11 C 90/2006

Plný text

Okresní soud v Jičíně se sídlem v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Janou Valentovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba s návrhem na vydání rozsudku, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 40.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 595 Kč od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2005 a z částky 40 000 Kč od 1. 1. 2006 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 69 518 Kč do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, .

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soud v Jičíně na nákladech řízení částku 14 800 Kč do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 2. 6. 2006 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 40 000 Kč s přísl. představující zisk z pěstování švestky domácí, a to jeho soudem nedořešenou část ve výši 25 595 Kč za rok 2004 a zisk za rok 2005 ve výši 14 405 Kč. Tvrdil, že 1. 11. 1993 uzavřel v postavení tichého společníka se žalovaným jakožto podnikatelem smlouvu o tichém společenství. Předmětem podnikání byla výroba a realizace švestky domácí na pozemku č. , hodnota, v kat. území , adresa, , v době uzavření smlouvy ve vlastnictví matky žalobce. Žalobce se na základě smlouvy zavázal uhradit žalovanému jeho vklad do podnikání ve výši 69 290 Kč představující hodnotu vysázeného sadu. Zisk z podnikání se dle smlouvy měl dělit mezi účastníky rovným dílem s tím, že žalovaný se zavázal minimalizovat výrobní a další náklady tak, aby byl dosažen optimální zisk. Současně se žalovaný zavázal předkládat žalobci na jeho žádost k nahlédnutí účetní a další ekonomicko-obchodní a technické podklady týkající se společného podnikání účastníků. Žalobce tvrdil, že žalovaný tuto povinnost porušil, tvrdil mu, že výroba švestky domácí je v mínusu, kdy náklady na její výrobu převyšují příjmy. Pokud by tomu tak bylo, žalobce vyjádřil přesvědčení, že by žalovaný v takovém podnikání nepokračoval a ukončil by jej. Žalobce se odkázal na obsah rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, který rozhodoval pod sp. zn. 25C 96/2004 ohledně období předcházejícímu nyní žalovanému období a který při rozhodnutí postupoval cestou finanční úvahy tak, že výdaje potřebné k dosažení příjmů odhadl 50ti % výše příjmu. V závěru řízení poukázal i na výpočet, který provedl v podání ze dne 13. 4. 2016 jeho právní zástupce, a to na základě informací získaných v průběhu řízení – zejména informací získaných ze svědecké výpovědi syna žalovaného , jméno FO, .

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznává ani co do důvodu ani co do výše. Poukázal na od roku 2005 samostatně vedené účetnictví ohledně výroby a realizace švestky domácí, tudíž dle jeho názoru nelze výdaje na výrobu a realizaci švestky domácí paušalizovat, jak to provedl Obvodní soud pro Prahu 8 ve svém rozsudku. Náklady na produkci švestky domácí jsou oddělovány od ostatních nákladů a oddělovány jsou také příjmy. V dané věci je třeba vycházet z prokazatelně vynaložených výdajů. Metodu výsledných kalkulací, kterou žalovaný zvolil pro vyúčtování, znalec označil jako možnou metodu. Poukázal na obsah smlouvy o tichém společenství, která nestanovila postup výpočtu podílu na zisku a ztrátě ani požadavek na odsouhlasení žalovaným zvoleného postupu žalobcem. V průběhu řízení uplatnil kompenzační námitku, a to v podání doručeném soudu dne 6. 12. 2010. Oproti žalované částce žalovaný započetl svou pohledávku ve výši 39 194,46 Kč s příslušenstvím vzniklou z titulu podílu žalobce na ztrátě produkce švestky za roky 2006 až 2009. Podíl žalobce na ztrátě v hospodaření z produkce švestky činil 15 787,85 Kč za rok 2006, v roce 2007 to byla částka 14 476 Kč, v roce 2008 ztráta na podíl žalobce činila 5 490,89 Kč a v roce 2009 ztráta dosáhla výše 3 439,72 Kč. Žalovaný žalobce vyzval k zaplacení jeho podílu na ztrátě produkce švestky domácí, což prokázal dopisy ze dne 19. 8. 2010, 7. 6. 2009 a 31. 7. 2007 a podacími lístky adresovanými žalobci. Žalobce žalovanému ničeho neuhradil, což žalobce potvrdil i ve své účastenské výpovědi při jednání soudu dne 26. 11. 2013.

3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 17. 3. 2017 čj. 11 C 90/2006 – 564, a to tak, že žalobu na zaplacení částky 40 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 25.595 Kč od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2005 a z částky 40 000 Kč od 1. 1. 2006 do zaplacení, zamítl (výrok ad I), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 93 042 Kč (výrok ad II) a žalobci uložil povinnost zaplatit státu na nákladech řízení částku 14 800 Kč (výrok ad III).

4. Proti uvedenému rozsudku bylo ze strany žalobce podáno v zákonné lhůtě odvolání. Namítal, že okresní soud nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a jím označeným důkazům, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a k nesprávnému právnímu posouzení. Tvrdil, že žalovaný neplnil povinnosti dané smlouvou o tichém společenství, nevyplácel mu finance ze společného podnikání, když tvrdil, že výdaje převyšují příjmy. Dále namítal, že žalovaný nevedl oddělenou evidenci za pěstování švestky domácí. Výdaje započítával za celé své zemědělské hospodářství. Žalobce provedl svůj vlastní výpočet příjmů a výdajů žalovaného, vycházel přitom z výpovědi svědka , jméno FO, , syna žalovaného. Namítal, že nelze vycházet ze znaleckého posudku vyhotoveného v rámci soudního řízení. Výdaje vykonstruované žalovaným žalovaný neprokázal, proto je možné kalkulovat pouze s příjmovou položkou. Poukázal na obsah svých výpočtů zaslaných soudu a navrhoval, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu dokazování.

