11 C 50/2021

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Chrástem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 10.961,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 5.300 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5.300 Kč za dobu od 12. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení 5.661,46 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5.661,46 Kč za dobu od 23. 2. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5.300 Kč za dobu od 23. 2. 2019 do 11. 5. 2021, se zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou 6. 10. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky 10.961.46 Kč, úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10.961,40 Kč za dobu od 23. 2. 2019 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 24. 1. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5.300 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději do 22. 2. 2019. Žalovaný úvěr čerpal, ale poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobce po žalovaném požaduje zaplatit nevrácenou jistinu ve výši 5.300 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5.661,46 Kč, který byl splatný dne 22. 2. 2019.

2. Žaloba byla žalovanému doručena dne 10. 5. 2021 postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání dne 29. 9. 2021 a 18. 11. 2021 se žádný z účastníků řízení nedostavil. Zástupce žalobce se vždy z jednání omluvil, žalovaný nikoliv. Předvolání k jednání dne 29. 9. 2021 a žaloba byly žalovanému doručeny do vlastních rukou dne 21. 9. 2021. Předvolání k odročenému jednání dne 18. 11. 2021 bylo žalovanému doručeno dle § 50 odst. 2 o.s.ř. dne 18. 10. 2021 odst. 1 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 30. 8. 2021. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.

3. Dle § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle § 562 odst. 2 o.z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

4. Podle § 7 zákona č. 597/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

5. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen jako„ nařízení eIDAS“) pro účely tohoto nařízení se rozumí "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání.

6. Podle čl. 25 odst. 2 eIDAS kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. 7. § 86 z.č. 257/2016 Sb. zní: 1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. zní: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] [příjmení] uzavřel s žalovaným 22. 2. 2019 smlouvu o úvěru. K uzavření úvěrové smlouvy žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce poskytuje úvěr prostřednictvím své webové stránky, na které se žalovaný nejprve zaregistroval osobními údaji a to včetně telefonního čísla a mailové adresy. Po dokončení registrace na webových stránkách právního předchůdce žalobce zaslal žalovaný právnímu předchůdci žalobce žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, byl žalovanému zaslán v rámci webového rozhraní návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentům – smlouva o úvěru s navrhovanou výši úvěru 5.300 Kč a splatností dne 22. 2. 2019. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány 24. 1. 2019 byly zaslány peněžní prostředky na bankovní účet, který uvedl žalovaný. Tyto skutečnosti o uzavření úvěrové smlouvy žalobce pouze tvrdil. Pro soudní rozhodnutí je ale nutné tyto skutečnosti nejen tvrdit, ale hlavně prokázat. Bylo na žalobci, aby prokázal, že došlo k uzavření jím tvrzené smlouvy o úvěru a ve znění, jak je žalobce předkládá. Toto nebylo dostatečně prokázáno. Nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru v písemné ani jiné formě, v podobě jak jí předložil žalobce. Z předložených důkazů: listiny označené jako smlouva o úvěru číslo B0002910627176897, kde chybí vlastnoruční podpis žalovaného a je zde na konci pouze na stroji, počítači napsáno„ [celé jméno žalovaného], SMS kód: kx3h“ ,potvrzením o platbě vystaveným společností [právnická osoba], sdělením Equa bank z 1. 10. 2021 ani z dalších důkazů, které byly založeny ve spise není prokázáno, že by žalovaný s právním předchůdcem žalobce uzavřel tvrzenou smlouvu o úvěru, v podobě, která vyplývá z listiny předložené soudu. Věrohodný a dostatečný důkaz o uzavření této smlouvy prostřednictvím internetu a telefonu soudu předložen nebyl. Listiny, které byly soudu předloženy, nejsou podepsány žalovaným a nelze z nich dovodit, že by žalovaný souhlasil s uzavřením smlouvy v podobě, jak je nyní předkládána soudu. Pokud je na konci smlouvy o úvěru napsáno jméno a příjmení žalovaného a jakýsi SMS kód, není toto důkazem o tom, že smlouvy uzavřel žalovaný a že jí uzavřel ve znění nyní předkládaném soudu. Napsaný kód nic neprokazuje, přičemž není zřejmé a prokázané, že jak jej v rámci uzavírání úvěrové smlouvy měl žalovaný získat a jak a zda jej při uzavírání smlouvy použil. Toto není doklad o tom, že by smlouva byla řádně podepsána či odsouhlasena žalovaným a nejedná se ani o podpis ve smyslu § 7 z. č. 297/2016 Sb. ani dle článku čl. 3 bodu 10 eIDAs. Důkazem o uzavření smlouvy o úvěru v žalobcem předkládané podobě není ani potvrzení o provedené platbě 5.300 Kč ani soudem vyžádané sdělení Equa bank. To, že byla žalovanému vyplacena právním předchůdcem částka 5.300 Kč není důkazem o tom, že strany řízení uzavřely smlouvy o úvěru ve znění, jak jí nyní předkládá žalobce. Rovněž ani nebylo dostatečně prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy o úvěru dle § 561 odst. 2 o.z., protože nebylo možné dostatečně ověřit totožnost osoby, která jako dlužník měla komunikovat s věřitelem a že byl žalovaný seznámen a uzavíral smlouva v podobě, jakou jí nyní předkládá žalovaný. Nebylo doloženo, že při uzavírání smlouvy užity prostředky zakládající odpovídají úroveň záruky dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 eIDAS. Soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 327/2018, kde se uvádí:„ Při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o.z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o.z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o.z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“ 11. Žalobce dále dostatečným způsobem nedoložil, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla jeho právním předchůdcem ve smyslu § 86 z.č. 257/2016 Sb. prověřena úvěruschopnost žalovaného a jak byla prověřena. Žalobce pouze tvrdil, že tak bylo učiněno. Co konkrétně se provedlo nebylo tvrzeno a prokázáno. I z tohoto důvodu je dle § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. žalobcem tvrzená úvěrová smlouva neplatná. K této neplatnosti soud přihlížel z úřední povinnosti na základě rozsudku Soudního Dvora Evropské unie ve věci C - 679/18 z 5. 3. 2020.

