11 C 190/2020

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Chrástem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1) celé jméno žalovaného , narozený dne 24. 9. 1967 bytem adresa žalovaného 2) celé jméno žalovaného , narozený dne 7. 9. 1966 bytem adresa žalovaného oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnictví k pozemkům

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že je vlastnicí pozemků parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], [územní celek], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 1) náklady řízení ve výši 47.371 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného 1).

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 2) náklady řízení ve výši 47.607 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného 2).

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 9. 2020 domáhá určení, že je vlastníkem pozemků parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], [územní celek].

2. K odůvodnění žaloby uvedla, že vlastní st. [parcelní číslo], na které stojí budovy [adresa], vše v k. ú. [část obce].

3. Žalobkyně nejdříve v žalobě uvedla, že její otec p. [příjmení] [příjmení] koupil v roce 1965 pozemkové parcely [číslo]. Žalobkyně k tomu v žalobě poznamenala, že neví přesně, v jakém rozsahu je otec zakoupil. V další části žaloby žalobkyně uvedla, že tyto parcely zakoupil její otec s p. [jméno] [příjmení] Tyto parcely byly původně zapsány na p. [jméno] [příjmení] a p. [jméno] [příjmení] nebo na pana [příjmení] a p. [jméno] [příjmení] (babičku žalobkyně). Mezi lety 1970 až 1975 p. [jméno] [příjmení] všechny pozemky přenechal p. [jméno] [příjmení].

4. Žalobkyně dále uvedla, že pozemková parcela [číslo] v k. ú. [část obce] měla být sloučena k st. [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] a k pozemkovým parcelám [číslo].

5. Žalobkyně se dovolává hospodářské smlouvy z„ 2. (a 5.) února“ 1976 [číslo] DrK [číslo], poukazuje na údaje uvedené v identifikaci parcel z 11. 3. 1993 a na rozpory v těchto údajích a další důkazy. Uvedla, že díky následnému chaosu a nepořádku u Katastrálního úřadu v [obec], byl do osobního užívání p. [jméno] [příjmení] dán jen pozemek st. [parcelní číslo].

6. Dále žalobkyně uvedla, že p. [příjmení] [příjmení], babička současného žalovaného, postupní smlouvou Č. d. [číslo] postoupila pozemky a nemovitosti svým dcerám (žalobkyně má zřejmě na mysli pozemky v k. ú. [část obce]). Toto musela učinit, neboť rodina [příjmení] zabrala po Němcích dům, respektive statek s pozemky v obci [obec]. V té době nebylo možné užívat dvě nemovitosti (žalobkyně má zřejmě na mysli nemovitosti v k. ú. [část obce] a nemovitosti v obci [obec]). Žalobkyně uvedla, že z toho vyplývá, že žalovaní restituovali pozemky (žalobkyně má zřejmě na mysli pozemky v k. ú. [část obce]) neoprávněně a že majiteli byli rodiče žalobkyně tj. [jméno] a [příjmení] [příjmení]. Žalobkyně poukázala na to, že právo osobního užívání se ze zákona § 872 odst. 1 z. č. 509/1991 Sb. změnila na vlastnictví fyzické osoby.

7. Žalobkyně dále tvrdila, že vlastnictví předmětných pozemků bylo vydrženo. Její otec měl dobrou víru, že všechny nemovitosti byly skutečně v jeho užívání a následně vlastnictví, protože v době od roku 1965 do 1993 je její otec nerušeně užíval s vědomím dotčených úřadů. Pokud se týká nahlížení do katastru nemovitostí, jednalo se v té době o úkon zcela výjimečný a běžný občan jej nikdy nevyužil.

8. Žalovaní s žalobou nesouhlasili. Žalobkyně dle nich nemá naléhavý právní zájem na této žalobě. Předmětné nemovitosti byly v rámci restitučních řízení vydány pravomocným rozhodnutím pozemkového úřadu matkám žalovaných. Matky žalovaných poté tyto nemovitosti převedly darovacími smlouvami na žalované. Vlastnické právo k žalovaným nemovitostem bylo postupní smlouvou z 19. 11. 1948 převedeno z prarodičů žalovaných na matky žalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. V roce 1965 došlo k bezplatnému převodu těchto nemovitostí do státního socialistického vlastnictví. Tento převod byl ve smyslu restitučních zákonů učiněn v tísni a nedobrovolně. V roce 1993 byly na základě restitučního zákona o půdě uzavřeny s p. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako oprávněnými osobami dohody o vydání pozemků, které se týkaly i nyní žalovaných nemovitostí. Právní předchůdkyně pak své podíly na nemovitostech darovaly žalovaným. V rámci restitucí nebyly právním předchůdkyním vráceny pozemky [číslo] vč. budovy [adresa] s odkazem na ustanovení § 11 odst. 1 písm. a zák. o půdě. Žalovaní uvedli, že pokud žalobkyně poukazuje na nepořádek a chaos u Katastrálního úřadu v [obec], údajné chyby ve výpočtu výměr a další nesrovnalosti, jedná se o důkazy, které nemohou prokázat oprávněnost žaloby. Případná chyba v zápisu v katastru nemovitostí neměla vliv na výsledek restitučního řízení. Poukázali také nato, že žalobkyně neprokazuje, že její otec v roce 1965 zakoupil předmětné nemovitosti. Uvedli, že ještě v listině z 27. 5. 1968 (dodatek ke sdělení Finančního odboru ONV v [obec]), je uvedeno, že právní předchůdkyně žalovaných byly vlastníky st. [parcelní číslo]. Poukázali na rozpory a nedostatečnost tvrzení žalobkyně. Žalovaní pro případ pochybností vznesli námitku vydržení žalovaných nemovitostí, protože se jejich právní předchůdkyně a následně žalovaní se na základě restitučních rozhodnutí stali oprávněnými držitelkami nemovitostí, kterým svědčí dobrá víra. Tato rozhodnutí nebyla po dobu 27 let zpochybněna.

9. Z provedeného dokazování byly prokázány tyto skutečnosti.

10. Parcely [číslo] parcela [číslo] se stavením [číslo] byly zapsány v knihovní vložce 32, k. ú. [část obce] společně s dalšími pozemky jako usedlost čís. d.

32. Parcely č 171, [číslo], [číslo], 173, 203, 204, 205, 206, 209, 210, 211, 212, 213, 214, 215, 216 a parcela [číslo] se stavením [adresa] byly zapsány v knihovní vložce 33, k. ú. [část obce] jako usedlost čís. d.

33. Toto bylo prokázáno výpisy z pozemkových knih, číslo vložky knihovní 32 a 33 katastrální obec Radkyně, soudní okres [okres] (čl. 238-243). Tyto výpisy mimo jiné vyvracejí domněnku žalobkyně uvedenou u jednání dne 5. 5. 2022, že p. [parcelní číslo] byla vyměřena až v roce 1975, 1976 za účelem převedení do užívání otci žalobkyně. 11. [jméno] a [jméno] [příjmení] byly na základě postupní smlouvy z 19. 11. 1947, která byla uzavřena mezi manželi [jméno] a [jméno] [příjmení] a [jméno] a [jméno] [příjmení], vlastnicemi usedlosti [adresa] v k. ú. [část obce], tj. st. p. 40, p. č. kat. 169, 170, 174, 175, 176, 177, 179, 180, 181, 183, 207, 208, 165, 166, [číslo], 162, usedlosti [adresa] v k. ú. [část obce] se stavením č. kat. 41, pozemků č. kat. 171, [číslo], [číslo], 173, 203, 204, 205, 206, 209, 210, 211, 212, 213, 214, 215, 216 vše v k. ú. [část obce]. Tato dohoda byla schválena opatrovnickým soudem v [obec] dne 13. 5. 1948. Tato dohoda byla doručena do pozemkové knihy dne 19. 5. 1948 (viz část B pozemkové knihy, číslo vložky knihovní [číslo] k. ú. [část obce]), přičemž v části A výpisy pozemkové knihy knihovní vložky [číslo] se neuvádí a nelze z něho ani dovodit, že by se tato dohoda nevztahovala na p. p. [číslo] že by bylo ve výpisu z pozemkové knihy zapsáno, že se smlouva z 19. 11. 1947 nevztahuje na p. p. č [číslo]. Toto bylo prokázáno postupní smlouvou uzavřenou dne 19. 11. 1947 mezi manželi [jméno] a [jméno] [příjmení] a nezletilými [jméno] a [jméno] [příjmení], kvitancí z 19. 11. 1947 (čl. 15-19, 178 spisu), výpisy z pozemkových knih, číslo vložky knihovní 32 a 33 katastrální obec Radkyně, soudní okres [okres]. Ve spise je založena kopie originálu postupní smlouvy z 19. 11. 1947, která je podepsána osobami, které jí uzavřely (čl. 32-34, [číslo], spis Státního pozemkového úřadu č. j. 3656/PL), dále je zde založen opis postupní smlouvy z 19. 11. 1947, na poslední je straně je razítko ověřující, že jde o opis, nejsou zde podpisy osob, které smlouvu uzavřely (čl. 15-18, [číslo], [číslo]). V kopii originálu i v opisu postupní smlouvy je článek I. V něm se uvádí, že manželé [jméno] [příjmení] [příjmení] jsou vlastníky usedlosti [adresa] a [adresa] v [část obce]. Dále se zde uvádí, že manželé [příjmení] postoupili a odevzdali nemovitosti zde vyčtené. Ve výpisu nemovitostí jsou rukou dopsána slova„ zahradou čkat [číslo],„ a 210“. Číslo [číslo] je v originále napsáno tak, že je lze zaměnit s [číslo]. Ve výpisech u pozemkové knihy není uvedena parcela označená [číslo]. Žalobkyně tvrdila, že postupní smlouva z 19. 11. 1947 byla zrušena, aby mohli [jméno] [jméno] [příjmení] prodat nemovitosti p. [příjmení] a p. [příjmení]. Důkazy o zrušení této smlouvy žalobkyně nepředložila.

12. Dne 10. 3. 1960 bylo vydáno usnesení Lidového soudu v [obec], ve kterém se uvádí, že [jméno] [příjmení], [datum narození] po dovršení 18 let nabyla zletilosti. Tím také nabyla práva k samostatné správě svého majetku sestávajícího z vlastnictví k ideální polovici usedlostí [adresa] s pozemky v [část obce], zapsané ve vložce [číslo] pozemkové knihy k. ú. [část obce] a z vlastnictví ideální polovici usedlostí [adresa] v [část obce], zapsané ve vložce [číslo] pozemkové knihy k. ú. [část obce]. Ohledně nezletilé [jméno] [příjmení] bylo rozhodnuto, že u této nezletilé se zrušuje opatrovnictví ohledně majetku této chráněnky se stávající z vlastnictví k ideální polovici usedlostí [adresa] s pozemky v [část obce], zapsané ve vložce [číslo] pozemkové knihy k. ú. [část obce] a z vlastnictví k ideální polovici nemovitostí zapsané ve vložce [číslo] pozemkové knihy k. ú. [část obce]. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že [jméno] [příjmení] nabyla zletilosti a tudíž je schopna samostatné správy vlastního majetku a správu majetku [jméno] [příjmení] mohou činit rodiče. Toto bylo prokázáno usnesením Lidového soudu v [obec] z 10. 3. 1960 (založeno ve spise Státního pozemkového úřadu, č. j. 3656/PL).