5. Odvolací soud o odvolání rozhodl usnesením ze dne 5. 9. 2017 čj. 47 Co 117/2017 – 604, a to tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a rozhodnutí. Odvolací soud dospěl k závěru, že smlouva o tichém společenství uzavřená mezi účastníky dne 1. 1. 1993 je absolutně neplatná podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). K tomuto závěru dospěl s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1733/2010.Uzavřel, že v daném případě nelze na smlouvu pohlížet ani jako na smlouvu nepojmenovanou podle § 269 odst. 2 obch. zák.

6. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1733/2010 překročí-li účastníci smlouvy při formulaci svých práv a povinností prvky charakterizující v kogentním ustanovení daný smluvní typ, nejde o smlouvu nepojmenovanou. Smlouva je absolutně neplatná podle § 39 občanského zákoníku. Pokud by strany formulovaly svou smlouvu jako nepojmenovanou a dodržely zákonný požadavek dostatečného určení předmětu svých závazků (§ 269 odst. 2 obch. zák.), nebyl by - alespoň pokud jde o obsah smlouvy – důvod k posuzování smlouvy jako absolutně neplatné.

7. Soud uvedl, že „i kdyby by smlouva uzavřená mezi účastníky dne 1. 1. 1993 byla hodnocena jako nepojmenovaná, nebyl by dostatečně určen předmět závazku žalovaného podnikatele. Z čl. VI smlouvy plyne, že podíl na zisku nebo ztrátě určený podle roční účetní uzávěrky se dělí mezi společníky rovným dílem, tedy 50 ku 50 % s tím, že , tituly před jménem, , jméno FO, se zavazuje minimalizovat výrobní a další náklady tak, aby byl dosažen optimální zisk. Z čl. VIII vyplynulo, že podnikatel je povinen předat vyúčtování a podíl ze zisku společníkovi nejpozději do 15. 3. následujícího roku. Tichý společník je povinen uhradit případný podíl na ztrátě do 30 dnů od předložení tohoto vyúčtování. Z daného ujednání není zřejmé, zdali se podíl na zisku nebo ztrátě má určit z celého podnikání žalovaného (z jeho účetní závěrky), když žalovaný neúčtoval odděleně o výrobě a prodeji švestky domácí pěstované na pozemku označeném ve smlouvě. Jak vyplynulo z tvrzení účastníků před okresním soudem, žalobce měl za to, že žalovaný bude účtovat o švestce domácí pěstované na pozemku č. , hodnota, v obci a k. ú. , adresa, odděleně. Žalovaný měl naopak za to, že v souladu se smlouvou vedl řádně účetnictví pouze ohledně celého svého podnikání. Pokud šlo o úmysl smluvních stran ohledně stanovení zisku či ztráty, tento se neshodoval. Nadto, pokud by měl žalovaný žalobci vyplácet zisk či ztrátu z celého podnikání, nelze vycházet z čl. I a II smlouvy, podle kterých bylo podnikání a vklad do něj vymezeno pouze pozemkem č. , hodnota, v obci a k. ú. , adresa, jako vysazeným sadem švestky domácí.“8. Odvolací soud uzavřel, že pohledávku žalobce je třeba posuzovat dle ustanovení o bezdůvodném obohacení, tj. § 457 obč. zák. ,podle něhož je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal a dle § 451 odst. 1 obč. zák., podle něhož kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

9. Soud prvního stupně vázán názorem odvolacího soudu usnesením ze dne 20. 12. 2017 čj. 11 C 90/2006-611 vyzval žalobce, aby do jednoho měsíce ode dne doručení usnesení doplnil tvrzení a označil důkazy tak, že uvede rozhodující skutková tvrzení ohledně existence pohledávky žalobce vůči žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného na úkor žalobce v souvislosti s pěstováním švestky domácí na pozemku č. , hodnota, , kat. území , adresa, v roce 2004 a 2005, tzn. že vylíčí rozhodující skutečnosti ohledně existence předpokladů vzniku bezdůvodného obohacení tj. ohledně existence majetkového prospěchu žalovaného a s tím související majetkové újmy žalobce a ohledně příčinné souvislosti mezi majetkovým prospěchem žalovaného a majetkovou újmou žalobce. Žalobce byl současně upozorněn na vydání nepříznivého rozhodnutí v případě neunesení břemene tvrzení a břemene důkazu.

