11 C 116/2021

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl v senátě složeném z složeném z předsedy Mgr. Tomáše Chrásta a přísedících Hany Rumlové a Miroslavy Vitíkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno , příjmení sídlem žitná číslo , PSČ obec a číslo o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Okamžité zrušení pracovního poměru, které dal žalovaný žalobci v dopise z 31. 5. 2021, je neplatné.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 35.600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu 10. 6. 2021 domáhá určení, že je neplatné okamžité zrušení pracovního poměru, které dal žalovaný žalobci dne 31. 5. 2021. K odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce s žalovaným uzavřeli 22. 3. 2019 pracovní smlouvu. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou s nástupem do práce k 1. 4. 2019. Žalobce dal žalovanému výpověď dle § 50 zákoníku práce, kterou mu doručil dne 31. 3. 2021. Výpovědní doba končila 31. 5. 2021. Žalovaný, zastoupený [anonymizováno] [jméno] [příjmení], doručil žalobci poslední den výpovědní doby dne 31. 5. 2021 v 17.45 hodin okamžité zrušení pracovního poměru, který měl údajně vzniknout na základě pracovní smlouvy z 9. 4. 2003. Žalovaný jako důvody okamžité zrušení pracovní poměru uvedl, že žalobce minimálně od roku 2019 poskytoval bez souhlasu žalovaného konkurenční služby nejméně pěti obcím, obcím [obec], [obec], [obec], [obec], [obec] a změnil kontaktní údaje na webových stránkách [webová adresa] na novou společnost [právnická osoba] Ode dne 4. 10. 2020 žalobce vystupoval jako jednatel ve společnosti [právnická osoba], jejíž podnikatelská činnost je shodná s podnikatelskou činností žalovaného. Po blíže nespecifikovanou dobu vykonával konkurenční činnost i pro stávajícího zákazníka, společnost [právnická osoba] Žalobce měl získat kontakt i vazbu na tohoto zákazníka u žalovaného. Tento zákazník v souvislosti s jednáním žalobce zcela znatelně snížil odběr služeb. Tímto žalobce dle žalovaného porušil povinnosti vyplývající z článků V. odst. 1, VI. odst. 5 a 6, VIII. odst. 8.2, X odst. [číslo] a [číslo] pracovní smlouvy z 9. 4. 2003 a tím měl porušit ustanovení § 38 odst. 1 písm. b), § 301 písm. d), § 304 zákoníku práce. Žalobce nesouhlasí s okamžitým zrušením pracovního poměru. Poukazuje na to, že nebyl u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy z 9. 4. 2003. Nemohl tedy porušit pracovní povinnosti, jak je žalovaný specifikoval v okamžitém zrušení pracovního poměru. Žalovaný odkazuje na neexistující pracovní poměr a na neexistující ujednání pracovní smlouvy, která měl žalobce porušit. Žalobce poukázal na to, že je neurčitě specifikován důvod okamžitého zrušení pracovního poměru. Nakonec žalobce poukázal na to, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo učiněno opožděně. Žalobce popřel, že by poskytoval konkurenční služby nejméně pěti obcím a že by vykonával konkurenční činnost pro společnost [právnická osoba]

