7 C 57/2023

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Zálišem ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 17 960,38 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od 5. 7. 2023 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do žalobního žádání na zaplacení částky 3 960,38 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 583,02 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 805,85 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 960,38 Kč od 4. 2. 2023 do 5. 7. 2023, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 960,38 Kč od 5. 7. 2023 do zaplacení a co do žalobního žádání na zaplacení částky 7 000 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá zaplacení: 1) částky 10 960,38 Kč jako dlužné části jistiny „podnikatelského“ úvěru (původně poskytnuto 15 000 Kč) nejpozději splatné 16. 4. 2021 s tímto příslušenstvím: a) úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 4. 2. 2023 do zaplacení; b) kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 583,02 Kč ode dne 17. 4. 2021 (jako 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru) do 16. 1. 2023 z postoupené jistiny pohledávky ve výši 10 960,38 Kč; c) kapitalizovaný úrok ve výši 11 805,85 Kč jakožto úrok ve výši 15 % ročně od 17. 4. 2021 do 16. 1. 2023 z postoupené jistiny pohledávky ve výši 10 960,38 Kč; d) účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněným pohledávky ve výši 48 Kč (odchozí dopis 48 Kč); a 2) smluvní pokuty ve výši 7 000 Kč, tedy smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení z dlužné částky, ale pouze za období od 17. 4. 2021 do 15. 1. 2023, proto aby smluvní pokuta plnila svou zajišťovací funkci a nedocházelo k neomezenému narůstání její výše. Své nároky odůvodňuje žalobkyně tím, že dne , datum, uzavřela společnost , právnická osoba, . (dále též „Právní předchůdkyně“) se žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla Právní předchůdkyně žalovanému částku 15 000 Kč, kterou žalovaný převzal a zavázal se vrátit s kapitalizovaným smluvním úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem, celkem s částkou 12 888 Kč, a to vše ve 14 ujednaných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Právo na zaplacení smluvní pokuty zakládá ujednání odst. 1 na 1. straně smlouvy o úvěru. Následně Právní předchůdkyně postoupila žalované pohledávky na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Na své závazky uhradil žalovaný celkem 8 000 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně (prostřednictvím svého zástupce) souhlasila s projednáním věci bez své přítomnosti (č. l. 31). Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků a jejich zástupců v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „o. s. ř.“).

3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že , datum, podepsali v , obec, zástupkyně Právní předchůdkyně a žalovaný – specifikovaný mj. identifikačním číslem osoby – listinu nazvanou „Smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, “, v níž se uvádí, že žalovaný smlouvu uzavírá v rámci své podnikatelské činnosti (v systému CEPR). Žalovaný svým podpisem stvrdil, že od Právní předchůdkyně převzal v hotovosti částku 15 000 Kč, přičemž se zavázal poskytnutých 15 000 Kč vrátit spolu s poplatky, a to úrokem ve výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 700 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, splatných každý do měsíce od předcházející splátky, první splátka do měsíce od podpisu smlouvy; s tím, že jako zápůjční úroková míra byla v dané listině uvedena míra 15 % ročně (předmětná listina, systém CEPR). V žádosti o poskytnutí podnikatelského úvěru žalovaný svým podpisem stvrdil, že jeho měsíční příjem z podnikání (a dalších činností) činí , částka, , kdežto jeho výdaje 6 000 Kč měsíčně (žádost o úvěr pro podnikatele v CEPR). Dne , datum, podepsala Právní předchůdkyně, kdežto dne , datum, žalobkyně listinu nazvanou „Rámcová smlouva o postupování pohledávek“, v níž ujednaly, že budou jednotlivými dílčímu smlouvami o postoupení pohledávek vymezenými v datových páskách postupovány pohledávky Právní předchůdkyně ze spotřebitelských a podnikatelských úvěrů poskytnutých Právní předchůdkyní (předmětná listina v CEPR). V dodatku č. 1 k této „rámcové smlouvě“ mj. ujednaly, že budou postupovány pohledávky vč. příslušenství a smluvních pokut (v CEPR). V dílčí smlouvě o postoupení pohledávek podepsané Právní předchůdkyní (jejím zástupcem) dne , datum, a žalobkyní (jejím zástupcem) dne , datum, potvrdily, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek došlo k předání datové pásky, a ujednaly, že podpisem dojde k postoupení pohledávek uvedených v seznamu postoupených pohledávek – příloze č. 1 dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, v níž je uvedena pohledávka Právní předchůdkyně za žalovaným (dílčí smlouva o postoupené pohledávek, vč. přílohy č. 1 CEPR). Postoupení své pohledávky vzniklé ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, hodlala Právní předchůdkyně oznámit žalovanému dopisem ze dne 9. 2. 2023 (oznámení o postoupení pohledávky v systému CEPR) zaslaným žalovanému prostřednictvím České pošty, s. p. dne 10. 2. 2023 tzv. doporučeně (poštovní podací arch, v CEPR) a obsahujícím výzvu k uhrazení dlužné pohledávky (předmětné oznámení). Předžalobní výzvu datovanou 24. 5. 2023 (v systému CEPR) zaslala žalobkyně žalovanému prostřednictvím České pošty, s. p. dne 29. 5. 2023 (poštovní podací lístek, v CEPR).