10. Žalobce na výzvu soudu reagoval svým podáním ze dne 18. 1. 2018, kdy uvedl, že žalobce nemá důvodů měnit svá předchozí stanoviska. Odkázal na své výpočty, jejichž podstata a podstata názorů žalobce zůstává i přes jinou právní kvalifikaci předmětu sporu shodná. Žalobce zdůraznil, že žalovaný na jeho pozemku hospodařil, získával z něho majetkový prospěch a ten je mu povinen vydat. Výpočet výše bezdůvodného obohacení je uveden v jeho podání ze dne 12. 4. 2016, kdy žalobce má nárok na celou částku nikoli pouze na polovinu, jak tomu bylo v případě posuzování věci dle smlouvy o tichém společenství. Žalobce dále poukázal na to, že v rámci žaloby bude nutné řešit i vrácení původního vkladu žalobce, který žalovaný spotřeboval ve svůj prospěch, i tyto finance také žádá. Současně požádal o druhou polovinu za přísudek uvedeného v rozsudku Obvodního soudu Praha 8 – prokazatelně se jedná o příjem žalovaného z předmětného pozemku.

11. Vzhledem k tomu, že součet částek uvedených žalobcem v jeho podání ze dne 18. 1. 2018 přesahují výši žalované částky 40 000 Kč, žalobce byl soudem usnesením ze dne 29. 10. 2019 čj. 11 C 90/2006-695 vyzván, aby zcela jednoznačně sdělil, zda žalobou uplatňuje další nároky – pokud ano, jaké a v jaké výši, nechť doplní tvrzení v žalobě, označí důkazy a upraví žalobní petit. Na uvedenou výzvu žalobce reagoval podáním ze dne 10. 3. 2020, kde soudu sdělil, že předmětem řízení činí pouze částku 40 000 Kč, i když jeho nárok je dle jeho názoru podstatně vyšší. Spolu s podáním předložil vlastní výpočet příjmů za deset let (od roku 2005 do roku 2014 a části roku 2004) za podíly na zisku a nájmy z pozemku par. č. , číslo, , v , adresa, , kde tyto příjmy vyčíslil částkou 148 935,49 Kč. Do celkové částky zahrnul i nárok na nájemné z předmětného pozemku.

12. Žalobce byl k otázce bezdůvodného obohacení vyslechnut i dožádaným Obvodním soudem pro Prahu 8 dne 21. 12. 2023. Ani tehdy ve své účastenské výpovědi žádná relevantní tvrzení k otázce bezdůvodného obohacení neuvedl. Neustále poukazoval na smlouvu, která nebyla zrušena a která se má plnit. Pozastavoval se také nad rozhodnutím Krajského soudu v , adresa, , které je odlišné od rozhodnutí pražského soudu. Tvrdil, že jeho je vklad, který vložil do podnikání v souvislosti se smlouvou, která se nezrušila. Na dotaz, čím se měl žalovaný obohatit, uvedl, že on žádné obohacení nedostal. Od roku 2006 do roku 2015 nedostal ani korunu. Do té doby určitou částku dostal. On nebude platit částky za nájem za žalovaného ostatním pronajímatelům. Na dotaz ohledně výše bezdůvodného obohacení žalobce uvedl, že chce částku, která nebyla zaplacená z prvního řízení, chce jen to, co žalovaný domluvil, nic víc, jen to, co řeší smlouva. Výši částky nedokáže určit – poukázal opakovaně na smlouvu.

13. Při jednání soudu dne 10. 4. 2024 žalobce zpočátku tvrdil, že po žalovaném chce 40 000 Kč, i když částka, kterou by měl od žalovaného dostat, je podstatně vyšší a dosahuje výše cca 148 000 Kč tak jak ji vyčíslil v jednom ze svých podání. Po roce 2006 do skončení činnosti na pozemku v roce 2014 mu žalovaný nic nedával. Přitom smlouva běžela, smlouvu sepsal žalovaný, nikdo smlouvu nezrušil. Smlouva se měla dodržovat. Žalovaný ale zákon ani smlouvu nedodržel, on totiž neměl žádné záznamy o zisku, neměl záznamy o tom, co se udělalo, jaké práce se udělaly, co práce stály. Navíc žalovaný nezaplatil nájem pozemku, který činil přes 18 000 Kč ročně. Žalobce odkázal na výsledek řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 a u Městského soudu v Praze. Z roku 2004 zůstal nezaplacený zůstatek 25 000 Kč, a zbytek do žalovaných 40 000 Kč je podíl na zisku za rok 2005. Tyto peníze od žalovaného nikdy nedostal.

14. V závěru jednání soudu navrhl rozšíření žaloby na částku 148 935,49 Kč, tj. na částku, kterou specifikoval v příloze k podání ze dne 10. 3. 2020, přičemž v podání zcela jednoznačně uvedl, že žaluje pouze 40 000 Kč.

15. Žalovaný s rozšířením žaloby nesouhlasil, poukázal na okamžik podání tohoto návrhu, na skutečnost, že v požadované částce je nájemné, které má původ v jiné smlouvě, než ve smlouvě o tichém společenství, navíc ohledně této položky byla vznesena námitka promlčení. Stejně tak námitku promlčení vznesl i ohledně vkladu do podnikání 69 290 Kč obsaženého v navrhované částce. Poukázal i na dobu, která uplynula od rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, kde nárok žalobce byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

16. Soud o návrhu na rozšíření žaloby rozhodl usnesením při jednání soudu tak, že tento návrh pro jeho nehospodárnost zamítl. V odůvodnění zejména soud poukázal na dobu, kdy byl návrh na rozšíření žaloby podán, na okamžik rozhodnutí odvolacího soudu v Hradci Králové, na usnesení, kterými byl žalobce vyzýván k doplnění tvrzení a důkazů ohledně nároku na vydání bezdůvodného obohacení, na skutečnost, že žalobce v reakci na usnesení pokaždé soudu sdělil, že předmětem řízení stále je částka 40 000 Kč s příslušenstvím. Činil tak v době, kdy byl zastoupen advokátem, přesto nikdy až do závěru posledního jednání ve věci dne 10. 4. 2024 návrh na rozšíření žaloby nepodal.