12. Z výše uvedených důvodů nemohl soud žalovaný nárok posuzovat jako plnění ze smlouvy o úvěru a na základě tohoto právního titulu žalovanému uložit zaplatit žalovanou částku. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu o žalovaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5.661,46Kč s úrokem z prodlení z této částky. U částky 5.300 Kč soud musel ale zvážit, zda-li žalobce nemá vůči žalovanému nárok na zaplacení této částky z titulu bezdůvodného obohacení.

13. Potvrzením Fio banky, a.s. z 10. 3. 2021, a sdělením [právnická osoba] z 1. 10. 2021 bylo prokázáno, že na účet žalovaného bylo z účtu právního předchůdce žalobce vyplaceno dne 24. 1. 2019 5.300 Kč. Žalobce tvrdil, že tato částka nebyla žalobci či jeho právnímu předchůdce vrácena. Tato pohledávka byla smlouvou z 2. 4. 2020 postoupena na žalobce. Toto bylo prokázáno Smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem dne 2. 4. 2020, včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámením [právnická osoba] o postoupení pohledávky z 27. 6. 2020. Žalovaný neprokázal, že by tuto částku vrátil.

14. Jelikož k výplatě částky 5.300 Kč došlo bez právního důvodu, bez platné smlouvy o zápůjčce, žalovaný se na účet právního předchůdce žalobce ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně obohatil. Tato pohledávka byla postoupena na žalobce. Žalovaný bezdůvodné obohacení žalobci dodnes nevydal ani poté, co mu byla dne 10. 5. 2021 postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. doručena žaloba v této věci. Proto soud dle § 2991 odst. 1 o.z. uložil žalovanému povinnost toto bezdůvodné obohacení ve výši 5.300 Kč žalobci vydat – zaplatit.

15. Protože žalovaný toto bezdůvodné obohacení ve výši 5.300 Kč žalobci neuhradil ani následující den poté, co k tomu byl vyzván žalobou, která mu byla doručena 10. 5. 2021, dostal se žalovaný od 12. 5. 2021 do prodlení s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení. Soud proto dle § 1970 o.z. uložil žalovanému povinnost za dobu od 12. 5. 2021 do zaplacení uhradit žalobci i úroky z prodlení z částky 5.300 Kč. Žalobu o zaplacení úroků z prodlení z částky 5.300 Kč za dobu od 23. 2. 2019 do 11. 2. 2021 zamítl. Nárok na úroky z prodlení za dobu před 12. 5. 2021 není dán proto, že žalovaný v té době nebyl v prodlení. Nebylo prokázáno, že by existovala platná úvěrová smlouva na základě, které by měl žalovaný před 12. 5. 2021 vrátit 5.300 Kč. K vydání bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván až doručením žaloby. To, že by žalovanému byla před 10. 5. 2021 doručena výzva k zaplacení žalované částky, prokázáno nebylo. K oznámení o postoupení pohledávky z 27. 6. 2020 nebyl přiložen žádný doklad o doručení. K předžalobní výzvě z 27. 6. 2020 byl doložen pouze podací lístek, který ale prokazuje jen odeslání a nikoliv doručení předžalobní výzvy žalovanému.

16. Žalovaný byl v řízení poměrně úspěšnější a pro by mu dle § 142 odst. 2 o.s.ř. vůči žalobci příslušelo právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu ale nevyplývá, že by žalovanému v souvislosti s tímto řízením vznikly nějaké náklady. Soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné ze stran.