11 C 46/2020

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Chrásta a přísedících Hany Rumlové a Miroslavy Vitíkové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a určení, že pracovní poměr trvá

I. Řízení, ve kterém se žalobce domáhá určení, že pracovní poměr založený pracovní smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným dne 20. 5. 2016 trvá, se zastavuje.

II. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce u žalovaného, provedené listinou žalovaného ze dne 7.2.2020, je neplatné.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výš 15.427,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

IV. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 2.000 Kč.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 2.000 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, na účet Okresního soudu v Jičíně.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 18. 3. 2020 domáhal, aby soud určil, že je neplatné okamžité zrušení pracovního poměru ze 7. 2. 2020. Dále se domáhal, určení, že pracovní poměr založen pracovní smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným dne 20. 5. 2016 trvá. K odůvodnění žaloby uvedl, že je u žalovaného zaměstnán jako kuchař/číšník, a to na základě pracovní smlouvy uzavřené s žalovaným dne 20. 5. 2016. Dodatkem pracovní smlouvy došlo ke změně místa výkonu práce, kterým se stala restaurace [anonymizována dvě slova] v [obec]. Dalším dodatkem pracovní smlouvy došlo ke změně trvání pracovního poměru na dobu neurčitou. Dnes 7. 2. 2020 žalovaný předložil žalobci listinu označenou jako okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem dle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., (dále jen zák. práce). Dle tohoto dokumentu měl žalobce měl porušit povinnosti vyplývají z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, když ve dnech 2. 1. 2020 a 3. 1. 2020 vůbec bez omluvy nenastoupil do zaměstnání. V době od 6. 1. 2020 do 7. 2. 2020 žalobce neměl dodržovat osmihodinovou denní pracovní dobu, když měl svévolně pracovat pouze 7 hodin v týdnu, a to bez jakékoliv dohody s žalovaným, přestože na to byste měl být upozorňován. Žalobce uvedl, že s důvody okamžitého zrušení pracovního poměru nesouhlasí. Ve dnech 2. 1. 2020 a 3. 1. 2020 nenastoupil do zaměstnání, na základě předchozího pokynu žalovaného, který na tyto dny určil žalobci čerpat dovolenou. Žalovaný uvedl, že v tomto období lze v restauraci očekávat minimální návštěvnost a nebylo by ekonomické v těchto dnech s restauraci běžně provozovat. Po vyčerpání této dovolené žalovaný nalezl u vchodu do restaurace oznámení ve znění„ provoz restaurace od 1. 1. 2020 dočasně uzavřen“. Žalovaný poté žalobce sdělil, že je v nepříznivé ekonomické situaci a nejspíše nebude schopen nadále restauraci [anonymizována dvě slova] provozovat. Dne 4. 1. 2020 žalovaný předložil žalobci dohodu o ukončení pracovního poměru. S tím žalobce nesouhlasil. Tento postoj žalobce vzbudil u žalovaného značnou nevoli. Následně žalovaný žalobci vyzval, aby dne 6. 1. 2020 nastoupil do zaměstnání. V době od 6. 1. 2020 zůstala restaurace z rozhodnutí žalovaného uzavřena. Žalovaný v tomto období nepřiděloval žalobci práci odpovídající sjednané pracovní smlouvě. Na základě žádosti žalovaného žalobce konal jiné činnosti, například úklidové práce a údržbu. Pro toto období však nedošlo ke změně pracovní smlouvy. V této době se žalobce vždy dostavil na začátku směny na pracovišti dle pokynu žalovaného a pracoviště opustil vždy dle pokynu žalovaného. V této době nebylo žalobci žalovaným nic vytýkáno. Žalovaný byl upozorněn právním zástupcem žalobce, že nebyly splněny podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru. Zároveň žalobce oznámil žalovanému, že trvá, aby na tom, aby ho nadále zaměstnával. Žalovaný setrval na tom, že byly naplněny důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru. Proto žalobce podal tuto žalobu.

