109 C 6/2018

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem ulice a číslo , PSČ obec toho času Vazební věznice a ústav pro výkon zabezpečovací detence obec , ulice a číslo , anonymizována dvě slova , PSČ obec obec o náhradu škody na zdraví s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni bolestné 24.369 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z 24.369 Kč od 9. 6. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně v části, v níž se domáhala přisouzení bolestného ve výši o 1.298 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z 1.298 Kč od 9. 6. 2019 do zaplacení vyšší, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ztížení společenského uplatnění 722.771 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z 450.000 Kč od 9. 6. 2019 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 9, 75% p.a. z 272.771 Kč od 7. 12. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na ztrátě na výdělku za dobu pracovní neschopnosti od 23. 10. 2014 do 6. 2. 2016 ve výši 67.855 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z 67.855 Kč od 9. 6. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na ztrátě na výdělku za dobu po skončení pracovní neschopnosti od 7. 2. 2016 do 28. 2. 2022 částku 294.416 Kč s úrokem z prodlení 9% p.a. z částky 171.440 Kč od 9. 6. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení 7,25 % p.a. z částky 95.712 Kč od 31. 7. 2020 Kč do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen od 1. 3. 2022 do budoucna platit žalobkyni peněžitý důchod 4.472 Kč měsíčně, a to vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem březnem 2022.

VII. Řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném náhradu ztráty na výdělku za měsíce listopad 2020 a prosinec 2020 ve výši 9.674 Kč se zastavuje.

VIII. Žaloba žalobkyně v části, v níž se domáhala přisouzení další náhrady za ztrátu na výdělku za dobu od 1. 7. 2020 do 28. 2. 2022 ve výši 74.118 Kč a úroku z prodlení ve výši 7,25 % p.a. z částky 171.440 Kč od 31. 7. 2020 do zaplacení, jakož i v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost od 1. 3. 2022 do budoucna platit žalobkyni peněžitý důchod ve výši o 969 Kč měsíčně vyšší, se zamítá.

IX. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Jičíně soudní poplatek 68.928,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku

X. Žalovaný je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu v Jičíně náklady řízení 7.250 Kč a na náhradě hotových výdajů zástupce žalobkyně a na jeho odměně za zastupování za 75.165,20 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

XI. Česká republika Okresní soud v Jičíně je povinna zaplatit ustanovenému zástupci žalobkyně 75.165,20 Kč.

1. Žalobkyně se u soudu domáhala rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit ji nejprve 714.967,99 Kč s úrokem z prodlení. Tvrdila, že dle pracovní smlouvy ze dne 16. 9. 2014 vykonávala pro svého zaměstnavatele, [právnická osoba], s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa], práci na pozici barman – obsluha baru. Pracovní poměr žalobkyně vznikl dne 16. 9. 2014 a místem výkonu její práce byla provozovna [příjmení] [příjmení] [příjmení] 21 na adrese [adresa žalobkyně]. Dne 2. 10. 2014 byla žalobkyně ve výše uvedené provozovně napadena žalovaným a násilím uzamčena v úklidové místnosti, zatímco žalovaný odcizil tzv. kasírtašku s hotovostí 6.673 Kč a další hotovost ve výši 15.927 Kč. Za tento skutek, v němž byl shledán zvlášť závažný zločin loupeže podle ustanovení § 173 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku, jakož i za další trestnou činnost, byl žalovaný odsouzen rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn [spisová značka] ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně při napadení utrpěla vymknutí krční páteře, kontuzi levého kyčelního i kolenního kloubu a povrchové poranění levého bérce, v důsledku popsaného napadení se u žalobkyně vyvinula posttraumatická stresová porucha přizpůsobení s úzkostně depresivními stavy, která zapřičiňuje vážnou duševní poruchu a žalobkyni výrazným způsobem omezuje a snižuje podstatně kvalitu jejího života. Žalobkyně byla v pracovní neschopnosti v době od 23. 10. 2014 do 6. 2. 2016 a následně jí byl přiznán invalidní důchod ve výši 5.999 Kč měsíčně, neboť dle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Jičín ze dne 21. 1. 2016 je žalobkyně od 4. 1. 2016 invalidní pro invaliditu druhého stupně. Žalobkyni v důsledku pracovní neschopnosti a následné invalidity na výdělku ušla částka v celkové výši 239.295 Kč. Poranění, která žalobkyně činem žalovaného utrpěla, byla dle Metodiky Nejvyššího soudu ohodnocena 97 body, žalobkyně proto požaduje na žalovaném bolestné 25.672,99 Kč a dalších 450.000 Kč za ztížení společenského uplatnění. V průběhu řízení žalobkyně rozšířila uplatněný nárok na ztrátu na výdělku po přiznání invalidity o 95.715 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 8. 7. 2020 do zaplacení, když navíc rozšířila období, za něž tuto náhradu požaduje do konce června 2020. Pro období od 1. 7. 2020 požadovala nově žalobkyně, aby jí žalovaný nahrazoval újmu měsíčně částkou 5.441 Kč měsíčně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na svoji obranu nic neuplatil.

3. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 9. 12. 2019 č.j. 109 C 6/2018-78 byla žaloba žalobkyně zamítnuta, neboť soud shledával odpovědným za újmu, kterou žalobkyně utrpěla, jejího zaměstnavatele a dovozoval, že žalovaný, ač fakticky do tělesné integrity zasáhl, tuto odpovědnost přímo vůči žalobkyni nemá a není ve sporu pasivně nelegitimován. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 4. 2020 č.j. 19 Co 62/2020-106 byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Vytkl okresnímu soudu, že jeho právní hodnocení je však neúplné, a tudíž nesprávné. Pracovněprávní odpovědnost zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci pracovním úrazem nevylučuje občanskoprávní odpovědnost jiného subjektu za škodu z téže škodné události. Sama možnost uplatnění nároku na náhradu škody proti zaměstnavateli, u něhož je poškozený v pracovním poměru, podle ustanovení zákoníku práce o odškodnění pracovního úrazu, nebrání tomu, aby poškozený úspěšně uplatnil nárok na náhradu škody proti jinému odpovědnému subjektu podle ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu. Jsou-li splněny předpoklady jak odpovědnostní skutkové podstaty podle zákoníku práce, tak odpovědnostní skutkové podstaty podle občanského zákoníku, mohou být nároky na náhradu škody úspěšně uplatněny poškozeným vůči tomu odpovědnému subjektu, který si poškozený vybere, s tím, že odpovědnost jednoho subjektu nevylučuje odpovědnost druhého subjektu. Odvolací soud proto uložil soudu prvého stupně provést důkazy navržené žalobkyní k prokázání jejích skutkových tvrzení a poté jím zjištěný skutkový stav posoudit podle příslušných ustanovení o. z. o odpovědnosti za újmu na zdraví.

