 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Dle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušenPodle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

7. Po právní stránce posoudil soud věc takto: Z důvodu neprokázání přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany Právní předchůdkyně jako poskytovatelky spotřebitelského úvěru a z důvodu nemravně a nepřiměřeně vysokého úroku (úplaty) je smlouva „o spotřebitelském úvěru“ absolutně neplatná (§ 86 odst. 1, odst. 2 z. s. ú. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2025, dále též dle § 433 odst. 1, § 580 odst. 1, § 588 věty první). Žalobkyně, na kterou Právní předchůdkyně postoupila žalovanou pohledávku (byť jako pohledávku z platné smlouvy o spotřebitelském úvěru) dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (§ 1879 o. z.), má tak právo jen na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z. a § 87 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2022, a to ve výši poskytnuté a nevrácené jistiny, tj. ve výši 12 000 Kč.

8. Po zhodnocení žalobkyní předložených listin dospěl soud k jednoznačnému závěru, že Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., a to prostřednictvím internetového portálu Právní předchůdkyně. Tuto smlouvu uzavřeli , datum, způsobem upraveným ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, tedy tím, že žalovaný zadal verifikačního kódu zaslaný na jeho tel. číslo. K tomu je třeba doplnit, že ze shora rozebraných listin jednoznačně vyplývá, že žalovanému nebyly peněžní prostředky poskytnuty za účelem podnikání a že byly poskytnuty na jeho žádost, nikoli před uzavřením smlouvy a za účelem úplaty ve prospěch Právní předchůdkyně. Z těchto důvodů se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Z textu Smlouvy a ze skutečnosti, že Právní předchůdkyně v dané době patřila mezi známé poskytovatele spotřebitelských úvěrů, je zjevné, že Právní předchůdkyně Smlouvu uzavřela a peněžní prostředky žalovanému poskytla s tím, že za ně získá úplatu ve výši ujednaného úroku.

9. Žalobkyně tvrdí, že Právní předchůdkyně řádně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Svá tvrzení však přes písemnou výzvu v intencích § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. učiněnou před jednáním s poučením o následku nevyhovění výzvě nekonkretizovala (neuvedla, zda a jak se Právní předchůdkyně zabývala příjmy a výdaji žalovaného), nýbrž ani ke svým obecným tvrzením o přezkoumání schopnosti žalovaného splatit (vrátit) poskytnutý spotřebitelský úvěr neoznačila důkazy, které by její tvrzení prokazovaly. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení neprokázala, že Právní předchůdkyně jako poskytovatelka úvěru řádně přezkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného. Za takového stavu soud shledal uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou dle § 86 odst. 1, odst. 2 z. s. ú. ve znění účinném od 1. 1. 2024 ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2022. K tomu soud dodává, že nikoli řádné přezkoumání úvěruschopnosti ze strany poskytovatelky spotřebitelského úvěru představuje porušení zákonné povinnosti (§ 86 z. s. ú. ve znění účinném od 1. 1. 2024) takovou intenzitou, že zjevně porušuje pravidla ochrany spotřebitele vyplývající z práva Evropské unie (zejm. směrnice 2008/48/ES na ochranu spotřebitele, jejíž ustanovení vyžadují zajištění posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na základě dostatečných informací a stanovení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí pro případ porušení takové povinnosti). Tato pravidla jsou součástí veřejného pořádku, neboť jde o pravidla, na nichž je třeba bezvýhradně nutno trvat. Porušení povinnosti přezkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitel představuje důvod absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 588 o. z. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku.

10. Kromě toho hodnotí soud smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy. Ke zjevnému narušení dobrých mravů došlo i sjednáním úplaty (úplaty za poskytnutí úvěru v podobě úroku) ve výši 150 % ročně z nesplacené jistiny, tedy úplaty odpovídající RPSN ve výši přes 311,30 %. Takovéto úroky bez nejmenších pochybností v dané době mnohonásobně převyšovaly obvyklé úroky ze spotřebitelských úvěrů. Bez ujednání o úplatě by ke kontraktaci nedošlo, a i proto je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná jako celek (§ 576 o. z.)

11. V řízení bylo prokázáno, že Právní předchůdkyně poskytla žalovanému 12 000 Kč. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaný v rozsahu této částky bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, potažmo Právní předchůdkyně, která tuto svou pohledávku (byť jako pohledávku z platné smlouvy o spotřebitelském úvěru) postoupila na žalobkyni.