17. Žalovaný namítal, že pokud odvolací soud dospěl k závěru, že smlouva o tichém společenství je absolutně neplatná, nemůže potom žalovaného stíhat povinnost vydávat žalobci majetkový prospěch získávaný z hospodaření na jeho pozemku. Navíc namítal, že na základě smlouvy o tichém společenství nepřijal od žalobce jeho pozemek k obhospodařování, tudíž žalovaného povinnost k vydání majetkového prospěch nestíhá. Žalovaný měl důvod k obhospodařování předmětného pozemku z titulu nájemní smlouvy uzavřené dne 30. 9. 1991 s rodiči žalobce, do které žalobce jako jejich právní nástupce vstoupil. Nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení zcela odmítá. Žalobce požaduje částku 40 000 Kč ve vztahu k rokům 2004 – 2005. Žalobce neuvádí, v čem je dle žalobce spatřován vznik bezdůvodného obohacení, v souvislosti s jakou činností mělo žalovanému bezdůvodné obohacení na úkor žalobce vzniknout, kdy a v jaké výši. Žalobce pouze tvrdí, že žalovaný na jeho pozemku hospodařil, získával z toho majetkový prospěch a ten je povinen vydat v plné výši. Pokud je smlouva o tichém společenství absolutně neplatná, žalobci žádný podíl na zisku nenáleží, podíl na zisku náleží toliko žalovanému. Příjmy, resp. zisk z hospodaření, nelze považovat za bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy o tichém společenství a nejde o majetkový prospěch získaný žalovaným na úkor žalobce. Žalovaný sporoval i nárok žalobce na druhou polovinu z přísudku dle Obvodního soudu Praha 8. Co se týče částky 69 290 Kč poskytnutého žalobcem žalovanému dne 31. 12. 1993, o jehož vrácení žalobce ve svém podání ze dne 18. 1. 2018 rovněž žádal, žalobce vznesl námitku promlčení. Žalovaný poukázal i na to, že podle pravomocného rozsudku OS pro Prahu 8 žalobce obdržel na jistině částku 75 000 Kč, což v podstatě se téměř rovná vkladu, který žalobce předal žalovanému. Toto konstatoval i OS pro Prahu 8. Při plnění dle smlouvy by částka 75 000 Kč vyplacená jako podíl na zisku měla být ze strany žalobce žalovanému vrácena. Jelikož však pravomocný rozsudek OS pro Prahu 8 nelze nijak zrušit a sám o sobě je právním důvodem pro plnění, žalobce v podstatě od žalovaného obdržel částku rovnající se téměř výši vkladu.

18. Žalovaný v podání ze dne 22. 6. 2020 opakovaně vznesl námitku promlčení tvrzeného nároku žalobce na podíl na zisku, příp. na vydání bezdůvodného obohacení za roky 2006 až 2010 a 2012, dále nároku žalobce na nájemné za roky 2011,2013 až 2015 a 2016 – uvedená pohledávka žalobce neexistuje a to ani za roky 2017 až 2019, pohledávka 18 590 Kč je sporná, jakož i to, zda je žalobce vůbec nositelem pohledávky. Poukázal na to, že předmětem sporu žalobce učinil pouze částku 40 000 Kč, přičemž se má jednat o podíl na zisku za rok 2004 ve výši 25 595 Kč a podíl na zisku z roku 2005 ve výši 14 405 Kč. Poukázal i na to, že pokud by částka 40 000 Kč měla být požadována za celé období, co žalovaný na pozemku žalobce hospodařil, pak toto jeho tvrzení by bylo v rozporu s jeho tvrzením v žalobě. Výpočty žalobce by tak nemohly obstát.

19. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 5. 2005 čj. 25C 96/2004-128 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2006 čj. 12 Co 512/2005-151 byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 75 000 Kč s přísl. představující podíl žalovaného na zisku z pěstování švestky na jeho pozemku č. , hodnota, v , adresa, za roky 1998 až 2004. Soud při výpočtu nároku žalobce postupoval tak, že od celkové výše příjmu z prodeje švestek odpočetl 50% představující náklady na tento příjem a výslednou částku vydělil celkovou plochou 9,44 ha, na které byly v té době švestky žalovaným pěstovány. Získaný průměrný zisk na jeden hektar vynásobil výměrou pozemku ve vlastnictví žalovaného, tj. 1,0067 ha a následnou sumu vydělil dvěma, neboť podíl obou účastníků na zisku má být dle smlouvy o tichém společenství stejný. Tímto způsobem soud stanovil celkový podíl žalobce na zisku za roky 1998 až 2004 částkou 100 595 Kč, tj. za rok 1998 činil podíl 1 717 Kč, za rok 1999 částku 14 406 Kč, v roce 2000 částku 13 522 Kč, v roce 2001 částku 15 072 Kč, v roce 2002 částku 17 937 Kč, v roce 2003 částku 5 890 Kč a za rok 2004 částku 32 051 Kč. Tímto způsobem byl prováděn výpočet (tj. výdaje vynakládané na výrobu švestky byly odečítány paušální částkou) v době, kdy žalovaný nedovedl oddělit výdaje vynakládané na obhospodařování švestkového sadu od výdajů vynakládaných na další svou zemědělskou činnost. (za rok 2004 žalobce na základě rozsudku , adresa, dostal 6 456 Kč - měl dostat za rok 2004 32 051 Kč, tj. nyní žaluje za rok 2004 částku 25 595 Kč, tj. rozdíl mezi částkami 32 051 Kč a 6 456 Kč; 14 405 Kč požaduje za rok 2005, což je celkem 40 000 Kč). Soud při rozhodnutí vycházel ze smlouvy o tichém společenství uzavřené mezi stranami sporu, kterou považoval za platně uzavřenou.