4. V další části řízení okresní soud provedl dokazování a shrnuje:

5. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] je prokázáno, že žalovaný byl mimo jiné uznán vinným tím, že dne 2. 10. 2014 kolem 4:56 hodin v [obec] v herně [příjmení] [jméno] 21 v ulici [ulice a číslo] po odchodu ostatních hostů, v úmyslu užít násilí proti obsluze herny a zmocnit se peněz, povolil na WC šroubení přívodu vody tak, aby voda tekla na zem a poté na tuto skutečnost upozornil obsluhující žalobkyni. Tuto, když si z úklidové místnosti brala pomůcky k uklizení vyteklé vody, prudce strčil do zad, odhodil ji do úklidové místnosti a zamkl za ní dveře. Poté v herně vzal její kasírtašku s částkou 6.673 Kč a další finanční hotovost ve výši 15.926 Kč, čímž žalobkyni způsobil věcnou škodu ve výši 200 Kč a provozovateli herny škodu ve výši 22.799 Kč. Následkem útoku žalovaného se u žalobkyně rozvinula posttraumatická porucha přizpůsobení - protrahovaná úzkostně depresivní reakce, která je dle znalce vážnou, déletrvající duševní poruchou závažným způsobem snižující kvalitu života poškozené. V tomto skutku byl shledán zločin loupeže dle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a žalovaný byl za něj a za další souběžně spáchanou trestnou činnost k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let nepodmíněně se zařazením do věznice s dozorem. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp.zn. [spisová značka] bylo odvolání žalovaného proti rozsudku krajského soudu zamítnuto a prvostupňový rozsudek tak nabyl dne 1. 9. 2015 právní moci. O náhradě újmy způsobené žalobkyni se v řízení nejednalo.

6. Spisem Okresního soudu v Jičíně sp.zn. 7C 74/2017 je prokázáno, že žalobkyně se domáhala v podstatě týchž nároků, byť vyčíslených pouze ke dni 31. 10. 2016, proti svému zaměstnavateli, společnosti [právnická osoba] jako odškodnění pracovního úrazu. Rozsudkem pro uznání Okresního soudu v Jičíně ze dne 20. 6. 2017 č.j. 7 C 74/2017-29 bylo uvedené společnosti jako žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 599.135 Kč spolu s 8,05 % p.a. úrokem z prodlení od 11. 11. 2016 do zaplacení z částky 579.525 Kč a spolu s 8,05 % p.a. úrokem z prodlení od 9. 5. 2017 do zaplacení z částky 19.610 Kč, to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne 15. 7. 2017. Dle žalobkyně nebyly nároky, jež jí byly v uvedené věci přisouzeny, zaměstnavatelem dosud ani částečně uhrazeny. Žalovaná byla kontaktována policií ČR, která pátrá po statutárních představitelích bývalého zaměstnavatele, z čehož usuzuje, že tito budou podrobeni trestnímu řízení, což podporuje její názor, že její bývalý zaměstnavatel její nároky neuspokojí.

7. Pracovní smlouvou ze dne 16. 9. 2014 je prokázáno, že mezi žalobkyní a jejím zaměstnavatelem [právnická osoba] vznikl pracovněprávní vztah, na jehož základě žalobkyně od 16. 9. 2014 nastoupila u žalované zaměstnání jako barmanka – obsluha baru v [příjmení] [příjmení] [příjmení] 21 na adrese [adresa žalobkyně]. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou se zkušební dobou tří měsíců, pracovní doba měla činit 40 hodin týdně s rozvržení, rovnoměrně do pětidenního pracovního týdne. V čl. 5 bylo dohodnuto, že za vykonanou práci žalobkyni přísluší mzda ve výši 9.921 Kč brutto.

8. Posudek o invaliditě č.j. LPS/2016/7 vyhotovený [anonymizováno] [jméno] [příjmení] prokazuje, že u žalobkyně byla zjištěna těžká posttraumatická stresovou porucha u predisponované osobnosti, emočně nestabilní porucha osobnosti. Jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a v jeho důsledku poklesla pracovní schopnosti žalobkyně o 55 % v souvislosti s pracovním úrazem z 1. 10. 2014. Žalobkyně byla shledána osobu invalidní s vznikem invalidity II. stupně dnem 4. 1. 2016.

9. Rozhodnutí [obec] správy sociálního zabezpečení v [obec] ze dne 19. 4. 2016 je prokázáno, že žalobkyně byla dnem 4. 1. 2016 uznána invalidní pro invaliditu druhého stupně, vzniklou následkem pracovního úrazu a s účinností od 7. 2. 2016 ji byl přiznán invalidní důchod ve výši 5.999 Kč měsíčně.

10. Rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti, vystaveným [anonymizováno] [příjmení], je prokázáno, že pracovní neschopnost žalobkyně trvala v době od 23. 10. 2014 do 6. 2. 2016 O tomtéž svědčí potvrzení zaměstnavatele žalobkyně ze dne 23. 3. 2016.

11. Potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení Jičín o vyplacených dávkách nemocenského pojištění ze dne 5. 10. 2016 prokazuje výši dávek nemocenského pojištění za dobu trvání pracovní neschopnosti žalobkyně. Za dobu od 6. 11. 2014 do 31. 12. 2014 bylo žalobkyni vyplaceno 10.528 Kč, a dále za leden 2015 částka 5.828 Kč, za únor 2015 částka 5.264 Kč, za březen 2015 částka 5.828 Kč, za duben a květen 2015 částka 11.468 Kč, za červen 2015 částka 5.640 Kč, za červenec a srpen 2015 částka vždy 5.828 Kč, za září 2015 částka 5.640 Kč, za říjen 2015 částka 55.828 Kč, za listopad a prosinec 2015 částka 11.468 Kč, za leden 2016 částka 5.828 Kč a za dobu od 1. 2. 2016 do 6. 2. 2016 1.128 Kč Celkem bylo žalobkyni za dobu její pracovní neschopnosti vyplaceno na dávkách nemocenského pojištění 86.104 Kč.