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Nesprávné datum, kdy byl uzavřen pracovní vztah mezi účastníky řízení, bylo v okamžitém zrušení pracovního poměru uvedeno proto, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] je jednatelem společnosti [právnická osoba], ve které žalobce v minulosti působil. Pracovní poměr žalobce u společnosti [právnická osoba] již dříve skončil. Žalobce nadále působil u žalovaného. Žalovaný a společnost [právnická osoba] spolu úzce spolupracují a vykazují podobný personální základ. Díky tomu došlo k výše uvedenému nedopatření, protože pracovní smlouvy, které měl žalobce uzavřené s žalovanou společností [právnická osoba] jsou vizuálně a obsahově podobné. Špatně uvedené datum uzavření pracovního poměru bylo pouhou chybou v psaní. Z okolností existujících v době podání okamžitého poměru, bylo žalobci zřejmé, že se ruší existující pracovní poměr založený pracovní smlouvou ke dni 22. 3. 2019. Žalobci muselo být zřejmé, že okamžitým zrušením pracovního poměru nemohl být porušen již dříve skončený pracovní vztah mezi žalobcem a společností [právnická osoba] V okamžitém zrušení pracovního poměru byly dostatečně vymezeny skutkové důvody, které vedly ke zrušení pracovního poměru. Pokud se žalovaný odkazoval na články pracovní smlouvy, tak v pracovní smlouvě za 22. 3. 2019 jsou obsaženy čl. V. odst. 1, čl. 6 odst. 6 a 7, čl. 8, čl. X, odst. [číslo] a [číslo]. Okamžité zrušení pracovního poměru není opožděné. Žalovaný se o konkurenční činnosti žalobce dozvídal postupně. Protože neměl relevantní důkazy, považoval tato sdělení pouze za pomluvy. K právně relevantnímu jednání žalovaný přistoupil, až když zjistil, že žalobce je od 4. října 2020 uveden jako jednatel ve společnosti [právnická osoba] Proto byla zachována subjektivní lhůta dvou měsíců pro okamžité zrušení pracovního poměru. O těchto skutečnostech se žalovaný dozvěděl až na základě svého šetření. Činnost žalobce, kterou žalobce porušoval své povinnosti vůči žalovanému, byla vyvíjena soustavně až do 31. 5. 2021. Proto byla zachována subjektivní a objektivní lhůta žalovaného pro okamžité zrušení pracovního poměru.

3. Z provedeného dokazování byly prokázány tyto skutečnosti. Žalobce a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne 9. 4. 2013 pracovní smlouvu. Tímto byl sjednán pracovní poměr žalobce u společnosti [právnická osoba] Žalobce zde měl pracovat jako programátor a analytik, s místem výkonu práce [ulice a číslo], [obec] Pracovní poměr byl sjednán od 1. 5. 2013 na dobu neurčitou. Pracovní poměr byl ukončen ke dni 31. 3. 2019 dohodou z 22. 3. 2019. Toto bylo prokázáno pracovní smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a společností [právnická osoba] dne 9. 4. 2013 a dohodou o rozvázání pracovního poměru uzavřenou 22. 3. 2019 mezi žalobcem a společností [právnická osoba]

4. Dne 22. 3. 2019 žalobce a žalovaný ukončili dohodu o pracovní činnosti, kterou spolu uzavřeli dne 29. 3. 2018. Žalobce uzavřel dne 22. 3. 2019 se společností [právnická osoba] dohodu o pracovní činnosti. Žalobce měl vykonávat pracovní činnost programátor, od 1. 4. 2019 na dobu neurčitou. Toto bylo prokázáno dohodou o ukončení pracovní činnosti uzavřenou 22. 3. 2019 mezi účastníky řízení, dohodou o pracovní činnosti uzavřenou mezi žalobcem a společností [právnická osoba] dne 22. 3. 2019.

5. Žalobce s žalovaným uzavřeli dne 22. 3. 2019 pracovní smlouvu. Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou od 1. 4. 2018. Druh práce byl sjednán jako programátor, analytik s místem výkonu práce [ulice a číslo], [obec]. Pracovní doba byla sjednána od 8.00 hod do 16.30 hod. Toto bylo prokázáno pracovní smlouvou uzavřenou mezi účastníky řízení dne 22. 3. 2019. Soudu byla předložena dvě různá písemná vyhotovení této pracovní smlouvy z 22. 3. 2019. V listinách předložených žalobcem, který předložil i originál, se uvádí, že pracovní poměr vzniká dne 1. 4. 2018 a v pracovní smlouvě předložené žalovaným (předložil jen kopii), se uvádí, že pracovní poměr vzniká 1. 4. 2019.