20. Smlouva o tichém společenství byla mezi stranami uzavřena dne 1. 1. 1993. Z jejího obsahu soud zjistil, že žalovaný smlouvu uzavřel jako podnikatel, žalobce jako tichý společník. Oba se dohodli na společném podnikání na pozemku parc. č. , hodnota, v kat. území , adresa, o výměře 1.0067 ha pronajatém žalovanému manželi Růženou a , jméno FO, . Předmětem podnikání měla být výroba a realizace švestky domácí. Žalobce jako tichý společník se zavázal uhradit žalovanému svůj vklad do podnikání tj. částku 69 290 Kč jakožto hodnotu v říjnu 1992 vysázeného sadu švestky domácí na ploše 1.0067 ha. Strany se dohodly, že veškerou činnost spojenou s vypěstováním sadu, jeho údržbou, ošetřováním, sklizní, údržbou aj. bude provádět nebo zajišťovat žalovaný. Plošnou likvidaci sadu mohl žalovaný provést s písemným souhlasem žalobce. Podíl na zisku nebo ztrátě určeném podle roční účetní uzávěrky se dělil mezi společníky rovným dílem s tím, že žalovaný se zavázal minimalizovat výrobní a další náklady tak, aby byl dosažen optimální zisk. Žalovaný byl povinen na požádání předložit žalobci k nahlédnutí veškeré účetní a další ekonomicko-obchodní i technické podklady týkající se společného podnikání. Vyúčtování a podíl na zisku byl žalovaný povinen předat žalobci nejpozději do 15. 3. následujícího roku. Žalobce se zavázal případný podíl na ztrátě zaplatit žalovanému do 30 dnů ode dne předložení vyúčtování. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, tj. na dobu trvání životnosti sadu, minimálně na dobu 25 let maximálně na dobu 30 let. V případě předčasné ztráty rentability výroby z objektivních důvodů se strany dohodly na předčasné likvidaci sadu, s tím, že společné podnikání mělo být ukončeno navrácením pozemku do původního stavu, tj. jeho vykácením a jeho povrchovou úpravou. Smlouva je podepsaná jak ze strany žalobce a žalovaného tak i ze strany majitelů pozemku, tj. , jméno FO, a , jméno FO, .

21. Vzájemnou spolupráci účastníci ukončili v listopadu 2014, kdy se žalovaný snažil žalobci předat vyklizený pozemek (viz dopisy ze dne 9. 11. 2014 a 25. 11. 2014) – při jednání soudu dne 2. 6. 2015 žalovaný tvrdil, že žalobce pozemek od něho nepřevzal. Žalobce odmítl i jeho návrh na směnu pozemků, kdy pozemek žalobce by byl směněn za pozemek nacházející se při okraji švestkového sadu.

22. Žalobce soudu předložil příjmový pokladní doklad č. , hodnota, vystavený žalovaným dne 31. 12. 1993 žalobcem zaplacené částky 69 290 Kč jako jeho vkladu do tichého společenství.

23. Ze sdělení žalovaného adresovaného žalobci soud zjistil, že 96 arů pozemku bylo osázeno celkem 533 stromy, jejich cena činila 69 290 Kč.

24. Ohledně tohoto vkladu žalovaný vznesl námitku promlčení.

25. Žalobce soudu předložil nájemní smlouvu datovanou dnem 30. 9. 1991 uzavřenou mezi , jméno FO, a , jméno FO, na straně pronajímatele a žalovaným na straně nájemce, jejímž předmětem byl pozemek parc. č. , hodnota, o výměře 1,1167 ha zapsaný na LV č. , hodnota, , kat. území , adresa, . Roční nájemné za jeden hektar bylo sjednáno ve výši 2% z ceny půdy. Pronájem byl uzavřen na dobu neurčitou s možností výpovědi v 6ti měsíční lhůtě, vždy k datu 1.