12. Výpisy z účtu žalobkyně za měsíce červenec a srpen 2015 dokládají vyplacení nemocenských dávek žalobkyni.

13. Posouzením zdravotního stavu žalobkyně pro žádost o výplatu nemocenské po uplynutí podpůrčí doby je prokázáno, že zdravotní stav žalobkyně byl shledán odůvodňujícím výplatu nemocenských dávek po uplynutí podpůrčí doby, tj. od 7. 11. 2015 do 6. 2. 2016.

14. Z lékařské zprávy Oblastní nemocnice [obec], psychiatrické ambulance ze dne 4. 2. 2016 je zřejmé, že žalobkyně je v psychiatrické péči od 17. 12. 2014 s diagnózou posttraumatická stresová porucha a emočně nestabilní porucha osobnosti, předpoklad léčby je i několik let.

15. Lékařský posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 9. 9. 2016 prokazuje, že lékař ohodnotil bolestné v souvislosti s pracovním úrazem žalobkyně 110 body (distorze krční páteře 20 bodů, kontuze levého kyčle 40 bodů, kontuze levého kolene 50 bodů) a ztížení společenského uplatnění [číslo] body (duševní poruchy těžkého stupně).

16. Žalobkyně předložila výpočet ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po jejím skončení z 31. 3. 2017. Žalobkyně v něm vychází z dohodnuté měsíční mzdy 9.921 Kč hrubého, z něho vypočetla průměrnou hrubou hodinou mzdu 57,04 Kč. Za období od 23. 10. 2014 do 5. 11. 2014 s přihlédnutím k vyplaceným dávkám nemocenského žalobkyně v důsledku nemoci na výdělku ztratila 2.782 Kč a za dobu od 6. 11. 2014 do 6. 2. 2016 dalších 65.073 Kč, takže za celé období pracovní neschopnosti od 23. 10. 2014 do 6. 2. 2016 žalobkyně na výdělku ztratila 67.855 Kč. Výpočet žalobkyně soud přezkoumal, pokládá jej za správný a nemá proti němu žádné výhrady.

17. Žalobkyně jako účastnice řízení, i když ji vzpomínky na skutek žalovaného činí těžkosti, popsala, jak ji žalovaný 2. 10. 2014 na pracovišti napadl, strčil do ní a odhodil ji do úklidové místnosti, přičemž utrpěla poranění kyčle, bérce, kolene a krční páteře. Tato zranění byla bolestivá zhruba 2 měsíce a poté se bolest vytratila. V souvislosti s poraněním krční páteře, se ji začaly v uších ozývat pískavé zvuky. Byla opakovaně vyšetřována, dostávala léky, ale úpravě nedošlo. I v současné době pískání v hlavě stále slyší, jde o nepřetržitý pískot ve vysokém tónu, někdy se stává, že jej přestane vnímat, ale většinu doby je to pro ni nepříjemné. Ostatní zranění se vyléčila bez jakýchkoliv dalších následků. Po útoku žalovaného ji zaměstnavatel nutil, aby chodila dále do zaměstnání, to zvládla asi 3 týdny, a protože ji nebylo psychicky dobře, nastoupila pak pracovní neschopnost. Chodila k obvodnímu lékaři [anonymizováno] [příjmení], na doporučení navštívila psychiatra, pak začala docházet pravidelně na psychiatrii do [obec] k MUDr. [příjmení]. Ta ji několikrát nabízela hospitalizaci na lůžkovém oddělení, žalobkyně to ale vždy odmítla, protože je přesvědčena, že by se její zdravotní stav tam zhoršil. I když došlo od r. 2014 k úpravě jejího stavu, stále to není dobré. Stále se ji vrací úzkosti, špatně spí, protože mívá děsivé sny. I když brala léky, k žádné nápravě nedošlo. Má velké problémy pohybovat se mezi více lidmi, pociťuje strach, zejména v situacích, když někdo stojí za ní. Pokoušela se najít zaměstnání, ale ukázalo se to téměř nemožným. Vadí ji kontakt s lidmi, pociťuje velké napětí při plnění pracovních povinností a dostavuje se stres s depresemi, které ji zcela brání, aby do práce chodila dlouhodobě. Má ostatně problémy s tím, aby vyšla jen z domu, a pokud má zrovna deprese, nevychází vůbec. Když je v lepším stavu, dojede si na kole nakoupit a zpátky, někdy jde s dcerou na procházku, ale to jen do přírody. Vůbec není myslitelné, že by šla např. na trh, do kina nebo do divadla, protože přítomnost jiných lidí ji nahání strach. I když bere léky, vrací se ji deprese a vyvolány jsou různými podněty. Obvykle nastoupí jednou za měsíc až dva a trvají asi 10 dnů. V těchto stavech není schopna vstát z postele, o něco se postarat, může jenom ležet, uleví se ji až po odeznění. V důsledku těchto stavů není schopna se starat o svoji 13 letou dceru, která je proto trvale u jejich rodičů, kteří se o ni starají. S dcerou se pouze navštěvují. O domácnost je schopna se postarat, ale pokud má deprese, takto nezvládne. Bydlí sama, stýká se pouze s jednou známou, která ji v případě potřeby pomůže, např. přinese jídlo apod. Bývá to tak, že ji zavolá a zjišťuje, jak na tom žalobkyně je, zda něco nepotřebuje a podle toho se zařídí. Pro žalobkyni je obtížné napadení žalovaného si připomínat, za nepříjemnou situaci pokládala i svůj výslech, pociťovala nervozitu, byla plačtivá a rozrušená, obtížně se vyjadřovala, i když žalovaný nebyl v den jejího výslechu u soudního jednání přítomen. Žalobkyně uvedla, že pokud se ji připomíná celá záležitost s žalovaným, vrací se ji úzkosti, má sevřený hrudník a špatně dýchá. Když musí o této záležitosti uvažovat, není ji dobře, mívá závratě, zejména při změně polohy. Své onemocnění žalobkyně pokládá i za důvod ukončení svého partnerského vztahu.