13. Dne 26. 10. 1964 byl sepsán zápis, dle kterého bylo s [jméno] [příjmení] projednáno předání pozemku v k. ú. [část obce] bezplatně Československému státu. Zde bylo uvedeno, že pan [jméno] [příjmení], jako otec zletilých dětí [jméno] a [jméno] [příjmení], je ochoten na základě přípisu Finanční odborové rady č. j. 3-1964/Sa nabídnout tyto pozemky bezplatně Československému státu. Bylo zde uvedeno, že se jedná o pozemky st. 40, st. 41, pozemky č. k 169, 170, 174, 175, 176, 177, 179, 180, 181, 183, 207, 208, 165, 166, [číslo], 162, 171, [číslo], [číslo], 173, 203, 204, 205, 206, 209, 210, 211, 212, 213, 214, 215, 216 vše v k. ú. [část obce] zapsáno ve vložce [číslo] [číslo] pozemkové knihy pro k. ú. [část obce]. U usedlosti čp. [číslo] v [část obce] tj. domovního stavení se stodolou, si majitelé vymínili, že požádají o demolici a potřebný stavební materiál si odvozí do [obec]. Toto bylo prokázáno zápisem učiněným na MNV ve [obec] dne 26. 10. 1964 (viz. spis Státního pozemkového úřadu č. j. 3656/PL). K námitce žalobkyně, že v zápise není uvedena parcela [číslo] soud uvádí, že [parcelní číslo] byla v zápise označena špatným [číslo] přitom se jedná o [parcelní číslo]. Při vyhotovení tohoto zápisu pisatel zřejmě vycházel z originálu postupní smlouvy z 19. 11. 1947, kde je parcela [číslo] dopsána rukou tak, že zápis lze zaměnit s [číslo]. Skutečnost, že zápis z 26. 10. 1964 a postupní smlouva z 19. 11. 1947 se týkají p. p. [číslo] nikoliv p. [parcelní číslo] vyplývá i také z toho, že manželé [jméno] [příjmení] [příjmení] a následně i [jméno] a [jméno] [příjmení] nikdy nebyli vlastníky p. [parcelní číslo] v k. ú. [část obce]. To, že předmětem zápisu o převodu na stát byla i p. p. č [číslo], podporují i další důkazy: rozhodnutí – sdělení Finančního odboru ONV v [obec] z 16. 4. 1965, hospodářská smlouva o převodu správy národního majetku uzavřená v roce 1969 mezi Československým státem – ONV v [obec] a Státním statkem, n. p. [obec] v P. (přejímající organizace) č. Fin 3 U [číslo], [číslo] a [číslo] / [část obce], kterou podepsal ONV [okres] dne 8. 8. 1968.

14. Dále byla sepsána nabídka o bezplatném převodu majetku do Státního socialistického vlastnictví, kterou [jméno] a [jméno] [příjmení] dle zápisu sepsaného dne 26. 10. 1964 darují státu i st. [parcelní číslo] a [číslo] v k. ú. [část obce]. Vyhradily si jen zbourání budovy [adresa] na st. [parcelní číslo] s tím, že budova [číslo] je již zbouraná. Tato nabídka byla podepsána [jméno] a [jméno] [příjmení]. Toto bylo prokázáno nabídkou podepsanou [jméno] a [jméno] [příjmení], která je založena ve spise Státního pozemkového úřadu č. j. 3656/PL.

15. Dne 16. 4. 1965 Finanční odbor ONV v [obec] vydal rozhodnutí o sdělení přijetí nabídky bezplatného převodu věcí a majetkových práv do Státního socialistického vlastnictví. Bylo zde uvedeno, že se přijímá nabídka bezplatného převodu věcí a majetkových práv ze dne 26. 10. 1964, učiněnou vlastníky [jméno] a [jméno] [příjmení]. V tomto přijetí nabídky jsou pak uvedeny nemovitosti v k. ú. [část obce], označené jako p. p. [číslo] (o výměře 252 m2), [číslo] (o výměře 86 m2), 173, 204, 205, 206, 209, 210, 211, 212, 213, 214, 216, 215. K tomuto sdělení byl vypracován dodatek ze dne 27. 5. 1968, kterým bylo sděleno Finančním odborem ONV v [obec], že na základě nabídky [jméno] a [jméno] [příjmení] z 26. 10. 1964 přijímá do Státního socialistického vlastnictví st. [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] o původní výměře 252 m2. Toto bylo prokázáno rozhodnutím – sdělením Finančního odboru ONV v [obec] z 16. 4. 1965 (čl. 76, 78, 144, 179, 249 soudního spisu, čl. 44-45 spisu Státního pozemkového úřadu č. j. 3656/PL) a dodatkem k tomuto sdělení ze dne 27. 5. 1968 (čl. 76, 78, 181, 250, 348 soudního spisu, čl. 44-45, 47 spisu Státního pozemkového úřadu č. j. 3656/PL).

16. V roce 1968 byla uzavřena hospodářská smlouva mezi Československým státem – ONV v [obec], zast. fin. odborem ONV [okres] (předávající organizace) a Státním statkem, n. p. [obec] v P. (přejímající organizace). V této smlouvě se uvádí, že na přejímající organizaci byla převedena správa národního majetku parcel [číslo] v k. ú. [část obce]. Toto bylo prokázáno hospodářskou smlouvou o převodu správy národního majetku uzavřenou v roce 1969 mezi Československým státem – ONV v [obec] (předávající organizace) a Státním statkem, n. p. [obec] v P. (přejímající organizace) č. Fin 3 U [číslo], [číslo] a [číslo] / [část obce], kterou podepsal ONV [okres] dne 8. 8. 1968 (čl. 253, 254 spisu).

17. V identifikaci parcel z 2. 4. 1968 jsou uvedeny nemovitosti dle stavu podle pozemkové knihy a dle stavu v evidenci nemovitostí v k. ú. [část obce]. Jako vlastník je uveden Československý stát, dříve [příjmení] [jméno]. Jsou zde uvedeny parcely označené dle pozemkové knihy jako st. [parcelní číslo], dále parcely [číslo]. U parcely zapsané v pozemkové knize pod [číslo] o výměře 86 m2 bylo u údajů dle evidence nemovitostí uvedeno, že byla sloučena do st. [parcelní číslo]. Toto bylo prokázáno identifikací parcel provedenou 2. 4. 1968 Oblastním ústavem geodezie v [obec], středisko geodézie pro okres [okres], se sídlem v [obec] na základě žádosti z 31. 7. 1967 (čl. 79, 182, 251).

18. V identifikaci parcel z 17. 5. 1968 jsou uvedeny nemovitosti dle stavu podle pozemkové knihy a dle stavu v evidenci nemovitostí v k. ú. [část obce]. Jako vlastník je uveden Československý stát, dříve [příjmení] [jméno]. V údajích dle pozemkové knihy jsou uvedeny dvě parcely a to st. p. 41 o výměře 252 m2 s domem [adresa] a parcela [číslo] o výměře 86 m2. V údajích dle evidence nemovitostí je uvedeno, že parcela [číslo] byla sloučena do st. [parcelní číslo] s tím, že nově je výměra této st. p . 338 m2. Toto bylo prokázáno identifikací parcel provedenou 17. 5. 1968 Oblastním ústavem geodezie v [obec], středisko geodézie pro okres [okres], se sídlem v [obec] na základě žádosti z 6. 5. 1968 (čl. 80, 183, 252).

19. Parcela st. [parcelní číslo] o výměře 252 m2 a parcela [číslo] o výměře 86 m2 byly před 17. 5. 1968 sloučeny v jednu parcelu st. [parcelní číslo] o výměře 338 m2. Toto bylo prokázáno identifikací parcel provedenou 17. 5. 1968 Oblastním ústavem geodezie v [obec], středisko geodézie pro okres [okres], se sídlem v [obec] na základě žádosti z 6. 5. 1968 (čl. 80), identifikací parcel zhotovenou Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín z 4. 1. 2022, číslo PU [číslo] 2021 (čl. 165), výpočtem výměry parcel- zápisem z výpočetního protokolu (čl. 84, 298), identifikací parcel z 11. 3. 1993 vyhotovené na základě zakázky č. 2086 [číslo] (čl. 9-10 spisu), identifikací parcel provedenou 2. 4. 1968 Oblastním ústavem geodezie v [obec], středisko geodézie pro okres [okres], se sídlem v [obec] na základě žádosti z 31. 7. 1967 (čl. 79, 182), identifikací parcel provedenou 17. 5. 1968 Oblastním ústavem geodezie v [obec], středisko geodézie pro okres [okres], se sídlem v [obec] na základě žádosti z 6. 5. 1968 (čl. 80, 183), poznámkami uvedenými na mapě označené Kat. území [část obce], Globál [číslo] rok 1967 (čl. 83).

20. Z výše uvedených důkazů bylo prokázáno, že manželé [jméno] [příjmení] [příjmení] byli vlastníky usedlosti číslo [číslo] v k. ú. [část obce]. Jednalo se konkrétně o parcely [číslo] [číslo] se stavením [číslo] [číslo] [číslo] se stavením [adresa]. V roce 1947 převedli [jméno] [příjmení] [jméno] vlastnictví mimo jiné nyní žalovaných nemovitostí na své dcery [jméno] a [jméno] [příjmení] Tyto nemovitosti byly v letech 1964 nabídnuty státu a v roce 1965 a u st. [parcelní číslo] bylo sděleno, že se tato nabídka přijímá. Správa tohoto národního majetku byla svěřena Státnímu statku n. p. [obec] v Podkrkonoší. [příjmení] [parcelní číslo] a p. [parcelní číslo] byly sloučeny do st. [parcelní číslo].

21. O těchto skutečnostech svědčí i další důkazy, které žalobkyně předložila, až po uplynutí lhůty pro koncentraci řízení dle § 118 a odst. 1 o.s.ř., a které nijak nemění tato skutková zjištění. Jde o dopis Finanční odbor ONV [okres] (čl. 343), dopis MNV [obec] z 29. 10. 1964 (čl. 344), dopis Finanční odbor ONV [okres] z 24. 2. 1965 (čl. 346), dopis MNV ve [obec] z 3. 3. 1965 (čl. 347), dopis z 12. 2. 1965, kde jsou obesíláni [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (čl. 345).

22. Žalobkyně předložila soudu listinu s daty 26. 7. 1965 a 24. 6. 1970. V listině označené datem 26. 7. 1965 (čl. 158, 223 spisu), která je podepsána osobou [příjmení] se uvádí„ Přenechávám tímto jednorázově část zastavěné plochy s levou půlkou demolice domku s použitím veškerých práv nastávajícímu majiteli.“. V listině označené datem 24. 6. 1970 (čl. 223), se uvádí„ Přenechávám podíl na chatě ([adresa]) svému kamarádu [jméno] [příjmení] z důvodů [anonymizováno]“. 23. [příjmení] [jméno] [příjmení], nar. roku 1941 před notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 20. 7. 2020 prohlásila, že její manžel p. [jméno] [příjmení] společně s [jméno] [příjmení] nar. v roce 1941 (otec žalobkyně) v roce 1964 nebo 1965 zakoupili od manželů [jméno] a [část obce] [anonymizováno] nebo od jejich rodiny chatu [adresa] v [část obce]. K chatě patřily pozemky kolem chaty, přičemž p. [jméno] [příjmení] uvedla, že neví přesně v jakém rozsahu. Obě rodiny na chatu jezdili, užívali jí, a pracovaly na pozemcích okolo chaty asi do roku [číslo] nebo 1970, kdy p. [jméno] [příjmení] přenechal svůj podíl p. [příjmení] nebo jeho matce p. [jméno] [příjmení]. Toto prohlášení učinila p. [příjmení] na žádost žalobkyně. Toto bylo prokázáno notářským zápisem sepsaným dne 20. 7. 2020 notářkou [jméno] [příjmení] pod sp. zn NZ [číslo].

24. Svědkyně p. [jméno] [příjmení] vypověděla, že v roce 1963 až 1965 koupili chatu od manželů [příjmení]. Koupil jí manžel společně p. [příjmení]. Ona nebyla přítomna u uzavření kupní smlouvy, ale smlouvu viděla, když jí manžel přivezl domů. Manžel jí odvezl na Geodézii v [obec]. Kupní cena byla 4.000 Kč. Po koupi opravili chalupu a zabezpečovali okolí. P. [příjmení] následně prodal svůj podíl p. [příjmení]. Svědkyně a p. [příjmení] darovali žalobkyni tuto chalupu společně s pozemky. Bylo to písemnou smlouvou v roce 1996 Smlouva se týkala chalupy a pozemků, které koupili. Přesně nezná jejich rozsah. Následně svědkyně uzavřela s žalobkyní smlouvu, aby žalobkyně získala vlastnická nebo užívací práva k pozemkům u chalupy. Udělala to proto, že to asi bylo v darovací smlouvě opomenuté. Smlouvu uzavírala asi před několika měsíci (výslech svědkyně se konal dne 14. 12. 2022).

