109 C 3/2025

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní Mgr. Gabrielou Sedláčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 43 505,57 Kč s přísl.

I. Žaloba pro zaplacení 43 505,57 Kč s úrokem z prodlení z částky 43 506, 11 Kč ve výši 14,75 % ročně od 19. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 20 % ročně z částky 40 618,11 Kč od 19. 3. 2024 do 9. 4. 2024 a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 40 618,11 Kč od 10. 4 2024 do zaplacení, maximálně však za dobu, kdy celkový tento úrok za dobu do od 19. 3. 2024 dosáhne částky 140 205 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 2. 4. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 68 075 Kč z příslušenství. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru číslo , hodnota, . Na základě této smlouvy žalovanému poskytla úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem 67,04 % ročně. Úvěr měl být splacen v 36měsíčních splátkách po 3 707 Kč měsíčně, platných vždy k 10. dni v měsíci počínaje měsícem listopad 2022. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla prověřena na základě dokladů a informací od žalovaného, databází umožňující posouzení jeho úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o jeho příjmech, jeho prohlášení atd.). Z uvedeného bylo zjištěno, že jeho volné zdroje jsou dostatečné. Dále byla prověřována i historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě uvedených informací uvedených informací včetně dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek úvěru. Žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyni vzniklo i právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6 1. smlouvy se v celkové výši 998 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný se ocitl v prodlení o délce více než 30 dnů. Dále pak v důsledku prodlení žalovaného žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 1 000 Kč.

2. Na návrh žalobkyně byl Okresním soudem v Jičíně vydán dne 27. 5. 2025 platební rozkaz č. j. 109 C 3/2025–51. Proti uvedenému platebnímu rozkazu podal žalovaný včas odpor. V podaném odporu žalovaný uvádí, že s nárokem žalobkyně nesouhlasí. Je pravda, že si od žalobkyně půjčil částku ve výši 50 000 Kč a dále souhlasí i s tím, že žalobkyni uhradil částku 51 898 Kč. Dále uvádí, že se snažil s žalobkyní domluvit na menší splátkách z důvodu jeho špatné finanční situace. Avšak jakýkoliv pokus o domluvu byl neúspěšný. Uvádí, že úrok, který je uplatňován žalobkyní, je vysoký. Má za to, že by měla být smlouva zneplatněna z důvodu lichvy. Navrhuje, aby žalobkyni nebyla přiznána žádná náhrada nákladů řízení.

3. Následně vzala žalobkyně žalobu s částečně zpět, a to pro zaplacení částky 6 658 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 19. 3. 2024 do zaplacení. Dále pak pro částku 17 911,45 Kč s pro úrok ve výši 47,04 % ročně z částky 40 618,11 Kč od 19. 3. 2024 do 9. 4. 2024.

4. Usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 24. 6. 2025 č. j. 109 C 3/2025-59 byla rozhodnuto o částečném zastavení řízení dle zpětvzetí žalobkyně. Toto usnesení nabylo právní moci dne 10. 7. 2025.

5. Dne 4. 9. 2025 se konalo v této věci jednání. Žalovaný se k jednání nedostavil, ani se neomluvil.

6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, (č. l.42 spisu) bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě, které si strany sjednaly, že žalovanému žalobkyně poskytne úvěr ve výši 50 000 Kč. Tuto částku má žalovaný splatit v 36měsíčních splátkách po 3 707 Kč měsíčně. Sjednán byl i úrok ve výši 67,04 % ročně z dlužné částky. Tato smlouva je sjednána elektronicky, na dálku, je podepsána za žalovaného jedinečným kódem.

7. Z listiny nazvané Hodnocení klienta (č. l. 25 spisu) bylo zjištěno, že byly zjišťovány skutečnosti k analýze bonity klienta. Žalobkyně zjistila, že žalovaný je zaměstnán s příjmem 33 000 Kč čistého měsíčně. Jeho výdaje tvoří částka 4 620 Kč měsíčně k zabezpečení jeho životního minima, splátky , právnická osoba, . ve výši 2 896 Kč měsíčně, ve výši 4 752 Kč měsíčně na bydlení, ostatní výdaje jako doprava, kurzy, záliby apod. v výši 6 000 Kč měsíčně. Po odečtení výdajů tedy zbývá finanční rezerva 13 735 Kč měsíčně.

