7 C 9/2022

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Zálišem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 852,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do žalobního žádání na zaplacení částky 802,61 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 766,41 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 151,31 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 202,61 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a částky ve výši 649,75 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá zaplacení: 1) částky 11 202,61 Kč, a to jako dlužné části jistiny úvěru (původně poskytnuto 12 000 Kč) nejpozději splatné 1. 10. 2021 s a) úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 23. 12. 2021 do zaplacení, b) kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 151,31 Kč ode dne 2. 10. 2021 jako 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru do 29. 11. 2021 z postoupené jistiny pohledávky ve výši 11 206,61 Kč, s c) kapitalizovaným úrokem ve výši 9 766,41 Kč jakožto součtem nesplaceného úroku ve výši 1 004,26 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 456,09 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 034,75 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 2 004,29 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 267,02 Kč; s d) s účelně vynaloženými náklady mimosoudního vymáhání spojenými s uplatněným pohledávky ve výši 690 Kč (odchozí dopis 39 Kč, odchozí dopis doporučeně 50 Kč, odchozí telefonický hovor 72 Kč, osobní návštěva 217 Kč); a 2) smluvní pokuty ve výši 649,75 Kč, tedy smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně za každý den prodlení z dlužné částky, ale pouze za období od 2. 10. 2021 do 28. 11. 2021. Své nároky odůvodňuje žalobkyně tím, že dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] (dále též„ Právní předchůdkyně“) se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla Právní předchůdkyně 12 000 Kč, kterou žalovaný převzal a zavázal se vrátit s kapitalizovaným smluvním úrokem, poplatkem za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem, celkem s částkou 10 302 Kč, a to vše ve 14 ujednaných měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Právo na zaplacení smluvní pokuty zakládá ujednání odst. 4 na 1. straně smlouvy o úvěru. Následně Právní předchůdkyně postoupila žalované pohledávky na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Na své závazky uhradil žalovaný celkem 1 600 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez své přítomnosti. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků a jejich zástupců v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „o. s. ř.“).

3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že [datum] podepsali Právní předchůdkyně a žalovaný listinu nazvanou„ Smlouva o úvěru [číslo]“ (v systému CEPR). Žalovaný svým podpisem stvrdil, že od Právní předchůdkyně převzal v hotovosti částku 12 000 Kč, přičemž se zavázal poskytnutých 12 000 Kč vrátit spolu s poplatky, a to úrokem ve výši 1 155 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 107 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 160 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč, splatných každý do měsíce od předcházející splátky, první splátka do měsíce od podpisu smlouvy; s tím, že jako zápůjční úroková míra byla v dané listině uvedena míra 15 % ročně, RPSN pak 272,44 % (předmětná listina, systém CEPR). V listině nazvané„ Žádost o úvěr“, opatřené datem [datum], žalovaný svým podpisem jako pravdivé a úplné stvrdil mj. tyto údaje: adresu trvalého pobytu [ulice a číslo], [obec], adresu místa výběru [ulice a číslo], [obec]; že bydlí v nájmu, je rozvedený, pobírá pouze starobní důchod ve výši [částka] měsíčně; jeho měsíční výdaje činí celkem 6 000 Kč (z toho 5 000 Kč náklady na bydlení a energie, 1 000 Kč náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady); a že souhrnná výše exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů ke dni vyplnění žádosti činí 48 500 Kč. Zároveň potvrdil, že k ověření údajů předložil občanský průkaz a ústřižky prokazující řádné splácení žalovaných nebo exekučně vymáhaných částek (listina nazvaná Žádost o úvěr). Dne [datum] podepsaly Právní předchůdkyně a žalobkyně listinu nazvanou„ Smlouva o postoupení pohledávek“ vymezených v příloze smlouvy – Seznamu postoupených pohledávek –, jejímž předmětem jsou pohledávky ze smluv o úvěru uzavřených mezi Právní předchůdkyní a jejímu klienty jako dlužníky, (v CEPR). V seznamu postoupených pohledávek je uvedena pohledávka Právní předchůdkyně za žalovaným (CEPR). Postoupení své pohledávky vzniklé ze smlouvy o půjčce hodlala oznámit Právní předchůdkyně dopisem ze dne [datum] (oznámení o postoupení pohledávky v systému CEPR) zaslaným žalovanému prostřednictvím České pošty, s. p. dne 12. 1. 2022 tzv. doporučeně (poštovní podací arch, v CEPR), obsahujícím výzvu k uhrazení dlužné pohledávky (předmětné oznámení). Předžalobní výzvu datovanou 2. 5. 2022 (v systému CEPR) zaslala žalobkyně žalovanému prostřednictvím České pošty, s. p. dne 4. 5. 2022 (poštovní podací lístek, v CEPR).