25. V roce 1976 bylo otci žalobkyně sděleno, že bylo zjištěno, že na st. [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], postavil bez předchozí dohody s organizací – pisatelem, rekreační chatu. Otec žalobkyně byl vyzván, aby předložil stavební povolení, kupní smlouvu nebo další doklady prokazující vlastnické právo p. [jméno] [příjmení] k tomuto objektu postaveném na cizím pozemku. Toto bylo prokázáno dopisem z 15. 1. 1976 adresovaným p. [jméno] [příjmení] (čl. 8, 303 spisu).

26. Následně došlo k řešení této situace. Po komunikaci mezi dotčenými subjekty byla dne 5. 2. 1976 uzavřena hospodářská smlouva mezi Státním statkem n. p. [obec] (předávající organizace) a Místním národním výborem [část obce] (přejímající organizace). Touto smlouvou byla převedena správa národního majetku k st. [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] (po jejím sloučení s p. p. [číslo] v k. ú. [část obce]) a dále byla převedena správa národního majetku k p. [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] ze Státního statku n. p. [obec] na [ulice] národní výbor [část obce]. U st. [parcelní číslo] byla uvedena výměra 0, [číslo] ha a u p. [parcelní číslo] byla uvedena výměra 0, [číslo] ha. Důvodem převodu bylo zřízení práva osobního užívání pro [anonymizováno]. [příjmení]. Smlouva byla Státním statek n. p. [obec] zaslána Místnímu národnímu výboru v [část obce] s průvodním dopisem z 2. 2. 1976, kde byl [ulice] národního výbor vyzván státním statek k jejímu podpisu. V dopise se hovoří o tom, že převod správy k st. [parcelní číslo] a p. p. č [číslo] vše v k. ú. [část obce] se provádí za účelem zřízení práva osobního užívání pro [anonymizováno]. [příjmení]. Toto bylo prokázáno hospodářskou smlouvou o převodu správy národního majetku uzavřenou 5. 2. 1976 mezi Státním statkem n. p. [obec] a Místním národním výborem [část obce] (u této smlouvy bylo uvedeno [číslo] H F DrK) (čl. 263, 306, 324 spisu) a dopisem Státního statku n. p. [obec] Místnímu národnímu výboru [část obce] z 2. 2. 1976 (čl. 12, 13 spisu, jiné vyhotovení na čl. 68, 304, 325 spisu).

27. V dopise z 17. 3. 1976 předseda MNV p. [příjmení] rekapituloval, že v dopise z 5. 2. 1976 zaslali geodézii hospodářskou smlouvu [číslo] DRK [číslo], kterou byla převedena st. [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] z vlastnictví St. statku [obec] do vlastnictví MNV [část obce]. Pisatel uvedl, že tímto dopisem objednali výpis z listu vlastnictví, ve kterém by měl být jako vlastník uveden MNV [část obce]. Na výpisu, který pisatel předložil, je ale stále uveden starý vlastník St. statek [obec]. Pisatel požádal o nový výpis z LV s uvedením nového vlastníka. Pisatel dále uvedl, že na st. [parcelní číslo] stojí již 10 let rekreační chata a parcelu zamýšlí dát vlastníku chaty do osobního užívání. Toto bylo prokázáno dopisem Geodezii [okres] z 17. 3. 1976, [číslo jednací] (čl. 67).

28. V dopise z 7. 7. 1976 rada místního národního výboru [obec] sdělila Okresnímu národnímu výboru v [obec], odbor finanční, že domek [adresa] stojící na st. [parcelní číslo] o výměře 338 m2 v k. ú. [část obce] je asi 10 let zbourán. Na této st. p. stojí již několik let chata [jméno] a [jméno] [příjmení]. Toto bylo prokázáno dopisem rada Místního národního výboru [obec] z 7. 7. 1976 (čl. 81).

29. Dne 3. 9. 1976 byla uzavřena dohoda o zřízení práva osobního užívání, kterou byl manželům [jméno] a [jméno] [příjmení] zřízeno právo osobního užívání k st. [parcelní číslo] o výměře 338 m2. Toto bylo prokázáno dohodu o zřízení práva osobního užívání z 3. 9. 1976 uzavřenou mezi MěstNV v [příjmení] pace a manžela [jméno] a [jméno] [příjmení] (čl. 109, 185, 261, 319).

30. Dne 9. 11. 1976 byl sepsán notářský zápis v rámci, kterého byla uzavřena kupní smlouva mezi prodávajícím Československý stát – Městský národní výbor v [obec] a kupujícími [jméno] a [jméno] [příjmení]. Na základě této kupní smlouvy byl prodán manželům [příjmení] domek [adresa] v [část obce] [adresa] je postaven na stavební parcele [číslo] v k. ú. [část obce] o výměře 3 a 38 m². Dále se v této listině uvádí, že k stavební parcele [číslo] v k. ú. [část obce] bylo dohodou z 3. 9. 1976 zřízeno právo osobního užívání pro [jméno] a [jméno] [příjmení]. V zápise a v kupní smlouvě se nehovoří o žádných jiných nemovitostech, a to ani po žalovaných pozemcích. Toto bylo prokázáno notářským zápisem sepsaným státním notářstvím v [obec] dne 9. 11. 1976, sp. zn. [spisová značka] (čl. 75, 184, 262, 320). Před uzavřením této kupní smlouvy, byly připravovány podklady pro uzavření této smlouvy. V rámci tohoto byl pořízen výpis z evidence nemovitostí, k. ú. [část obce] výpis z evidenčního listu [číslo] ve kterém jsou uvedeny budova [adresa] a st. [parcelní číslo]. Dále byl pořízen výpis z evidence nemovitostí, k. ú. [část obce] výpis z evidenčního listu [číslo] ve kterém jsou uvedeny budova [adresa], st. [parcelní číslo]. Dále se zde pak uvádí, že [parcelní číslo] byla sloučena do st. [parcelní číslo]. V žádných z podkladů ani listin vyhotovených v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy (viz čl. 86 -108 spisu), se nehovoří o jiných nemovitostech a to ani o žalovaných pozemcích.

31. Dne 10. 10. 1977 bylo na základě žádosti p. [jméno] [příjmení] z 10. 8. 1977 vydáno povolení o změně užívání stavby [adresa] v [obec] [část obce] z rodinného domku na rekreační chalupu. V rozhodnutí bylo uvedeno, že domek bude užíván k rekreaci členů rodiny. Toto bylo prokázáno rozhodnutím Odboru výstavby a MH Městského národního výboru v [obec] z 10. 10. 1977, [číslo jednací] (čl. 64, 186, 322).

32. Dne 10. 10. 1977 Městský národní výbor v [obec] sdělil, že nemá námitek proti ohlášeným drobným pracím na objektu [adresa] v [obec] [část obce]. Toto bylo prokázáno sdělením Odboru výstavby a MH a komise pro výstavbu Městského národního výboru v [obec] z 10. 10. 1977, [číslo jednací] (čl. 65).

33. Dne 10. 10. 1977 Městský národní výbor v [obec] rozhodl, že vyhovuje žádosti o vynětí [adresa] [okres] [část obce] z bytového o fondu. Toto bylo prokázáno rozhodnutím Odboru výstavby a MH Městského národního výboru v [obec] z 10. 10. 1977, [číslo jednací] (čl. 65, 323).

34. Z těchto důkazů bylo prokázáno, že v letech 1975, 1976 se začala řešit skutečnost, že na st. [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] stojí chata a vedlo se šetření, na základě jakých důvodů byl p. [příjmení] [příjmení] oprávněn tuto chatu na parcele vybudovat a užívat. P. [příjmení] tehdy neuplatnil námitku, že mu chata a pozemky byly prodány p. [příjmení] nebo p. [příjmení]. Naopak situace se řešila tak, že manželům [příjmení] se převedla do osobního užívání st. [parcelní číslo] o výměře 338 m2 a byla jim prodána budova [adresa] na této st. p. Kvůli zřízení práva osobního užívání se musela převést správa st. [parcelní číslo] na MNV [část obce]. Manželé [příjmení] tuto chatu následně užívali a spravovali.

35. O těchto skutečnostech svědčí i další důkazy, které žalobkyně předložila až po uplynutí lhůty pro koncentraci řízení dle § 118 a odst. 1 o.s.ř., a které nijak nemění tato skutková zjištění. Jde o dopis MNV [část obce] z 8. 10. 1975 (čl. 302), dopis z 5. 2. 1976 (čl. 305) který byla zaslán Předsedou MNV [příjmení] [příjmení] [jméno] geodézie středisko v [obec], dopis [jméno] a [jméno] [příjmení] z 29. 3. 1976 (čl. 312), dopis z 2. 6. 1976, zn. [spisová značka] určeným Finančnímu odboru ONV [okres] (čl. 313), dopis MNV [obec] z 7. 7. 1976 (čl. 315 spisu), dopis z 10. 6. 1986 určený MNV [část obce] (čl. 316), dopis Finanční odboru ONV [okres] z 13. 7. 1976 (čl. 317), rozhodnutí ONV v [obec], Finanční odbor z 28. 7. 1976 (čl. 318), dopisy [jméno] [příjmení] z 9. 8. 1977 (čl. 321).

36. Dne 7. 11. 1993 uzavřelo Město Nová Paka, jako povinný a oprávněné [jméno] [příjmení], [datum narození], [jméno] [příjmení], [datum narození] dohodu o vydání pozemku dle z. č. 229/1991 Sb., kterou Město Nová Paka vydalo pozemek [adresa] o výměře 252 m2 v k. ú. [část obce] oprávněným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Tato dohoda byla následně schválena rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu, Okresního úřadu v [obec] ze dne 26. 11. 1993 č. j. [spisová značka] [číslo] A/30, kterým byla dle § 9 odst. 2 z. č. 229/1991 Sb. schválena tato dohoda o vydání nemovitostí. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. 12. 1993 a bylo doručeno [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] dne 7. 12. 1993. Toto bylo prokázáno dohodou o vydání pozemku uzavřenou dne 7. 11. 1993 mezi [územní celek], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (čl. 195, 278 spisu), rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu, Okresního úřadu v [obec] z 26. 11. 1993, č. j. [spisová značka] [číslo] A/30 (čl. 39, 40, 194, 277 spisu), doručenkami k tomuto rozhodnutí, potvrzení Okresního pozemkového úřadu, Okresního úřadu v [obec] z 30. 12. 1993, uplatněním nároku na zemědělský majetek ze dne 6. 11. 1992 žadatelkami [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Vše založeno ve spise Státního pozemkového úřadu č. j. 3656/PL.

37. Dne 17. 9. 1993 uzavřel Státní statek [okres] jako povinný a oprávněné [jméno] [příjmení], [datum narození], [jméno] [příjmení], [datum narození] dohodu o vydání nemovitostí dle z. č. 229/1991 Sb., kterou Státní statek [okres] vydal pozemkové parcely označené dle evidence nemovitostí jako p. [číslo] v k. ú. [část obce] oprávněným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Dne 10. 9. 1992 uzavřeli Východočeské státní lesy v [obec] jako povinný a oprávněné [jméno] [příjmení], [datum narození], [jméno] [příjmení], [datum narození] dohodu o vydání nemovitostí dle z. č. 229/1991 Sb., kterou Východočeské státní lesy vydaly pozemkové parcely označené dle evidence nemovitostí (označení je shodné s původním označením dle pozemkového katastru) p. [číslo] v k. ú. [část obce] oprávněným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Tyto dohody byly následně schváleny rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu, Okresního úřadu v [obec] ze dne 21. 10. 1993 č. j. [spisová značka] [číslo] A/30, kterým byla dle § 9 odst. 2 z. č. 229/1991 Sb. schválena tato dohoda o vydání nemovitostí. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. 11. 1993 a bylo doručeno [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] dne 27. 10. 1993. Toto bylo prokázáno dohodou o vydání nemovitostí uzavřenou dne 17. 9. 1993 mezi Státním statkem [okres], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (čl. 189 spisu), dohodou o vydání nemovitostí, uzavřenou dne 10. 9. 1992 mezi Východočeskými státními lesy, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (čl. 190, 191, 273, 274 spisu), rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu, Okresního úřadu v [obec] z 21. 10. 1993, č. j. [spisová značka] [číslo] A/30 (čl. 41-43, [číslo], [číslo]), doručenkami k tomuto rozhodnutí, potvrzení Okresního pozemkového úřadu, Okresního úřadu v [obec] z 30. 12. 1993, uplatněním nároku na zemědělský majetek ze dne 6. 11. 1992 žadatelkami [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Vše založeno ve spise Státního pozemkového úřadu [číslo jednací].

