11 C 58/2022

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Chrástem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 28.840 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 20.000 Kč, úrok z prodlení ve 10 % ročně z částky 20.000 Kč za dobu od 6. 4. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 8.840 Kč, částky 3.934 Kč, úroků z prodlení ve výši 2.421,92 Kč, úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20.000 Kč za dobu od 15. 6. 2021 do 5. 4. 2022, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 523 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou 23. 12. 2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 20.000 Kč, částky 8.840 Kč, úroků ve výši 3.934 Kč, úroků z prodlení ve výši 2.421,92 Kč, úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20.000 Kč za dobu od 15. 6. 2021 do zaplacení.

2. K odůvodnění žaloby uvedl, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba uzavřel s žalovaným 14. 2. 2020 smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku společně s příslušenstvím do 15. 3. 2020 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Žalovaný projevil svoji vůli uzavřít smlouvu verifikační platbou v rozmezí 0,1 až 1 Kč Smlouva byla uzavřena tak, že žalovaný zažádal u půjčkou online na internetových stránkách, kde vyplnil požadované registrační údaje. Žalovaný zadal číslo občanského průkazu a poskytl jeho kopii. Žalovaný provedl verifikační platbu. Po dokončení žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace o půjčce, ve které byly shrnuty všechny parametry. Na základě těchto informací byl zahájen schvalovací proces, jehož součástí bylo nahlížení do registru (insolvenční rejstřík, bankovní rejstřík klientských informací, nebankovní registr klientských informací), respektive prověřováním bonity, ta aby byla posouzena úvěruschopnost žalovaného. Žádost o půjčku byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta jistina ve výši 20.000 Kč.

3. Žalovaný sjednanou částku řádně nehradil. Proto žalovanému vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Ke dni postoupení žalovaný dlužil uhradit jistinou ve výši 20.000 Kč, smluvní pokuty ve výši 8.840 Kč, úrok 3.748 Kč, neuhrazené paušální náklady na upomínání ve výši 150 Kč Náklady na upomínky přestavují poplatky za odeslání písemných upomínek. Sjednaná výše úhrady za jednotlivou upomínku byla 50 Kč. Žalobce požaduje tyto částky uhradit, kromě toho požaduje po žalovaném úrok z prodlení, který zčásti kapitalizoval na částku 2.421,92 Kč. Jedná se o úrok za dobu od 16. 3. 2020 do 1. 6. 2021 z jistiny 20.000 Kč. Ke smluvní pokutě žalobce uvedl, že jde o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 20.000 Kč za dobu od 16. 3. 2020 do 1. 6. 2021.

4. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. K jednání dne 28. 4. 2022 se žádný z účastníků řízení nedostavil. Zástupce žalobce svojí nepřítomnost omluvil, žalovaný nikoliv. Žalovanému bylo doručeno předvolání k jednání a žaloba dle § 49 odst. 2, 4. o.s.ř. dne 4. 4. 2022. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.

5. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba s žalovaným uzavřeli 14. 2. 2020 smlouvu o úvěru na základě, které tato společnost poskytla žalovanému částku 20.000 Kč.

6. Uvedl, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetu. Tvrdil, že k uzavření došlo takto:„ Žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách webová adresa, kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři (formulář dostupný na webová adresa), jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu v souladu s odst. 2 § 15a zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Verifikační platba slouží k prokázání totožnosti žalovaného, k ochraně jeho osobních údajů před zneužitím a je jí dokončena žádost o půjčku. Bankovní účet žalovaného je vždy případně možné ověřit vyžádáním informace u bankovního ústavu. Při dokončení žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Na základě těchto informací právnická osoba zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací) respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny ve 20.000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu. Tímto žalovaný čerpal úvěr. Žalovaný odsouhlasil při zaslání verifikační platby Všeobecné obchodní podmínky, jejichž součástí byl Souhlas se zpracováním osobních údajů a Souhlas se zpracováním osobních údajů sdružením příjmení a text smlouvy o úvěru, veškeré dokumenty byly zaslány žalovanému na e-mail uvedený při žádosti o půjčku (kontaktní e-mail zadaný žalovaným je propsán i ve smlouvě o úvěru). Z těchto dokumentů žalovaný jakožto spotřebitel získal potřebné informace, a vysvětlení, aby si mohl posoudit nabízený úvěr z hlediska své potřeby a finančních možností.“ 7. Pro to, aby soud mohl žalobě vyhovět je nutné výše uvedené skutečnosti nejenom tvrdit, ale i prokázat. Soud se zabýval tím, zdali bylo dostatečně prokázáno, že právní předchůdce žalobce, před uzavřením smlouvy dostatečně pověřil úvěruschopnost žalované. Dále bylo pro rozhodnutí soud důležité, zda bylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru, v podobě jak jí předkládá žalobce. 8. § 86 z. č. 257/2016 Sb. zní: 1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Soud se zabýval tím, zda-li bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu § 86 z. č. 257/2016 dostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Soud se touto otázkou zabýval z úřední povinnosti na základě rozsudku Soudního Dvora Evropské unie ve věci C - 79/18 z 5. 3. 2020. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti v žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce před uzavřením smlouvy o úvěru provedl schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací) respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Tato tvrzení, ale nebyla nijak prokázána. Z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba skutečně před uzavřením dané úvěrové smlouvy skutečně prověřil úvěruschopnost žalovaného tím, že nahlížel do jím v žalobě uvedených registrů a že by měl k dispozici údaje z těchto registrů a také z nich nevyplývá, že by nějak šetřil poměry žalovaného, prověřoval jeho bonitu. Není zřejmé, jaké konkrétní informace pro posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce o žalovaném zjistil. V předložených smlouvách o úvěru číslo s daty 14. 2. 2020 a 29. 2. 2020 se pouze uvádí, co může věřitel k posouzení úvěruschopnosti učinit a k čemu dává žalovaný souhlas, to že tak věřitel skutečně postupoval z důkazů nevyplývá. Toto nevyplývá ani z Obchodních podmínek právnická osoba pro poskytování úvěrů splatných jednorázově ani z dalších důkazů.

