11 C 48/2022

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Chrástem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zvýšení výživného

I. Žalovaný je povinen za dobu od 1. 9. 2019 nadále platit výživné žalobci ve výši 5.000 Kč měsíčně s tím, že výživné je splatné vždy do každého 25. dne v měsíci předem k rukám žalobce.

II. Dlužné výživné za období od 1. 9. 2019 do 31. 8. 2022 ve výši 71.300 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 10 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Řízení, ve kterém žalobce po žalovaném požadoval zvýšení vyživovací povinnosti za dobu od 1. 9. 2019 nadále o dalších 1.000 Kč měsíčně, se zastavuje.

IV. Tímto se mění rozsudek Okresního soudu v Bruntále č. j. 0 Nc 1062/2007-62 z 28. 2. 2008.

V. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu 9. 3. 2022 domáhal, aby od 1. 9. 2019 byla zvýšena vyživovací povinnost žalovaného k žalobci na částku 6.000 Kč měsíčně. K odůvodnění žaloby uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v Bruntále z 28. 2. 2008, č. j. 0 Nc 1062/2007-62 byla schválena dohoda rodičů žalobce, dle které měl žalovaný žalobci hradit výživné ve výši 2.700 Kč měsíčně. V té době žalobce navštěvoval mateřkou školku. Jeho matka měla příjem ve výši 19.500 Kč a žalovaný měl příjem ve výši 23.798 Kč. Od této doby se poměry žalobce i obou jeho rodičů změnily. Žalobce studuje 3 ročník gymnázia. Má vyšší náklady spojené se studiem, zájmovou činností a díky věku. Matka žalobce je zaměstnaná s příjmem okolo 47.000 Kč. Matka je vdaná. Otec je dle sdělení matky žalobce zaměstnán a má živnostenské oprávnění. Žalobce požadoval zvýšení vyživovací povinnosti zpětně od doby, kdy začal studovat na gymnáziu.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že souhlasí s tím, aby jeho vyživovací povinnost k žalobci byla zvýšena na částku 5.000 Kč měsíčně od března 2022. S dalším zvýšením vyživovací povinnosti na částku 6.000 Kč nesouhlasil a nesouhlasil se zvýšením vyživovací povinnosti za dobu od 1. 9. 2019 do 28. 2. 2022. Poukázal na to, že žalobce nikdy nežádal o zvýšení výživného. Jeho matka o zvýšení požádala jednou v roce 2020 u Okresního soudu v Bruntále na částku 5.000 Kč měsíčně. Žalovaný se k tomuto návrhu vyjádřil. Následně vzala matka žalobce návrh zpět. Žalobci není znám důvod, proč tak učinila. Po nástupu na gymnázium si matka žalobce s výživným vystačila, když nakonec zvýšení výživného nepožadovala. Žalovaný namítal, že k zpětnému zvýšení výživného by mělo být přistoupeno jen výjimečně. Zpětné zvýšení výživného by pro něj znamenalo ekonomickou likvidaci. Nechápe, že žalobce přichází s návrhem až nyní, aniž by před jakýmkoliv způsobem požadoval zvýšení výživného. Žalovaný poukázal na to, že od začátku června 2022 je nezaměstnaný. Před tím pracoval u [právnická osoba] s příjmem okolo 30.000 Kč čistého měsíčně. Pozastavil se i nad žalobcem uváděnými náklady a uvedl, že pokud mu na toto nezbývají finanční prostředky, musí se žalobce ve výši nákladů uskromnit.

3. Žalobce v podání doručeném soudu 12. 8. 2022 uvedl, že přistupuje na možnost zvýšení výživného na částku 5.000 Kč měsíčně zpětně od 1. 9. 2019. Soud posoudil toto podání dle jeho obsahu a považoval jej za částečné zpětvzetí žaloby ohledně výživného ve výši 1.000 Kč. Soud proto dle § 96 odst. 2 o.s.ř. v této části zastavil, viz výrok III.