4. Dále soud zjistil, že Právní předchůdkyně od [datum] drží oprávnění nebankovní poskytovatelky úvěru (č. l. 15).

5. Z jiných než shora uvedených důkazních prostředků nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z oněch jiných důkazních prostředků neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat, a proto z nich při zjišťování skutkového stavu vycházel (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

6. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] podepsali Právní předchůdkyně a žalovaný listinu nazvanou„ Smlouva o úvěru [číslo]“. Svým podpisem žalovaný potvrdil, že od Právní předchůdkyně převzal v hotovosti částku 12 000 Kč, které se zavázal vrátit s poplatky, a to úrokem ve výši 1 155 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 107 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 160 Kč, v ujednaných splátkách. V listině nazvané„ Žádost o úvěr“ žalovaný svým podpisem jako pravdivé a úplné stvrdil údaje týkající se jeho měsíčních příjmů, výdajů, osobního stavu, bydlení, jakož i souhrnné výše exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů. Zároveň potvrdil, že k ověření údajů předložil občanský průkaz a ústřižky prokazující řádné splácení žalovaných nebo exekučně vymáhaných částek. Dne [datum] podepsaly Právní předchůdkyně a žalobkyně listinu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek vymezených v příloze smlouvy, kde je uvedena pohledávka Právní předchůdkyně za žalovaným. Postoupení své pohledávky hodlala Právní předchůdkyně oznámit dopisem zaslaným žalovanému tzv. doporučeně prostřednictvím České pošty, s. p. 12. 1. 2022 a obsahujícím výzvu k uhrazení dlužné pohledávky. Žalovaný Právní předchůdkyni uhradil celkem 1 600 Kč, jak tvrdí žalobkyně; tomuto tvrzení neměl soud důvodu nevěřit.

7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval tato ustanovení právních předpisů: Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění – ke dni uzavření smlouvy –, tj. ve znění do 31. 12. 2020 (dále jen„ o. z.“) Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále též jen„ z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem Dle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Po právní stránce posoudil soud věc takto: S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 588 věty první o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú.), kterou Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli v podobě zápůjčky dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú. dne [datum], kdy žalovaný převzal od Právní předchůdkyně částku 12 000 Kč jako jistinu zápůjčky (podrobněji níže), má žalobkyně, na kterou Právní předchůdkyně postoupila žalovanou pohledávku (byť jako pohledávku z platných smluv o úvěru) dílčí smlouvou o postoupení pohledávek dle datové pásky (§ 1879 o. z.), právo jen na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z., a to ve výši poskytnuté a nevrácené jistiny, tj. ve výši 10 400 Kč (12000-1600; což je rozdíl mezi poskytnou a převzatou jistinou a platbami provedenými žalovaným).

9. Po zhodnocení žalobkyní předložených listin dospěl soud k jednoznačnému závěru, že Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru (a to ve formě zápůjčky dle § 2390 a násl. o. z.). Ke vzniku závazku došlo převzetím jistiny (zápůjčky) žalovaným, k čemuž došlo při podpisu smlouvy (jak se ve smlouvě samé uvádí, což žalovaný stvrdil svým podpisem), Už jen ze smlouvy o postoupení pohledávek lze usuzovat na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi Právní předchůdkyní a žalovanou, neboť jsou v ní postupované pohledávky vymezeny jako pohledávky ze smluv o úvěru, které Právní předchůdkyně uzavřela se svými klienty. O uzavření smlouvy svědčí též to, že Právní předchůdkyně minimálně v roce 2020 patřila mezi nebankovní poskytovatele spotřebitelských úvěrů, jak je soudu známo z úřední činnosti a jak vyvěrá z listiny na č. l.