6. Žalobce sepsal dne 31. 3. 2021 výpověď z pracovního poměru. Uvedl, že je u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy z 22. 3. 2019 a dává výpověď z tohoto pracovního poměru dle § 50 zákoníku práce. Pracovní poměr skončí uplynutím výpovědní doby 31. 5. 2021. Tato výpověď byla doručena žalovanému 31. 3. 2021. Toto bylo prokázáno písemným vyhotovením výpovědí z pracovního poměru, kterou učinil žalobce vůči žalovanému dne 31. 3. 2021.

7. Žalovaný doručil dne 31. 5. 2021 v 17.45 hodin žalobci okamžité zrušení pracovního poměru. V této listině uvedl, že okamžitě ruší pracovní poměr žalobce u žalovaného vzniklý na základě pracovní smlouvy z 9. dubna 2003, a to z důvodu porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. Porušení pracovních povinností se žalobce dopustil tím, že minimálně od roku 2019 poskytl bez souhlasu žalovaného konkurenční služby nejméně pěti obcím, a to obci [obec], [obec], [obec], [obec] a [obec] a zároveň žalobce změnil kontaktní údaje na webových stránkách [webová adresa] na novou společnost [právnická osoba] Žalobce od 4. října 2020 vystupuje jako jednatel ve společnosti [právnická osoba], jejíž podnikatelská činnost je shodná s podnikatelskou činností žalovaného. Žalobce po blíže nespecifikovanou dobu vykonával konkurenční činnost pro stávajícího zákazníka -- společnost [právnická osoba], přičemž žalobce získal kontakt i vazbu na tohoto zákazníka u žalovaného. Tento zákazník v souvislosti s jednáním žalobce zcela znatelně snížil odběr služeb. Žalobce žalovaný uvedl, že ze strany dalo žalobce došlo k porušení povinností, které vyplývají z čl. V odst. 1, čl. VI. odst. 5, 6 čl. VIII. odst. 8.2, čl. X odst. [číslo], [číslo] pracovní slovy a rovněž článku upravující pracovní kázeň pracovní smlouvy. Žalobce jednal v rozporu s dobrými mravy a oprávněnými zájmy žalovaného a tím porušil ustanovení § 38 odst. 1 písm. b), § 301 písm. d) a § 304 odst. 1 zákoníku práce. V okamžitém zrušení pracovního poměru bylo uvedeno, že pracovní poměr končí ke dni, kdy bude žalobci doručeno okamžité zrušení pracovního poměru. Toto bylo prokázáno písemným vyhotovením okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 31. 5. 2021, které dal žalovaný žalobci.

8. Ve stejný den 31. 5. 2021 [anonymizováno] [příjmení], jako jednatel společnosti [právnická osoba] předal žalobci jako jednateli společnosti [právnická osoba] vozidlo Škoda Scala. Ohledně tohoto vozidla měla původně společnost [právnická osoba] uzavřenou dohodu o operativním leasingu a následně dne 29. 5. 2021 bylo dohodnuto, že tento operativní leasing je postoupen na společnost [právnická osoba] Toto bylo prokázáno smlouvou o postoupení Smlouvy operativního leasingu uzavřenou dne 29. 5. 2021 mezi [právnická osoba] s.r.o. (tato společnost smlouvu podepsala dne 29. 5. 2021), společností [právnická osoba] (za tu smlouvu uzavíral [anonymizováno] [příjmení] a podepsal jí 21. 5. 2021), společností [právnická osoba] (za tu smlouvy uzavřel žalobce a podepsal jí 21. 5. 2021).