4. Z provedeného dokazování byly prokázány tyto skutečnosti. Žalobce je synem žalovaného. O tomto nebylo mezi účastníky sporu a bylo to prokázáno rozsudkem Okresního soudu v Bruntále z 28. 2. 2008, č. j. 0 Nc 1062/2007-26.

5. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobci byla upravena 28. 2. 2008 rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, č. j. 0 Nc 1062/2007-26. Tímto rozsudek byla schválena dohoda rodičů žalobce, dle které byl žalobce svěřen do péče matky a žalovaný jako otec se zavázal na žalobce hradit od 1. 3. 2008 výživné ve výši 2.700 Kč měsíčně. Tehdy žalobce navštěvoval mateřkou školu. Matka hradila za docházku do mateřské školy včetně stravného 800 Kč měsíčně. Matka žalobce byla zaměstnaná s průměrným příjmem 19.500 Kč čistého měsíčně. Žalobce byl v době vydání rozsudku od 7. 12. 2007 v pracovní neschopnosti a pobíral nemocenské dávky od 14.000 Kč do 15.000 Kč měsíčně čistého. Do 10. 12. 2007 byl zaměstnán s průměrným měsíčním čistým příjmem 23.797 Kč. Od té doby nebyla vyživovací povinnost žalovaného k žalobci soudně upravena. Matka žalobce návrhem z 23. 9. 2020 požádala o zvýšení vyživovací povinnosti žalovaného k žalobci od 1. 9. 2017 na částku 5.000 Kč měsíčně. Žalovaný tehdy se zvýšením výživného nesouhlasil z důvodů nestabilního zaměstnání a nízkých příjmů. Navrhoval hradit výživné 3.000 Kč. Následně žalovaný a jeho bývalý zaměstnavatel soudu sdělili, že s žalovaným jeho zaměstnavatel ukončil dne 4. 11. 2020 pracovní poměr. Žalovaný uvedl, že se bude evidovat na úřadu práce. Okresní soud v Bruntále o tomto matku žalobce informoval a dotázal se matky žalobce, zda-li trvá na podaném návrhu nebo jej bere zpět. Na to matka reagovala tak, že vzala návrh na zvýšení vyživovací povinnosti k žalobci zpět. Řízení o zvýšení vyživovací povinnosti bylo poté zastaveno. Toto bylo prokázáno listinami ze spisu Okresního soudu v Bruntále 0 P 102/2008: rozsudkem Okresního soudu v Bruntále z 28. 2. 2008, č. j. 0 Nc 1062/2007-26, protokolem Okresního soudu v Bruntále z 23. 9. 2020 o sepsání návrhu matky žalobce, vyjádřeními žalovaného z 19. 10. 2020 a 6. 11. 2020, sdělením společnosti [právnická osoba] z 5. 11. 2020, dotazem soudu na matku z 10. 11. 2020, podáním matky z 23. 11. 2020 – zpětvzetí návrhu, usnesením Okresního soud v Bruntále z 27. 11. 2020, č. j. 0 P 102/2008-90.

6. Žalovaný na žalobce hradil v době od 1. 9. 2019 do 31. 3. 2022 výživné ve výši 2.700 Kč měsíčně. Od 1. 4. 2022 mu hradí výživné ve výši 5.000 Kč měsíčně. Žalovaný žalobci předal dárky k vánocům roku 2019, o nichž uvádí, že měly pořizovací cenu 7.000 Kč. Žalobce se s žalovaným nestýkají. Naposledy se viděli o vánocích roku 2019 Tyto skutečnosti nebyly mezi účastníky sporné a byly doloženy i výpověďmi účastníků řízení.