38. Okresní pozemkový úřad, Okresního úřadu v [obec] vydal dne 26. 11. 1993 rozhodnutí, kterým rozhodl, že [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] se nestávají vlastníky parcely označené v evidenci nemovitostí a v pozemkové knize jako st. 40 a dále, že se nestávají vlastníky označené v evidenci nemovitostí jako stavební parcela 41 o výměře 0, [číslo] ha s [adresa], přičemž tato parcela byla původně v pozemkové knize zapsána jako parcela [číslo] o výměře 0, [číslo] ha a stavební parcela [číslo] o výměře 0, [číslo] ha + [adresa]. V odůvodnění rozhodnutí se uvádí, že st. [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] je ve vlastnictví [jméno] a [jméno] [příjmení] a st. [parcelní číslo] a [adresa] jsou ve vlastnictví [jméno] a [jméno] [příjmení] Tyto nemovitosti nebyly vydány s odkazem na § 11 odst. 1 písm. a) z. č. 229/1991 Sb., neboť po přechodu do vlastnictví státu k nim bylo zřízeno právo osobního užívání, které bylo dle zákona [číslo] změněno na vlastnictví fyzických osob. Toto bylo prokázáno rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu, Okresního úřadu v [obec] z 26. 11. 1993, č. j. [spisová značka] [číslo] A/30 (čl. 36-38, 197, 198, [číslo] spisu). Toto rozhodnutí je založeno ve spise Státního pozemkového úřadu [číslo jednací].

39. Dne 15. 7. 2016 uzavřeli [jméno] [příjmení] a žalovaný 1) darovací smlouvu, kterou [jméno] [příjmení] darovala žalovanému 1) podíl ve výši 1 ideální poloviny nemovitostí pozemků evidovaných v katastru nemovitostí p. p. [číslo] vše v k. ú. [část obce]. Vklad práva na základě této smlouvy byl zapsán do katastru nemovitostí dne 8. 9. 2016 s právními účinky vkladu dne 17. 8. 2016. Toto bylo prokázáno darovací smlouvou uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným 1) dne 15. 7. 2016 (čl. 51, [číslo] spisu), výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví] [územní celek] v k. ú. [část obce]. (čl. 59-60, [číslo], [číslo] spisu).

40. Žalovaní jsou na základě těchto darovacích smluv v současné době zapsáni jako vlastníci nemovitostí v k. ú. [část obce] a to parcel [číslo]. Každý je vlastníkem podílu ve výši ½. Toto bylo prokázáno výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví] obec Nová Paka k. ú. [část obce] (čl. 59-60, [číslo] spisu).

41. Poté, co byly vydány restituční rozhodnutí týkající se vrácení pozemků paní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], došlo k vypovězení nájemních vztahů k některým vydaným nemovitostem ze strany nájemců – Lesy České republiky s. p. Toto bylo prokázáno vypovězením nájemního vztahu orazítkovaným [právnická osoba] České republiky s. p. (čl. 279). 42. ½ parcely [číslo] [jméno] [příjmení] a následně žalovaný 1) pronajímali nebo propachtovali zemědělským organizacím hospodařícím na těchto pozemcích. Toto bylo prokázáno dopisy Statku [okres] – zemědělské obchodní družstvo z 14. 10. 1996 a 30. 8. 1999, smlouvami o nájmu pozemku [číslo] uzavřenými mezi Statkem [okres], zemědělské obchodní družstvo a [jméno] [příjmení], dopisy [právnická osoba] z 17. 9. 1999, 15. 8. 2011, smlouvou o nájmu pozemku [číslo] uzavřenou mezi [právnická osoba], a [jméno] [příjmení] dne 15. 11. 1999, smlouvou o pronájmu pozemku [číslo] uzavřenou mezi [právnická osoba], a [jméno] [příjmení] dne 20. 7. 2011, pachtovní smlouvou [číslo] uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalovaným 1) dne 25. 5. 2018 (čl. 129-135, [číslo]).

43. O tom, že pozemky pronajímal i žalovaný 2) svědčí nájemní smlouva č. 2010 uzavřená mezi žalovaným 2) a Farmou [část obce] z 15. 9. 1999 a výpověď smlouvy o nájmu pozemku z 30. 8. 1999. Toto bylo prokázáno smlouvou o nájmu pozemku č. 2010 uzavřenou mezi Farmou [část obce] a žalovaným 2) dne 15. 9. 1999 a dopisem Statku [okres] – Zemědělské obchodní družstvo žalovanému 2) z 30. 8. 1999. (čl. 145-146 spisu).

44. Rodiče žalobkyně manželé [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] uzavřeli dne 4. 11. 1996 s žalobkyní darovací smlouvu, kterou žalobkyni darovali dům [adresa] na st. [parcelní číslo] a st. [parcelní číslo] se vším zákonným příslušenstvím, stavbami a součástmi vše v k. ú. [část obce]. Ve smlouvě se uvádí, že dárci jsou vlastníky domu [adresa] na základě kupní smlouvy RI [číslo] ze dne 9. 11. 1997 a vlastníky st. [parcelní číslo] na základě dohody o zřízení práva osobního užívání [jméno] [číslo] z 3. 9. 1976. Hodnota těchto nemovitostí byla určena znaleckým posudkem [jméno] [příjmení] z 30. 8. 1996, [číslo] 1996. Toto bylo prokázáno darovací smlouvou uzavřenou dne 4. 11. 1996 mezi [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a žalobkyní (čl. 201-202, [číslo] spisu).

45. P. [příjmení] [příjmení] dne 27. 4. 2004 zemřel. Pozůstalost p. [jméno] [příjmení] byla řešena v rámci dědického řízení vedeného u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 28 D 2/2004. Dne 10. 6. 2004 byl v rámci tohoto dědického řízení u notářky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sepsán s p. [jméno] [příjmení] (matkou žalobkyně) protokol o předběžném šetření. P. [jméno] [příjmení] uvedla, že p. [příjmení] vlastnil nemovitosti v k. ú. [okres]. Že by vlastnil nemovitosti v k. ú. [část obce], že by vlastnil nyní žalované nemovitosti v k. ú. [část obce] p. [jméno] [příjmení] při sepisu tohoto protokolu neuvedla. Dne 13. 9. 2004 proběhlo jednání před soudní komisařskou [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. K tomuto jednání byla předvolána i žalobkyně. Žalobkyně zmocnila svojí matku p. [jméno] [příjmení], aby ji u tohoto jednání zastupovala. Jednání se zúčastnila p. [jméno] [příjmení], která zároveň zastupovala i žalobkyni, dále se účastnil p. [příjmení] [příjmení]. Účastníci do protokolu uvedli, že p. [příjmení] [příjmení] vlastnil společně s manželkou p. [jméno] [příjmení] nemovitosti: jinou stavbu bez čp. na p. [číslo] p. [číslo] vše v k. ú. a obci [okres]. Poté byla uzavřena dohoda o vypořádání společného majetku manželů, dle které do dědictví připadnou nemovitosti: jiná stavba bez čp. na p. [číslo] p. [číslo] vše v k. ú. a obci [okres]. Do aktiv dědictví p. [jméno] [příjmení] byly poté zahrnuty tyto nemovitosti a dále rodinný dům [adresa] v [obec] na parc. [číslo] p. [číslo] vše v k. ú. a obci [okres]. V rámci tohoto jednání ani v celém dědickém řízení nebylo nikdy uvedeno, že by do majetku p. [jméno] [příjmení] nebo do společného jmění manželů p. [jméno] [příjmení] a p. [jméno] [příjmení] patřily ještě jiné nemovitosti a to ani nyní žalované nemovitosti. Nakonec byla uzavřena dohoda, dle které p. [jméno] [příjmení] nabyla do vlastnictví ½ nemovitosti rodinný dům [adresa] v [obec] na parc. [číslo] p. [číslo] vše v k. ú. a obci [okres]. P. [příjmení] [příjmení] nabyl do vlastnictví ½ nemovitostí: rodinný dům [adresa] v [obec] na parc. [číslo] p. [číslo] vše v k. ú. a obci [okres] a celé nemovitosti: jiná stavba bez čp. na p. [číslo] p. [číslo] vše v k. ú. a obci [okres]. Žalobkyně nenabyla dle této dohody z dědictví ničeho. Následně byla tato dohoda schválena usnesením Okresního soudu v Jičíně z 29. 9. 2004, č. j. 28 D 2/2004-33. V rámci tohoto celého dědického řízení nebyly projednány nyní žalované nemovitosti a nebylo ani nikým uvedeno, že by p. [příjmení] [příjmení] vlastnil tyto nemovitosti nebo je spoluvlastnil například se svojí manželkou. Toto bylo prokázáno listinami ze spisu Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 28 D 2/2004, konkrétně úmrtním listem p. [jméno] [příjmení], protokolem o předběžném šetření z 10. 6. 2004, protokolem o jednání před soudní komisařkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 13. 9. 2004, plnou mocí, kterou dala žalobkyně p. [jméno] [příjmení] z 1. 9. 2004, usnesením Okresního soudu v Jičíně z 29. 9. 2004, č. j. 28 D 2/2004-33.

46. Žalobkyně předložila smlouvu o převodu práv k nemovitým věcem, kterou uzavřela [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobkyně]. V této smlouvě se uvádí, že [jméno] [příjmení] postupuje veškerá práva, která má, nebo která by jí mohla vzniknout z jakýchkoliv důvodů k pozemkům evidovaným jako pozemkové parcely č. parc. 170, 171, [číslo], 173 v k. ú. [část obce] včetně příslušenství a všech dalších práv s nimi spojených zejména práva podávat žádosti a podávat žaloby, domáhat se těchto práv domáhat se vůči třetím osobám a uplatňovat a hájit tato práva u soudu nebo u správních orgánů. Žalobkyně uvedla, že tato práva v celém rozsahu přijímá. Tato smlouva byla uzavřena dne 30. 3. 2020. Toto bylo prokázáno smlouvou o převodu práv k nemovitým věcem uzavřenou dne 30. 3. 2020 mezi [jméno] [příjmení] a žalobkyní (čl. 224). Tato listina byla předložena dne 21. 9. 2022, po koncentraci řízení (příprava jednání byla 6. 10. 2021). Žalobkyně k vysvětlení této smlouvy uvedla, že jí bylo převedeno užívací právo paní [jméno] [příjmení] na žalobkyni.

