11 C 249/2020

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr Tomášem Chrástem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 11.888 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 8.000 Kč, úrok z prodlení ve 8,25 % ročně z částky 8.000 Kč za dobu od 30. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 3.888 Kč, úroků ve výši 150 Kč, úroků z prodlení ve výši 958,68 Kč, úroků z prodlení ve výši 9% ročně z částky 8.000 Kč za dobu od 13. 12. 2019 do 29. 12. 2020, úroků z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 8.000 Kč za dobu od 30. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 405 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou 20. 8. 2020 domáhá po žalované zaplacení částky 8.000 Kč, úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8.000 Kč za dobu od 13. 12. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 958,68 Kč, úroků ve výši 150 Kč, smluvní pokuty ve výši 3.888 Kč.

2. K jednání dne 17. 3. 2021 se žádný z účastníků řízení nedostavil. Zástupce žalobce svojí nepřítomnost omluvil, žalovaná nikoliv. Žalované bylo doručeno předvolání k jednání do vlastních rukou dne 26. 2. 2021. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.

3. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba s žalovanou uzavřeli 16. 3. 2018 smlouvu o úvěru na základě, které tato společnost poskytla žalované částku 8.000 Kč.

4. Uvedl, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetu. Tvrdil, že k uzavření došlo takto:„ Žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách webová adresa, kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři (formulář dostupný na webová adresa), jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu v souladu s odst. 2 § 15a zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Verifikační platba slouží k prokázání totožnosti žalovaného, k ochraně jeho osobních údajů před zneužitím a je jí dokončena žádost o půjčku. Bankovní účet žalovaného je vždy případně možné ověřit vyžádáním informace u bankovního ústavu. Při dokončení žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Na základě těchto informací právnická osoba zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací) respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny ve 8 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu. Tímto žalovaný čerpal úvěr. Žalovaný odsouhlasil při zaslání verifikační platby Všeobecné obchodní podmínky, jejichž součástí byl Souhlas se zpracováním osobních údajů a Souhlas se zpracováním osobních údajů sdružením SOLUS a text smlouvy o úvěru, veškeré dokumenty byly zaslány žalovanému na e-mail uvedený při žádosti o půjčku (kontaktní e-mail zadaný žalovanou je propsán i ve smlouvě o úvěru). Z těchto dokumentů žalovaná jakožto spotřebitel získal potřebné informace, a vysvětlení, aby si mohl posoudit nabízený úvěr z hlediska své potřeby a finančních možností.“ 5. Pro to, aby soud mohl žalobě vyhovět je nutné výše uvedené skutečnosti nejenom tvrdit, ale i prokázat. Soud se zabýval tím, zdali bylo dostatečně prokázáno, že právní předchůdce žalobce, před uzavřením smlouvy dostatečně pověřil úvěruschopnost žalované. Dále bylo pro rozhodnutí soud důležité, aby bylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, v podobě jak jí předkládá žalobce. 6. § 86 z.č. 257/2016 Sb. zní: 1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Soud se zabýval tím, zda-li bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu § 86 z. č. 257/2016 dostatečně posoudil úvěruschopnost žalované. Soud se touto otázkou zabýval z úřední povinnosti na základě rozsudku Soudního Dvora Evropské unie ve věci C - 79/18 z 5. 3. 2020. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti v žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce před uzavřením smlouvy o úvěru provedl schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací) respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Tato tvrzení, ale nebyla nijak prokázána. Z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba před uzavřením dané úvěrové smlouvy skutečně prověřil úvěruschopnost žalované tím, že nahlížel do jím uvedených registrů a že by měl k dispozici údaje z těchto registrů a také z nich nevyplývá, že by nějak šetřil poměry žalované, prověřoval její bonitu. Z důkazů není zřejmé, jaké konkrétní informace pro posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce o žalované zjistil.