4. Z listin opatřených na základě § 120 odst. 2 věty první o. s. ř. soud zjistil, že pobočky bank sídlící v , adresa, , a to , právnická osoba, ., , právnická osoba, . a , právnická osoba, . – že tyto pobočky bank sídlí v , adresa, je soudu úředně známo a je obecně známo v , adresa, – poskytovaly v únoru 2020 „podnikatelské“ bezúčelové úvěry ve výši od 20 000 Kč (, právnická osoba, . jako kontokorent, „podnikatelský úvěr“ až od 50 000 Kč) v trvání 14 měsíců, splatné v měsíčních splátkách, za úrokové míry od 9,77 % do 17,99 % (sdělení bank na č. l. 20, 22 a 24). K tomu je třeba dodat že , právnická osoba, . nesdělila parametry úvěru (č. l. 22) a , právnická osoba, . uvedla, že potřebu „podnikatelského úvěru řeší její klienti spíše povoleným kontokorentem (úroková sazba od 11,99 % do 17,9 %) nebo kreditní kartou (úroková sazba od 19,99 % do 25 %) – č. l.

24. Pokud jde o smluvní pokutu, , právnická osoba, . utvrzuje povinnost řádného a včasného splácení „podnikatelského úvěru“ smluvní pokutou ve výši 5 000 Kč (č. l. 22), , právnická osoba, . smluvní pokutou ve výši 25 % ročně z částek po splatnosti (č. l. 24).

5. Z jiných než shora uvedených důkazních prostředků nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z oněch jiných důkazních prostředků neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat, a proto z nich při zjišťování skutkového stavu vycházel (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

6. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne , datum, podepsali Právní předchůdkyně a žalovaný listinu nazvanou „Smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, “, v níž se uvádí, že ji žalovaný uzavírá v rámci své podnikatelské činnosti a v níž je mj. individualizován identifikačním číslem osoby. Svým podpisem žalovaný potvrdil, že od Právní předchůdkyně převzal v hotovosti částku 15 000 Kč, které se zavázal vrátit s poplatky, a to úrokem ve výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 700 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, v ujednaných splátkách. Stejně tak žalovaný svým podpisem potvrdil, že jeho průměrný příjem z podnikání (a dalších činností) činí , částka, měsíčně. Banky, jejichž pobočky sídlí v , adresa, , poskytovaly v únoru 2020 peněžní prostředky (v rozsahu nad 20 000 Kč a 50 000 Kč) podnikatelům formou úvěru za úplatu (úrok) od 9,77 % do 17,99 % (kontokorent od 20 000 Kč za úrok od 11,99 % do 17,9 %; formou kreditní karty za úrok od 19,99 % do 25 %). Dne , datum, podepsaly Právní předchůdkyně a žalobkyně listinu označenou „Rámcová smlouva o postupování pohledávek“ jako pohledávek Právní předchůdkyně za dlužníky ze smluv o spotřebitelských a podnikatelských úvěrech, později změněnou, a na jejím základě pak dne , datum, a , datum, došlo i k podpisu listiny nazvané Dílčí smlouva o postoupení pohledávek vymezených v příloze smlouvy, kde je uvedena pohledávka Právní předchůdkyně za žalovaným. Postoupení své pohledávky hodlala Právní předchůdkyně oznámit dopisem zaslaným žalovanému tzv. doporučeně prostřednictvím České pošty, s. p. 10. 2. 2023 a obsahujícím výzvu k uhrazení dlužné pohledávky. Žalovaný Právní předchůdkyni uhradil celkem 8 000 Kč, jak tvrdí žalobkyně (tomuto tvrzení neměl soud důvodu nevěřit).