47. Žalobkyně poukazovala na zápis v identifikaci parcel z 11. 3. 1993 a uváděla, že je v části údajů z evidence nemovitostí sečtena výměra st. [parcelní číslo] a p. [parcelní číslo] celkem 590 m2 a v části údajů pozemkové knihy je sečtena výměra st. [parcelní číslo], p. p. [číslo] a [číslo] celkem 590 m2. Dále poukazovala na zapsané uživatele. Soud provedl důkaz touto listinou identifikací parcel z 11. 3. 1993. Je pravdou, že v řádku, kde je v údajích evidence nemovitostí zapsána p. p. [číslo] jsou zapsáni jako uživatelé manželé [příjmení]. Dále zde jsou v údajích pozemkové knihy uvedena p. [parcelní číslo] s výměrou 252 m2, p. [parcelní číslo] s výměrou 86 m2 a st. [parcelní číslo] s výměrou 252 m2. Všechny výměry těchto parcel jsou sečteny na výměru 590 m2. V údajích evidence nemovitostí jsou uvedeny st. [parcelní číslo] s výměrou 338 m2 (výměra odpovídá součtu výměr sloučených st. [parcelní číslo] o výměře 252 m2 a p. [parcelní číslo] o výměře 86 m2) a p. [parcelní číslo] o výměře 252 m2. Z této identifikace ani z údajů v nich uvedených nelze vzít za prokázané, že by st. [parcelní číslo] byla sloučena se p. p. [číslo]. Skutečnost, že je v identifikaci parcel uveden součet výměr st. [parcelní číslo], p. p. [číslo] p. p. [číslo] (údaje pozemkové knihy) respektive součet výměr st. [parcelní číslo] a p. [parcelní číslo] (údaje evidence nemovitostí), ačkoliv st. [parcelní číslo] a p. p. [číslo] jsou vždy uváděny samotně pod samostatným označením nemohou prokazovat, že došlo ke sloučení st. [parcelní číslo] a p. [parcelní číslo]. Přitom i sama žalobkyně připouští, že ke sloučení těchto parcel nedošlo a argumentuje jen tím, že ke sloučení mělo dojít a díky chybám k tomu nedošlo. Ze skutečnosti, že jako uživatelé p. p. [číslo] jsou uvedeni manželé [příjmení], nelze rovněž vzít za prokázané, že by uživateli či vlastníky byli manželé [příjmení]. Toto bylo prokázáno identifikací parcel z 11. 3. 1993 vyhotovené na základě zakázky č. 2086 [číslo] (čl. 9-10, 192, 193, 196, 199, [číslo], [číslo], 279 spisu).

48. V listu vlastnictví [číslo] k evid. listu [číslo] obec Vidochov bylo uvedeno, že p. [příjmení] [příjmení] je vlastníkem [adresa], st. [parcelní číslo], st. [parcelní číslo] a dalších nemovitostí v k. ú. [obec]. Toto bylo prokázáno listem vlastnictví [číslo] k evid. listu [číslo] obec Vidochov (čl. 11 spisu).

49. V dopise z 9. 1. 2020 Katastrální úřad pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín reagoval na návrh žalobkyně na opravu chyby v údajích katastru nemovitostí, kdy uvedla, že je chybný údaj týkající se vlastnictví pozemkových parcel [číslo] v k. ú. [část obce], když dle žalobkyně by měl být správný údaj o vlastnictví předmětných parcel zapsán ve prospěch [jméno] a [jméno] [příjmení]. Katastrální úřad uvedl, že z údajů katastru nemovitostí je zřejmé, že jako spoluvlastníci těchto parcel jsou zapsáni žalovaní. Z toho vyplývá, že žadatelka není vlastníkem ani jinou oprávněnou k parcelám [číslo] a 173. Prošetřením operátu pozemkového katastru bylo zjištěno, že parcely [číslo] byly zapsány ve spoluvlastnictví [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a to dle pozemkové knihy knihovní vložky [číslo] pro k. ú. [část obce]. Dle sdělení o přijetí nabídky bezplatného převodu věcí a majetkových práv do Státního socialistického vlastnictví ZN. fin. [číslo] z 16. 4. 1965 byly parcely [číslo] a 173 zapsány v evidenci nemovitostí do vlastnictví Československého státu – ONV v [obec]. Následně dle hospodářské smlouvy ze dne 8. 8. 1968 byla převedena správa mimo jiné parcel [číslo] a 173 na Státní statek NP [obec] v Podkrkonoší. Dle hospodářské smlouvy z 5. 2. 1976 byla převedena správa mimo jiné parcel [číslo] na [ulice] národní výbor [část obce] (později Městský národní výbor v [obec]). Na základě těchto smluv byla v evidenci nemovitostí evidována parcela [číslo] ve vlastnictví Československého státu a ve správě Místního národního výboru [část obce] (později Městský národní výbor v [obec]) a parcela [číslo] ve vlastnictví Československého státu a ve správě Státního statku – n. p. [obec] v Podkrkonoší (později [okres]). Se vznikem katastru nemovitostí přešly v roce 1993 shora uvedené zápisy i do údajů katastru nemovitostí. Na základě rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v [obec] č. j. PÚ/3656-1 [číslo] A/30 z 21. 10. 1993 byla mimo jiné parcela [číslo] v k. ú. [část obce] převedena do spoluvlastnictví [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Na základě rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v [obec] č. j. PÚ/3656-2 [číslo] A/30 z 26. 11. 1993 byla parcela [číslo] v k. ú. [část obce] převedena do spoluvlastnictví [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Z odůvodnění těchto rozhodnutí vyplývá, že obě jmenované jsou původními vlastnicemi vydávaných pozemků. Darovací smlouvou z 31. 5. 1993 byl spoluvlastnický podíl ve výši ½ mimo jiné k těmto parcelám převeden na žalovaného 2) a darovací smlouvou z 15. 7. 2016 byl na žalovaného 1) převeden spoluvlastnický podíl mimo jiné k těmto parcelám. Katastrální úřad dále k tvrzenému vlastnickému právu [jméno] a [jméno] [příjmení] uvedl, že ve sbírce listin katastrálního úřadu se nenachází žádná listina svědčící o vlastnickém právu těchto osob k uvedeným parcelám. V kopii identifikace parcel, kterou předložila žalobkyně, jsou uváděny pouze údaje o uživatelských a nikoliv o vlastnických vztazích. Tyto uživatelské vztahy se v minulosti evidovaly v evidenci nemovitostí a krátce i v katastru nemovitostí. Tento dokument ale nedokládá vlastnické právo k předmětným parcelám. [ulice] smlouva z 5. 2. 1976 pouze dokládá převod správy majetku k parcele č. st. 41, parcel [číslo] v k. ú. [část obce] ze Státního statku n. p. [obec] na [ulice] národní výbor v [část obce]. Fakt o převodu správy národního majetku k uvedeným parcelám nesvědčí o tom, že by s vlastnictvím parcely č. st. 41 bylo spojeno i vlastnické právo k parcele [číslo]. Navíc tato hospodářská smlouva dokládá pouze přechod správy národního majetku a nikoli přechod vlastnického práva. Katastrální úřad uvedl, že prošetřením operátu pozemkového katastru, operátu evidence nemovitostí katastrálního operátu nebyla nalezena chyba v evidenci vlastnického práva k parcelám [číslo] v k. ú. [část obce]. Toto bylo prokázáno dopisem Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště Jičín z 9. 1. 2020 [číslo jednací].

50. V dopise z 4. 3. 2020 Katastrální pracoviště Jičín reagovalo na podání žalobkyně doručené dne 30. 1. 2020. Katastrální úřad uvedl, že podle pozemkové knihy, knihovní vložky [číslo] pro k. ú. [část obce] byly mimo jiné parcely [číslo] č. st. 41 s domem [adresa] zapsány ve spoluvlastnictví [jméno] a [jméno] [příjmení]. Dle parcelního protokolu měla parcela [číslo] výměru 363 m2, parcela [číslo] měla výměru 86m2 a parcela č. st. 41 měla výměru 252 m2. Podle sdělení o přijetí nabídky bezplatného převodu věcí a majetkových práv do Státního socialistického vlastnictví z 16. 4. 1965 a dodatku k tomuto sdělení z 27. 5. 1968 byly parcely [číslo] č. st. 41 s domem [adresa] zapsány v evidenci nemovitostí do vlastnictví Československého státu – ONV v [obec]. Ve stejném období konkrétně v roce 1967 byla parcela [číslo] sloučena do parcely č. st. 41 o čemž svědčí zápis ve výpočetním protokolu z roku 1967. Po sloučení pak výměra parcely č. st. 41 činila 338 m2. Dle hospodářské smlouvy z 8. 8. 1968 byla převedena správa mimo jiné parcel [číslo] (již sloučené do parcel č. st. 41 a č. st. 41 s domem [adresa]) na Státní statek n. p. [obec] v Podkrkonoší (později [okres]). Dle hospodářské smlouvy z 5. 2. 1976 byla převedena správa mimo jiné parcely č. st. 41 o výměře 338 m2 (po sloučení s parcelou [číslo]) na [ulice] národní výbor [část obce] (později Městský národní výbor v [obec]). Na základě těchto smluv byla v evidenci nemovitostí evidována parcela č. st. 41 o výměře 338 m2 ve vlastnictví Československého státu a ve správě Místního národního výboru [část obce] (později Městský národní výbor v [obec]) a parcela [číslo] ve vlastnictví Československého státu a ve správě Státního statku n. p. [obec] v Podkrkonoší (později [okres]). Dle dohody o zřízení práva osobního užívání č. [jméno] [číslo] z 3.9.1976 bylo k parcele č. st. 41 o výměře 338 m2 zřízeno právo osobního užívání manželům [jméno] a [jméno] [příjmení]. Dle kupní smlouvy z 9. 11. 1986 bylo na tyto osoby převedeno i vlastnické právo k domu [adresa] na st. p.

41. Právo osobního užívání k pozemku se ke dni nabytí účinnosti zákona [číslo] změnilo k 1. 1. 1992 ve vlastnictví fyzické osoby viz. § 872 odst. 1 obč. zák. V důsledku toho se i u manželů [příjmení] změnilo právo osobního užívání k pozemku parcele č. st. 41 na právo vlastnické. Dle rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu č. j. PÚ/3656-1 [číslo] A/30 z 21. 10. 1993 byla mimo jiné parcela [číslo] o výměře 363 m2 v k. ú. [část obce] převedena do spoluvlastnictví [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] Darovací smlouvou z roku 1994 byl převeden spoluvlastnický podíl ve výši ½ mimo jiné k parcele [číslo] v k. ú. [část obce] do vlastnictví žalovaného 2). Darovací smlouvou z 4. 11. 1996 bylo převedeno vlastnické právo k parcele č. st. 41 s domem [adresa] v k. ú. [část obce] na žalobkyni. V roce 2016 byl převeden spoluvlastnický podíl ve výši ½ mimo jiné k parcele [číslo] v k. ú. [část obce] do vlastnictví žalovaného 1). Toto bylo prokázáno dopisem Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště Jičín z 4. 3. 2020, č. j. PD 1261/2020-604.

51. V dopise z 20. 7. 2020 Katastrální pracoviště Jičín k žádosti žalobkyně o vyhotovení kopie listin ze sbírky listin katastru nemovitostí uzavřené mezi manželi [jméno] a [jméno] [příjmení] jako převodci a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako nabyvateli v letech 1963 [číslo] na pozemek označený stavební parcelou st. 41 a pozemky označené pozemkovými parcelami 170, 171, [číslo], [číslo], 173 a 175 a k žádosti o kopii listin na výše uvedené pozemky uzavřené mezi [jméno] [příjmení] jako převodcem a [jméno] [příjmení] jako nabyvatelem v letech 1968 1970 uvedl, že požadované listiny nejsou ve sbírce listin katastru založeny. Katastrální úřad uvedl, že pozemky byly zapsány v podílovém spoluvlastnictví [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] dle postupní smlouvy ze dne 19. 11. 1947. Finanční odbor ONV v [obec] přijal dne 16. 4. 1965 nabídku bezplatného převodu věcí a práv do Státního socialistického vlastnictví od [jméno] a [jméno] [příjmení], kde jsou mimo jiné uvedeny pozemkové parcely 170, 171, [číslo], [číslo], 173 a 175 v k. ú. [část obce]. Toto bylo doplněno další listinou Finančního odboru ONV v [obec] z 27. 5. 1968 o stavební parcelu st. 41 v k. ú. [část obce].

52. Soud neprovedl důkaz výslechy p. [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Soud tyto důkazy považoval vzhledem na níže uvedené závěry soudu (zvláště nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně na podání žaloby), za nadbytečné.