8. Z karty klienta (č. l. 34 spisu) bylo zjištěno, že žalovanému byly předepsány splátky úvěru ve výši 3 707 Kč měsíčně. Žalovaný nejprve úvěr splácel, poslední splátku provedl dne 27. 12. 2023. Zaplatil 14 splátek po 3 707 Kč, tedy celkem 51 898 Kč.

9. Z úřední činnosti soudu – informačního systému ISAS bylo zjištěno, že ve věci žalovaného je vedeno množství věcí, u kterých bylo zjištěno, že je žalovaná jakožto dlužník různých úvěrů. Ve věci vedené pod sp. zn. 7 C 235/2024 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . po ně požaduje zaplacení částky 18 155,39 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o úvěru, která byla mezi ní a žalovaným sjednána dne 18. 3. 2022. Ve věci vedené pod sp. zn. 3 C 230/2024 o návrhu na soudní prodej zástavy bylo zjištěno, že zástavní věřitel , právnická osoba, podala tento návrh proti žalovanému jako zástavnímu dlužníku. Ze smlouvy o poskytnutí hypotéčního úvěru, přiloženém k tomuto návrhu bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 18. 3. 2022 mezi touto banko a žalovaným. Banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 040 000 Kč, který měl žalovaný splácet ve splátkách po 13 718,93 Kč měsíčně.

10. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovaným postupovala s odbornou péčí a splnil svou povinnost posoudit schopnosti žalované úvěr řádně splácet. Žalobkyně měla posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, že zhodnotila informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalobkyně pak dále zjišťovala historii žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Následně byl provedený tzv. scoring tj. interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jenž vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku k tomu viz. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Soud má za to, že žalobkyně dostatečně nezjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně zjistila, že žalovaný má příjem v průměrné výši okolo 33 000 Kč čistého. Pokud jde o jeho výdaje, tak byly vyčísleny částkou 18 268 Kč. Žalobkyně kalkulovala s tím, že žalovaný má po jejich odečtení volně k dispozici částku 13 732 Kč. Soud zjistil, že žalovaný má u zdejšího soudu vedeno množství věcí, kde je žalován pro zaplacení svých dluhů. Významné jsou ty jeho závazky, které vznikly před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru s žalobkyní. Ve věci vedené pod sp. zn. 3 C 230/2024 bylo zjištěno, že byl podán na žalovaného jakožto zástavního dlužníka návrh na soudní prodej zástavy. Z hypoteční úvěrové smlouvy přiložené k tomuto návrhu bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel dne 18. 3. 2022 s věřitelem , právnická osoba, tuto smlouvu na základě které mu byl poskytnut hypotéční úvěr ve výši 3 040 000 Kč, který měl žalovaný splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 13 718,93 Kč. Žalobkyně uváděla, že nemá mnoho možností ke zjištění údajů o majetkových poměrech žalovaného. V tomto případě je však soud toho přesvědčení, že o tomto významném závazku žalovaného mohla žalobkyně vědět. Veřejně dostupný je Bankovní registr klientských informací (CBCB), jehož členem je i zmíněná , právnická osoba, ., odkud mohla žalobkyně údaje o úvěru žalovaného získat. Jak uvedeno výše, tak žalobkyně počítala s částkou, kterou má žalovaný k dispozici po odečtení jeho výdajů ve výši 13 732 Kč měsíčně. Jedná se tedy o přibližně stejnou částku, kterou měl žalovaný platit na svůj hypotéční úvěr. Již při tomto prostém odečtení je zcela zřejmé, že žalovaný po zaplacení svého stávajícího závazku nemá žádné prostředky na placení svých dalších případných dluhů. Pokud by žalobkyně k tomuto závazku přihlédla nemohla dojít k závěru o schopnosti žalovaného úvěr platit. Soud má za to, že žalobkyně při sjednávání úvěru nezjišťovala dostatečně potřebné skutečnosti, nevyčerpala možnost získat údaje o žalovaném z dostupné databáze. Svoji povinnost ve smyslu § 86 odst. 1 ZS zanedbala. Předmětnou úvěrovou smlouvu proto soud hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou.

16. Nárok žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému částku celkem ve výši 50 000 Kč. Žalovaný uhradil 51 898 Kč. Žalovaný tedy žalobkyni žádnou částku nedluží. Soud vzhledem k přijatým výše uvedeným závěrům žalobu shledal nedůvodnou a jako takovou ji zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků. Žalovaný byl ve věci úspěšný, nebylo však zjištěno, že by mu nějaké náklady vznikly, rozhodl soud, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.