10. Podpisy , jméno FO, a , jméno FO, jsou úředně ověřeny.

26. Jak uvedl odvolací soud ve svém zrušovacím usnesení, předmět sporu je třeba posoudit dle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občan. zák.), podle něhož kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

27. Podle § 451 odst. 2 občan. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

28. Dle § 457 občan. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

29. V dané věci účastníci uzavřeli v souladu s § 673 zákona č. 513/1991 Sb. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) dne 1. 1. 1993 smlouvu o tichém společenství, která byla shledána soudem absolutně neplatnou. Dle shora citovaného ustanovení § § 457 občan. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

30. Žalobce se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 40 000 Kč, když tvrdí, že se jedná o zisk z pěstování švestky domácí, a to jeho soudem nedořešenou část ve výši 25 595 Kč za rok 2004 a zisk za rok 2005 ve výši 14 405 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o tichém společenství se žalobce nemůže po žalovaném domáhat vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího ve vyplacení jakéhosi podílu na zisku z hospodaření žalovaného na pozemku žalobce v letech 2004 a 2005. Podíl na zisku není plněním, které by měl žalobce obdržet. Žalobce neuvádí, v čem spatřuje vznik bezdůvodného obohacení, v souvislosti s jakou činností mělo žalovanému bezdůvodné obohacení na úkor žalobce vzniknout, kdy a v jaké výši. Žalobce pouze tvrdí, že žalovaný na jeho pozemku hospodařil, získával z toho majetkový prospěch a ten je povinen vydat v plné výši. Pokud je smlouva o tichém společenství absolutně neplatná, žalobci žádný podíl na zisku nenáleží, podíl na zisku náleží toliko žalovanému. Příjmy, resp. zisk z hospodaření, nelze považovat za bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy o tichém společenství a nejde o majetkový prospěch získaný žalovaným na úkor žalobce. Tedy i veškeré výpočty žalobce jakož i znalecký posudek vyhotovený soudem ustanoveným znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, jsou pro rozhodnutí soudu nepodstatné, nevýznamné, proto se soud jejich hodnocením nezabýval.

31. Pokud žalobce v souvislosti s přiznáním druhé poloviny nároku na zisk z pěstování švestky domácí za rok 2004 a 2005 odkazuje na postup a závěry řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8, je třeba uvést, že tento soud věc posuzoval v režimu existující platné smlouvy o tichém společenství a nikoliv v režimu bezdůvodného obohacení.

32. Položkou, kterou by měl z neplatné smlouvy o tichém společenství žalovaný žalobci vrátit, je částka 69 290 Kč, poskytnutá žalobcem žalovanému dne 31. 12. 1993. Žalobce na jedné straně tvrdil, že uvedená částka není předmětem řízení, na druhé straně žalobce tuto částku jakožto nárok na vydání bezdůvodného obohacení v rámci soudního řízení požadoval – nárok na její vydání zahrnul poprvé do svého podání ze dne 18. 1. 2018, tj. poté, co se na jednání odvolacího soudu 5. 9. 2017 dozvěděl, že jeho nárok na zaplacení žalované částky je třeba posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení nikoliv dle ustanovení o smlouvě o tichém společenství.

33. Žalovaný opakované vznesl námitku promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 69 290 Kč.

34. Úprava bezdůvodného obohacení byla v občanském zákoníku, tj. v zákoně č. 40/1964 Sb. zakotvena jako úprava kompexní pro občanskoprávní i obchodní závazkové vztahy; obchodní zákoník, který byl v poměru k občanskému zákoníku předpisem zvláštním (lex specialis), úpravu promlčení práv z bezdůvodného obohacení neobsahoval. Ustanovení § 394 odst. 1 a 2 obch. zák. se týkají počátku běhu promlčecí doby u práv při odstoupení od smlouvy a při neplatnosti smlouvy, avšak vždy jde o smlouvy upravené v hlavě II., části třetí obchodního zákoníku.

35. Smlouva o tichém společenství byla upravena v hlavě II., části třetí obchodního zákoníku.

36. Podle § 387 odst. 1 obchod. zák. právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem.

37. Dle odst. 2 téhož ustanovení promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou.

38. Dle § 391 odst. 1 obchod. zák. u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.

39. Dle § 394 odst. 2 obchod. zák. u práva na vrácení plnění uskutečněného podle neplatné smlouvy počíná promlčecí doba běžet ode dne, kdy k plnění došlo.

40. Dle § 397 obchod. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

41. Pokud plnění z neplatné smlouvy, tj. částka 69 620 Kč byla žalobcem žalovanému poskytnuta dne 31. 12. 1993 a žalobce právo na její vydání uplatnil poprvé dne 18. 1. 2018, je námitka promlčení vznesená žalovaným oprávněná, neboť promlčecí doba uplynula dne 31. 12. 1997.

42. Při jednání Krajského soudu v Hradci Králové dne 29. 8. 2017 žalobce tvrdil, že žalovaný neplatil nájemné z pozemku. Pokud tento nárok se žalobce nyní snažil zahrnout do celkového nároku na vydání bezdůvodného obohacení, je třeba uzavřít, že tento nárok na vydání bezdůvodného obohacení neexistuje, neboť nespadá ani pod jednu skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení uvedenou v § 451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku. Pozemek, na němž žalovaný vysázel sad švestky domácí, žalovaný neobhospodařoval na základě smlouvy o tichém společenství ale na základě platné nájemní smlouvy, kterou žalovaný uzavřel s rodiči žalobce a do které žalobce po jejich smrti vstoupil jako pronajímatel. Důvod na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího např. v neplaceném nájemném z tohoto důvodu neexistuje. Pokud by skutečně na nájemném byl ze strany žalovaného nějaký dluh, nemohl by se žalobce jeho zaplacení domáhat z titulu bezdůvodného obohacení ale v režimu nájemní smlouvy.