15. Závěr o vzniku smlouvy o spotřebitelském úvěru je podporován též oznámením o postoupení pohledávek, jímž Právní předchůdkyně minimálně hodlala informovat žalovaného o postoupení své pohledávky na žalobkyni a v němž výslovně uvedla, že postoupená pohledávka vznikla z titulu smlouvy o půjčce. Lze shrnout, že všechny zjištění z provedených listin tvoří nejméně uzavřený okruh nepřímých důkazů svědčící bez pochybností o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. K tomu je třeba doplnit, že ze shora uvedených listin jednoznačně vyplývá, že žalovanému nebyly peněžní prostředky poskytnuty za účelem podnikání a že byly poskytnuty na jeho žádost a před uzavřením smlouvy, pročež se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. v podobě zápůjčky dle § 2390 a násl. o. z.

10. S ohledem na údaje uvedené v tzv. Žádosti o úvěru, kterou žalobkyně předložila k prokázání řádného přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného Právní předchůdkyní (v systému CEPR), přičemž k tomu samému k výzvě soudu následně předložila také ústřižky poštovních poukázek o vyplacení starobních důchodů (č. l. 31), je zjevné, že Právní předchůdkyně řádně nezkoumala a nevyhodnotila tzv. úvěruschopnost spotřebitele (zde žalovaného) ve smyslu § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. a rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) a Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně se ohledně výdajů spolehla jen na údaje tvrzené žalovaným, aniž by je prověřila, aniž by měla k dispozici jakékoli listiny tyto výdaje osvědčující, byť musela mít, potažmo měla mít důvodné pochybnosti o jejich výši. Žalovaný své měsíční výdaje de facto pouze odhadl na 6 000 Kč (z toho 5 000 Kč náklady na bydlení a energie, 1 000 Kč náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady), s čímž se Právní předchůdkyně spokojila, byť o nich musela mít pochybnosti vzhledem k tomu, že žalovaný bydlel v nájmu (nejspíše v [obec]), byl v té době starobním důchodcem, a dokonce vůči němu existoval minimálně jeden exekuční titul pro nezaplacení nejméně 48 500 Kč. Nadto žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by Právní předchůdkyně ověřovala, zda má žalovaný další závazky či zda proti němu nejsou vedena exekuční řízení. Spokojila se jen s tím, co uvedl žalovaný. K výzvám soudu stran přezkoumání úvěruschopnosti nepředložila„ ústřižky“ prokazující řádné splácení žalovaných nebo exekučně vymáhaných částek, jejichž předložení je uvedeno v Žádosti o úvěr. Ze všech uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že Právní předchůdkyně zanedbala svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, je tak absolutně neplatná dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 86 odst. 1, 2 a § 87 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů.

11. Námitky, že ustanovení § 87 z. s. ú. stanovuje za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost sankci v podobě relativní neplatnosti, jsou liché. I přes znění předmětného ustanovení je nutno neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť zákonem č. 257/2016 Sb. mělo dojít k implementaci předpisů Evropské unie – zejm. směrnice 2008/48/ES –, vydaných na ochranu spotřebitele, které vyžadují zajištění posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na základě dostatečných informací a stanovení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí pro případ porušení takové povinnosti. K otázce absolutní neplatnosti odkazuje soud též na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci sp. zn. C -679/18 a na shora citovaná rozhodnutí českých soudů, s nimiž se zcela ztotožňuje.

