11 C 236/2020

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr Tomášem Chrástem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený obecnou zmocněnkyní jméno příjmení bytem adresa žalovaného o snížení výživného pro zletilé dítě

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá snížení vyživovací povinnosti k žalovanému na částku 1.000 Kč měsíčně počínaje právní mocí rozsudku, se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou z 23. 11. 2020 domáhal, aby soud od právní moci rozsudku snížil jeho vyživovací povinnost k žalovanému z částky 3.500 Kč měsíčně na částku 1.000 Kč měsíčně. K odůvodnění žaloby uvedl, že o jeho vyživovací povinnosti bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Jičíně z 7. 3. 2017, sp. zn. 30 P 133/2002, kterým byla schválena dohoda rodičů. Žalovaný ukončil středoškolské studium v červnu 2020. Od září 2020 začal studovat Akademii Jana Amose Komenského v [obec] v jednoletém jazykovém kurzu cizích jazyků s denní výukou. Žalobce pracuje s průměrným měsíčním příjmem 23.000 Kč měsíčně čistého. Má vyživovací povinnost k dalšímu synovi [jméno]. Jeho měsíční náklady tvoří splátky hypotéky a půjčky 12.500 Kč měsíčně, platby za energie 5.000 Kč měsíčně, náklady na dopravu do zaměstnání 3.000 Kč měsíčně a ostatní náklady 11.500 Kč. Žalobce a žalovaný nejsou v žádném kontaktu. O dalším studiu žalovaného se žalobce dozvěděl od exekutora. Žalovaný mu to neoznámil. Žalovaný je dle žalobce po ukončení střední školy připraven na budoucí povolání. I při studiu je schopen si zajišťovat prostředky na svojí obživu například formou brigád či praxí. Vzhledem k ukončení středoškolského studia a možnostem a schopnostem žalobce a potřebám a zájmům žalovaného, navrhl snížení vyživovací povinnosti na 1.000 Kč měsíčně.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že studiem na Akademii Jana Amose Komenského se připravoval na zkoušky pro získání mezinárodního certifikátu z angličtiny. Za docházku na akademii hradí školné ve výši 23.900 Kč. Hradí si náklady na knihy a za složení zkoušek. Žalobce se o žalovaného nikdy nezajímal. Nad rámce výživného mu nijak nepřispíval. Výživné muselo být vymáháno exekučně či prostřednictvím výkonu rozhodnutí. V roce 2006 žalobce písemně sdělil, že žalovaného vzdává, souhlasí, aby byl adoptován. Matka žalovaného podniká. Její podnikání bylo kvůli rozhodnutí pandemii přerušeno a matka zůstala bez příjmů. Oproti tomu žalobce žije s partnerkou, proto mají dva platy. Pokud si žalobce bral hypotéku a půjčku, věděl, že je také bude muset splácet. I matka žalovaného má náklady spojené s bydlením a uspokojováním dalších potřeb. Žalovaný poukázal na to, že žalobce navrhl, aby se zrušilo stavební spoření, které žalovanému hradí jeho děda. Žalovaný uvedl, že by měl mít nárok na stejné výživné jako druhý syn žalobce, na kterého žalobce hradí výživné ve výši 3.500 Kč měsíčně.

3. Z provedeného dokazování byly prokázány tyto skutečnosti. O vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Jičíně z 7. 3. 2017, sp. zn. 30 P 133/2002. Tímto rozsudkem byla schválena dohoda rodičů, dle které se žalobce zavázal hradit výživné na žalovaného ve výši 3.500 Kč měsíčně. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná.