43. Žalobce na výzvu soudu žádná tvrzení, co se týče vzniku a existence bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, existence majetkové újmy na jeho straně (kromě promlčené částky 69 290 Kč v souvislosti se smlouvou o tichém společenství) neuvedl, nedokázal uvést výši bezdůvodného obohacení, kdy k němu mělo dojít, netvrdil nic o existenci příčinné souvislosti mezi majetkovým prospěchem žalovaného a majetkovou újmou žalobce.

44. Žalobce byl soudem opakovaně poučen na možnost vydání pro něho nepříznivého rozhodnutí ve věci samé, pokud tvrzení a důkazy na jejich prokázání v soudem stanovené lhůtě nedoplní. Žalovaný žádná tvrzení ani důkazy nenabídl. Soud proto považuje žalobu za zcela nedůvodnou, a proto byla v celém rozsahu včetně požadovaného úroku z prodlení zamítnuta.

45. Co se týče náhrady nákladů řízení, žalobce namítal, že spor zavinil žalovaný tím, že neplnil povinnosti ze smlouvy, tj. nepředkládal žalobci vyúčtování zisku a ztráty. Dle názoru soudu však žalovaný s ohledem na neplatnost smlouvy takovou povinnost neměl.

46. Dále žalobce namítal, že je starý, proto by mu neměla být povinnost k náhradě nákladů řízení uložena. K tomu je třeba uvést, že věk není sám o sobě důvodem pro neuložení povinnosti platit náklady řízení úspěšnému účastníkovi.

47. Podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

48. Za důvody zvláštního zřetele hodné se považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého (zvažováno může být i jen částečné nepřiznání těchto nákladů). Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

49. Co se týče majetkových poměrů obou účastníků, je možné uzavřít, že v případě obou se jedná o osoby, které vlastní nemovitosti (žalobce domy v , adresa, , pozemek v , adresa, , žalovaný nemovitosti v , adresa, ), žalovaný podniká v oboru: Poskytování služeb pro zemědělství, zahradnictví, rybníkářství, lesnictví a myslivost, Diagnostická, zkušební a poradenská činnost v ochraně rostlin a ošetřování rostlin, rostlinných produktů, objektů a půdy proti škodlivým organismům přípravky na ochranu rostlin nebo biocidními přípravky, Zprostředkování obchodu a služeb, Velkoobchod a maloobchod, Poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků. (viz výpis z živnostenského rejstříku)