9. Soud neprovedl důkazy zprávou od žalovaného, kdo konkrétně poskytl žalovanému dotaci na projekt OP [anonymizováno], registrační číslo: CZ. [datum] [číslo] [číslo], název projektu Vývoj univerzálního online administračního rozhraní [anonymizována dvě slova]; dotazem na poskytovatele této dotace; výslechem [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] [titul za jménem]; žádostí na Ministerstvo obchodu a průmyslu ČR, aby poskytli pracovní smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným dne 22. 3. 2019, kterou žalovaný předložil jako příjemce dotace z prostředků EU k dotačnímu projektu OP [anonymizováno], registrační číslo: [anonymizováno] [datum] [číslo] [číslo], název projektu Vývoj univerzálního online administračního rozhraní [anonymizována dvě slova], spolu s dotazem od jakého data mzdové prostředky žalobce byly kofinancovány z prostředků dotace; specifikace a přehled údajů k dotačnímu projektu OP [anonymizováno], registrační číslo: [anonymizováno] [datum] [číslo] [číslo], název projektu Vývoj univerzálního online administračního rozhraní [anonymizována dvě slova], protože je považoval s ohledem na níže uvedené právní závěry za nadbytečné. 10. § 51 z. č. 262/2006 Sb. dále také jen zák práce zní: 1) Byla-li dána výpověď, skončí pracovní poměr uplynutím výpovědní doby. Výpovědní doba musí být stejná pro zaměstnavatele i zaměstnance a činí nejméně 2 měsíce, s výjimkou vyplývající z § 51a. Výpovědní doba smí být prodloužena jen smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; tato smlouva musí být písemná. 2) Výpovědní doba začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce, s výjimkami vyplývajícími z § 51a, § 53 odst. 2, § 54 písm. c) a § 63. 11. § 55 odst. 1 zák. práce zní: Zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, a) byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok, nebo byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně 6 měsíců, b) porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. 12. § 72 zák. práce zní: Neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