53. Soud nehodnotil další důkazy, které neměly relevanci pro vydané rozhodnutí soudu, jedná se například o důkazy týkající se nabytí užívacího práva k st. [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] ze strany manželů [příjmení]. Rovněž soud nehodnotil důkazy, které žalobkyně předložila po uplynutí lhůty pro koncentraci řízení. Jedná se zejména o nové důkazy, které žalobkyně soudu doručila dne 21. 10. 2022, 29. 11. 2022 Tyto důkazy byly předloženy a uvedeny až po uplynutí lhůty pro koncentraci řízení a proto k ním dle § 118b odst. 1 o.s.ř. soud nemůže přihlížet. Navíc soud k těmto novým důkazům uvádí, že ani tyto důkazy neprokazují, že by žaloba žalobkyně byla důvodná a oprávněná a to ani výkaz změn VZ [číslo]. Pokud se týká nově předložených poštovních poukázek (složenek), tak z nich vyplývá, že p. [příjmení] [příjmení] poukázal MNV [část obce] v roce 1971 56 Kč, v roce 1972, 1973 a 1974 poukázal p. [příjmení] [jméno] [část obce] 53 Kč. Z těchto složenek není zřejmé z jakého důvodu byly tyto částky hrazeny. V rukou psané listině označené„ chata“ (čl. 356 spisu) jsou uvedeny určité položky a částky. Že by bylo hrazeno něco za žalované parcely, z této listiny nevyplývá. Tato listina nemůže obstát jako nabývací titul.

54. V dané věci bylo prokázáno, že manželé [jméno] [příjmení] [jméno] byli vlastníky usedlosti číslo [číslo] v k. ú. [část obce]. Jednalo se konkrétně o parcely [číslo] [číslo] se stavením [číslo] [číslo] [číslo] se stavením [adresa]. V roce 1947 [jméno] [příjmení] [jméno] převedli vlastnictví mimo jiné nyní žalovaných nemovitostí na své dcery [jméno] a [jméno] [příjmení] Tyto nemovitosti (nyní žalované nemovitosti) byly v letech 1964 nabídnuty státu a v roce 1965 a u st. [parcelní číslo] v roce 1968 bylo sděleno, že se tato nabídka přijímá. Správa tohoto národního majetku byla svěřena Státnímu statku n. p. [obec] v Podkrkonoší. [příjmení] [parcelní číslo] a p. [parcelní číslo] byly sloučeny do st. [parcelní číslo].

55. V letech 1975, 1976 se začala řešit skutečnost, že na st. [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] byla vybudována chata, kterou užíval p. [příjmení] [příjmení]. Vedlo se šetření, na základě jakých důvodů byl p. [příjmení] [příjmení] oprávněn tuto chatu na parcele vybudovat a užívat. P. [příjmení] tehdy neuplatnil námitku, že mu chata a pozemky byly prodány p. [příjmení] nebo p. [příjmení]. Naopak situace se řešila tak, že manželům [příjmení] byla převedena do osobního užívání st. p. č 41 o výměře 338 m2 a byla jím jí prodána budova [adresa] na této st. p. Kvůli zřízení práva osobního užívání se musela převést správa st. [parcelní číslo] na MNV [část obce]. Manželé [příjmení] tuto chatu následně užívali a spravovali.

56. V roce 1993 byla na základě z. č. 229/1991 Sb. vráceny mimo jiné nyní žalované nemovitosti [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]) a [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]). [příjmení] [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] jím nebyla vrácena. P. [příjmení] a p. [příjmení] své podíly na nyní žalovaných nemovitostech následně převedly na žalované. Právní předchůdkyně žalovaných a poté žalobci, byli zapsáni jako vlastníci předmětných nemovitostí v katastru nemovitostí a část těchto nemovitostí pronajímali či propachtovali dalším subjektům.

57. Rodiče žalobkyně p. [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] darovali darovací smlouvou z 4. 11. 1996 vlastnictví budovy [adresa] na st. [parcelní číslo] a st. [parcelní číslo] vše v k. ú. [část obce] žalobkyni. 58. § 80 o.s.ř. zní: Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 59. § 40 odst. 1) z. č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.) zní: Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný. 60. § 46 odst. 1) obč. zák. zní: Písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků. 61. § 175l o.s.ř. ve znění účinném k 27. 4. 2004 zní: 1) Měl-li zůstavitel s pozůstalým manželem majetek ve společném jmění, soud rozhodne o obvyklé ceně tohoto majetku v době smrti zůstavitele a podle zásad uvedených v občanském zákoníku určí, co z tohoto majetku patří do dědictví a co patří pozůstalému manželovi. Závisí-li rozhodnutí na skutečnosti, která zůstala mezi pozůstalým manželem a některým z dědiců sporná, postupuje soud podle § 175k odst. 3. 2) Zjistí-li soud dříve, než je dědické řízení pravomocně skončeno, další majetek ve společném jmění, rozhodne o něm dodatečně podle odstavce 1; přitom vychází z původního rozhodnutí. 62. § 129 z. č. 40/1964 Sb. dále jen obč. zák. zní: Držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. 2) Držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon. 63. § 130 odst. 1 obč. zák. zní: Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. 64. §134 odst. 1 obč. zák. zní: Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

65. V dané věci se žalobkyně domáhá určení, že je vlastníkem pozemkových parcel [číslo] vše v k. ú. [část obce], obec Nová Paka. Žalobkyně tvrdí, že vlastníkem těchto nemovitosti byl její otec [příjmení] [příjmení] nebo je vlastnili ve společném jmění manželů její otec [příjmení] [příjmení] a její matka [jméno] [příjmení]. Otec žalobkyně [příjmení] [příjmení] zemřel 27. 4. 2004. Matka žalobkyně žije. Pozůstalost po p. [jméno] [příjmení] byla vypořádána v rámci dědického řízení vedeného u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 28 D 2/2004. V rámci tohoto řízení bylo dle § 175l o.s.ř. vypořádáno zaniklého společného jmění manželů [jméno] a [jméno] [příjmení] a následně bylo vypořádáno i dědictví. V rámci tohoto dědického řízení nebyly projednány nemovitosti, u nichž žalobkyně nyní požaduje, aby bylo určeno, že je žalobkyně jejich vlastnicí. Na určovací žalobě, kde žalobkyně požaduje, aby bylo určeno, že je vlastnicí nyní žalovaných nemovitostí, nemá žalobkyně naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o.s.ř., protože nyní žalované nemovitosti, které dle tvrzení žalobkyně vlastnil její otec buďto sám nebo ve společném jmění manželů měli být projednány v rámci dědického řízení, které se týkalo pozůstalosti p. [jméno] [příjmení] a to včetně případného vypořádání zaniklého společného jmění manželů [jméno] a [jméno] [příjmení]. Pokud v rámci tohoto dědického řízení nebyly žalované nemovitosti projednány, žalobkyně se na základě rozhodnutí v dědickém řízení nestala jejich vlastnící a na žalobkyni nebylo, před úmrtím [jméno] [příjmení] platně převedeno vlastnické právo k žalovaným nemovitostem jiným způsobem, nemá nyní žalobkyně naléhavý právní zájem dle § 80 o.s.ř. na určení, že je vlastnicí žalovaných nemovitostí. Soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR např. rozsudek sp. zn. 30 Cdo 3368/2010, 22 Cdo 1826/2004, 22 Cdo 335/2010. V rozsudku Nejvyššího soudu České republiky 22 Cdo 1826/2004 se uvádí:„ Dědictví se podle § 175a a násl. OSŘ projedná v řízení o dědictví, které lze zahájit i bez návrhu, jakmile se soud příslušný k projednání dědictví dozví, že někdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého (§ 175a odst. 1 a 2 OSŘ), a které podle § 175s OSŘ vedle případu přenechání dědictví věřitelům (§ 175p OSŘ) končí mj. usnesením podle § 175q odst. 1 písm. a) OSŘ, kterým soud potvrdí nabytí dědictví jedinému dědici. Usnesením podle § 175q OSŘ se deklarují právní vztahy s účinností ke dni smrti zůstavitele. Z uvedeného vyplývá, že k potvrzení nabytí dědictví, tedy v podstatě potvrzení nabytí vlastnického práva dědictvím k věcem náležejícím do dědictví po zůstaviteli ke dni jeho smrti, je oprávněn soud toliko v řízení o dědictví. Podle názoru dovolacího soudu nelze mimo řízení o dědictví deklaratorním rozhodnutím (výrokem státního orgánu) určit, že dědic je vlastníkem věci náležející do dědictví. Nelze tedy obcházet zákonný postup při projednání dědictví a určovacím výrokem vyhovět žalobě podle § 80 písm. c) OSŘ uplatňující, že dědic je vlastníkem věci náležející do dědictví a v řízení o dědictví dosud neprojednané, neboť touto deklarací soudu by se legalizovalo nabytí dědictví bez projednání a rozhodnutí příslušného soudu v řízení o dědictví. Zvláštní druhy řízení (podle OSŘ), tzv. nesporná řízení, jsou řízeními, na nichž je zvýšený zájem společnosti vyjádřen zvláštní úpravou, v níž je princip dispozitivnosti řízení omezen uplatňováním zásady oficiality a zásady vyšetřovací. Rozhodnutí, k nimž je povolán soud podle ustanovení hlavy páté, zvláštních ustanovení, OSŘ, upravující např. řízení o dědictví, péče soudu o nezletilé, řízení o osvojení, řízení opatrovnické atd., nemohou být učiněna v tzv. sporném řízení. Rozhodnutí, jímž by bylo ve sporném řízení podle § 80 písm. c) OSŘ určeno, že jediný dědic je vlastníkem předmětu dědictví, by tak nahrazovalo usnesení o potvrzení nabytí dědictví jedinému dědici podle § 175q odst. 1 písm. a) OSŘ, což s ohledem na výše uvedené nelze připustit. Nelze totiž pominout ani skutečnost, že i v případě určení vlastnictví podle § 80 písm. c) OSŘ, by muselo proběhnout řízení o dodatečném projednání dědictví ve smyslu § 175x OSŘ, přičemž by nebylo možno vylučovat odchylný závěr příslušného soudu k řízení o dědictví o předmětu dědictví, než by vyplýval z předchozího sporného řízení. Takovým možným důsledkům je jistě třeba předcházet. Lze tedy shrnout, že ani jediný dědic se nemůže s úspěchem domáhat žalobou podle § 80 písm. c) OSŘ určení, že je vlastníkem věci náležející do dědictví, pokud tato věc nebyla předmětem řízení o dědictví a ohledně níž nebylo jedinému dědici potvrzeno nabytí vlastnictví.“ Soud proto žalobu, kterou se žalobkyně domáhá určení, že je vlastnicí žalovaných pozemkových parcel zamítl.

66. Žalobkyně v průběhu řízení také uváděla, že jí byly předmětné nemovitosti darovány. Darovat jí je měl její otec nebo matka s otcem, darování mělo proběhnout ústní formou. Písemná darovací smlouva, kterou by žalobkyně nabyla vlastnické právo k nyní žalovaným mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] a případně i [jméno] [příjmení] uzavřena nebyla. Jelikož darovací smlouva se měla týkat nemovitostí, měla být dle § 46 odst. 1 obč. zák. uzavřena písemně. Pokud písemná smlouva nebyla dodržena je případná darovací smlouva dle 40 odst. 1 obč. zák. neplatná. Platnost případné darovací smlouvy soud posuzoval dle právní úpravy platné a účinné v době, kdy mělo k uzavření darovací smlouvy dojít (tj. za života otce žalobkyně). Soudu nebylo předloženo písemné vyhotovení darovací smlouvy, kterou by žalobkyni byly darovány nyní žalované nemovitosti a nebylo prokázáno, ani že došlo za života p. [příjmení] k uzavření platné darovací smlouvy, kterou by byly dané nemovitosti darovány žalobkyni. Soud proto žalobu s ohledem na výše uvedené důvody, kvůli nedostatku naléhavého právního zájmu zamítl.