8. V listině označené jako smlouva o úvěru číslo s datem 16. 3. 2018, se o úvěruschopnosti hovoří v částí týkající se souhlasu dlužníka a v popisu uzavření smlouvy. Uvádí se zde, že klient uděluje věřiteli souhlas se zpracováním osobních údajů pro účely poskytování finančních služeb v rozsahu předmětu podnikání věřitele, prohlašuje, že byl řádně informován o podmínkách jejich zpracovávání dle čl. 8 (Souhlas se zpracováním osobních údajů Sdružením SOLUS, Nebankovním registrem klientských informací a Bankovním registrem klientských informací). Klient věřiteli dává svolení použít osobní údaje k získání dalších informací o jeho osobě, včetně informací o jeho bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce, které jsou nutné k řádnému posouzení žádosti o poskytnutí úvěru. V popisu uzavření smlouvy se uvádí, že věřitel ověří splnění podmínek pro poskytnutí úvěru (identifikace, přezkoumání úvěruschopnosti vč. ověření v klientských databázích). Stejné údaje jsou obsaženy v listině označené jako smlouva o úvěru číslo s datem 20. 6. 2018.

9. V obchodních podmínkách právnická osoba pro poskytování úvěrů splatných jednorázově se v článku 1.2. uvádí: Žádostí Klient Věřiteli prohlašuje a potvrzuje, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v interní databázi Věřitele, v Insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, či v Databázi neplatných dokladů MVČR a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností vůči Věřiteli.

10. Článek 2.1. obchodních podmínek uvádí, že věřitel je oprávněn přezkoumat veškeré Údaje poskytnuté Klientem Věřiteli v rámci Žádosti o úvěr, jakož i veškeré další údaje o Klientovi, které obdrží a na základě vyhodnocení těchto údajů je oprávněn kdykoliv až do Okamžiku uzavření vzít návrh Smlouvy zpět.

11. V článku 7.4 obchodních se uvádí, klient bere na vědomí, že věřitel je oprávněn zpracovávat údaje, které jsou nutné k posouzení žádosti o poskytnutí finanční služby a údaje, které vypovídají o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce klienta a které klient sdělil či sdělí věřiteli (případně prostřednictvím třetích osob), nebo které věřitel získal či získá v souvislosti s žádostí, uzavřením plněním, případně neplněním smlouvy, nebo v souvislosti se zajištěním splnění dluhů a povinností klienta dle smlouvy, konkrétně zejména: údaje o platu/mzdě, údaje o zaměstnavateli, údaje o majetkových poměrech klienta, údaje o zůstatcích a pohybech na bankovním účtu klienta za poslední období, údaje vypovídající o klientových finančních závazcích a o jejich plnění, osobní údaje vypovídající o tom, zda ohledně klienta došlo k postoupení pohledávky ze smluvního vztahu s věřitelem a o dalším plnění dluhů a povinností ze strany klienta ve vztahu k takto postoupené pohledávce. Klient bere na vědomí, že na základě požadavku zákona o spotřebitelském úvěru (§ 88), může Věřitel coby poskytovatel spotřebitelského úvěru nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti Klienta, pokud je to nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

12. Článek 7.12 uvádí, že klient souhlasí, že věřitel před uzavřením Smlouvy může využívat informace z dlužnických registrů, konkrétně z registrů provozovaných (i) SOLUS, zájmovým sdružením právnických osob; (ii) CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, zájmovému sdružení právnických osob a (iii) CNCB – Czech Banking Credit Bureau, a. s., v souladu s článkem 8.

13. Z těchto výše uvedených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdce provedl konkrétní šetření ohledně úvěruschopnosti žalované, jakým způsobem jej konkrétně provedl a jaké konkrétní informace zjistil. Ani další předložené důkazy neprokazují, že by byla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalované. Protože nebylo prokázáno, že byla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalované, je úvěrová smlouva, na základě, které žalobce podal tuto žalobu dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. neplatná.

14. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru v podobě, jak jí žalobce předkládá soudu a že v ní byla obsažena všechna ujednání, na základě nichž žalobce nyní požaduje uhradit nyní žalované částky. Předložené písemné vyhotovení smlouvy o úvěru není podepsáno žalovanou. Žalobce tvrdí, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetu a její uzavření má býti potvrzenou ověřovací platbou 1 Kč. Z výpisu z účtu, skutečně vyplývá, že žalovaná žalobci uhradila 1 Kč. Tato platba, ale neověřuje a nedává jistotu, že žalovaná touto platbou ověřovala vůli uzavřít smlouvu o úvěru právě v té podobě, jak jí nyní soudu předkládá žalobce.

15. Dle § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle § 562 odst. 2 o.z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

16. Soud má za to, že v daném případě nelze mít za to, že daná smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetu ve smyslu § 562 odst. 2 o.z. protože nebylo prokázáno, že by záznamy údajů o právním jednání v elektronickém systému prováděli se systematicky a posloupně a byly chráněny vůči změnám. Žalobce vůbec nepředložil záznamy údajů o právních jednání v elektronickém systému, případně soudu předložil listiny označené jako smlouva o úvěru číslo s daty 16. 3. 2018 a 20. 6. 2018, ze kterých ale nelze rozpoznat, že jde o záznamy údajů o právním jednání v elektronickém systému. Žalobce pouze uvádí tvrzení, jak měla být smlouva uzavřena. Nejpodstatnější skutečností je, že nebylo prokázáno, že nemohlo dojít ke změně tvrzené smlouvy o úvěru. Nebylo dostatečně prokázáno, že žalovaná platbou 1 Kč odsouhlasila smlouvu v té podobě, jak je soudu nyní žalobcem předkládána. To znamená, že nebylo doloženo, že záznamy o údajích o právním jednání v elektronickém sytému, byly dostatečně chráněný proti změnám. Nebylo doloženo, že při uzavírání smlouvy užity prostředky zakládající odpovídají úroveň záruky dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen jako„ nařízení eIDAS). Soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 327/2018, kde se uvádí:„ …Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o.z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o.z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“ 17. Z výpisů účtů vyplývá, že na účet právnická osoba došla dne 16. 3. 2018 platba 1 Kč z účtu žalované a ve stejný den bylo z tohoto účtu poukázáno 8.000 Kč na účet žalované. Toto bylo prokázáno výpisem z účtu za 16. 3. 2018 a zprávou právnická osoba z 2. 3. 2021.

18. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobce. Toto bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právnická osoba a žalobcem dne 9. 12. 2019 potvrzením o přijetí platby z 19. 12. 2019, oznámením právnická osoba žalované z 7. 1. 2020 o postoupení pohledávky. To, že by oznámení o postoupení pohledávky bylo doručeno nebo se dostalo do dispoziční sféry žalované, prokázáno nebylo.

19. Soudu byly předloženy upomínky z 29. 5. 2018, 15. 6. 2018, 31. 8. 2018, kdy společnost právnická osoba upomíná žalovanou o zaplacení dlužných částek. Toto bylo prokázáno upomínkami právnická osoba žalované z 9. 5. 2018, 15. 6. 2018, 31. 8. 2018. To, že by tyto výzvy byly doručeny nebo se dostaly do dispoziční sféry žalované, prokázáno nebylo.

20. V dopise z 24. 7. 2020 zástupce žalobce před podáním žaloby upomínal žalovanou o zaplacení částky v celkové výši 12.150 Kč. Tato výzva byla žalované odeslána 8. 1. 2020. To, že tato písemnost byla doručena nebo se dostala do dispoziční sféry žalované, prokázáno nebylo.