13. V dané věci byl žalobce u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení dne 22. 3. 2019. Pracovní doba byla sjednána na od 8.00 hod. do 16.30 hod. Žalobce jako zaměstnanec sepsal dne 31. 3. 2021 výpověď z tohoto pracovního poměru u žalovaného dle § 50 zákoníku práce. Uvedl, že tento pracovní poměr skončí uplynutím výpovědní doby 31. 5. 2021. Tato výpověď byla doručena žalovanému 31. 3. 2021. Žalovaný doručil dne 31. 5. 2021 v 17.45 hodin, okamžité zrušení pracovního poměru. V tomto okamžitém zrušení mi uvedl, že se ruší pracovní poměr vzniklý na základě pracovní smlouvy z 9. 4. 2003. Toto okamžité zrušení pracovního poměru doručil žalovaný žalobci v den, kdy končil pracovní poměr žalobce u žalovaného a to na základě výpovědi žalobce z 31. 3. 2021 (dne 31. 5. 2021 uplynula výpovědní lhůta) a doručil mu ji až po skončení pracovní doby. Jak vyplývá z § 55 odst. 1 zák. práce a jak uvádí i Nejvyšší soud ČR v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 497/2019 z 31. 7. 2019„ …zaměstnavatel může přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnance„ jen výjimečně“, tedy – jak bylo vyloženo již výše - odůvodňují-li okolnosti případu závěr, že se zaměstnancem nelze rozvázat pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) části věty před středníkem zák. práce, neboť po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby.“ Obdobné závěry vyplývají i z dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. V daném případě, proto není možné dospět k závěru, že by žalovaný měl jako zaměstnavatel důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce. Žalovaný totiž přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru až v den, kdy končil pracovní poměr mezi účastníky na základě dříve dané výpovědi žalobce a to až po skončení sjednané pracovní doby, v 17. 45 hodin. Žalobce nevysvětlil, proč nemohl vyčkat do 24.00 hod. dne 31. 5. 2021, až ve smyslu dle § 51 odst. 2 zák. práce uplynutím výpovědí doby na základě výpovědi žalobce z 31. 3. 2023 skonči pracovní poměr mezi žalobcem a žalovaným. To znamená, že netvrdil, co mu hrozilo, pokud by pracovní poměr měl skončit dne 31. 5. 2021 ve 24.00 hod. Žalovaný uváděl, že okamžité zrušení pracovního poměru musel dát žalobci, jako preventivní opatření ve vztahu k ostatním zaměstnancům. A tvrdil, že přípustnost okamžitého zrušení pracovního poměru kvůli této prevenci vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 497/2019 z 31. 7. 2019. Z tohoto rozhodnutí ale takovýto závěr nevyplývá. Pokud je v tomto rozsudku uvedeno:„ Protože„ žalovaná je peněžním ústavem, disponuje s daty a finančními prostředky svých klientů, a předpokladem jejího úspěchu je to, že klienti budou mít důvěru v její služby“, a protože žalobkyně tím, že opakovaně a dlouhodobě porušovala vnitřní předpisy žalované,„ ztratila důvěru žalované jako zaměstnavatele“, nelze podle názoru odvolacího soudu po žalované spravedlivě požadovat, aby žalobkyni zaměstnávala až do uplynutí výpovědní doby. I když„ se v daném případě jednalo pouze o pět dní, nelze přehlédnout, že toto opatření žalované má také prevenční charakter ve vztahu k ostatním zaměstnancům žalované, mimo jiné jako doklad toho, že takto závažné porušení vnitřních předpisů a Etického kodexu není ze strany žalované tolerováno“, jedná se o část rozsudku, kde Nejvyšší soud ČR popisuje a cituje, jak ve věci rozhodl odvolací soud – Krajský soud v Českých Budějovicích a nikoliv o závěry Nejvyššího soudu ČR v Brně. Naopak Nejvyšší soud ČR v Brně se s tímto závěrem odvolacího soudu neztotožnil a uvedl, že okamžité zrušení pracovního poměru bylo oprávněné z jiných důvodů:„ K okamžitému zrušení pracovního poměru se žalobkyní tedy žalovaná přistoupila v době (dne 25. 4. 2019), kdy do skončení pracovního poměru účastnic zbývalo pouze 5 kalendářních dní a kdy žalobkyně z důvodu překážek v práci již sjednanou práci nevykonávala. Přesto však nelze přehlédnout, že další zaměstnávání žalobkyně u žalované by vedlo ke vzniku jejího nároku na odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku (§ 67 odst. 1 zák. práce), jakož i nároku na náhradu mzdy za posledních 5 dnů trvání pracovního poměru podle ustanovení § 208 zák. práce, které by jí žalovaná musela (byla povinna) vyplatit i přesto, že se žalobkyně dopustila porušení pracovních povinností, které dosahuje nejvyšší intenzity. Za těchto okolností lze podle názoru dovolacího soudu v tomto konkrétním případě považovat za splněný požadavek ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce, aby zaměstnavatel přistupoval k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnance„ jen výjimečně“, tedy jestliže okolnosti případu odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby.“ Že by okamžité zrušení pracovního poměru bylo důvodné i kvůli preventivnímu charakteru, Nejvyšší soud ČR v tomto rozhodnutí neuvádí a z rozsudku nevyplývá, že by se ztotožnil s názorem odvolacího soudu v této otázce (preventivní charakter okamžitého zrušení pracovního poměru). Z tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR také vyplývá, že pro okamžité zrušení pracovního poměru je nutno zkoumat, za jak dlouho od doby, kdy je činěno zaměstnavatelem okamžité zrušení pracovního poměru, by měl pracovní poměr skončit z jiného důvodu.