7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval tato ustanovení právních předpisů:Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění – ke dni uzavření smlouvy –, tj. ve znění do 31. 12. 2020 (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Dle § 2392 odst. 1 věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.Podle § 3 o. z. (1) Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.(2) Soukromé právo spočívá zejména na zásadách, žea) každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí,b) rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochranyc) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých,d) daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny,e) vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, af) nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.(3) Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a právaDle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.Dle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sámPodle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodleníDle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

8. Po právní stránce posoudil soud věc takto: Z důvodu nemravně a nepřiměřeně vysokého úroku – úplaty je smlouva „o podnikatelském úvěru“ – kterou Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli v podobě zápůjčky dle § 2390 a násl. o. z. ve spojení dne 16. 2. 2020, kdy žalovaný převzal od Právní předchůdkyně částku 15000 Kč jako jistinu zápůjčky (podrobněji níže), kterou se jí zavázal vrátit v ujednaných splátkách – absolutně neplatná (§ 1802 o. z. ve spojení s § 3, § 8, § 433 odst. 1, § 580 odst. 1 a § 588 věty první o. z. a § 576 o. z.). Žalobkyně, na kterou Právní předchůdkyně postoupila žalovanou pohledávku (byť jako pohledávku z platné smlouvy o úvěru) dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 (§ 1879 o. z.), má tak právo jen na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z., a to ve výši poskytnuté a nevrácené jistiny, tj. ve výši 7 000 Kč (15000-8000; což je rozdíl mezi poskytnou a převzatou jistinou a platbami provedenými žalovaným).

9. Po zhodnocení žalobkyní předložených listin dospěl soud k jednoznačnému závěru, že Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z.). Ke vzniku závazku došlo převzetím jistiny (zápůjčky) žalovaným, k čemuž došlo při podpisu smlouvy (jak se ve smlouvě samé uvádí, což žalovaný stvrdil svým podpisem). Žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty jako podnikateli, což vyplývá ze smlouvy samé, v níž se uvádí, že žalovaný smlouvu uzavírá v rámci své podnikatelské činnosti, přičemž samotná smlouva je označena jako „Smlouva o podnikatelském úvěru“ a žalovaný je v ní mj. individualizován svým identifikačním číslem osoby (IČO). Celkem poskytnutých 15 000 Kč se žalovaný zavázal vrátit s dalšími 12 888 Kč, tj. 85,92 % poskytnuté částky.