7. Žalobce studuje do 1. 9. 2019 na Gymnáziu v [anonymizováno]. V září 2022 by měl začít studovat 4. ročník. Žalobce žije se svojí matkou v bytě, který patří matce. Má běžné náklady se studiem a stravováním. Kromě toho mu vznikaly náklady s tím, že v prvním ročníku studia na gymnáziu se zúčastnil adaptačního kurzu, lyžařského výcviku. V druhém ročníku chodil do tanečního kurzu. Do roku 2021 navštěvoval kurz angličtiny. Měl by absolvovat kurz autoškoly, za což bylo uhrazeno 4. 8. 2022 13.500 Kč. Dochází na ortodoncii, takzvaná„ rovnátka“. V letech 2019, 2020 chodil na brigády. V létě 2020 pracuje také brigádně jako průvodce na zámku. Toto bylo prokázáno výpovědí žalobce, výpovědí matky žalobce, příjmovými pokladními doklady vystavenými [právnická osoba] s.r.o., dohodami o poskytování individuální výuky anglického jazyka, příjmovými pokladními doklady vystavenými [právnická osoba], taneční škola, agentura, zprávou Všeobecného a sportovního gymnázia, [obec] z 14. 10. 2020, potvrzením o studiu z 23. 2. 2022, příjmovým pokladním dokladem vystaveným [jméno] [příjmení], autoškola.

8. Matka žalobce je zaměstnaná. Matka je vdaná. S manželem ale nebydlí a nevedou společnou domácnost. Manžel k ní jezdí jen občas. V době do konce roku 2021 pracovala u společnosti B [anonymizováno], spol. s .. V roce 2022 pracuje u [právnická osoba] k.s. Její čistý měsíční příjem byl v roce 2019 ve výši 40.020 Kč, v roce 2020 ve výši 48.263 Kč, v roce 2021 ve výši 52.831 Kč. Od února do června 2022 byl její čistý měsíční příjem ve výši 35.262 Kč. Matka vlastní byt, ve kterém bydlí s žalobcem. Toto bylo prokázáno výpovědí matky žalobce, výpovědí žalobce, potvrzeními zaměstnavatelů [anonymizována dvě slova], spol. s .. a [právnická osoba]

9. Žalovaný je v současné době nezaměstnaný. Jeho živnost byla v prosinci roku 2013 přerušena. V rámci rekvalifikace navštěvuje kurz autoškoly, aby získal řidičské oprávnění a profesní průkaz pro řízení nákladních automobilů. Za kurz zatím uhradil 4.000 Kč. Pokud kurz absolvuje úspěšně, uhradí úřad práce za žalovaného kurzové 50.000 Kč. Od září 2017 do 31. 1. 2020 byl zaměstnán u [právnická osoba] ČR, spol s .. Jeho průměrný měsíční čistý příjem v roce 2019 byl ve výši 42.149 Kč. V roce 2020 mu společnost [právnická osoba] vyplatila částku 211.477 Kč čistého, v potvrzení zaměstnavatele je tato částka evidována jako příjem za měsíc leden 2020. Od 1. 2. 2020 do 27. 2. 2020 byl evidován na úřadu práce. Za toto období mu byla vyplacena podpora ve výši 18.052 Kč. Od 28. 2. 2020 do 31. 3. 2020 pracoval na základě dohody o provedení práce pro [právnická osoba], [právnická osoba] Od 1. 4. 2020 do 31. 5. 2020 u této společnosti působil na základě zaměstnaneckého poměru. Celkem mu za dobu od 28. 2. 2020 do 31. 5. 2020 byla vyplacena částka 101.017 Kč čistého. Od 1. 6. 2020 do 14. 7. 2020 byl v evidenci úřadu práce. Za toto období mu bylo úřadem práce vyplaceno 21.606 Kč. Od 15. 7. 2020 do 4. 11. 2020 byl zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno]. a.s. Za období od 15. 7. 2020 do konce září byl jeho celkový čistý příjem z tohoto zaměstnání 75.651 Kč. Od 4. 11. 2020 do konce listopadu 2020 byl v evidenci úřadu práce. Od 1. 12. 2020 do 31. 5. 2022 byl zaměstnán u [právnická osoba] s .. Za měsíc prosinec 2020 byl příjem žalovaného u [právnická osoba] s .. ve výši 21.317 Kč čistého Z rok 2020 byl čistý příjem žalovaného dle důkazů o jeho příjmech minimálně ve výši 450.120 Kč, to znamená, že jeho průměrný měsíční čistý příjem za rok 2020 byl ve výši minimálně 37.510 Kč Tomu odpovídají i údaje uvedené v potvrzení Finančního úřadu z 20. 7. 2022 (Opis údajů z DAP DFO za ZO 2020), kde je uváděn roční příjem žalovaného ve výši 685.361 Kč, a daň po uplatnění slev ve výši 106.879 Kč. V roce 2021 byl čistý měsíční příjem žalovaného za zaměstnání ve výši 31.999 Kč. Průměrný měsíční čistý příjem žalovaného za období od ledna 2022 do dubna 2022 byl ve výši 30.429,50 Kč. V červnu 2022 bylo žalovanému [právnická osoba] s .. vyplaceno 181.836 Kč čistého (tato částka mimo jiné zahrnuje i odstupné). Od 1. 6. 2022 je v evidenci úřadu práce. Od srpna 2022 je žalovanému vyplácena podpora ve výši 21.349 Kč, ta by měla být vyplácena dva měsíce. Další dva měsíce by mělo být žalovanému vypláceno 16.422 Kč a další dva měsíce by mu mělo být vypláceno 14.780 Kč měsíčně.