67. Nedostatek naléhavého právního zájmu nebylo možné zhojit ani předloženou smlouvou o postoupení práv, která byla mimo jiné předložena až po uplynutí lhůty pro koncentraci řízení. Pokud judikatura a zákonná úprava stanoví výše uvedený postup a nutnost projednat majetek, tedy i nyní žalované nemovitosti, v rámci dědického řízení včetně vypořádání zaniklého společného jmění manželů, nelze judikaturu a zákonnou úpravu obcházet předloženou smlouvu o postoupení práv. Navíc tato smlouva není ani dostatečně určitá, protože není jasné, jaké existující právo mělo být na žalobkyni postoupeno. Pokud by matka žalobkyně spoluvlastnila s p. [jméno] [příjmení] předmětné nemovitosti, svědčilo by jí vlastnické právo k daným nemovitostem. Vlastnické právo je věcné právo a nepřevádí se smlouvou o postoupení práv. Vlastnické právo nelze postoupit smlouvou dle § 1879 o. z. či § 524 obč. zák., protože smlouvu o postoupení lze postoupit pouze pohledávku, tj. závazek a nikoliv věcné právo. Pokud by mělo být postoupeno právo na vypořádání zaniklého společného jmění manželů a vypořádání dědictví, tak toto právo musí být uplatněno a projednáno v rámci dědického řízení a v rámci vypořádání společného jmění manželů viz § 175l o.s.ř. a nikoliv v rámci nyní podané určovací žalobě, k tomu již výše uvedená judikatura týkající se naléhavého právního zájmu. Navíc se smlouva o postoupení týká pouze pozemkové parcely č. parc. 170, 171, [číslo], 173 v k. ú. [část obce] a nikoliv již dalších žalovaných parcel.

68. Nad rámec výše uvedeného, soud uvádí, že byly dány i jiné důvody, proč nebylo možné vyhovět žalobě. V řízení bylo prokázáno, že žalovaní jsou spoluvlastníky předmětných parcel. Naopak nebylo prokázáno, že vlastníkem těchto pozemků byla žalobkyně a navíc nebylo ani prokázáno, že by kdy byly vlastníky těchto pozemků otec žalobkyně, případně oba rodiče žalobkyně.

69. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný 1) se stal spoluvlastníkem na základě darovací smlouvy z 15. 7. 2016, kterou mu spoluvlastnický podíl darovala p. [jméno] [příjmení], rozená [příjmení]. Žalovaný 2) se stal spoluvlastníkem těchto nemovitostí na základě darovací smlouvy z 31. 5. 1994, kterou mu spoluvlastnický podíl darovala p. [jméno] [příjmení], rozená [příjmení]. [příjmení] [jméno] [příjmení] a p. [jméno] [příjmení] se stali spoluvlastnicemi na základě dohod uzavřených dle z. č. 229/1991 Sb. (dohoda uzavřená mezi Městem Nová Paka a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] dne 7. 11. 1993, dohoda uzavřená mezi Státním statkem [okres] a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] dne 17. 9. 1993, dohoda uzavřená mezi Východočeskými státními lesy v [obec] a [jméno] [příjmení] dne 10. 9. 1992) a rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu, Okresního úřadu v [obec] (rozhodnutí z 26. 11. 1993, č. j. [spisová značka] [číslo], z 21. 10. 1993, č. j. [spisová značka] [číslo]). Kvůli nedostatku naléhavého právního zájmu na straně žalobkyně, k podání nyní řešené žaloby, se soud nezabýval námitkami žalobkyně, směřujícím proti těmto nabývacím titulům vydaným v rámci restitučního řízení.

70. I kdyby byly oprávněné pochybnosti žalobkyně týkající se restitučního řízení, není nyní prostor se těmito námitkami zabývat, protože kromě dalšího došlo na straně žalovaných a jejich právních předchůdkyň k vydržení vlastnického práva k žalovaným nemovitostem ve smyslu § 130 odst. 1 obč. zák. Právní předchůdkyně žalovaných na základě smluv a rozhodnutí vydaných dle z. č. 229/1991 Sb. začaly být od 26. 11. 1993 a 23. 12. 1993 (dny, kdy nabyly právní mocí rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu, Okresního úřadu v [obec] z 21. 10. 1993 a 26. 11. 1993) a minimálně oprávněnými držitelkami předmětných pozemkových parcel, které byly v dobré víře že jím svědčí vlastnické právo. Následně tato oprávněná držba přešla na žalovaného 2) a i později i na žalovaného 1). Z předložených důkazů – vypovězení nájemních vztahů ze strany nájemce Lesy České republiky s. p., dopisů od zemědělských podniků, nájemních a pachtovních smluv je zřejmé, že právní předchůdkyně žalovaných či sami žalovaní se s ohledem na své možnosti a samotnou povahu vlastnického práva vyplývající ze specifik daných pozemkových parcel ujali držby těchto parcel a užívali je jako vlastní. Nebylo tvrzeno a prokázáno, že by byli žalovaní či jejich právní předchůdkyně ve vydržecí době 10 let od konce roku 1993 (přesněji od 23. 12. 1993) informování, o tom, že nejsou vlastníky nyní žalovaných nemovitostí nebo, že toto jejich vlastnické právo je zpochybňováno. Proto došlo na straně [jméno] [příjmení] (právní předchůdkyně žalovaného 1) a na straně [jméno] [příjmení] (právní předchůdkyně žalovaného 2)) a žalovaného 2) do konce roku 2004 k vydržení vlastnického práva k předmětným nemovitostem i kdyby právní předchůdkyně žalovaných nebyly na základě restitučních rozhodnutí z roku 1993 vlastníky nyní žalovaný parcel. I z tohoto důvodu je žaloba nedůvodná.

71. Žalobkyně neprokázala, že by její rodiče, případně sám její otec, byli kdy vlastníky nyní žalovaných pozemkových parcel. Nebyl předložen žádný řádný nabývací titul, na základě kterého měl otec žalobkyně nebo oba rodiče žalobkyně nabýt vlastnické právo k předmětným pozemkovým parcelám. Žalobkyně tvrdila, že její otec p. [příjmení] [příjmení] zakoupil tyto pozemkové parcely někdy v 60 letech dvacátého století s p. [příjmení]. Žalobkyně nebyla schopna uvést, kdy ke koupi přesně došlo a sama v žalobě uvedla, že neví přesně v jakém rozsahu pozemkové parcely otec koupil. Následně měl p. [příjmení] svůj podíl na nemovitostech převést na otce žalobkyně. Žalobkyně uvádí, že k tomu mělo dojít někdy v mezi rokem 1970 až 1975. Dále uvádí, že otec a matka žalobkyně (P. [příjmení] [příjmení] a p. [jméno] [příjmení]) získali v 70. letech do osobního užívání st. [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] a zakoupili budovu (chatu) [adresa] stojící na této st. p. Právo užívací se pak přeměnilo na vlastnické právo. Poukázala na to, že pozemek p. [parcelní číslo] měl být sloučen k st. [parcelní číslo] a že k tomuto sloučení nedošlo. V řízení bylo prokázáno, že matka a otec žalobkyně užívali minimálně od začátku 70. let budovu, chatu [adresa] na st. [parcelní číslo] v k. ú. [část obce]. V polovině 70. let se také začalo řešit, na základě jakých skutečností, jsou manželé [příjmení] oprávněni tuto chatu užívat. P. [příjmení] byl dopisem z 15. 1. 1976 vyzván, aby doložil své vlastnické právo k chatě stojící na cizím pozemku. P. [příjmení] se nebránil tvrzením, že stavbu, st. [parcelní číslo] a jiné parcely v k. ú. [část obce] již dříve zakoupil od jiné osoby. Naopak manželé [příjmení] po jednání se státními organizacemi a po úkonech těchto organizací získali na základě dohody o zřízení osobního užívání do osobního užívání st. [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] o výměře 338 m2. K st. [parcelní číslo] byla již dříve sloučena p. [parcelní číslo]. Dále zakoupili 9. 11. 1976 domek, chatu [adresa] stojící na st. [parcelní číslo] v k. ú [část obce]. Předmětem dohody o zřízení osobního užívání ani předmětem kupní smlouvy nebyly žádné jiné nemovitosti. Nebylo prokázáno, že by před zřízením užívací práva byla k st. [parcelní číslo] sloučena p. [parcelní číslo] či jiné žalované pozemkové parcely. To ani sama žalobkyně netvrdila. Žalobkyně pouze uváděla, že mělo dojít ke p. [parcelní číslo] s st. [parcelní číslo] a chybou ke sloučení nedošlo. Skutečnost, že mělo dojít ke sloučení, ale chybou ke sloučení nedošlo, ještě nezakládala vlastnické právo rodičů žalobkyně k pozemkové parcele [číslo]. Již vůbec nezakládala vlastnické právo k dalším žalovaným parcelám. [příjmení] smlouvou z 5. 2. 1976 uzavřenou mezi Státním statkem n. p. [obec] a Místním národním výborem [část obce] se převedla správa národního majetku k st. [parcelní číslo] a p. p. č [číslo] na MNV [část obce] s tím, že má být zřízeno právo osobního užívání J. [příjmení] k těmto parcelám. Pokud ale následně bylo zřízeno právo osobního užívání p. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jen k st. [parcelní číslo], nelze z hospodářské smlouvy z 5. 2. 1976 dovozovat, že manželům [příjmení] bylo zřízeno i právo osobního užívání k p. p. [číslo] k dalším nyní žalovaným parcelám v k. ú. [část obce]. Vlastnictví žalobkyně a dříve jejich rodičů k st. [parcelní číslo] o výměře 338 m2 a chaty [adresa] stojící na st. [parcelní číslo] nikdo nezpochybňuje a to ani žalovaní a bylo respektováno i v restitučním řízení v roce 1993. Toto vlastnické právo ale nezakládá bez dalšího ještě vlastnické právo k nyní žalovaným nemovitostem.