18. Žalobkyně dle své výpovědi je nejraději sama doma anebo má ráda, když přijde dcera. Dceru vychovávala prakticky od počátku sama. Čtyři roky byla na mateřské dovolené, potom nastoupila do zaměstnání, kde trávila hodně času, takže ji s péčí o dceru začali pomáhat její rodiče. V současné době je dcera stále u nich a žalobkyni jen navštěvuje. Žalobkyně nemá zájem o cestování, zřejmě by zvládla dojet autobusem např. do [obec], ale určitě ne sama. Má řidičský průkaz, nemá ale auto, řídit by si netroufala. Dříve se občas zabývala ručními pracemi, to teď nedělá, protože ji to nebaví. Počítač nemá, má jenom mobilní telefon s připojením na internet, občas se koukne na facebook, ale žádné příspěvky tam nedává, pouze komunikuje s dcerou. Celý život pracovala jako servírka nebo byla zaměstnána v kuchyni. V práci trávila hodně času a volna měla málo, ale měla to ráda, byla ráda mezi lidmi, což se změnilo. Na psychiatrii [anonymizováno] [příjmení] chodí zpravidla jednou za měsíc až za dva, pokud se stav zhorší, zatelefonuje ji a jde na zvláštní návštěvu. Jiné lékaře prakticky nenavštěvuje. Dlouhodobě bere léky: Pragiola, Qstax, Mirtazapin, Rivotril, Nolpaza, Magnezium, na bolesti hlavy, kterými často trpí, si bere Brufen, nepoužívá žádné zdravotní pomůcky. Do budoucna by si žalobkyně velmi přála, aby se ji podařilo nalézt nějaké zaměstnání, které by mohla vykonávat, protože to by ji to také umožnilo, aby dcera mohla být u ní.

19. Na návrh žalobkyně nechal soud vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Za tímto účelem ustanovil k podání posudku soudní znalkyni [celé jméno znalkyně], které uložil, aby po prostudování soudního spisu, zdravotnické dokumentace žalobkyně a po osobním vyšetření žalobkyně určila podle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (Rc 63/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu) výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění, jež žalobkyně utrpěla v důsledku fyzického napadení žalovaným dne 2. 10. 2014 v provozovně [příjmení] [příjmení] [příjmení] 21 v ulici [ulice a číslo] v [obec]. Znaleckým posudkem [číslo] 2021, podaným ustanovenou znalkyní, je prokázáno, že žalobkyně trpí posttraumatickou stresovou poruchu a tato nemoc se u ní rozvinula poté, co byla 2. 10. 2014 napadena žalovaným. V minulosti se léčila psychiatricky ambulantně, ale pouze krátce pro reaktivní stav v tíživé životní situaci, poté co zůstala sama s dcerou. V době před napadením se již psychiatricky neléčila, neužívala žádná psychofarmaka. Byla sociálně dobře adaptována, docházela do zaměstnání a starala se o nezletilou dceru. V důsledku napadení utrpěla distorzi krční páteře a kontuzi levého kyčelního i kolenního kloubu a exkoriaci na levém bérci. Psychiatrickou péči žalobkyně vyhledala na doporučení praktického lékaře 17. 12. 2014. Trpěla příznaky posttraumatické stresové poruchy, jako je znovuprožívání traumatu v podobě nočních můr a flashbacků, výrazně intrapsychické tenze a silné úlekové reakce, narušení pozornosti. Byla přítomna pokleslá nálada, emoční labilita, narušení vůle. Vyhýbavé chování se manifestovalo v podobě sociálního stažení, vyhýbání se sociálním kontaktům, neschopnost pobývat na místě, kde k napadení došlo. Žalobkyně byla medikována kombinací antidepresiva Mirtazapin, a anxiolytika clonazepam (Rovotril). [příjmení] přetrvávaly, byly příčinou nuceného přerušení těhotenství, neboť v její psychické situaci by péči o další dítě nezvládla. Omezila i sociální kontakty, ven vycházela maskovaná kšiltovkou černými brýlemi, pohybovala se po městě pomocí jízdního kola. Do medikace jí bylo přidán peregabalin (lék Pragiola), ke snížení projevů úzkosti. V dalším průběhu léčení se příznaky posttraumatické stresové poruchy lehce zmírnily, žalobkyně se snažila začlenit do běžného života, nicméně s obtížemi. Její původní práceschopnost se již neobnovila. Učinila několik pracovních pokusů, avšak vzhledem k sociálním úzkostem a problémům v interakci s ostatními spolupracovníky, narušené schopnosti odolávat stresu a dostát nárokům na ní kladeným opakovaně selhávala. Před napadením byla schopna pracovat bez omezení a v poměrně náročném zaměstnání, kde musela samostatně obsluhovat hernu, včetně podnapilých zákazníků. V lednu 2016 jí byla z psychiatrické indikace přiznána invalidita druhého stupně a v době znaleckého vyšetření byla zaměstnána jako obsluha vrátnice, kde pracovala na 11 dvanáctihodinových směn měsíčně. Příznaky posttraumatické stresové poruchy přispěly k tomu, že žalobkyně nebyla schopna se plně postarat o potřeby nezletilé dcery, která byla svěřena do péče její matky. Omezení práceschopnosti pak mělo za důsledek finanční problémy, včetně neschopnosti splácet dluhy. Nepříznivá finanční situace nedovolala žalobkyni se osamostatnit ani v případě závažných partnerských neshod, a to i v době, kdy byla opakovaně fyzicky partnerem napadena. V tomto období se prohloubily příznaky posttraumatické stresové poruchy, následně se žalobkyně osamostatnila a žije s partnerem odděleně. Narušeny jsou i vztahy v její původní rodině, tj. vztah s matkou a sestrou, k neshodám přispívá nepochybně i nepochopení diagnózy a omezení z ní pro žalobkyni vyplývajících, jako důsledku proběhlého traumatu. Žalobkyně prožívá změnu svojí povahy ve smyslu sociálního stažení, zvýšené sociální úzkosti a ostražitosti jako něco, co jí dále v životě limituje ve vztahu s lidmi, kterým nedůvěřuje a bojí se jich. Je snížena její sociální adaptabilita a schopnost řešit neočekávané životní obtíže, jak svoje, tak i pomoci druhým. Vyhýbá se interakcím s neznámými lidmi především s muži, je nedůvěřivá. Sociální nejistotou, ostražitostí a úzkostmi jsou narušeny i volnočasové aktivity a zájmy, žalobkyně není schopna se plně zapojit do společenského života, kde by byla vystavena kontaktu s množstvím lidí. Žalobkyně se potýká s poruchami nálady ve smyslu pokleslé nálady, emoční labilitou a plačtivostí. Má pocity snížené energie a zvýšené únavnosti, nechutenství, nevůlí do aktivit, poruchy koncentrace. Prognózu dle znalkyně do budoucnosti nelze stanovit, za dobu ustálení zdravotního stavu znalkyně stanovila ustálení psychického stavu ke dni, kdy byla žalobkyni přiznána invalidita druhého stupně, tj. ke dni 4. 1. 2016. V případě žalobkyně lze stanovit, že v porovnání se stavem před napadením přetrvávají příznaky posttraumatické stresové poruchy středně těžké intenzity, které narušují kvalitu jejího života, a to i přes trvale užívanou antidepresivní anxiolytickou medikaci. Znalkyně posoudila zranění, které utrpěla žalobkyně při napadení žalovaným a dospěla k závěru, že celkový počet bodů bolestného dle Metodiky Nejvyššího soudu je 97 bodů (za vymknutí krční páteře potkat-jednostranná luxace bez zlomeniny 70 bodů, za kontuzi levého kyčelního kloubu 15 bodů, za kontuzi levého kolenního kloubu 10 bodů a za povrchní zranění na levém bérci 2 body). Hodnota bodu je odvozena od 1 % hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházejícího roku, v němž vznikla bolest, tj. hodnota jednoho bodu je 251,28 Kč, bolestné celkem činí 24 364 Kč. S přihlédnutím ke zjištěním, které znalkyně učinila o aktuálním ustáleném zdravotním stavu žalobkyně, pak dále vypočetla výši ztížení společenského uplatnění ve výši 722.771 Kč s tím, že nebyl uplatněn žádný modifikační koeficient.