2. Žalovaný uvedl, že s žalobou nesouhlasí a trval na okamžitém zrušení pracovního poměru. Poukázal na osobu žalobce a paní [příjmení] a uvedl, že pracují načerno. Neuvedl žádné relevantní důvody, kterými by se vyjádřil k žalobě a na základě nichž by měl soud žalobu zamítnout.

3. Před zahájením jednání, před tím, než byla přednesena žaloba vzal žalobce žalobu zpět v části, kde se domáhal určení, že pracovní poměr založený pracovní smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným 20. 5. 2016, trvá. Soud postupoval dle § 96 odst. 2 o.s.ř. a řízení v této části zastavil.

4. Z provedeného dokazování byly prokázány tyto skutečnosti.

5. Žalobce, jako zaměstnanec a žalovaný jako zaměstnavatel uzavřely dne 20. 5. 2016 pracovní smlouvu. Touto pracovní smlouvou byl sjednán pracovní poměr žalobce u žalovaného. Žalobce byl zaměstnán jako kuchař/číšník. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou. Následně došlo ke změnám pracovní smlouvy. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou a došlo ke změně místa výkonu práce, které bylo nakonec sjednáno jako restaurace, [anonymizována dvě slova] v [obec]. Toto bylo prokázáno pracovní smlouvou uzavřenou mezi účastníky řízení z 20. 5. 2016, okamžitým zrušením pracovního poměru z 7. 2. 2020, které učinil žalobce vůči žalovanému, navíc tyto skutečnosti nebyly mezi účastníky sporné.

6. Žalovaný dne 7. 2. 2020 předal žalobci okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b zákoníku práce. V něm uvedl, že žalobce porušil pracovní povinnosti, když dne 2. 1. 2020 a 3. 1. 2020 vůbec bez omluvy nenastoupil do zaměstnání. Do zaměstnání nastoupil až 6. 1. 2020. Navíc v době od 6. 1. 2020 žalobce nedodržuje osmihodinovou pracovní dobu. Žalobce svévolně pracuje„ pouze sedm hodin v týdnu, bez jakékoliv dohody s žalovaným, přestože na to byl žalovaným opakovaně upozorňován. Toto bylo prokázáno okamžitým zrušením pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b zákoníku práce z 7. 2. 2020 sepsaného žalovaným, adresovaným žalobci.

7. Zástupce žalobce žalovanému v dopise z 13. 2. 2020 sdělil, že tvrzení uvedená v okamžitém zrušení pracovního poměru nejsou pravdivá. Žalobce nedopustil žádného jednání, kterým by porušil své povinnosti vyplývající z právních předpisů zvlášť hrubým způsobem. Žalobce uvedl, že považuje okamžité zrušení pracovního poměru za neplatné. Jeho pracovní poměr u žalovaného stále a žalobce trvá na tom, aby ho žalovaný stále zaměstnával. Na to reagovala tehdejší právní zástupkyně žalovaného v dopise z 27. 2. 2020 a uvedla, že je nesporné, že žalobce 2. 1. 2020 a 3. 1. 2020 nenastoupil do zaměstnání. Stejně je prokazatelná skutečnost o skutečně žalobcem odpracované době. Žalobce nežádal písemně žalovaného o zkrácení pracovní doby. Žalobce tím, že nenastoupil do zaměstnání a svévolně si krátil pracovní dobu hrubě porušil své povinnosti vyplývající z právních předpisů. Žalovanému tím vznikla škoda, jelikož kvůli tomu, že neměl kdo připravovat obědy, musel uzavřít kuchyni a jídelnu. Toto bylo prokázáno dopisem zástupce žalobce žalovanému za 13. 2. 2020, včetně podacího lístku a vyjádřením zástupkyně žalovaného tehdejší zástupkyně žalovaného [příjmení] [příjmení] z 27. 2. 2020.