12. S ohledem na znění § 87 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2022 a s přihlédnutím k závěrům rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s nimiž se soud zcela ztotožňuje, nemá žalobkyně právo na zaplacení úroku z prodlení. Pro úplnost a stručnost si soud dovoluje citovat bod 17. odůvodnění zmíněného rozsudku (zvýraznění doplněno soudem): Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. K tomu soud dodává, že za přiměřenou možnostem žalovaného jako spotřebitele pokládá při nedostatku rozhodných zjištění (z důvodu absolutní nečinnosti žalovaného a neuvedení rozhodných skutečností žalobkyní, ač ji k tomu soud vyzval) to, aby splatnost bezdůvodného obohacení nastala až po uplynutí pariční lhůty dle tohoto rozsudku. Takto je zajištěno, že žalovaný má a měl dostatek času na zaplacení žalované částky, potažmo alespoň podniknutí kroků k jejímu splácení, neboť o povinnosti vydat bezdůvodné obohacení musel vědět nejpozději od dojití žaloby do jeho dispoziční sféry. Jelikož zůstal po celou dobu řízení nečinný, jeví se soudu nejen spravedlivým a plně vyvažujícím zájmy žalobkyně jako věřitelky a podnikatelky, jakož i žalovaného jako dlužníka a spotřebitele, ale také odpovídajícím citovaným závěrům Nejvyššího soudu, aby se žalovaný dostal do prodlení teprve až po uplynutí třídenní pariční lhůty od právní moci tohoto rozsudku.

13. Na podkladě všech shora rozvedených skutečností soud žalobě vyhověl jen co žalobního žádání na zaplacení 12 000 Kč (výrok I.), jejichž poskytnutí žalovanému bylo v řízení bez pochybností prokázáno. Co do žalobního žádání na zaplacení úroku ve výši 2 121 Kč a úroku z prodlení soud žalobu zamítl (výrok II.).

14. Výrok o náhradě nákladů řízení (výrok III.) je odůvodněn § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a o. s. ř. Žalobě bylo vyhověno v částce 12 000 Kč, tedy co do 78 % předmětu řízení (ke dni vydání rozhodnutí představoval předmět řízení 15 336,12 Kč). Soud žalobu zamítl co do požadovaného smluvního úroku ve výši 2 121 Kč a co do úroku z prodlení (ke dni vyhlášení rozsudku 1 215,12 Kč), tedy co do 22 % předmětu řízení. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně tak činí 56 % (78-22). Náhrada účelně vynaložených nákladů řízení žalobkyně zastoupené advokátkou pak sestává z: a) z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč (č. l. 5), b) náhrady odměny advokátky za 3 úkony právní služby – 1) předžalobní výzva, 2) převzetí a příprava zastoupení a 3) návrh ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „AT“] – ve výši 400 Kč/úkon dle § 14b odst. 1 AT, tj. celkem 1 200 Kč, a c) z náhrady hotových výdajů vynaložených v souvislosti s každým ze tří uvedených úkonů právní služby ve výši 100 Kč/úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) AT, tj. celkem 300 Kč. Tyto náklady žalobkyně vynaložila k účelnému uplatňování svého práva, a proto jí soud přiznal jejich poměrnou náhradu (v rozsahu 56 %) – po zaokrouhlení na jedno desetinné místo – v celkové výši 1 288 Kč [(800+1200+300)*0,56]. Doplnění návrhu na zahájení řízení k výzvě soudu dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. nepovažuje soud za účelný úkon, jelikož povinností žalobkyně, natož zastoupené advokátkou, je podat návrh bezvadný, tedy takový, jehož doplnění není třeba. K aplikaci § 14b AT přistoupil soud proto, že mu je z úřední činnosti známo, že se žalobkyně opakovaně domáhá návrhy na ustáleném vzoru v obdobných věcech téhož, potažmo obdobného plnění na základě stejného či podobného skutkového základu (např. řízení vedená zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ). V této věci představuje návrh ve věci samé nepochybně tzv. formulářovou žalobu, tedy návrh na ustáleném vzoru. Jako v ostatních shora zmíněných věcech vedených u Okresního soudu v Jeseníku jde o návrh, v němž se mění pouze číselné údaje o úvěru, splatnosti, splátkách a údaje o žalované straně. Návrh na zahájení řízení je jen vyplněným vzorem, formulářem.

15. O lhůtě k zaplacení rozhodl soud dle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. O místě plnění náhrady nákladů řízení rozhodl soud dle § 149 odst. 1 o. s. ř.