20. Proti znaleckému posudku nebyly vzneseny žádné námitky. Znalkyně v posudku podrobně rozebrala svá zjištění, jasně vysvětlila, jakými úvahami byla při formulování závěrů posudku vedena, závěry jsou jasné a nebyly nijak zpochybněny. Znalkyně postupovala při určení výše nemateriální újmy v souladu s metodikou Nejvyššího soudu. Pokud jde o náhradu za bolest, metodika obsahuje přehled jednotlivých poškození zdraví (bolestivých stavů) a jim přiřazuje počty bodů. Hodnota jednoho bodu je vyjádřena jako jedno procento hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok. Vznikl-li nárok v roce 2015, činí hodnota bodu 256,86 Kč. Při určení výše nemajetkové újmy za ztížení společenského uplatnění znalkyně rovněž postupovala rovněž v souladu s metodikou, jež vychází z tzv. Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF), která je zaměřena na posouzení funkčních schopností (míry jeho začlenění do života, schopnosti pracovat, sportovat apod.) vypovídající zároveň o kvalitě jeho života. Soud znalecký posudek hodnotí jako úplný, odborně fundovaný a spolehlivý podklad, z něhož při svém rozhodování může vycházet. Upřesnil výši bolestného i ztížení společenského uplatnění oproti žalobkyní předložené zprávě [anonymizováno] [příjmení], která je velmi stručná a prakticky neodůvodněná a k níž při rozhodování soud přihlížet nemohl.

21. Zprávou [obec] správy sociálního zabezpečení v [obec] dne 21. 9. 2021 je prokázáno, že žalobkyni byl přiznán od 7. 2. 2016 invalidní důchod druhého stupně ve výši 5.999 Kč. V roce 2017 ji náležel invalidní důchod ve výši 6.188 Kč, v roce 2018 ve výši 6.466 Kč, v roce 2019 ve výši 7.165 Kč, v roce 2020 ve výši 7.739 Kč, v roce 2021 ve výši 8.101 Kč. Zpráva téže instituce z 22. 2. 2022 prokazuje, že v tomto roce invalidní důchod činí 8.811 Kč.

22. V průběhu řízení v závěru roku 2020 se žalobkyni podařilo uzavřít dohodu o provedení práce se třemi společnostmi, kdy za zcela výjimečných podmínek, které s ohledem na její stav výkon práce umožňovaly, začala pracovat jako ostraha objektu. Od ledna 2021 pak pracovala na této pozici na základě pracovní smlouvy uzavřené do 31. 1. 2022. Od 4. 11. 2021 byla ale žalobkyně v pracovní neschopnosti vzhledem k návratu onemocnění, jímž od napadení žalovaným stále trpí, a do skončení pracovního poměru již do zaměstnání nenastoupila.

23. Výplatnicemi mezd, vystavenými žalobkyni společností [právnická osoba] je prokázáno, že v listopadu 2020 žalobkyně dosáhla hrubého výdělku 6.391 Kč, v prosinci 2020 pak 9.969 Kč, v lednu 2021 ji bylo vyplaceno [číslo], Kč, v únoru 5.989 Kč, březnu 9.815 Kč, v dubnu 13.601 Kč, v květnu 13.485 Kč, v červnu 13.679 Kč, v červenci 14.668 Kč, srpnu 13.941 Kč a září 13.628 Kč. Výplatnicemi mezd, vystavení žalobkyni společností [právnická osoba] je prokázáno, že v prosinci 2020 ji byl vyplacen hrubý výdělek ve výši 6.478 Kč, v lednu 2021 výdělek 2.987 Kč, v dubnu 2.172 Kč a v květnu 2021 částka 1.086 Kč. Poštovními poukázkami je pak dále prokázáno, že žalobkyně měla příjem od [právnická osoba] a to v lednu 2021 ve výši 2.743 Kč, a dubnu 2021 ve výši 2.449 Kč. 24. [právnická osoba] z 21. 12. 2021 a z 16. 2. 2022 je prokázáno, že příjem žalobkyně v říjnu 2021 činil 11.790 Kč čistého, tj. [číslo] hrubého, v listopadu 1.083 Kč čistého, tj. 1274 Kč hrubého, dále ji byla vyplacena náhrada mzdy za nemoc 2.767 Kč. Pak již žalobkyně žádného pracovního příjmu nedosáhla.

25. Potvrzením OSSZ Jičín z 17. 2. 2022 je prokázáno, že žalobkyni byly vyplaceny dávky nemocenského pojištění za dobu od 18. 11. 2021 do 30. 11. 2021 v částce 3.068 Kč, za dobu od 1. 12. 2021 do 31. 12. 2021 ve výši 7.960 Kč a za dobu od 1. 1. 2022 do 31. 1. 2022 ve výši 8.725 Kč.

26. Přehledem průměrné hrubé měsíční mzdy podle odvětví, zveřejněným Český statistickým úřadem ([webová adresa]) pro odvětví ubytování, stravování a pohostinství je prokázáno, že průměrná hrubá měsíční mzda za rok 2016 činila 15.701 Kč, za rok 2017 činila 17.480 Kč, za rok 2018 činila 19.272 Kč, za rok 2019 pak 20.934 Kč, za rok 2020 klesla na 19.904 Kč a v prvých třech čtvrtletích roku 2021 činila 21.088 Kč. Údaje za čtvrtou čtvrtinu roku 2021 a rok 2022 nejsou ještě známy.