72. Pokud se týká doby před rokem 1976, ani v tomto období nebylo prokázáno, že by se otec žalobkyně nebo otec žalobkyně a matka žalobkyně stali vlastníky nyní žalovaných pozemkových parcel. I žalobkyní předložené důkazy (některé byly předloženy v rozporu s § 118 odst. 1 o.s.ř. po uplynutí lhůty pro koncentraci řízení) svědčí o tom, že jednání p. [příjmení] a p. [příjmení] s p. [příjmení] v tvrzených letech 60. letech (rok 1965) se mohlo týkat pouze budovy na [adresa] a parcely, na které stála. Z důkazů (ani v jejich souhrnu) nelze dovodit, že by se týkaly nyní žalovaných parcel. Výpovědí matky žalobkyně nebylo prokázáno, že by že p. [příjmení] zakoupil právě nyní žalované parcely. Matka žalobkyně nebyla schopná přesně specifikovat pozemkové parcely, které měl o její manžel zakoupit, hovořila především o chatě. Prohlášení p. [příjmení] učiněné u notářky není dostatečným důkazem o nabytí vlastnických práv k žalovaným nemovitostem, protože neobsahuje kromě chaty přesné určení, nemovitostí, které měly být zakoupeny. Ani další předložené listiny nemohou obstát jako nabývací titul ani jako potvrzení o nabytí vlastnictví k nyní žalovaným nemovitostem. Listina 26. 7. 1965 podepsaná p. [příjmení] je neurčitá a navíc není zřejmé, na základě čeho byl p. [příjmení] oprávněn s nemovitostmi disponovat. V listině vystavené p. [příjmení] 24. 6. 1970 se hovoří o převodu chaty, to jest budovy a nikoliv již o pozemkových parcelách. Ani další listiny, složenky a výpisy nákladů (všechny tyto důkazy byla předloženy po koncentraci řízení) nejsou důkazy, které by dostatečně prokazovaly, že otec žalobkyně, byl vlastník žalovaných pozemkových parcel. Ze složenek není vůbec zřejmé, co jimi bylo placeno. Z výpisu prací a materiálů či dalších nákladů nelze dovozovat, že je někdo vlastníkem daným pozemků. Tento výpis se týká především chaty - budovy. Jediné, co by bylo z dokazování možné dovodit je, že otec žalobkyně a p. [příjmení] začali někdy v 60. letech (rok 1965) užívat stavbu [adresa] (která mohla být poškozená či zhroucená) a vybudovali zde chatu. Vybudování chaty, ale nijak nesvědčí o tom, že rodiče žalobkyně byli vlastníky nyní žalovaných pozemkových parcel, zvláště když se po roce 1975 začalo šetření, na základě čeho zde byla postavena chata. Přitom jsou další pochybnosti, o převodu nemovitostí v 60. letech na otce žalobkyně. P. [příjmení], který měl dle žalobkyně nemovitosti prodat, nebyl v té době oprávněn s těmito nemovitostmi disponovat. [příjmení] byly nejdříve jeho dcery sestry [anonymizováno] a následně přešly tyto nemovitosti do vlastnictví státu. Při převodu na stát bylo vymíněno, že materiál z budovy [adresa] mohou [příjmení] použít pro svojí potřebu. Proto jsou zde další značné okolnosti vyvracející tvrzení žalobkyně, že její otec a p. [příjmení] společně zakoupili od p. [příjmení] nyní žalované pozemkové parcely. Žalobkyně neprokázala, že by jejímu otci či jejím rodičům vzniklo vlastnické právo k žalovaným parcelám. Vlastnické právo rodičů žalobkyně nemohlo vzniknout na základě některých nejasností v dokumentech založených v katastru nemovitostí, které se týkají předmětných pozemků a byly vyhotoveny v souvislosti s evidencí těchto pozemků v pozemkových knihách, evidenci nemovitostí a katastru nemovitostí a nemohlo vzniknout ani v důsledku žalobkyní uváděného nepořádku v katastru nemovitostí. Poukazováním na chyby vedení katastru nemovitostí a evidence nemovitostí nemůže vzniknout vlastnické právo, bez toho, aniž by bylo prokázáno řádné nabytí vlastnického práva k daným nemovitostem. Dále soud poukazuje na to, že skoro veškerá argumentace žalobkyně se týkala pouze p. p. č [číslo] v k. ú. [část obce] a už vůbec se nevztahovala k ostatním žalovaným parcelám. Jak již soud výše uvedl, nemá žalobkyně naléhavý právní zájem na podání této určovací žaloby, a proto jí ani nepřísluší, aby v rámci tohoto řízení zpochybňovala a chtěla přezkoumat výsledky restitučního řízení, nabývací titulu svědčící žalobcům a chtěl přešetřit postupy správních orgánů.

73. U rodičů žalobkyně nedošlo ani k vydržení práva, na základě kterého by byly vlastníky žalovaných parcel. Rodičům žalobkyně nesvědčí žádná právní skutečnost, na základě které by se mohli oprávněně domnívat, že byli vlastníky nebo že byli oprávněni užívat nyní žalované parcely. S ohledem na znění smlouvy o zřízení právo osobního užívání, která se týká zcela jednoznačně jen st. [parcelní číslo] o výměře 338 m2, výměře nyní žalovaných parcel, vše co muselo být vyřízeno před zřízením práva osobního užívání k st. [parcelní číslo] a koupí chaty, nelze dovodit, že by rodiče žalobkyně mohli mít objektivně za to, že kromě st. p. 41 získali ještě právo osobního užívání k nyní žalovaným parcelám. To s ohledem na výměru nyní žalovaných parcel není vůbec představitelné. Navíc i kdyby soud přistoupil na všechny námitky žalobkyně, týkajících se nesprávnosti restitučního řízení, žalovaní či jejich právní předchůdkyně nabyli na základě pozdější vydržení vlastnického práva k žalovaných parcelám. K tomuto vydržení by došlo později než k namítanému vydržení ze strany rodičů žalobkyně, a proto se přihlédne k tomuto pozdějšímu vydržení.

74. Žalovaný 1) byl v řízení ohledně svého spoluvlastnického podílu zcela úspěšný. Soud proto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. uložil žalobkyni povinnost na hradit žalovanému 1) náklady řízení ve výši 47.371 Kč Náklady žalovaného 1) spočívají v nákladech za zastoupení advokátem 47.324 Kč a nákladech žalovaného 1) 47 Kč Náklady advokáta tvoří odměna advokáta ve výši 31.000 Kč za 11 úkonů právní služby po 2.480 Kč a 3 úkony právní služby po 1.240 Kč. Odměna advokáta ve výši 2.480 Kč byla stanovena dle § 7 bod 5 a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty stanovené dle 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. za úkony právní služby: 1) převzetí a příprava zastoupení; 2) vyjádření k žalobě z 3. 12. 2020; 3-4) účast u jednání soudu dne 5. 5. 2022 v trvání přesahujícím dvě hodiny; 5-6) účast u jednání soudu dne 21. 9. 2022 v trvání přesahujícím dvě hodiny; 7-9) účast u jednání soudu dne 14. 12. 2022 v trvání přesahujícím 4 hodiny. [číslo]) 2 x porada s klientem přesahující 1 hodinu; za účast u přípravného jednání dne 6. 10. 2021, které trvalo déle jak 4 hodiny byla přiznána odměna dle § 12 odst. 2, 3 a § 12 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 3 x 1.240 Kč. Dále náklady advokáta tvoří paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 14 úkonů po 300 Kč, celkem 4.200 Kč, jízdné ve výši 2.681 Kč, to jest ½ z celkového jízdného 5.362 Kč (za rok 2021 1.160 Kč + za rok 2022 1 x 1.318 Kč + 2 x 1.442 Kč), za cesty k jednáním soudu z [obec] do [obec] a zpět dne 6. 10. 2021, 5. 5. 2022, 21. 9. 2022, 14. 12. 2022, ujetá vzdálenost při jedné cestě k jednání do [obec] a zpět 194 km, použité vozidlo Škoda Octavia Scout s kombinovanou spotřebou 5,8 litru motorové nafty na 100 km, dle vyhl. č 589/2020 Sb. je cena 1 litru motorové nafty v roce 2021 ve výši 27,20 Kč a náhrada za 1 km jízdy 4,40 Kč, dle vyhl. č 511/2021 Sb. ve znění účinném do 13. 5. 2022 byla cena 1 litru motorové nafty k 5. 5. 2022 ve výši 36,10 Kč, dle vyhl. č 511/2021 Sb. ve znění účinném od 20. 8. 2022 byla cena 1 litru motorové nafty k 21. 9. 2022 a 14. 12. 2022 ve 47,10 Kč a náhrada za 1 km jízdy byla v roce 2022 ve výši 4,70 Kč), náhrada za ztrátu času při cestách k jednáním soudu a zpět ve výši 1.200 Kč, to jest ½ z celkové náhrady ztráty času 2.400 Kč určené dle § 14 vyhl. č 177/1996 Sb. za 24 půlhodin po 100 Kč, parkovné 30 Kč a DPH 8.213 Kč.

75. Náklady žalovaného 1) spočívají v jízdném 47 Kč (za rok 2021 8 Kč + za rok 2022 1 x 11 Kč + 2 x 14 Kč), za cesty k jednáním soudu z [obec] do [obec] a zpět dne 6. 10. 2021, 5. 5. 2022, 21. 9. 2022, 14. 12. 2022, ujetá vzdálenost při jedné cestě k jednání do [obec] a zpět 7 km, použité vozidlo Škoda Octavia Superb s kombinovanou spotřebou 4,2 litru motorové nafty na 100 km, dle vyhl. č 589/2020 Sb. je cena 1 litru motorové nafty v roce 2021 ve výši 27,20 dle vyhl. č. 511/2021 Sb. ve znění účinném do 13. 5. 2022 byla cena 1 litru motorové nafty k 5. 5. 2022 ve výši 36,10Kč, dle vyhl. č. 511/2021 Sb. ve znění účinném od 20. 8. 2022 byla cena 1 litru motorové nafty k 21. 9. 2022 a 14. 12. 2022 ve 47,10 Kč.

76. Žalovaný 2) byl v řízení ohledně svého spoluvlastnického podílu zcela úspěšný. Soud proto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. uložil žalobkyni povinnost na hradit žalovanému 2) náklady řízení ve výši 47.607 Kč Náklady žalovaného 2) spočívají v nákladech za zastoupení advokátem 47.324 Kč a nákladech žalovaného 1) 283 Kč Náklady advokáta tvoří odměna advokáta ve výši 31.000 Kč za 11 úkonů právní služby po 2.480 Kč a 3 úkony právní služby po 1.240 Kč. Odměna advokáta ve výši 2.480 Kč byla stanovena dle § 7 bod 5 a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty stanovené dle 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. za úkony právní služby: 1) převzetí a příprava zastoupení; 2) vyjádření k žalobě z 3. 12. 2020; 3-4) účast u jednání soudu dne 5. 5. 2022 v trvání přesahujícím dvě hodiny; 5-6) účast u jednání soudu dne 21. 9. 2022 v trvání přesahujícím dvě hodiny; 7-9) účast u jednání soudu dne 14. 12. 2022 v trvání přesahujícím 4 hodiny. [číslo]) 2 x porada s klientem přesahující 1 hodinu; za účast u přípravného jednání dne 6. 10. 2021, které trvalo déle jak 4 hodiny byla přiznána odměna dle § 12 odst. 2, 3 a § 12 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 3 x 1.240 Kč. Dále náklady advokáta tvoří paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 14 úkonů po 300 Kč, celkem 4.200 Kč, jízdné ve výši 2.681 Kč, to jest ½ z celkového jízdného 5.362 Kč (za rok 2021 1.160 Kč + za rok 2022 1 x 1.318 Kč + 2 x 1.442 Kč), za cesty k jednáním soudu z [obec] do [obec] a zpět dne 6. 10. 2021, 5. 5. 2022, 21. 9. 2022, 14. 12. 2022, ujetá vzdálenost při jedné cestě k jednání do [obec] a zpět 194 km, použité vozidlo Škoda Octavia Scout s kombinovanou spotřebou 5,8 litru motorové nafty na 100 km, dle vyhl. č 589/2020 Sb. je cena 1 litru motorové nafty v roce 2021 ve výši 27,20 Kč a náhrada za 1 km jízdy 4,40 Kč, dle vyhl. č 511/2021 Sb. ve znění účinném do 13. 5. 2022 byla cena 1 litru motorové nafty k 5. 5. 2022 ve výši 36,10 Kč, dle vyhl. č. 511/2021 Sb. ve znění účinném od 20. 8. 2022 byla cena 1 litru motorové nafty k 21. 9. 2022 a 14. 12. 2022 ve 47,10 Kč a náhrada za 1 km jízdy byla v roce 2022 ve výši 4,70 Kč), náhrada za ztrátu času při cestách k jednáním soudu a zpět ve výši 1.200 Kč, to jest ½ z celkové náhrady ztráty času 2.400 Kč určené dle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 24 půlhodin po 100 Kč, parkovné 30 Kč a DPH 8.213 Kč.

77. Náklady žalovaného 2) spočívají v jízdném 283 Kč (za rok 2021 51 Kč + za rok 2022 1 x 68 Kč + 2 x 82 Kč), za cesty k jednáním soudu z [obec] [část obce] do [obec] a zpět dne 6. 10. 2021, 5. 5. 2022, 21. 9. 2022, 14. 12. 2022, ujetá vzdálenost při jedné cestě k jednání do [obec] a zpět 34 km, použité vozidlo Škoda Caroq s kombinovanou spotřebou 5,4 litru benzinu natural 95 na 100 km, dle vyhl. č 589/2020 Sb. je cena 1 litru benzinu natural 95 v roce 2021 ke dni 6. 10. 2021 ve výši 27,80 Kč dle vyhl. č 511/2021 Sb. ve znění účinném do 13. 5. 2022 byla cena 1 litru benzinu natural 95 k 5. 5. 2022 ve výši 37,10Kč, dle vyhl. č. 511/2021 Sb. ve znění účinném od 20. 8. 2022 byla cena 1 litru benzinu natural 95 k 21. 9. 2022 a 14. 12. 2022 ve 44,50 Kč.