10. Toto bylo prokázáno potvrzeními o příjmech vystavenými společnostmi [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], [právnická osoba], zprávou Úřadu práce ČR, kontaktní pracoviště [obec] z 3. 11. 2020, zprávou společnosti [právnická osoba] z 5. 11. 2020, dodatkem k pracovní smlouvě uzavřeným 1. 12. 2021 mezi žalovaným a [právnická osoba] s.r.o., vyrozuměním [stát. instituce], odbor obecní živnostenský úřad z 23. 12. 2013, dohodou o rozvázání pracovního poměru z organizačních důvodů uzavřenou mezi žalovaným a [právnická osoba] s.r.o. 30. 5. 2022, oznámením o podpoře v nezaměstnanosti vydaným Úřadem práce ČR, kontaktní pracoviště [obec] z 11. 7. 2022, potvrzením Finančního úřadu z 20. 7. 2022 (Opis údajů z DAP DFO za ZO 2020), výpisy z účtu žalobce.

11. Žalovaný žije po delší dobu ve společné domácnosti s družkou. Jeho družka je zaměstnaná. Společně s nimi žije dcera družky, které je 14 let. Žalovaný nemá jinou vyživovací povinnost. Vlastní podíl 1/3 na nemovitostech (dům), ve kterých společně s družkou bydlí. Zbylý podíl vlastní jeho družka. Kromě nákladů spojených s bydlením s družkou splácí hypotéku. Protože končí fixace úrokové sazby, počítají s tím, že splátky hypotéky se v příštím roce podstatně navýší. Toto bylo prokázáno výpovědí žalovaného, výpisy z jeho účtu.

12. Podle § 909 občanského zákoníku změní-li se poměry, soud změní rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti i bez návrhu.

13. Podle § 913 odst. 1 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 téhož ustanovení při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i péči o rodinnou domácnost.