4. Žalovaný je zletilým synem žalobce. Žalovaný žije s matkou. Náklady na bydlení hradí jeho matka. Žalovaný ukončil v roce 2020 studium na Masarykově obchodní akademii v [obec]. Opakoval maturitu z českého jazyka a proto skončil studium později. V roce 2020 se hlásil ke studiu na Technickou univerzitu v [obec], Fakulta přírodovědně – humanitní a pedagogická, španělský a anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání. Na tuto vysokou školu nebyl přijat. Žalovaný uvedl, že kvůli špatnému prospěchu. Hlásil se jen na tuto vysokou školu. Žalovaný to vysvětluje tím, že na jiné škole není možné studovat stejnou kombinaci oborů. Připustil, že na jiné vysoké školy by se zřejmě nedostal. Od září 2020 studuje na Akademii Jana Amose Komenského v [obec] jednoletý jazykový kurz s denní výukou. Tímto by měl získat certifikát z anglického jazyka, který by mu měl zlepšit podmínky pro přijímací řízení Technickou univerzitu v [obec], Fakulta přírodovědně – humanitní a pedagogická, studijní programy španělský a anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání. Žalovaný uvedl, že díky tomu bude mít plný počet bodů z anglického jazyka a dle něj se už nebude brát v úvahu jeho prospěch. Za studium se hradí školné ve výši 32.390 Kč měsíčně. Za zkoušku pro získání Cambridge certifikate CAE uhradil žalovaný 4.400 Kč. Žalovaný se přihlásil ke studiu na vysokou školu Technickou univerzitu v [obec], Fakulta přírodovědně – humanitní a pedagogická, studijní programy španělský a anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání pro rok 2021 /2022. Zda-li žalovaný získal Cambridge certifikate CAE a zda-li byl přijat ke studiu na vysoké škole, ke dni vydání tohoto rozsudku nebylo soudu známo. Studium na Akademii Jana Amose Komenského začal žalovaný 1. 9. 2020. Měl denně dvě učební lekce trvající 1,5 hodinu. Poté, co začala distanční výuka má jednu online lekci denně po 1,5 hodině. Vzrostl mu ale počet úkolů. Žalovaný uvedl, že kromě toho denně do 15.00 hod. vypracovával domácí úkoly, slohy. Poté se učil na získání certifikátu z anglického jazyka a složení zkoušky scio. Na akademii bude studovat do konce června 2021 a bude se učit na přijímací zkoušky. V létě na brigády nechodil, protože se musel učit. V době, kdy studoval na akademii, také nemohl pracovat brigádně, protože se musel učit a měl velké množství úkolů. Žalovaný uvedl, že ekonomickou školu studoval proto, že chtěl studovat cizí jazyky a pracovat jako učitele. Na gymnáziu by nemohl studovat španělštinu. Toto bylo prokázáno výpovědí žalovaného, potvrzením o studiu, příjmovým pokladními doklady vystavenými Akademií Jana Amose Komenského z 9. 9. 2020, 6. 1. 2021, 26. 3. 2021, přihláškami ke studiu na vysoké škole pro akademický rok 2021 /2022, dokladech o platbách za přihlášky ke studiu. Žalovaný předložil soudu dva příjmové pokladní doklady, ze kterých vyplývá, že za dvě učebnice uhradil 560 Kč a 480 Kč. Žalovaný skládal zkoušky u společnosti scio, za což uhradil 968 Kč. Toto bylo prokázáno fakturou vystavenou žalovanému dodavatelem www.scio.cz, s.r.o. dne 14. 3. 2021.