8. Z předložených mzdových listů žalobce bylo prokázáno, že v lednu 2020 byla u žalobce evidována odpracovaná doba 19 dnů, 152 hodin. Dále mu byla v tomto měsíci evidována dovolená za 2 dny, za což mu byla přiznána náhrada 1.464 Kč. V měsíci prosinec 2019 měl žalobce evidováno 12 odpracovaných dní, 96 hodin, dovolená 10 dnů. V listopadu 2019 bylo evidováno: odpracovaná doba 11 dní, 88 hodin, dovolená 10 dnů. V říjnu 2019 bylo evidováno: odpracovaná doba 23 dnů, 184 hodin. V září 2019 bylo evidováno: odpracovaná doba 21 dnů, 168 hodin.

9. Z provedeného dokazování bylo prokázáno, že žalobce se ve čtvrtek 2. 1. 2020 a pátek 3. 1. 2020 nedostavil do zaměstnání. Toto bylo mezi účastníky nesporné. Nejednalo se ale o neomluvenou absenci, protože v tyto dny žalobce na základě pokynů žalovaného, dohody s žalovaným čerpal dovolenou. Toto bylo prokázáno vypovědí p. [příjmení] a výplatní páskou vystavenou žalobcem, respektive jeho účetní za měsíc leden 2020, kde se uvádí, že žalobce čerpal dva dny dovolené. Pravdivost tohoto skutkového zjištění je podpořena i vysvětlením, že v té době se neplánovalo otevřít restauraci, protože lze očekávat minimální návštěvnost. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalovaný žalobce v době od 6. 1. 2020 do 7. 2. 2020 pracoval jenom 7 hodin denně. Restaurace neměla být od začátku ledna 2020 provozována. Žalobce v době od 6. 1. 2020 nevykonával práci kuchaře, ale dělal úklidové a údržbové práce v kempu. Do zaměstnání chodil na základě ústního pokynu žalovaného od 8 do 15 hodin, to je 7 hodin denně. Toto bylo prokázáno výpovědí paní [příjmení] s kterou koresponduje fotografie nápisu umístěného na dveřích restaurace, kde se uvádí, že restaurace je od 1. 1. 2020 uzavřena. Žalovaný nepředložil důkazy, kterými by prokázal, že události proběhly jinak nebo by jimi nebo zpochybnil věrohodnost výše uvedených důkazů. Správnost výše uvedených skutkových zjištění potvrzuje i to, že žalovaný soudu, kromě okamžitého zrušení pracovního poměru, nepředložil žádné důkazy, kterými by prokázal, že žalobci vytýkal, že nepracuje 8 hodin denně a že se bez omluvy nedostavil 2.1 2020 a 3.1.2020 do zaměstnání.