14. Podle § 915 odst. 1 občanského zákoníku životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

15. Podle § 922 odst. 1 občanského zákoníku (dále také jen o. z.) lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

16. Žalobce je synem žalovaného. Žalobce žije u svá matky. Žalobce se s žalovaným nestýkají. V roce 28. 2. 2008 byla rozsudkem Okresního soudu v Bruntále č. j. 0Nc 1062/2007-26 schválena dohoda žalovaného a matky žalobce, dle které měl žalovaný hradit na žalobce výživné ve výši 2.700 Kč měsíčně. V té době žalobce chodil do mateřské školy. Matka žalobce byla zaměstnaná s průměrným příjmem 19.500 Kč čistého měsíčně. Žalobce byl v době vydání rozsudku od 7. 12. 2007 v pracovní neschopnosti a pobíral nemocenské dávky od 14.000 Kč do 15.000 Kč měsíčně čistého. Do 10. 12. 2007 byl zaměstnán s průměrným měsíčním čistým příjmem 23.797 Kč. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobci nebyla jinak soudně upravena. Od té doby žalovaný hradil do 31. 3. 2022 na žalovaného výživné ve výši 2.700 Kč. Od dubna 2022 žalovaný hradí žalobci výživné 5.000 Kč.

17. Je zřejmé, že od poslední soudní úpravy do dnešní doby a i do 1. 9. 2019 došlo k podstatným změnám poměrů na straně obou účastníků řízení, které ve smyslu § 909 o. z. odůvodňují potřebu zvýšit vyživovací povinnost žalovaného k žalobci. U žalobce došlo k podstatnému navýšení jeho potřeb a to s ohledem na jeho vyšší věk, na to že studuje gymnáziu a i vzhledem k době, která uplynula. Rovněž i příjmy žalovaného se zvýšily a změnily se i jeho majetkové poměry. Žalobce žije se svojí matkou a od 1. 9. 2019 studuje na gymnáziu. Žalovaný byl v roce 2019 zaměstnán. V roce 2020 byl z větší části roku zaměstnán u různých zaměstnavatelů a po menší část roku byl nezaměstnaný. Na začátku roku 2020 mu bylo vyplaceno odstupné. Od prosince 2020 do května 2022 byl žalovaný zaměstnaný. Od června 2022 je nezaměstnaný. V červnu mu byla vyplacena bývalým zaměstnavatelem částka 181.836 Kč. Jedná se o mzdu za měsíc květen a odstupné. Nyní je žalovaný evidován na úřadu práce, od srpna 2020 je mu vyplácena podpora v nezaměstnanosti přes 21.300 Kč měsíčně, která se bude vždy po dvou měsících částečně snižována a měla by být vyplácena 6 měsíců. V rámci rekvalifikace žalovaný absolvuje řidičský kurz, aby získal oprávnění pro řízení nákladních vozidel. Žalovaný žije s družkou a její dcerou v domě, který s družkou vlastní v podílovém spoluvlastnictví. Na dům splácí hypotéku. Na základě těchto skutečností soud považoval dle § 913 odst. 1 a 915 odst. 1 o. z. za odůvodněné zvýšit vyživovací povinnost na částku 5.000 Kč od 1. 9. 2019, jak navrhoval po částem zpětvzetí žaloby žalobce. Takto stanovená vyživovací povinnost odpovídá příjmům a majetkovým poměrům žalovaného v daném období a respektuje i potřeby žalobce.

