11 C 186/2021

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Chrástem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 23.072 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 16.000 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16.000 Kč za dobu od 4.9.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 7.072 Kč, částky 100 Kč, úroků z prodlení ve výši 1.889,10 Kč, úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16.000 Kč za dobu od 29.8.2020 do 3.9.2021, úroků z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 16.000 Kč za dobu od 4.9.2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 523 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou 26.3.2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 16.000 Kč, částky 7.072 Kč, úroků ve výši 100 Kč, úroků z prodlení ve výši 1.889,10 Kč, úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16.000 Kč za dobu od 29.8.2020 do zaplacení.

2. K odůvodnění žaloby uvedl, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba uzavřel s žalovaným 26.3.2019 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 16.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku společně s příslušenstvím do 25.5.2019 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Žalovaný projevil svoji vůli uzavřít smlouvu verifikační platbou v rozmezí 0,1 až 1 Kč Smlouva byla uzavřena tak, že žalovaný zažádal o půjčku online na internetových stránkách, kde vyplnil požadované registrační údaje. Žalovaný zadal číslo občanského průkazu a poskytl jeho kopii. Žalovaný provedl verifikační platbu. Po dokončení žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace o půjčce, ve které byly shrnuty všechny parametry. Na základě těchto informací byl zahájen schvalovací proces, jehož součástí bylo nahlížení do registru (insolvenční rejstřík, bankovní rejstřík klientských informací, nebankovní registr klientských informací), respektive prověřováním bonity, ta aby byla posouzena úvěruschopnost žalovaného. Žádost o půjčku byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta jistina ve výši 16.000 Kč.

3. Žalovaný sjednanou částku řádně nehradil. Proto žalovanému vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Ke dni postoupení dne 19.8.2020 žalovaný dlužil uhradit jistinou ve výši 16.000 Kč, smluvní pokuty ve výši 7.088 Kč, neuhrazené paušální náklady na upomínání ve výši 100 Kč Náklady na upomínky přestavují poplatky za odeslání písemných upomínek. Sjednaná výše úhrady za jednotlivou upomínku byla 50 Kč. Žalobce kromě toho požaduje po žalovaném úrok z prodlení, který zčásti kapitalizoval na částku 1.889,10 Kč. Jedná se o úrok za dobu od 26.5.2019 do 10.8.2020 z jistiny 16.000 Kč. Ke smluvní pokutě žalobce uvedl, že jde o smluvní pokutu z částky 16.000 Kč za dobu od 26.5.2019 do 10.8.2020.

4. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Žaloba mu byla doručena dne 2.9.2021, a následně dne 1.11.2021 vždy postupem dle § 49 odst. 2,4 o.s.ř.

5. K jednáním dne 24.2.2022 a 7.4.2022 se žádný z účastníků řízení nedostavil. Zástupce žalobce svojí nepřítomnost omluvil, žalovaný nikoliv. Žalovanému byla doručeno předvolání k jednání dle § 49 odst. 2.4. o.s.ř. dne 7.2.2022 a dne 14.3.2022. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.

6. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba s žalovanou uzavřeli 26.3.2019 smlouvu o úvěru na základě, které tato společnost poskytla žalované částku 16.000 Kč.

7. Uvedl, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetu. Tvrdil, že k uzavření došlo takto:„ Žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách webová adresa, kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři (formulář dostupný na webová adresa), jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu v souladu s odst. 2 § 15a zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Verifikační platba slouží k prokázání totožnosti žalovaného, k ochraně jeho osobních údajů před zneužitím a je jí dokončena žádost o půjčku. Bankovní účet žalovaného je vždy případně možné ověřit vyžádáním informace u bankovního ústavu. Při dokončení žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Na základě těchto informací právnická osoba zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací) respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny ve 16.000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu. Tímto žalovaný čerpal úvěr. Žalovaný odsouhlasil při zaslání verifikační platby Všeobecné obchodní podmínky, jejichž součástí byl Souhlas se zpracováním osobních údajů a Souhlas se zpracováním osobních údajů sdružením příjmení a text smlouvy o úvěru, veškeré dokumenty byly zaslány žalovanému na e-mail uvedený při žádosti o půjčku (kontaktní e-mail zadaný žalovaným je propsán i ve smlouvě o úvěru). Z těchto dokumentů žalovaný jakožto spotřebitel získal potřebné informace, a vysvětlení, aby si mohl posoudit nabízený úvěr z hlediska své potřeby a finančních možností.“ 8. Pro to, aby soud mohl žalobě vyhovět je nutné výše uvedené skutečnosti nejenom tvrdit, ale i prokázat. Soud se zabýval tím, zdali bylo dostatečně prokázáno, že právní předchůdce žalobce, před uzavřením smlouvy dostatečně pověřil úvěruschopnost žalované. Dále bylo pro rozhodnutí soud důležité, zda bylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, v podobě jak ji předkládá žalobce. 9. § 86 z.č. 257/2016 Sb. zní: 1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Soud se zabýval tím, zda-li bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu § 86 z. č. 257/2016 dostatečně posoudil úvěruschopnost žalované. Soud se touto otázkou zabýval z úřední povinnosti na základě rozsudku Soudního Dvora Evropské unie ve věci C - 79/18 z 5.3.2020. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti v žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce před uzavřením smlouvy o úvěru provedl schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací) respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Tato tvrzení, ale nebyla nijak prokázána. Z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba skutečně před uzavřením dané úvěrové smlouvy skutečně prověřil úvěruschopnost žalované tím, že nahlížel do jím uvedených registrů a že by měl k dispozici údaje z těchto registrů a také z nich nevyplývá, že by nějak šetřil poměry žalované, prověřoval její bonitu. Není zřejmé, jaké konkrétní informace pro posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce o žalovaném zjistil. V předložených smlouvách o úvěru č. 635493001 s daty 25.4.2019 a 26.3.201 se pouze uvádí, co může věřitel k posouzení úvěruschopnosti učinit a k čemu dává žalovaný souhlas, to že tak věřitel skutečně postupoval z důkazů nevyplývá. Toto nevyplývá ani z Obchodních podmínek právnická osoba pro poskytování úvěrů splatných jednorázově ani z dalších důkazů.