10. Z těchto výše uvedených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdce provedl konkrétní šetření ohledně úvěruschopnosti žalovaného, jakým způsobem jej konkrétně provedl a jaké konkrétní informace zjistil. Ani další předložené důkazy neprokazují, že by byla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Protože nebylo prokázáno, že byla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalovaného, je úvěrová smlouva, na základě, které žalobce podal tuto žalobu dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. neplatná.

11. Rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaný uzavřel smlouvy o úvěru v podobě, jak je žalobce předkládá soudu a že v ní byla obsažena všechna ujednání, na základě nichž žalobce nyní požaduje uhradit nyní žalované částky. Také nebylo prokázáno, že smlouvu uzavřel právě žalovaný. Předložené písemné vyhotovení smluv o úvěru nejsou podepsány žalovaným. Žalobce tvrdí, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetu. Její uzavření žalovaný potvrdil takzvanou verifikační platbou, kdy převedl částku 0,1 až 1 Kč ze svého účtu na účet žalobce. Provedení této verifikační platby nebylo prokázáno. Z předložené potvrzení o provedené platbě vystaveného 23. 7. 2019 právnická osoba, s.r.o. vyplývá, že z účtu právnická osoba bylo 23. 7. 2019 poukázáno na účet žalovaného 0,1 Kč. To, že by z účtu žalovaného bylo na účet žalobce poukázáno z tohoto důkazu ani z jiných předložených důkazů nevyplývá. Důkazem o uzavření smlouvy právě žalovaným nejsou potvrzení o provedené platbě vystaveného 2. 3. 2020 právnická osoba, s.r.o., výpis z účtu žalobce o provedení plateb 8.000 Kč a 12.000 Kč na účet žalovaného.

12. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

13. Soud má za to, že v daném případě nelze mít za to, že daná smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetu ve smyslu § 562 odst. 2 o. z. protože nebylo prokázáno, že by záznamy údajů o právním jednání v elektronickém systému prováděli se systematicky a posloupně a byly chráněny vůči změnám. Žalobce vůbec nepředložil záznamy údajů o právních jednání v elektronickém systému, případně soudu předložil listiny označené jako smlouva o úvěru číslo s daty 14. 2. 2020 a 29. 2. 2020, ze kterých ale nelze rozpoznat, že jde o záznamy údajů o právním jednání v elektronickém systému. Žalobce pouze uvádí tvrzení, jak měla být smlouva uzavřena. Další nejpodstatnější skutečností je, že nebylo prokázáno, že nemohlo dojít ke změnám žalobcem překládaných smluv o úvěru oproti tomu, co měl k dispozici žalovaný prostřednictvím internetu. Nebylo doloženo, že záznamy o údajích o právním jednání v elektronickém sytému, byly dostatečně chráněný proti změnám. Nebylo doloženo, že při uzavírání smlouvy užity prostředky zakládající odpovídají úroveň záruky dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen jako„ nařízení eIDAS“). Soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 327/2018, kde se uvádí:„ …Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o. z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o. z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“ 14. Potvrzením o provedené platbě vystaveným 2. 3. 2020 právnická osoba, s.r.o., výpis z účtu žalobce, zprávou právnická osoba bylo prokázáno, že na účet žalovaného došlo z účtů právního předchůdce žalobce dne 14. 2. 2020 8.000 Kč a dne 2. 3. 2020 12.000 Kč.

15. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobce. Toto bylo prokázáno dohodou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právnická osoba a žalobcem dne 11. 6. 2021, oznámením právnická osoba žalovanému z 25. 6. 2021 o postoupení pohledávky. To, že by oznámení o postoupení pohledávky bylo doručeno nebo se dostalo do dispoziční sféry žalovaného, prokázáno nebylo.

16. V dopise z 9. 11. 2021 zástupce žalobce před podáním žaloby upomínal žalovaného o zaplacení částky v celkové výši 32.774 Kč. Tato výzva byla žalovanému odeslána 11. 11. 2021. Toto bylo prokázáno dopisem zástupce žalobce žalovanému z 9. 11. 2021, podacím archem z 11. 11. 2021. To, že tato písemnost byla doručena nebo se dostala do dispoziční sféry žalovaného, prokázáno nebylo.

17. V dané věci s ohledem na výše uvedené skutečnosti, nemůže soud považovat předloženou úvěrovou smlouvu za platnou, jelikož nebyla prověřena úvěruschopnost žalovaného a nebylo prokázáno, že by byla uzavřena smlouvy o úvěru v podobě, jak je překládá žalobce a že jí uzavřel právě žalovaný. V řízení, ale bylo prokázáno, že žalovaný od právního předchůdce obdržel na svůj účet platby ve výši 8.000 Kč a 12.000 Kč. Tím, se žalovaný na úkor právního předchůdce žalobce ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně obohatil. Žalovaný bezdůvodné obohacení žalobci dodnes nevydal ani poté, co mu byla dne 4. 4. 2022 postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. doručena žaloba v této věci (viz. doručenka čl. 75). Proto soud dle § 2991 odst. 1 o. z. uložil žalovanému povinnost toto bezdůvodné obohacení ve výši 20.000 Kč žalobci vydat – zaplatit. Protože žalovaný toto bezdůvodné obohacení ve výši 20.000 Kč žalobci neuhradil ani následující den poté, co k tomu byl vyzván žalobou, která mu byla doručena 4. 4. 2022, dostal se žalovaný od 6. 4. 2022 do prodlení s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení. Soud proto dle § 1970 o. z. uložil žalovanému povinnost za dobu od 6. 4. 2022 do zaplacení uhradit žalobci i úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20.000 Kč. Sazba úroků z prodlení vychází z podané žaloby. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce či jeho právní předchůdce doručil žalovanému před 4. 4. 2022 výzvu k vrácení částky 20.000 Kč, proto žalovaný nebyl do 5. 4. 2022 v prodlení se zaplacením částky 20.000 Kč. Soud proto zamítl žalobu o zaplacení úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20.000 Kč za dobu od 15. 6. 2021 do 5. 4. 2022, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2.421,92 Kč. Soud také zamítl žalobu ohledně žalované částky 150 Kč, o které žalobce v žalobě uváděl, že jde o paušální částky za upomínky po 50 Kč, ohledně úroku 3.748 Kč, smluvní pokuty ve výši 7.072 Kč, protože nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o úvěru a tím, ani nebylo prokázáno, že by byl sjednán nárok na žalované poplatky za upomínky, úroky a smluvní pokutu. Upomínky, za něž žalobce požaduje 150 Kč, nebyly soudu předloženy a nebylo prokázáno jejich doručení žalovanému.

18. Žalobce měl v řízení úspěch ohledně zaplacení 20.000 Kč a úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20.000 Kč za dobu od 6. 4. 2022 do zaplacení, pro účely výpočtu nákladů řízení byly tyto úroky z prodlení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku 28. 4. 2022 na částku 121 Kč Celkem měl žalobce úspěch ohledně zaplacení částky 20.121 Kč. Žalovaný měl v řízení úspěch ohledně částky 8.840 Kč, částky 3.934 Kč, úroků z prodlení ve výši 2.421,92 Kč, úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20.000 Kč za dobu od 15. 6. 2021 do 5. 4. 2022 ve výši 1.616 Kč Celkem měl žalovaný úspěch v částce 16.811,92 Kč. Celkový předmětem řízení je 36.932,92 Kč. Žalobce měl úspěch ohledně 54 % celkového předmětu řízení a žalovaný ohledně 46 % celkového předmětu řízení. Soud pro dle § 142 odst. 2 o.s.ř. uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 523 Kč, což je 8 % celkových nákladů žalobce spojených s tímto řízením. Celkové náklady žalobce spojené s tímto řízením jsou ve výši 2.606 Kč Tyto náklady tvoří soudní poplatek 1.154 Kč a náklady za zastoupení advokátem ve výši 1.452 Kč Náklady advokáta tvoří jeho odměna za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH v částce 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Při stanovení odměny advokáta soud postupoval dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce podal u soudu na ustáleném vzoru více skutkově a právně obdobných věcí – návrhů. Předmětem žaloby je zaplacení částky nepřevyšující 50.000 Kč. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k podepsanému soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.