21. V dané věci s ohledem na výše uvedené skutečnosti, nemůže soud považovat předloženou úvěrovou smlouvu za platnou, jelikož nebyla prověřena úvěruschopnost žalované a nebylo prokázáno, že by byla uzavřena mezi účastníky smlouvu o úvěru v podobě, jak jí překládá žalobce. V řízení, ale bylo prokázáno, že žalovaná od právního předchůdce obdržela na svůj účet platbu ve výši 8.000 Kč. Tím, se na úkor právního předchůdce žalobce ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně obohatila. Žalovaná bezdůvodné obohacení žalobci dodnes nevydala ani poté, co jí byla dne 28. 12. 2020 postupem dle § 49 odst. 2,4 o.s.ř. doručena žaloba v této věci. Proto soud dle § 2991 odst. 1 o.z. uložil žalované povinnost toto bezdůvodné obohacení ve výši 8.000 Kč žalobci vydat – zaplatit. Protože žalovaná toto bezdůvodné obohacení ve výši 8.000 Kč žalobci neuhradila ani následující den poté, co k tomu byla vyzvána žalobou, která jí byla doručena 28. 12. 2020, dostala se žalovaná od 30. 12. 2020 do prodlení s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení. Soud proto dle § 1970 o.z. uložil žalované povinnost za dobu od 30. 12. 2020 do zaplacení uhradit žalobci i úroky z prodlení z částky 8.000 Kč. Sazba úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně vycházejí ve smyslu § 2 odst. 1 vyhl. č. 351/2013Sb. z toho, že žalovaná je v prodlení od 30. 12. 2020. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce či jeho právní předchůdce doručil žalované před 28. 12. 2020 výzvu k vrácení částky 8.000 Kč, proto žalovaná nebyla do 29. 12. 2020 v prodlení se zaplacením částky 8.000 Kč. Soud proto zamítl žalobu o zaplacení úroků z prodlení za dobu od 13. 12. 2019 do 28. 12. 2020 z částky 8.000 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 958,68 Kč a úroků z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 8.000 Kč za dobu od 30. 12. 2020 do 24. 3. 2021. Soud také zamítl žalobu ohledně žalovaných úroků ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 3.888 Kč, protože nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o úvěru a tím, ani nebylo prokázáno, že by byl sjednán nárok na žalované úroky a smluvní pokutu.

22. Žalobce měl v řízení úspěch ohledně zaplacení 8.000 Kč a úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.000 Kč za dobu od 30. 12. 2020 do zaplacení, pro účely výpočtu nákladů řízení byly tyto úroky z prodlení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku 24. 3. 2021 na částku 153,69 Kč Celkem měl žalobce úspěch ohledně zaplacení částky 8.153,69 Kč. Žalovaná měla v řízení úspěch ohledně částky 3.888 Kč, úroků ve výši 150 Kč, úroků z prodlení ve výši 958,68 Kč, úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8.000 Kč za dobu od 13. 12. 2019 do 29. 12. 2021 ve výši 751,57 Kč, úroků z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 8.000 Kč za dobu od 30. 12. 2020 do zaplacení, pro účely výpočtu nákladů řízení byly tyto úroky z prodlení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku 24. 3. 2021 na částku 13,97 Kč Celkem měla žalovaná úspěch v částce 5.762,22 Kč. Celkový předmětem řízení je 13.915,91 Kč. Žalobce měl úspěch ohledně 59 % celkového předmětu řízení a žalovaná ohledně 41 % celkového předmětu řízení. Soud pro dle § 142 odst. 2 o.s.ř. uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 405 Kč, což je 18 % celkových nákladů žalobce spojených s tímto řízením. Celkové náklady žalobce spojené s tímto řízením jsou ve výši 2.252 Kč Tyto náklady tvoří soudní poplatek 800 Kč a náklady za zastoupení advokátem ve výši 2.252 Kč Náklady advokáta tvoří jeho odměna za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH v částce 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Při stanovení odměny advokáta soud postupoval dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce podal u soudu na ustáleném vzoru více skutkově a právně obdobných věcí – návrhů. Předmětem žaloby je zaplacení 11, 888 Kč s příslušenstvím. Proti tomuto rozhodnutí lze podat do 15 dnů ode dne doručení u podepsaného soudu ve dvojím vyhotovení odvolání. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.