50. V případě rozhodnutí dle § 142 odst. 1 o.s.ř. by soud žalovanému na náhradě nákladů řízení přiznal částku 139 035,33 Kč. Částka zahrnuje odměnu advokáta 90 850 Kč stanovenou dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 8. 1996 za jeden úkon á 1.750 Kč (příprava převzetí) a za 33 úkonů á 2 700 Kč stanovenou dle § 7 vyhl. č.177/1996 Sb. v aktuálním znění (písemné vyjádření ze dne 1. 9. 2006, písemné vyjádření ze dne 19. 9. 2006, účast na jednání soudu dne 28. 3. 2007, písemné vyjádření ze dne 18. 4. 2007, podání ze dne 3. 12. 2010, stanovisko ze dne 28. 8. 2013, účast na jednání soudu dne 26. 11. 2013 (9.00 hodin až 12,40 hodin – 2 úkony), stanovisko z 16. 6. 2014, námitky ke znaleckému posudku ze dne 19. 8. 2014, účast na jednání soudu dne 25. 3. 2015 (12,30 hodin až 17,05 hodin – 3 úkony), účast na jednání soudu dne 2. 6. 2015 (12,30 hodin až 15,30 hodin – 2 úkony), stanovisko ze dne 9. 6. 2015, účast najednání soudu dne 26. 8. 2015, účast na jednání soudu dne 12. 4. 2016 (12,30 hodin až 16,10 hodin – 2 úkony), účast na jednání soudu dne 7. 3. 2017 (10,00 hodin až 12,25 hodin; vyjádření ze dne 24. 5. 2017, účast na jednání před odvolacím soudem dne 29. 8. 2017; vyjádření ze dne 1. 3. 2018; stanovisko ze dne 25. 4. 2018; vyjádření ze dne 26. 11. 2018; stanovisko ze dne 22. 6. 2020; stanovisko ze dne 15. 1. 2021; vyjádření ze dne 5. 5. 2021; účast při výslechu žalobce před Obvodním soudem pro Prahu8 dne 21. 12. 2023; účast na jednání soudu dne 10. 4. 2024 (9:00 až 11:20 hod – 2 úkony), náhradu nákladů za jeden paušál á 75 Kč stanovenou dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 8. 1996, náhradu 9 900 Kč za 33 paušálů á 300 Kč stanoven ou dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., cestovné 6 148 Kč – konkrétně se jedná o cestovné Hradec Králové – Jičín a zpět k jednání soudu dne 28. 3. 2007 ve výši 548 Kč při ujetí celkem 96 km osobním automobilem VOLVO 1H1 2686, při průměrné spotřebě 6,8 l nafty na 100 km v ceně 28,10 Kč/l (stanoveno dle vyhl. č. 577/2006 Sb.) a náhradě 3,80 Kč/km (stanoveno dle § 157 odst. 4, písm. b) zák. práce ve znění do 31. 12. 2007), cestovné Hradec Králové – Jičín a zpět k jednání soudu dne 26. 11. 2013 ve výši 775 Kč při ujetí celkem 96 km osobním automobilem Jaguár, reg. zn. BMZ 77-09, při průměrné spotřebě 11,6 l benzínu Natural 98 na 100 km v ceně 38,60 Kč/l a náhradě 3,60 Kč/km (obojí stanoveno dle vyhl. č. 472/2012 Sb.), cestovné Hradec Králové – Jičín a zpět k jednání soudu dne 25. 3. 2015 ve výši 782 Kč při ujetí celkem 96 km osobním automobilem Jaguár, reg. zn. BMZ 77-09, při průměrné spotřebě 11,6 l benzínu Natural 98 na 100 km v ceně 38,30 Kč/l a náhradě 3,70 Kč/km (obojí stanoveno dle vyhl. č. 435/2013 Sb.), cestovné Hradec Králové – Jičín a zpět k jednání soudu dne 2. 6. 2015 ve výši 782 Kč při ujetí celkem 96 km osobním automobilem Jaguár, reg. zn. BMZ 77-09, při průměrné spotřebě 11,6 l benzínu Natural 98 na 100 km v ceně 38,30 Kč/l a náhradě 3,70 Kč/km (obojí stanoveno dle vyhl. č. 328/2014 Sb.), cestovné Hradec Králové – Jičín a zpět k jednání soudu dne 26. 8. 2015 ve výši 782 Kč při ujetí celkem 96 km osobním automobilem Jaguár, reg. zn. BMZ 77-09, při průměrné spotřebě 11,6 l benzínu Natural 98 na 100 km v ceně 38,30 Kč/l a náhradě 3,70 Kč/km (obojí stanoveno dle vyhl. č. 328/2014 Sb.), cestovné Hradec Králové – Jičín a zpět k jednání soudu dne 12. 4. 2016 ve výši 732 Kč při ujetí celkem 96 km osobním automobilem Jaguár, reg. zn. BMZ 77-09, při průměrné spotřebě 11,6 l benzínu Natural 98 na 100 km v ceně 33 Kč/l a náhradě 3,80 Kč/km (obojí stanoveno dle vyhl. č. 385/2015 Sb.), cestovné Hradec Králové – Jičín a zpět k jednání soudu dne 7. 3. 2017 ve výši 736 Kč při ujetí celkem 96 km osobním automobilem Jaguár, reg. zn. BMZ 77-09, při průměrné spotřebě 11,6 l benzínu Natural 98 na 100 km v ceně 32,50 Kč/l a náhradě 3,90 Kč/km (obojí stanoveno dle vyhl. č. 440/2016 Sb., cestovné Hradec Králové – Jičín a zpět k jednání soudu dne 10. 4. 2024 ve výši 1 011 Kč při ujetí celkem 96 km osobním automobilem Jaguár, reg. zn. BMZ 77-09, při průměrné spotřebě 11,6 l benzínu Natural 98 na 100 km v ceně 42,60 Kč/l a náhradě 5,60 Kč/km (obojí stanoveno dle vyhl. č. 398/2023 Sb.,), náhradu za ztrátu času stráveného na cestě k jednáním soudu 3 200 Kč za celkem 32 půlhodin á 100 Kč stanoven ou dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (jedna cesta 4 půlhodiny * 8 jednání) a 600 Kč za 6 půlhodin á 100 Kč k jednání k dožádanému soudu, částku 23 262,33 Kč představující 21% DPH a částku 5 000 Kč jako zálohu na znalečné.

51. Soud s ohledem na závěr odvolacího soudu o tom, že absolutní neplatnost smlouvy o tichém společenství uzavřené dne 1. 1. 1993 způsobili oba účastníci řízení, s ohledem na majetkové poměry obou účastníků, na věk žalobce a na jeho zdravotní stav dokládaný lékařskými zprávami, soud žalobci na náhradě nákladů řízení přiznal polovinu jím vynaložených nákladů, tj. částku 69 518 Kč. Přihlédl přitom k ustanovení § 150 o.s.ř.

52. Výrok soudu o povinnosti žalobce zaplatit náklady státu má oporu v ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř., podle něhož stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (u žalobce podmínky pro osvobození od placení poplatku nejsou dle názoru soudu dány, v jeho případě se rozhodně nejedná o nemajetnou osobu – náhledem do katastru nemovitostí bylo zjištěno, že kromě pozemku v kat. úz. , adresa, žalobce vlastní minimálně pozemek č.p. , číslo, jehož součástí je dům čp. , číslo, v , adresa, , , Anonymizováno, ul. – objekt k bydlení). Neúspěšnému žalobci soud uložil povinnost zaplatit státu na nákladech řízení částku 14 800 Kč představující znalečné proplacené soudem ustanovenému znalci , tituly před jménem, , jméno FO, z rozpočtu. Celkem bylo znalci přiznáno a proplaceno znalečné ve výši 19 800 Kč, a to usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2014 čj. 25Co 349/2014-201 ve výši 10 800 Kč – proplaceno dle poukazu ze dne 5. 12. 2014, usnesením ze dne 30. 3. 2015 čj. 11C 90/2006-218 ve výši 2 400 Kč – proplaceno dle poukazu ze dne 24. 4. 2015 a usnesením ze dne 19. 8. 2015 čj. 11C 90/2006-425 ve výši 6 600 Kč – proplaceno dle poukazu ze dne 21. 10. 2015. Z rozpočtu bylo proplaceno 14 800 Kč, částka 5 000 Kč byla zaplacena z žalovaným složené zálohy.

53. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.