14. Oprávněnost okamžitého zrušení pracovního poměru nelze dovozovat ani z dalších důvodů, které uváděl žalobce a označil je jako: 1) Péče řádného hospodáře a možnost domáhat se náhrady škody; 2) Ochrana obchodního tajemství a ochrana majetku žalovaného 3) Udržení profesní cti. V konkrétní situaci není zřejmé a nebylo ani doloženo a tvrzeno, jak okamžité zrušení pracovního poměru zlepší možnosti žalovaného domáhat se po žalobci náhrady škody. Náhradu škody může žalovaný po žalobci požadovat i v případě, že pracovní poměr skončil, jinak než na základě okamžitého zrušení pracovního poměru. V situaci, kdy pracovní poměr v okamžiku, kdy žalovaný učinil okamžité zrušení pracovního poměru fakticky skončil (okamžité zrušení pracovního poměru bylo dáno po skončení pracovní doby) ani nikdo netvrdil a nedokazoval, jak by mohl žalobce ještě do 24 hodin 31. 5. 2021 nějakým způsobem ohrožovat žalovaného není možné dovodit, že okamžité zrušení pracovního poměru by bylo odůvodněné proto, že žalobce tvrdí, že musel postupovat s péčí řádného hospodáře. Pokud se týká o ochranu obchodního tajemství a majetku žalované tak nebylo nijak tvrzeno, jakou činnost měl žalobce pro žalovaného ještě po skončení pracovní doby od 17.45 hodin do 24. hodin dne 31. 5. 2021 v rámci pracovního poměru ještě vykonat a bylo nutné kvůli tomu žalobci dát okamžité zrušení pracovního poměru. Pokud žalovaný hovoří o ochraně obchodního tajemství a majetku, měl k této ochraně přistoupit již dříve a nebylo vysvětleno a doloženo, jak se jeho situace mohlo zlepšit tím, že pracovní poměr zrušil v den, kdy pracovní poměr již končil z jiného důvodu, s tím, že pracovní poměr by skončil ve stejný okamžik jako na základě výpovědi. Okamžité zrušení pracovního poměru není odůvodněno ani udržením profesní cti žalovaného a to v této konkrétní situaci, kdy jen několik hodin (4 a čtvrt hodiny) před tím, že měl pracovní poměr skončit z jiného důvodu. S ohledem na konkrétní okolnosti a okamžik, kdy žalovaný učinil vůči žalobci okamžité zrušení pracovního poměru má soud za to, že ani další důvody, které uváděl žalobce, ho neopravňovala-li ukončit okamžitě pracovní poměr v den, kdy pracovní poměr končil na základě předchozí výpovědi žalobce. Soud proto rozhodl o tom, že okamžité zrušení pracovního poměru, které dal žalovaný žalobci v dopise z 31. 5. 2021, je neplatné. S ohledem na tyto závěry se soud již nezabýval dalšími argumenty a námitkami účastníků řízení. Přitom je nutné poukázat na to, že žalovaný v okamžitém zrušení pracovního poměru uvedl, že zrušuje pracovní poměr vzniklý na základě smlouvy z 9. 4. 2003. V tento den ale mezi účastníky nebyla uzavřena žádná pracovní smlouva. Nicméně i přes tento nedostatek, má soud za to, že žalobci muselo být zřejmé, jaký pracovní poměr s ním žalovaný hodlá zrušit, protože jiný pracovní poměr neměl s žalovaným uzavřený.

15. Žalobce měl v řízení zcela úspěch. Soud proto uložil dle § 142 odst. 1 o.s.ř. žalovanému povinnost uhradit žalobci náklady spojené s tímto řízením ve výši 35.600 Kč Náklady řízení, které je žalovaný povinen uhradit, spočívají v zaplaceném soudním poplatku 2.000 Kč a nákladech za zastoupení advokátkou 33.600 Kč Náklady advokátky tvoří její odměna 30.000 Kč za 12 úkonů právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. písemné podání z 18. 8. 2021, 4. písemné podání z 18. 5. 2021, 5-6. účast u jednání soudu dne 19. 5. 2022, které trvalo déle jak 2 hodiny, 7. písemné podání z 12. 9. 2022, 8-9. účast u jednání soudu, které trvalo déle jak 2 hodiny, 11. účast u jednání soudu dne 15. 3. 2023, 12. písemné podání z 24. 3. 2023) po 2.500 Kč. Odměna advokátky 2.500 Kč za jeden úkon právní služby byla stanovena z tarifní hodnoty určené dle § 9 odst. 3 písm. a, § 7, bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. Další náklady advokátky tvoří paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. 3.600 Kč za 12 úkonů právní služby po 300 Kč. Při určení výše nákladů žalobce soud vycházel z vyčíslení nákladů zástupkyně žalobce, která nepožadovala náklady spojené s jízdami k jednáním soudu ani DPH.