27. Zprávou lékařky MUDr. [příjmení] z 16. 2. 2022 je prokázáno, že pracovní neschopnost byla dne 4. 11. 2021 žalobkyni vystavena pro znovupropuknutí depresivních a úzkostných stavů v souvislosti s problémy v zaměstnání.

28. Dle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

29. Dle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Dle § 2951 odst. 2 o.z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

30. Dle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

31. Podle § 2962 odst. 1 o. z., náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

32. Podle § 2963 odst. 1 věta prvá o. z., po skončení pracovní neschopnosti, případně při invaliditě, nahradí škůdce poškozenému jeho ztrátu peněžitým důchodem, který se stanoví vzhledem k rozdílu mezi výdělkem, jakého poškozený dosahoval před vznikem újmy, a výdělkem dosahovaným po skončení pracovní neschopnosti s přičtením případného invalidního důchodu podle jiného právního předpisu.

33. Ze shora cit. ustanovení zákona vyplývá, že povinnost k náhradě újmy může být škůdci uložena tehdy, je-li prokázáno, že byl spáchán a) protiprávní čin, čili došlo k porušení právní povinnosti jíž je zasaženo do absolutního práva poškozeného, že vznikla b) škoda, přičemž současně je dána c) příčinná souvislost mezi protiprávním činem a škodou. Břemeno důkazu o existenci těchto předpokladů tíží ve sporu žalobce, zatímco existence poslední podmínky, d) zavinění, je ve formě nedbalosti zákonem předpokládána (§ 2911 o. z.) a je na žalovaném, aby v řízení prokázal opak.

34. V dané je věci je nepochybné, že napadení žalobkyně dne 2. 10. 2014 žalovaným bylo předmětem trestního řízení, v jehož průběhu bylo jednoznačně prokázáno, že se skutek, tak jak jej žalobkyně popisovala i v tomto řízení, stal, že naplnil znaky trestného činu a že jej úmyslně spáchal žalovaný.

35. Podle § 135 odst. 1 věta do středníku, o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu.

36. Vzhledem k uvedenému, aniž by soud o těchto skutečnostech musel provádět vlastní dokazování, převzal závěry trestního rozhodnutí a vychází nadále z toho, že se žalovaný dopustil úmyslného protiprávního činu proti fyzické integritě a osobní svobodě žalobkyně a že tedy svým protiprávním jednáním zasáhl do jejích absolutních práv na život, zdraví a osobní svobodu. V řízení bylo žalobkyní prokázáno, že utrpěla újmu jednak tím, trpěla bolestí, jednak tím, že dlouhodobě a velmi významně v negativním směru změnila kvalita jejího života, rozvinula se u ní posttraumatická stresová porucha se četnými obtěžujícími projevy dlouhodobého charakteru, které poznamenaly budoucnost žalobkyně po stránce zdravotní, také v oblasti rodinného i společenského života, vedly k její částečné invaliditě a vyřadily ji z možnosti plnohodnotně se pracovně realizovat a samostatně vychovávat své dítě. Snížil se příjem žalobkyně jak v době, kdy byla v pracovní neschopnosti tak i po té, co byla uznána částečně invalidní a kdy ji byl přiznán invalidní důchod. V průběhu řízení, zejména vypracovaným znaleckým posudkem se podařilo žalobkyni prokázat výši nemajetkové újmy, tedy bolestného 24.374 Kč a ztížení společenského uplatnění 722.771 Kč. Soud proto rozhodl, že se žalobkyně oba nároky v uvedené výši přiznávají, a to s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od doručení žaloby, žalovanému do zaplacení, jak žalobkyně požadovala. V části, v níž se žalobkyně domáhala přisouzení bolestného ve výši o 1.298 Kč vyšší s příslušenstvím, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

37. Pokud jde o ztrátu na výdělku žalobkyně za dobu pracovní neschopnosti tj. od 23. 10. 2014 do 6. 2. 2016 vychází soud z přezkoumaného správného výpočtu žalobkyně, jak byl výše popsán a ze shora cit. zákonného ustanovení (§ 2962 o. z.) a přiznává žalobkyni právo na to, aby ji žalovaný zaplatil 67.855 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně od doručení žaloby žalovanému, tj. od 9. 6. 2019, do zaplacení.

38. Pokud jde o ztrátu na výdělku žalobkyně po skončení pracovní neschopnosti tj. od 7. 2. 2016 doposud vychází soud z porovnání mzdy, kterou by žalobkyně ve svém zaměstnání nebýt protiprávního jednání žalovaného dosahovala, valorizované v závislosti na změnách průměrných mezd v odvětví ubytování, stravování a pohostinství, uváděných Českým statistickým úřadem se všemi skutečnými příjmy, které žalobkyně od 7. 2. 2016 doposud dosáhla a shrnuje:

39. Od března 2016 do prosince 2016 pobírala žalobkyně invalidní důchod ve výši 5.999 Kč měsíčně. Mzda žalobkyně před vznikem škody ve výši 9.921 Kč, rozdíl mezi mzdou žalobkyně (9.921 Kč) a invalidním důchodem žalobkyně (5.999 Kč) tak v období od března 2016 do prosince 2016 činil 3.922 Kč měsíčně. Za období od března 2016 do prosince 2016 (10 měsíců) tedy ztráta na výdělku žalobkyně činí 39.220 Kč.

40. Od 1. 1. 2017 došlo k navýšení invalidního důchodu žalobkyně na 6.188 Kč měsíčně. Průměrná mzda v oboru Ubytování, stravování a pohostinství v roce 2017 činila 17.480 Kč, což znamená, že oproti roku 2016 se zvýšila o 11,33 %. Lze předpokládat, že v roce 2017 by mzda žalobkyně rovněž vzrostla o 11,33 % a činila by 11.045 Kč. Rozdíl mezi mzdou žalobkyně po valorizaci (11.045 Kč) a invalidním důchodem žalobkyně (6.188 Kč) tak v období od ledna 2017 do prosince 2017 činil 4.857 Kč měsíčně. Za období od ledna 2017 do prosince 2017 (12 měsíců) tedy ztráta na výdělku žalobkyně činí 58.284 Kč.