12. Ke zjevnému narušení dobrých mravů došlo i sjednáním úplaty a poplatků za„ služby“, které ve svém souhrnu přesáhly 85 % jistiny (10302/12000). Ke zjevnému narušení dobrých mravů však došlo i sjednáním úplat odpovídajícím RPSN ve výši 272,44 %. Takovéto RPSN (a úroky) bez nejmenších pochybností v dané době mnohonásobně převyšovaly obvyklé RPSN a úroky ze spotřebitelských úvěrů. Bez ujednání o úplatě by ke kontraktaci nedošlo, a i proto je smlouva o spotřebitelském úvěru a navazující dohody ji měnící neplatná jako celek (§ 576 o. z.) Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku. Nelze opominout ani skutečnost, že z důvodu nesplácení zápůjčky žalovaným nemohla být zcela realizována služba hotovostního inkasa splátek. Poplatky za služby jsou skrytým úrokem (úplatou) za poskytnutí peněžité zápůjčky. Při posuzování platnosti smlouvy (smluvních ujednání) nelze přehlédnout ani ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení při současné absenci jakéhokoli ujednání sankční povahy zatěžujícího Právní předchůdkyni jako poskytovatelku spotřebitelského úvěru. Výsledně tak smlouva o spotřebitelském úvěru nemůže obstát v trestu proporcionality s přihlédnutím k zásadám a normám spotřebitelského práva; řečeno slovy zákona, je třeba smlouvu (její ujednání) hodnotit jako rozpornou s požadavkem přiměřenosti, a tak zakládají významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele (§ 1813 věta první o. z.). Bez ujednání o úplatě by ke kontraktaci nedošlo, a i proto je smlouva o zápůjčce neplatná jako celek (§ 576 o. z.) Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jakož i o smluvní pokutě.

13. Výše poskytnuté zápůjčky nemá vliv na rozsah povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, jelikož zákon (na základě práva Evropské unie) ukládá takovou povinnost poskytovateli spotřebitelského úvěru bez dalšího. Poskytovatel na tuto svou povinnost nesmí rezignovat.

14. V řízení bylo prokázáno, že Právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku ve výši 12 000 Kč. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Dále soud vyšel z toho, že žalovaný uhradil na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy celkem 1 600 Kč, což sama žalobkyně tvrdí. Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaný v rozsahu částky 10 400 Kč (12000-1600) bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, potažmo Právní předchůdkyně, která tuto svou pohledávku (byť jako pohledávku z platné smlouvy o zápůjčce) postoupila na žalobkyni.

15. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do žalobního žádání na zaplacení částky 10 400 Kč. S ohledem na § 87 z. s. ú. a závěry rozsudku Nevyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s nimiž se soud zcela ztotožňuje, nemá žalobkyně právo na zaplacení úroků z prodlení. Pro úplnost a stručnost si soud dovoluje citovat bod 17. odůvodnění zmíněného rozsudku (zvýraznění doplněno soudem): Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. K tomu soud dodává, že za přiměřenou možnostem žalovaného jako spotřebitele pokládá při nedostatku rozhodných zjištění (z důvodu absolutní nečinnosti žalovaného), aby splatnost bezdůvodného obohacení nastala až po uplynutí pariční lhůty dle tohoto rozsudku. Takto je zajištěno, že žalovaný má a měl dostatek času na zaplacení žalované částky, potažmo alespoň podniknutí kroků k jejímu splácení, neboť o povinnosti vydat bezdůvodné obohacení musel vědět nejpozději od dojití žaloby do jeho dispoziční sféry, tj. ode dne 7. 7. 2022, kdy mu byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky obsahující návrh ve věci samé. Do dispoziční sféry adresáta došlý návrh ve věci samé je třeba dle ustálené rozhodovací praxe pokládat mj. za výzvu k plnění (i ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.). Jelikož zůstal žalovaný po celou dobu řízení nečinný, jeví se soudu nejen spravedlivým a plně vyvažujícím zájmy žalobkyně jako věřitelky a podnikatelky, jakož i žalovaného jako dlužníka a spotřebitele, ale také odpovídajícím citovaným závěrům Nejvyššího soudu, aby se žalovaný dostal do prodlení teprve až po uplynutí třídenní pariční lhůty od právní moci tohoto rozsudku.