18. Soud na základě § 922 odst. 1 o. z. zvýšil vyživovací povinnost zpětně od 1. 9. 2019. Dle § 922 odst. 1 o. z. je možné zvýšit vyživovací povinnost k dítěti 3 roky zpět od doby podání návrhu. Žaloba byla podána 9. 3. 2022 a pokud žalovaný požaduje zvýšení od 1. 9. 2019, je toto dle § 922 odst. 1 o. z. přípustné. Žalovaný nemá jinou vyživovací povinnost. Příjmy žalovaného letech 2019 (průměrný měsíční čistý příjem 42.149 Kč), 2020 (průměrný měsíční čistý příjem 37.510 Kč), 2021 (průměrný měsíční čistý příjem 31.999 Kč) a 2022 (průměrný měsíční čistý příjem do dubna 2022 30.429,50 Kč) při započtení vyplacených odstupných jsou v takové výši, že odůvodňují žalobci přiznat výživné minimálně na požadovanou částku 5.000 Kč měsíčně. I poměry žalovaného v době vyhlášení rozsudku odůvodňují zvýšení výživného na částku 5.000 Kč. Žalovaný je sice od června 2022 nezaměstnaný, ale od srpna 2022 je mu vyplácena podpora v nezaměstnanosti nyní ve výši přes 21.000 Kč, v červnu 2022 mu bylo vyplaceno bývalým zaměstnavatelem 181.836 Kč zahrnující mzdu za měsíc květen a odstupné. Při zohlednění průměrné mzdy za leden až duben 2022, lze vycházet z toho, že mzda za květen 2022 byla v podobné výši přes 30.000 Kč) je zřejmé, že částka 150.000 Kč odpovídá odstupnému. Pokud toto odstupné soud rozpočte na 6 měsíců, vyplývá z něj příjem ve výši 25.000 Kč měsíčně čistého. Při započtení odstupného měl žalovaný v měsíci červnu a červenci příjem 25.000 Kč a v měsících srpen a září měl příjem přes 46.000 Kč (nelze opomenout vyplácenou podporu v nezaměstnanosti). Tento příjem, jakož i příjmy v dřívější době minimálně odpovídají výživnému ve výši 5.000 Kč měsíčně. Soud byl vázán stavem v době vyhlášení rozsudku a nemohl predikovat, jak se situace bude nadále vyvíjet. Pokud by se v budoucnosti poměry účastníků změnili, pak to může být důvodem změny vyživovací povinnosti za tuto budoucí dobu. Není to důvodem nyní nezvýšit vyživovací povinnost a ani nepřiznat zvýšení výživného zpětně.

19. K námitkám žalované soud uvádí, že dle § 909 odst. 1 o. z. bylo, pokud to žalobce požadoval, důvodné přiznat zvýšení vyživovací povinnost zpětně. Toto stanoví přímo zákon a ustanovení § 909 odst. 1 o. z. nehovoří o tom, že by takto mělo být postupována jen výjimečně. I ústavní soud ve své rozhodovací činnosti tuto možnost zvýšení zpětně nezpochybňuje a neuvádí, že by výživné mohlo být zvýšeno zpětně jen výjimečně, viz například rozhodnutí Ústavního soud ČR III.ÚS 4213/18 z 18. 6. 2019, III.ÚS 3754/18 z 27. 12. 2018. Nelze opomenout, že žalovaný jako otec mohl sám, dobrovolně hradit žalobci zvýšené výživné. Není potřeba, aby dobrovolnému zvýšení výživného předcházela žádost matky žalobce či žalobce nebo rozhodnutí soudu. Navíc matka žalobce v roce 2020 žádala o zvýšení vyživovací povinnosti zpětně od 1. 9. 2017. Tento návrh vzala zpět na základě informací, které sdělil soudu žalovaný a jeho bývalý zaměstnavatel.

20. Soud proto rozhodl o zvýšení vyživovací povinnosti žalovaného k žalobci od 1. 9. 2019 na částku 5.000 Kč. Protože ke zvýšení vyživovací povinnosti došlo zpětně od 1. 9. 2019 a žalovaný začal až od 1. 4. 2022 žalobci hradit výživné 5.000 Kč a do té doby hradil žalobci 2.700 Kč, vznikl na výživném dluh ve výši 71.300 Kč (dluh za 31 měsíců po 2.300 Kč). Tuto částku soud žalovanému uložil zaplatit žalobci do deseti měsíců od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Zohlednil poměry a příjmy žalovaného, ale nemohl opomenout ani zájem žalovaného, aby dlužné výživné bylo uhrazeno v přiměřené době.

21. Žalobce byl v řízení poměrně úspěšnější a proto by mu dle § 142 odst. 2 o.s.ř. příslušelo proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce právo na náhradu nákladů řízení neuplatnil a proto soud nepřiznal náklady řízení žádné ze stran.