41. Od 1. 1. 2018 došlo k navýšení invalidního důchodu žalobkyně na 6.466 Kč měsíčně. Průměrná mzda v oboru Ubytování, stravování a pohostinství v roce 2018 činila 19.272 Kč, což znamená, že oproti roku 2017 se zvýšila o 10,25 %. Lze tedy důvodně předpokládat, že v roce 2018 by mzda žalobkyně rovněž vzrostla o 10,25 % a činila by 12.177 Kč. Rozdíl mezi mzdou žalobkyně po učiněné valorizaci (12.177 Kč) a invalidním důchodem žalobkyně (6.466 Kč) tak v období od ledna 2018 do prosince 2018 činil 5.711 Kč měsíčně. Za období od ledna 2018 do prosince 2018 (12 měsíců) tedy ztráta na výdělku žalobkyně činí 68.532 Kč.

42. Od 1. 1. 2019 došlo k navýšení invalidního důchodu žalobkyně na 7.165 Kč měsíčně. Průměrná mzda v oboru Ubytování, stravování a pohostinství v roce 2019 činila 20.934 Kč, což znamená oproti roku 2018 navýšení o 8,62 %. Lze tedy důvodně předpokládat, že v roce 2019 by mzda žalobkyně vzrostla o 8,62 % a činila tak 13.227 Kč. Rozdíl mezi mzdou žalobkyně po učiněné valorizaci (13.227 Kč) a invalidním důchodem žalobkyně (7.165 Kč) tak v období od ledna 2019 do prosince 2019 činil 6.062 Kč měsíčně. Za období od ledna 2019 do prosince 2019 (12 měsíců) tedy ztráta na výdělku žalobkyně činí 72.744 Kč.

43. V roce 2020 došlo k navýšení invalidního důchodu žalobkyně na 7.739 Kč. Dle údajů Českého statistického úřadu průměrná mzda v oboru Ubytování, stravování a pohostinství v roce 2020 činila 19.904 Kč. Oproti roku 2019 tedy došlo ke snížení mzdy v tomto oboru v průměru o 4,92 % a lze důvodně předpokládat, že v roce 2020 by mzda žalobkyně poklesla rovněž o 4,92 % a činila by tak 12.576 Kč. Rozdíl mezi mzdou žalobkyně po učiněné valorizaci (12.576Kč) a invalidním důchodem žalobkyně (7.739 Kč) tak v roce 2020 činil 4.837 Kč měsíčně. Za období 10 měsíců roku 2020 tedy ztráta na výdělku žalobkyně činí 48.370 Kč. Od původního žalobního požadavku o náhradu ušlé mzdy i za měsíce listopad a prosinec 2020 žalobkyně ustoupila a ohledně těchto měsíců vzala žalobkyně svoji žalobu zpět, žalovaný s tímto právním jednáním žalobkyně nevyslovil nesouhlas. Ohledně částky 9.674 Kč bylo proto řízení podle § 96 o.s.ř zastaveno.

44. Od 1. 1. 2021 došlo k navýšení invalidního důchodu žalobkyně na 8.101 Kč měsíčně. Dle údajů Českého statistického úřadu průměrná mzda v oboru Ubytování, stravování a pohostinství prvých třech čtvrtletích roce 2021 činila 21.088 Kč. Oproti roku 2020 tedy došlo k navýšení mzdy v tomto oboru v průměru o 5,62 %. Lze tedy důvodně předpokládat, že v roce 2021 by mzda žalobkyně vzrostla o 5,62 % a činila by tak 13.283 Kč. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, v roce 2021 do 4. 11. 2021 žalobkyně pracovala a dosahovala vedle invalidního důchodu výdělků, od 5. 11. 2021 byla v pracovní neschopnosti a byly ji vypláceny dávky nemocenského Přehled hrubých výdělků žalobkyně i dávek nemocenského, mimo jiné, i v roce 2021 zachycuje následující tabulka: [příjmení] měsíc; AZ Serv. [právnická osoba]; AZfac. s.r.o.; Tesco St. [právnická osoba]; Nem. dávky; Příjmy celkem; Výše [příjmení]; Součet příjmů; Kladný rozdíl val. mzdy a součtu příjmů 2020; [číslo]; [číslo] valoriz. mzda XI; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; XII; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; 2021; [číslo]; [číslo] = valoriz.mzda; I; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; II; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; III; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [příjmení]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; V; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [příjmení]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; VII; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; VIII; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; IX; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; X; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; XI; [číslo]; [číslo] [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; XII;;;; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; 2022; [číslo]; [číslo] valoriz.mzda I;;;; [číslo]; [číslo]; [číslo]; [číslo]; II;;;;;; [číslo]; [číslo]; [číslo]

45. Z tabulky je patrno, že v roce 2021 součet hrubých výdělků žalobkyně dosažených u všech zaměstnavatelů s připočtením invalidního důchodu a nemocenského převyšoval valorizovanou mzdu, kterou by žalobkyně dosahovala ve svém původním zaměstnání, pokud by nedošlo k protiprávnímu jednání žalovaného. Ke ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v roce 2021 tak nedošlo.

46. Od 1. 1. 2022 došlo k navýšení invalidního důchodu žalobkyně na 8.811 Kč měsíčně. Protože v době vydání tohoto rozsudku jiné statistické údaje o pohybu průměrná mzdy v oboru Ubytování, stravování a pohostinství než v roce 2021 nejsou známy, vychází soud z údajů za roku 2021 a uvažuje stejně jako v roce 2021 valorizovanou hrubou mzdu žalobkyně 13.283 Kč. Z tabulky shora že patrno, že součet invalidního důchodu a nemocenských dávek vyplacených žalobkyni v lednu 2022 přesáhl valorizovanou mzdu a za tento měsíc ji žádná náhrada nepřísluší. V únoru 2022 žalobkyně již nepracovala a jejím jediným prokázaným příjmem je invalidní důchod 8.811 Kč, jenž je ovšem o 4.472 Kč nižší, než valorizovaný výdělek (13.283 Kč). Za dobu od 1. 1. 2022 do 28. 2. 2022, tedy žalobkyni přísluší náhrada 4.472 Kč.

47. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyni na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, tj. od 7. 2. 2016 do 28. 2. 2022 v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného ušlo 295.256 Kč a právě tato částka byla žalobkyni přisouzena. Žalobkyně své nároky v řízení uplatňovala postupně, částku 171.440 Kč požadovala v původně podané žalobě, která byla žalovanému doručena 9. 6. 2019, dalších 95.712 Kč žalobkyně uplatnila svým podáním z 8. 7. 2020, které bylo žalovanému doručeno 30. 7. 2020. V tomto podání také žalobkyně požadovala přisouzení měsíční renty od 1. 7. 2020, představující náhradu za ztrátu na výdělku ve výši 5.441 Kč. Žalobkyně tedy na náhradě výdělku po skončení pracovní neschopnosti do 28. 2. 2022 požadovala o 73.278 Kč více, než ji právem náleží, a v této části byla její žaloba zamítnuta. Žalobkyně totiž od 1. 7. 2020 do konce října 2020 požadovala náhradu 21.764 Kč (4x 5.441 Kč) a za tyto měsíce ji byla přisouzena náhrada jen ve výši 4x 4.837 Kč, tj. 19.348 Kč, tj. o [číslo] méně. Za rok 2021 žalobkyně požadovala 65.292 Kč (tj. 12 x 5.441 Kč), za tento rok přisouzeno ji nebylo přisouzeno nic, částku 65.292 Kč požadovala nedůvodně, stejně jako částku 5.441 Kč za leden 2022 a částku 969 Kč za měsíc únor 2022. Žalobkyně dále požadovala přisouzení s úroku z prodlení 9 % p.a. z částky 171.440 Kč od 9. 6. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení 7,25 % p.a. z částky 267.152 Kč od 31. 7. 2020 Kč do zaplacení. Tomuto požadavku vyhověl soud jen částečně, protože z výše uvedeného plyne, že žalobkyně úrok z prodlení z částky 171.440 Kč požadovala dvakrát. V této části proto byla žaloba žalobkyně zamítnuta, zatímco ve zbytku ji bylo vyhověno.

48. Jak je výše vysvětleno, od 1. 1. 2022 invalidní důchod žalobkyně činí 8.811 Kč a je o 4.472 Kč nižší, než je valorizovaný výdělek (13.283 Kč), jehož by žalobkyně nyní ve svém zaměstnání dosahovala, nebýt protiprávního jednání žalovaného. Částka 4.472 Kč proto tvoří výši peněžitého důchodu, který je žalobkyni přiznáván od 1. 3. 2022 do budoucna s tím, že jeho splatnost nastává ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem březnem 2022. Žalobkyně požadovala přisouzení tohoto důchodu ve výši 5.441, Kč, tedy ve výši 969 Kč měsíčně vyšší. Taková výše důchodu však není opodstatněna a v této části byla také její žaloby zamítnuta.

49. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 146 odst. 2 a § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně v části 9.674 Kč zavinila zpětvzetím žaloby zastavení řízení, ohledně částky 73.278 Kč byla její žaloba zamítnuta stejně jako ohledně části důchodu 969 Kč měsíčně, na tuto část je proto třeba hledět jako na neúspěch žalobkyně, zatímco ve zbytku předmětu řízení žalobkyně byla úspěšná. S přihlédnutím k poměru úspěchu a neúspěchu, ke složitostem uplatňování nároků a jejich vyčíslení, je soud názoru, že je možno uzavřít, že žalobkyně neuspěla v řízení pouze v nepatrné části řízení a je možno ji právo na náhradu nákladů přiznat v nekráceném rozsahu. V závažnosti újmy, kterou žalobkyně jednáním žalovaného utrpěla a která ji doživotně znevýhodňuje, a v brutalitě činu žalovaného lze rovněž spatřovat okolnosti hodné zvláštního zřetele, jež přiznání plné náhrady nákladů žalobkyni odůvodňuje. (§ 150 o.s.ř.)

50. Žalobkyně byla v řízení zastoupena zástupcem z řad advokátů, ustanoveným usnesením podepsaného soudu ze dne 15. 2. 2018 č.j. 30 Nc 5/2017-25. Podle § 149 odst. 2 o. s. ř. platí, že zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. Tato představuje náhradu odměny ustanoveného zástupce žalovaného podle § 7 a 12a vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále AT) ve znění platném do 31. 12. 2021, z tarifní hodnoty 1.377.731 Kč (tj [číslo] + [číslo] + [číslo] [číslo] roční částky důchodu 268.320 Kč) ve výši 5.000 Kč za každý z 9 úkonů právní služby, vykonaných do 31. 12. 2021 (převzatí a příprava zastoupení, žaloba, odvolání do procesního rozhodnutí - ½ úkonu, účast na jednání 9. 12. 2019, 8. 6. 2020 a 29. 11. 2020, odvolání do rozsudku z 9. 12. 2019, podání ve věci z 4. 6. 2020 - ½ úkonu, 8. 7. 2020 a 24. 11. 2021) t.j 45.000 Kč. Odměnu zástupce žalobkyně za úkony vykonané po 1. 1. 2022 je třeba vypočíst je dle § 7 AT v platném znění a činí 13.820 Kč za jeden úkon právní služby. Po 1. 1. 2022 zástupce vykonal jediný úkon (účast na jednání 7. 3. 2022), náleží mu proto odměna 13.820 Kč. K odměně je třeba připočíst paušální náhradu nákladů podle § 13 odst. 3 AT 300 Kč za jeden úkon, t.j.11 x 300 = 3.300 Kč a 21 % daň z přidané hodnoty z částky 62.120 Kč, přiznanou dle § 14a AT a § 23a zákona č. 85/1996 Sb., tj. 13.045,20 Kč Náklady žalobkyně činí celkem 75.165,20 Kč a žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet podepsaného soudu.

51. Podle § 140 odst. 2 věta prvá o. s. ř., byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem.

52. Dle uvedeného ustanovení soud dále rozhodl o povinnosti České republiky ustanovenému zástupci odměnu za zastupování a náhradu jeho nákladů, vypočtenou výše, v částce 75.165,20 Kč z rozpočtových prostředků zaplatit.

53. Žalobkyně byla podle § 11 odst. 2 písm. d) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozena od placení soudní poplatků. Podle § 2 odst. 3 téhož zákona přechází poplatková povinnost podle výsledku řízení na žalovaného. Základ pro výpočet soudního poplatku podle § 6 odst.2 a 3 téhož zákona činí 1.377.731 Kč ([číslo] + [číslo] + [číslo] [číslo] roční částky důchodu 268.320 Kč). 5% soudního poplatku dle pol [číslo] b) Sazebníku soudních poplatků činí 68.928,50 Kč. I tuto částku soud uložil žalovanému zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně.

54. Lhůtu ke splnění všech ve výroku uvedených povinností stanovil soud žalovanému v souladu s ustanovením 160 odst.1 o. s. ř. v trvání 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.