16. Pro úplnost soud dodává, že by žalobkyně nemohla mít právo na úroky z prodlení za celou žádanou dobu též proto, že neprokázala, že žalovaný byl vyzván k zaplacení žalované částky. Splatnost bezdůvodného obohacení totiž nastává až na základě výzvy (§ 1958 odst. 2 o. z.), doručené do dispoziční sféry adresáta – hmotněprávní) jednání má totiž účinky až od dne dojití do dispoziční sféry adresáta, není-li stanoveno nebo ujednáno jinak (což v tomto případě není) – shodně např. HORÁK, P. Komentář k § 1958. In PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 2107 a 2108, marg. č. 12 a 13. Ačkoli k tomu byla žalobkyně vyzvána (č. l. 21), neprokázala, že žalovanému byla doručena výzva k vydání bezdůvodného obohacení, tedy že se výzva dostala do jeho dispoziční sféry. Žalobkyně pouze tvrdila a prokázala, že Právní předchůdkyně zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávek obsahující výzvu k zaplacení dlužné částky a žalobkyně předžalobní výzvu k plnění. Ustanovení § 573 o. z. nelze aplikovat, jelikož domněnka doby dojití se uplatní jen tehdy, pokud je prokázáno, že zásilka skutečně došla (arg.„ došlá zásilka“ v ustanovení § 573 o. z.), ale neví se, kdy – shodně BERAN, V. Komentář k § 573. In PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 634, marg. č. 1.

17. Náklady na mimosoudní vymáhání pohledávky nelze přiznat též proto, že žalobkyně nedoložila jejich oprávněnost, ale ani neprokázala jejich výši. Nelze vycházet z jakýchsi paušálních částek. V té souvislosti soud dodává, že se ve spotřebitelských věcech nelze dovolávat aplikace nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011 ze dne 16. 2. 2011. Žalobkyní citované předpisy se totiž nevztahují na poměry mezi spotřebiteli a podnikateli! K uvedenému soud ještě doplňuje, že se žalobkyně nedovolává aplikace pátého odstavce první strany smlouvy, obsahující ujednání o sankčních poplatcích spojených s výzvami a zesplatněním spotřebitelského úvěru. S ohledem na všechna smluvní ujednání a vzhledem k § 1813 věty první a § 1812 odst. 2 o. z. (a ve spojení s § 554 o. z.) dospěl soud k závěru, že zmíněné ujednání o sankčních poplatcích je zdánlivé, nepřihlíží se k němu, a proto ani nemá žádné právní účinky.

18. Na podkladě všech shora rozvedených skutečností soud žalobě vyhověl jen co žalobního žádání na zaplacení 10 400 Kč (výrok I.), jejichž poskytnutí žalovanému bylo v řízení bez pochybností prokázáno. Ve zbylém rozsahu, tj. co do žalobního žádání na zaplacení 802,61 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 766,41 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 151,31 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 202,61 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a částky ve výši 649,75 Kč soud žalobu zamítl (výrok II.).

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Z větší části úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, pročež žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl úspěšný více než z 50 %, jelikož žalobě bylo vyhověno jen v rozsahu uvedeném v předcházejícím bodě odůvodnění, tedy zcela zjevně v rozsahu nižším než 50 % celkem žalované částky. K tomu je třeba dodat, že se soud v souladu se závěry usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 23. 6. 2022, č. j. 75 Co 199/2022-87, v důsledku promítnutí ochrany spotřebitele a při zohlednění § 1, § 2 a § 6 o. s. ř. odchýlil od principu rozhodování o nákladech řízení při kumulaci nároku a za předmět řízení považoval jako celek jak požadavek na zaplacení jistiny s příslušenstvím, tak požadavek na zaplacení smluvní pokuty (tedy součet jinak samostatných peněžitých nároků).

20. Lhůta k zaplacení náhrady nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř., místo plnění pak bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.