10. Dle § 55 odst. 1 písm. b zák. práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

11. V dané věci je žalobce je zaměstnancem žalovaného a má pracovat jako kuchař, číšník v restauraci [anonymizováno] v [obec]. Žalovaný žalobci písemně sdělil 7. 2. 2020, že okamžitě ruší jeho pracovní poměr u žalovaného, protože žalobce hrubě porušil své povinnosti vyplývající z právních předpisů, tím, že bez omluvy nenastoupil 2. 1. 2020 a 3. 1. 2020 do zaměstnání. Dále nedodržuje řádnou osmihodinovou pracovní dobu, když pracuje jen 7 hodin v týdnu, a to bez dohody se zaměstnavatelem. Žalovaný žalobce s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasí. V dané věci se soud zabýval tím byly naplněny ve smyslu paragrafu § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru a shledal, že důvody, které jsou uvedeny okamžitém zrušení pracovního poměru z 7. 2. 2020, nemohou obstát jako důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru. Nebylo prokázáno, že by žalobce ve dnech 2. 1. 2020 a 3. 1. 2020 nenastoupil bez omluvy do zaměstnání. Žalobce v té době, skutečně nechodil do zaměstnání, ale bylo to na základě toho, že v té době po dohodě s žalovaným, na základě jeho pokynu, žalobce čerpal dovolenou. Restaurace byla z rozhodnutí žalobce uzavřena. Jednak se v této době předpokládala nízká návštěvnost a navíc se žalobce rozhodl od 1. 1. 2020 restauraci dočasně uzavřít. Proto není naplněn důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru. Navíc i kdyby se žalobce skutečně 2 dny nedostavil bez omluvy do zaměstnání, nelze v tomto jednání spatřovat hrubé porušení pracovních povinností žalobce, které by odůvodňovalo okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce, k tomu rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 5. 2018, sp. zn. 21 Cdo 2542/2007 a z 9. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4150/2019 Ani druhý důvod uváděný žalobcem není důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru. Žalovaný v okamžitém zrušení pracovního poměru vytýkal žalobci, že pracuje jen 7 hodin v týdnu. Toto nebylo vůbec prokázáno. Už proto nemůže tato výtka obstát, jako důvod okamžitého zrušení pracovního poměru. Z dokazování vyplynulo, že žalobce v této době pracoval 7 hodin denně. 8 hodin nepracoval kvůli tomu, že se na tom s žalobcem dohodli, a to kvůli omezení provozu restaurace. I kdyby tuto pracovní doby nestanovil, neschválil žalobce, není toto jednání ještě takové intenzity a není tak závažné, aby mohlo být důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru. Žalovaný navíc ani neprokázal, že by před okamžitým zrušením pracovního poměru žalobci vytýkal, že nepracuje celých 8 hodin denně. Soud proto žalobce o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru vyhověl. Soud poukazuje také na to, že v obdobném případě již u podepsaného soudu vydán dne 30. 3. 2021 rozsudek č. j. 3 C 50/2020-102, kterým bylo určeno, že je neplatné další zrušení pracovního poměru, které dal žalovaný další zaměstnankyni dne 7. 2. 2020 ze stejných důvodů jako žalobci. Soud musel toto rozhodnutí dle § 13 občanského zákoníku respektovat a musel rozhodnout obdobně. Soud neshledal žádné důvody a žalovaný je vůbec netvrdil, na základě kterých by mohl nyní rozhodnout jinak.

12. Žalobce byl v řízení ohledně určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru zcela úspěšný, a proto soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady spojené s tímto řízením ve výši. 15.427,50 Kč Náklady žalobce tvoří náklady spojené se zastoupením advokátem. Náklady advokáta spočívají v jeho odměně za 4,5 úkonů právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3 účast u jednání soudu dne 3. 6. 2021, které trvalo déle jak 2 hodiny a ½ úkonu za doplnění žaloby) po 2.500 Kč. Odměna advokáta 2.500 Kč za jeden úkon právní služby byla stanovena z tarifní hodnoty určené dle § 9 odst. 3 písm. a, § 7, bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. Další náklady advokáta tvoří paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 5 úkonů právní služby po 300 Kč a DPH 2.677,50 Kč.

13. Žalovaný by měl dle § 146 odst. 2 o.s.ř. vůči žalobci nárok na úhradu nákladů řízení spojených s řízením o určení, že pracovní poměr stále trvá, kde bylo řízení díky zpětvzetí žaloby zastaveno. Žalovaný žádné náklady řízení nepožadoval a proto soud žalovanému náklady řízení ohledně této části řízení nepřiznal.

14. Žalobce v souvislosti s podáním žaloby uhradil soudní poplatek ve výši 2.000 Kč. Žalobce byl usnesením Okresního soudu v Jičíně z 29. 7. 2020, č. j. 11 C 46/2020-45 osvobozen od povinnosti platit soudní poplatky. Díky tomuto osvobození nebyl žalobce povinen platit soudní poplatek za zahájení řízení. Soud proto dle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.000 Kč žalobci.

15. Žalovaný byl v řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru neúspěšný a žalobce byl osvobozen od pevnosti platit soudní poplatek za zahájení řízení. Soud proto dle § 2 odst. 3 zákona 549/1991 Sb. uložil žalovanému povinnost uhradit státu soudní poplatek za žalobu o okamžité zrušení pracovního poměru ve výši 2.000 Kč.