5. Žalobce je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] ve [obec] Jeho průměrný měsíční příjem za měsíce září 2020 až březen 2021 byl ve výši 26.907 Kč. V měsíci únoru 2021 byl žalobce nemocný a z tohoto důvodu byl jeho čistý měsíční příjem ve výši 17.625 Kč. Žalobci vlastní osobní vozidlo Škoda Felicie, rok výroby 2007. Toto vozidlo používá pro dopravu do zaměstnání, za což hradí asi 3.000 Kč měsíčně. Cennější věci nevlastní. Od konce roku 2020 žalobce žije sám. V té době se odstěhoval od své partnerky. Po ukončení soužití s partnerkou hradí výživné na nezletilého syna [jméno] ve výši 3.500 Kč měsíčně. Bydlí v domě svého otce. Plánoval, že zde bude bydlet i se svojí družkou a jejich synem. Proto opravil podkroví tohoto domu, aby zde mohli bydlet. Na rekonstrukci podkroví si vzal úvěry u [právnická osoba] a [právnická osoba] Na tyto úvěry splácí celkem 12.500 Kč měsíčně. Úvěr u [právnická osoba] by měl splácet do dubna 2023. U [obec] [anonymizováno] byl jeho dluh k 31. 12. 2020 ve výši 357.017,66 Kč Za elektřinu, vodné, stočné, plynu, odvoz odpadu žalobce dle svého tvrzení hradí měsíčně 4.500 Kč. Toto bylo prokázáno výplatními lístky žalobce, informacemi o úvěru žalobce u [právnická osoba] z Evropského standardizovaného informačního systému, notářským zápisem sepsaným dne 11. 4. 2019 v notářském úřadě [titul]. [příjmení], sp. zn. NZ 945/ 2019, N 602/2019, výpisem z úvěrového účtu žalobce u [právnická osoba] za rok 2020, výpovědí žalobce.

6. Matka žalovaného podniká, provozuje obchod se spodním prádlem. Prostory pro obchod má v nájmu a hradí za něj nájemné. Matka žalovaného uvedla, že obchod je nyní zavřený. Od ledna 2021 pobírala 500 Kč za den. Od února pobírá 1.000 Kč denně. Z tohoto musí zaplatit nájemné, zdravotní a sociální pojištění. Také musí uhradit cenu zboží, které si dříve objednala. Matka uvedla, že pokud vše zaplatí, nic jí nezbyde. V době, kdy měla normálně otevřeno, byl její výdělek okolo 15.00 Kč až 20.000 Kč měsíčně. Toto bylo prokázáno platebními kalendáři záloh na služby, splátkovými kalendáři nájemného. Skutečnosti o příjmech matky nebyly podstatné pro rozhodnutí soudu v této věci a proto se soud touto otázkou blíže nebýval a neověřoval tvrzení matky žalovaného a jejich příjmech a výdajích. Z tohoto důvodu soud také neprovedl navrhovaný důkaz daňovými přiznáními matky za rok 2020 a 2019. K daňovému přiznání za rok 2020 matka žalovaného uvedla, že je ještě nemá.

7. Soud provedl další důkazy: prohlášení žalobce z 2. 1. 2016, sdělení [stát. instituce], Odbor sociálních věcí a zdravotnictví z 13. 10. 2014, doklady o nákupech oblečení a úhrad poplatku z fitness centrum (předloženo žalovaným), usnesení Okresního soudu v Jičíně z 15. 2. 2021, č. j. 28 EXE 396/2018-112, které blíže nehodnotil, protože nepřinesly žádné podstatné skutečnosti důležité pro rozhodnutí v této věci.