10. Soud je přesvědčen, že dohoda účastníků ohledně celkem ujednané výše úroků (úplaty) svým účelem odporuje zákonu, zjevně se příčí dobrým mravům a narušuje veřejný pořádek. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. lze sice sjednat peněžitou zápůjčku jako úplatnou, tj. lze sjednat že zapůjčitel přenechává peněžní prostředky za úrok (roz. úplatu), který se žalovaný zavazuje vrátit, přičemž občanský zákoník ani jiný právní předpis neobsahuje žádné ustanovení o tom, do jaké výše je možné úroky sjednat. Nicméně vycházeje z § 1802 o. z. by neměly smluvené úroky přesahovat obvyklé úroky za úvěry poskytované bankami, které dle sdělení bank byly v tomto případě v rozmezí asi od 9,77 % do 17,99 % (u kreditní karty, což není tento případ, od 19,99 % do 25 %) z poskytnuté částky. Tzv. poplatky za služby jsou v této věci tzv. skrytým úrokem (úplatou) za poskytnutí peněžité zápůjčky. Jejich cílem není nic jiného než dosáhnout celkové úplaty 12 888 Kč za poskytnutí peněžních prostředků. O tom svědčí též to, že žalobkyně žádá uhradit celou výši tzv. poplatku za hotovostní inkaso splátek, byť je zjevné, že tato služba nemohla být realizována, neboť žalovaný nesplácel, načež došlo k „zesplatnění“ úvěru. Takzvaným skrytým úrokem jsou nepochybně i náklady na vyhodnocení úvěru (tyto jsou běžně součástí úroku za úvěru poskytovaného bankami), jakož i úhrada za poskytnutí úvěru, což je jen jiný název pro úrok (úplatu) za zápůjčku/úvěr. Soud tedy uzavírá, že v tomto případě byly sjednány úroky ve výši 85,92 % z poskytnuté částky (12888/15000). Takové ujednání stran sazby úroků soud shledal neplatným dle ustanovení § 3, § 8, § 433 odst. 1, § 547 a § 580 odst. 1, § 588 odst. 1 věty první a § 1802 o. z. neplatným, neboť byl sjednán úrok vysoce (více než čtyřnásobně) přesahující úrokovou míru obvyklou v praxi bank, tedy úrok nemravný, zjevně se příčící dobrým mravům a do jisté míry i narušující veřejný pořádek. Je totiž třeba bezvýhradně trvat na tom, aby (hospodářsky) silnější subjekty (třeba i podnikatelé) nezneužívaly svého postavení tak, že s nimi nakonec (hospodářsky) slabší subjekt (třeba i podnikatel) uzavře smlouvu obsahující zcela nerovná a s požadavkem přiměřenosti rozporná ujednání prospěšná jen a pouze silnějšímu a současně nevýhodná (a mnohdy i sankcionující) jen slabšího. Nelze opominout ani skutečnost, že z důvodu nesplácení zápůjčky žalovaným nemohla být zcela realizována služba hotovostního inkasa splátek. Při posuzování platnosti smlouvy (smluvních ujednání) nelze přehlédnout ani ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení při současné absenci jakéhokoli ujednání sankční povahy zatěžujícího Právní předchůdkyni jako poskytovatelku „podnikatelského úvěru“ (správně zápůjčky). Výsledně tak smlouva o zápůjčce nemůže obstát v trestu proporcionality s přihlédnutím k zásadám a normám ochrany slabší smluvní strany (§ 433 odst. 1 o. z.); řečeno slovy zákona, Právní předchůdkyně jako poskytovatelka spotřebitelských a podnikatelských úvěrů (to je soudu obecně známo z úřední činnosti, a nadto to vyplývá i ze smlouvy o „podnikatelském úvěru“ a „rámcové smlouvy o poskytování pohledávek) zneužila své hospodářské postavení k vytvoření a využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran (§ 433 odst. 1 o. z.), přičemž její jednání dosáhlo takové intenzity, že zjevně narušila dobré mravy i veřejný pořádek (a současně zákonné ustanovení § 433 odst. 1 o. z. a zákonné ustanovení § 1802 o. z. o obvyklých – přiměřených – úrocích). Bez ujednání o úplatě by ke kontraktaci nedošlo, a i proto je smlouva o zápůjčce a navazující neplatná jako celek (§ 576 o. z.). Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jakož i o smluvní pokutě.

11. V řízení bylo prokázáno, že Právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku ve výši 15 000 Kč. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Dále soud vyšel z toho, že žalovaný uhradil na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy celkem 8 000 Kč, což sama žalobkyně tvrdí (jejímu tvrzení neměl soud důvodu nevěřit). Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaný v rozsahu částky 7 000 Kč (18000-8000) bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, potažmo Právní předchůdkyně, která tuto svou pohledávku (byť jako pohledávku z platné smlouvy o zápůjčce) postoupila na žalobkyni.

12. Soud žalobkyni přiznal též náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč za odchozí dopis, jímž měla vyzvat žalovaného k zaplacení žalované částky (byť neprokázala jeho doručení žalovanému – k tomu v dalším bodě). Při posouzení tohoto nároku vyšel soud ze znění § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/7 EU ze dne 16. 2. 2011. Dle těchto předpisů má žalobkyně právo na zaplacení minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky, konkrétně 1 200 Kč. Vázán žalobním návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), nemohl soud překročit žalobní žádání na zaplacení 48 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

13. Pokud jde o úroky z prodlení, je třeba vyjít z toho, že obohacený (zde žalovaný) je bezdůvodné obohacení povinen vrátit bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění věřitelem (zde právní předchůdkyní nebo žalobkyní) požádán, neboť doba splnění nebyla dohodnuta, není stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí (§ 1958 odst. 2 o. z.). Jinak řečeno, splatnost bezdůvodného obohacení nastává až na základě výzvy (§ 1958 odst. 2 o. z.), doručené do dispoziční sféry adresáta – (hmotněprávní) jednání má totiž účinky až od dne dojití do dispoziční sféry adresáta, není-li stanoveno nebo ujednáno jinak (což v tomto případě není) – shodně např. HORÁK, P. Komentář k § 1958. In PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 2107 a 2108, marg. č. 12 a 13. Ačkoli soud žalobkyni písemně vyzval (č. l. 17), neprokázala, že žalovanému byla doručena výzva k vydání bezdůvodného obohacení, tedy že se výzva dostala do jeho dispoziční sféry. Žalobkyně pouze tvrdila a prokázala, že Právní předchůdkyně zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávek obsahující výzvu k zaplacení dlužné částky a žalobkyně předžalobní výzvu k plnění. Ustanovení § 573 o. z. nelze aplikovat, jelikož domněnka doby dojití se uplatní jen tehdy, pokud je prokázáno, že zásilka skutečně došla (arg. „došlá zásilka“ v ustanovení § 573 o. z.), ale neví se, kdy – shodně BERAN, V. Komentář k § 573. In PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 634, marg. č.