11. Z těchto výše uvedených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdce provedl konkrétní šetření ohledně úvěruschopnosti žalované, jakým způsobem jej konkrétně provedl a jaké konkrétní informace zjistil. Ani další předložené důkazy neprokazují, že by byla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalované. Protože nebylo prokázáno, že byla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalované, je úvěrová smlouva, na základě, které žalobce podal tuto žalobu dle § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. neplatná.

12. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaný uzavřel smlouvy o úvěru v podobě, jak je žalobce předkládá soudu a že v ní byla obsažena všechna ujednání, na základě nichž žalobce nyní požaduje uhradit nyní žalované částky. Předložené písemné vyhotovení smluv o úvěru nejsou podepsána žalovaným. Žalobce tvrdí, že smlouvy byly uzavřeny prostřednictvím internetu a jejich uzavření má býti potvrzenou ověřovací platbou 0,01 - 1 Kč. Z výpisu z účtu, skutečně vyplývá, že žalovaný žalobci uhradil dne 26.3.2019 Kč. Tato platba, ale neověřuje a nedává jistotu, že žalovaný touto platbou ověřoval vůli uzavřít smlouvu o úvěru z 26.3.2019 právě v té podobě, jak jí nyní soudu předkládá žalobce. Tato platba už vůbec neověřuje, že žalovaný měl vůli uzavřít smlouvu o úvěru označenou datem 25.4.2019.

13. Dle § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle § 562 odst. 2 o.z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

14. Soud má za to, že v daném případě nelze mít za to, že dané smlouva byla uzavřeny prostřednictvím internetu ve smyslu § 562 odst. 2 o.z. protože nebylo prokázáno, že by záznamy údajů o právním jednání v elektronickém systému prováděli se systematicky a posloupně a byly chráněny vůči změnám. Žalobce vůbec nepředložil záznamy údajů o právních jednání v elektronickém systému, případně soudu předložil listiny označené jako smlouva o úvěru číslo s daty 26.3.2019 a 25.4.2019, ze kterých ale nelze rozpoznat, že jde o záznamy údajů o právním jednání v elektronickém systému. Žalobce pouze uvádí tvrzení, jak měla být smlouva uzavřena. Další nejpodstatnější skutečností je, že nebylo prokázáno, že nemohlo dojít ke změnám žalobcem překládaných smluv o úvěru oproti tomu, co měl k dispozici žalovaný prostřednictvím internetu. Nebylo doloženo, že záznamy o údajích o právním jednání v elektronickém sytému, byly dostatečně chráněný proti změnám. Nebylo doloženo, že při uzavírání smlouvy užity prostředky zakládající odpovídají úroveň záruky dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen jako„ nařízení eIDAS“. Soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 327/2018, kde se uvádí:„ …Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o.z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o.z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“ 15. Výpisy z účtů, zprávou právnická osoba bylo prokázáno, že na účet žalovaného došly z účtu právního předchůdce žalobce dne 26.3.2019 částka 10.000 Kč a dne 11.4.2019 částka 6.000 Kč.

16. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobce. Toto bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právnická osoba a žalobcem dne 17.8.2020, potvrzením o přijetí platby z 1.9.2020, oznámením právnická osoba žalované z 8.9.2020 o postoupení pohledávky. To, že by oznámení o postoupení pohledávky bylo doručeno nebo se dostalo do dispoziční sféry žalovaného, prokázáno nebylo.