8. Dle § 163 o.s.ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

9. Dle § 911 o.z. lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

10. Dle § 913 odst. 1) o.z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

11. Dle § 915 odst. 1 o.z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

12. V dané věci soud zvažoval, zda-li je důvod snížit vyživovací povinnost žalobce k žalovanému, která byla stanovena předchozím rozsudkem schvalujícím dohodu rodičů, na částku 3.500 Kč měsíčně. Soud nejdříve ve smyslu § 913 odst. 1 o.z. zkoumal, zda-li trvá vyživovací povinnost žalobce k žalovanému. Soud dospěl k závěru, že ke dni vyhlášení rozsudku tato vyživovací povinnost trvá. Žalovaný ukončil studium na střední ekonomické školy složením maturity v roce 2020. Hlásil se na vysokou školu, ale kvůli prospěchu nebyl přijat. Žalovaný ve školním roce 2020 2021 navštěvuje jazykový kurz na Akademii Jana Amose Komenského v [obec]. Za normálního stavu se jedná se o prezenční výuku zahrnující denně dvě hodiny – lekce v trvání 1,5 hodiny. V době omezení školství kvůli pandemii koronaviru výuka probíhá na dálku, online 1,5 hodiny denně. Kromě tohoto žalovaný plnil zadané úkoly. Žalovaný tvrdil, že další čas denně tráví tím, že se chystá na složení potřebných zkoušek (certifikát z anglického jazyku, testy scio, přijímací řízení). Tato tvrzení žalovaného žalobce včetně jejich časové náročnosti nijak nezpochybnil. Výuka na Akademii Jana Amose Komenského a certifikát z anglického jazyka by měli zvýšit naději žalovaného na přijeté na vysoké škole, na kterou se i nyní hlásí. Za této situace, zvláště s ohledem na to, že žalovaný chce pokračovat ve studiu na vysoké škole a že výuka na akademii mu má pomoci úspěšně absolvovat přijímací řízení a zlepší jeho schopnosti při samotném studiu na vysoké škole, je možné výuku žalovaného na Akademii Jana Amose Komenského považovat za přípravu na budoucí zaměstnání. Jak žalovaný popsal a žalobce toto nijak nezpochybnil, výuka a samostudium žalovaného s tím spojené zabírají žalovanému podstatnou část dne a z tohoto důvodu se žalovaný není kvůli této výuce schopen ještě se sám živit tím, že by docházel na částečný úvazek do zaměstnání, nebo pracoval brigádně či by někoho v rámci živnosti doučoval. Navíc tyto možnosti přivýdělku žalovaného byly v době vyhlášení rozsudku a i v delší době předtím, významně omezeny opatřeními v souvislosti s pandemii koronaviru, například omezení pohybu, omezení setkávání, omezení některých provozů a činností. Z těchto důvodu vyživovací povinnost žalobce k žalovanému stále trvá a nebylo možné jí snížit, protože nebylo prokázáno, že žalovaný má při studiu možnost a je schopen si ještě přivydělat brigádní či jinou činností. Sám žalobce si je vědom skutečnosti, že mu vyživovací povinnost stále trvá, jelikož se nedomáhal jejího zrušení ale jen snížení.

13. Soud neshledal, že by byly dány jiné důvody pro snížení vyživovací povinnosti a to ani s ohledem na poměry žalobce. Vyživovací povinnost ve výši 3.500 Kč měsíčně odpovídá současným poměrům, majetku a příjmům žalobce. Vyživovací povinnost je shodná s výživným, která žalobce hradí na svého druhého syna. Nebyl shledán žádný důvod, proč by měl žalovaný mít nárok na nižší výživné než druhý potomek žalobce. Úvěry, které žalobce splácí, nejsou důvodem pro snížení výživného. Žalobce úvěrové smlouvy uzavřel dobrovolně v situaci, kdy věděl o své vyživovací povinnosti k žalovanému. Úvěry žalobce použil ke zhodnocení majetku svého otce, který by měl následně připadnou žalobci. (Úvěry byly použity na zhodnocení nemovitosti a strana žalobce uvedla, že by jí žalobce měl zdědit). Pokud se týká poměrů žalovaného, a jeho matky, ty nejsi v takové výši (nejsou nijak nadstandardní), aby odůvodňovali úvahy o snížení vyživovací povinnosti. Skutečnost, že se účastníci nestýkají, není rovněž důvodem pro snížení výživného, protože obě strany mají na této situaci stejný podíl. Soud poukazuje na to, že byl vázán situací ke dni vyhlášení rozsudku, přičemž nebylo známo zda-li žalovaný byl či nebyl přijat na vysokou školu.

14. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný. Proto by mu dle § 142 odst. 1 o.s.ř. příslušelo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná právo na náhradu nákladů řízení nepožadovala, proto soud nepřiznal náklady řízení žádné ze stran.