1. Svou nepřítomností u jednání se nadto žalobkyně připravila o poučení dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení, kdy a jak byl žalovaný vyzván k zaplacení žalovaných částek, a k označení důkazů k těmto tvrzení. Za tohoto stavu proto pokládá soud za výzvu dle § 1958 odst. 2 o. z. žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, která byla žalovanému doručováno na jeho adresu Českou poštou s.p. tak, že mu 3. 7. 2023 byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky (obálka ve sběrném spise EPR). Dne 3. 7. 2023 se žalovaný mohl seznámit s žalobou představující v této věci výzvu k plnění. Jelikož tak neučinil, pokládá soud tento den za okamžik, kdy byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky (kdy mu byla ve smyslu hmotněprávním doručena výzva k plnění). Den následující mohl žalovaný plnit, a tak se 5. 7. 2023 ocitl v prodlení (§ 1968 věty první o. z.) se zaplacením žalované částky. Lhůta bez zbytečného odkladu je dle soudu v této věci lhůta jednoho dne, neboť žalovaná částka s příslušenstvím dosahuje zhruba samotným žalovaným tvrzeného příjmu z podnikání („žádost o půjčku“ v systému CEPR) a žalovaný musel vědět, že je povinen poskytnutou částku v budoucnu vrátit, jelikož potvrdil její převzetí podpisem smlouvy. Z uvedených důvodů přiznal soud právo na zaplacení úroku z prodlení z částky 7 000 Kč (bezdůvodného obohacení) od 5. 7. 2023. S ohledem na žalobní žádání, které soud nemohl překročit (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), přiznal soud úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně (byť k 5. 7. 2023 činila výše úroku z prodlení na základě § 1970 o. z. 15 % ročně). Ve zbylém rozsahu soud tzv. běžící úrok z prodlení zamítl, a to jak z částky 10 960,38 Kč od 4. 2. 2023 do 5. 7. 2023 (za období, kdy ještě nebyl žalovaný v prodlení, neboť žalobkyně neprokázala, že ho vyzvala k vrácení poskytnuté částky jakožto bezdůvodného obohacení, které je splatné právě na výzvu), tak z částky 3 960,38 Kč od 5. 7. 2023 do zaplacení (tedy z částky, v níž soud žalobě nevyhověl co do žalované „dlužné“ jistiny).

14. Na podkladě všech shora rozvedených skutečností soud žalobě vyhověl jen co žalobního žádání na zaplacení 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč od 5. 7. 2023 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč (výrok I.). Ve zbylém rozsahu, tj. co do žalobního žádání na zaplacení na zaplacení částky 3 960,38 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 583,02 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 805,85 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 960,38 Kč od 4. 2. 2023 do 5. 7. 2023, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 960,38 Kč od 5. 7. 2023 do zaplacení a co do žalobního žádání na zaplacení částky 7 000 Kč, soud žalobu zamítl (výrok II.).

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Z větší části úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, pročež žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl úspěšný více než z 50 %, jelikož žalobě bylo vyhověno jen v rozsahu uvedeném v předcházejícím bodě odůvodnění. Žalobkyně byla zcela neúspěšná se svým žalobním žádáním na zaplacení smluvní pokuty. Co se týče dlužných částek vztahujících se přímo k zápůjčce (dlužná jistina a její příslušenství), byla žaloba též z větší části zamítnuta, neboť jen součet zamítnuté částí dlužné jistiny (3 960,38 Kč), kapitalizovaného úroku (11 805,85 Kč) a kapitalizovaného úroku z prodlení (1 583,02 Kč) převyšuje přisouzenou částkou o více než 10 000 Kč (přisouzený úrok z prodlení se ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí nemohl této částce ani přiblížit, jelikož jde o úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 7 000 Kč za dobu necelého roku, za rok by úrok činil necelých 600 Kč).

16. Lhůtu k zaplacení stanovil soud dle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. Soud neshledal žádný důvod pro stanovení jiné lhůty k plnění (pariční lhůty).