17. V dopise z 9.3.2021 zástupce žalobce před podáním žaloby upomínal žalovaného o zaplacení částky v celkové výši 23.188 Kč. Tato výzva byla žalovanému odeslána 11.3.2021. Toto bylo prokázáno dopisem zástupce žalobce žalovanému z 9.3.2021, podacím archem z 11.3.2021. To, že tato písemnost byla doručena nebo se dostala do dispoziční sféry žalované, prokázáno nebylo.

18. V dané věci s ohledem na výše uvedené skutečnosti, nemůže soud považovat předloženou úvěrovou smlouvu za platnou, jelikož nebyla prověřena úvěruschopnost žalované a nebylo prokázáno, že by byly uzavřeny smlouvy o úvěru v podobě, jak je překládá žalobce. V řízení, ale bylo prokázáno, že žalovaný od právního předchůdce obdržel na svůj účet platby ve výši 10.000 Kč a 6.000 Kč. Tím, se žalovaný na úkor právního předchůdce žalobce ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně obohatil. Žalovaný bezdůvodné obohacení žalobci dodnes nevydal ani poté, co mu byla dne 2.9.2021 postupem dle § 49 odst. 2,4 o.s.ř. doručena žaloba v této věci (viz doručenka čl. 53). Proto soud dle § 2991 odst. 1 o.z. uložil žalovanému povinnost toto bezdůvodné obohacení ve výši 16.000 Kč žalobci vydat – zaplatit. Protože žalovaný toto bezdůvodné obohacení ve výši 16.000 Kč žalobci neuhradil ani následující den poté, co k tomu byl vyzván žalobou, která mu byla doručena 2.9.2021, dostal se žalovaný od 4.9.2021 do prodlení s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení. Soud proto dle § 1970 o.z. uložil žalované povinnost za dobu od 4.9.2021 do zaplacení uhradit žalobci i úroky z prodlení z částky 16.000 Kč. Sazba úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně vychází ve smyslu § 2 odst. 1 vyhl.č. 351/2013Sb. z toho, že žalovaný je v prodlení od 4.9.2021. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce či jeho právní předchůdce doručil žalovanému před 2.9.2021 výzvu k vrácení částky 16.000 Kč, proto žalovaný nebyl do 3.9.2021 v prodlení se zaplacením částky 16.000 Kč. Soud proto zamítl žalobu o zaplacení úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16.000 Kč za dobu od 29.8.2020 do 3.9.2021, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1.889,10 Kč a úroků z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 16.000 Kč za dobu od 4.9.2021 do zaplacení. Soud také zamítl žalobu ohledně žalované částky 100 Kč, o které žalobce v žalobě uváděl, že jde o paušální částky za dvě upomínky po 50 Kč, následně tuto částku označil jako úrok a smluvní pokuty ve výši 7.072 Kč, protože nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o úvěru a tím, ani nebylo prokázáno, že by byl sjednán nárok na žalované poplatky za upomínky, úroky a smluvní pokutu. Upomínky, za něž žalobce požaduje 100 Kč, nebyly soudu předloženy a nebylo prokázáno jejich doručení žalovanému.

19. Žalobce měl v řízení úspěch ohledně zaplacení 16.000 Kč a úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16.000 Kč za dobu od 4.9.2021 do zaplacení, pro účely výpočtu nákladů řízení byly tyto úroky z prodlení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku 14.4.2022 na částku 831 Kč Celkem měl žalobce úspěch ohledně zaplacení částky 16.831 Kč. Žalovaný měl v řízení úspěch ohledně částky 7.072 Kč, částky 100 Kč, úroků z prodlení ve výši 1.889,10 Kč, úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 16.000 Kč za dobu od 29.8.2020 do 3.9.2021 ve výši 1.584 Kč, úroků z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 16.000 Kč za dobu od 4.9.2021 do zaplacení, pro účely výpočtu nákladů řízení byly tyto úroky z prodlení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku 14.4.2022 na částku 122 Kč Celkem měl žalovaný úspěch v částce 10.767,10 Kč. Celkový předmětem řízení je 27.598,10 Kč. Žalobce měl úspěch ohledně 61 % celkového předmětu řízení a žalovaný ohledně 39 % celkového předmětu řízení. Soud pro dle § 142 odst. 2 o.s.ř. uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 523 Kč, což je 22 % celkových nákladů žalobce spojených s tímto řízením. Celkové náklady žalobce spojené s tímto řízením jsou ve výši 2.376 Kč Tyto náklady tvoří soudní poplatek 924 Kč a náklady za zastoupení advokátem ve výši 1.452 Kč Náklady advokáta tvoří jeho odměna za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH v částce 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Při stanovení odměny advokáta soud postupoval dle § 14b vyhl.č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce podal u soudu na ustáleném vzoru více skutkově a právně obdobných věcí – návrhů. Předmětem žaloby je zaplacení 23.072 Kč s příslušenstvím. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k podepsanému soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.