13 C 1/2025

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem Mgr. Alešem Kopečným ve věci žalobkyně: jméno žalobkyně , IČO IČO sídlem sídlo žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 77 900 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do nároku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 75 % p.a. z částky 77 900 Kč za období od 10. 10. 2024 do 16. 11. 2024 zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 77 900 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 77 900 Kč za období od 17. 11. 2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 716 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem ze dne 15. 11. 2024 ve znění podání ze dne 1. 3. 2025 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 77 900 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených nákladů na odtah a uskladnění vozidla , značka, , reg. zn. , SPZ, ve vlastnictví žalovaného v období od 21. 2. 2024 do 15. 11. 2024.

2. Žalovaný se v řízení nevyjádřil.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Podáním ze dne 1. 3. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do příslušenství za období od 10. 10. 2024 do 16. 11. 2024. Soud proto v tomto rozsahu řízení výrokem I. dle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil.

5. Z předložených listin (aniž by prováděl dokazování ve smyslu § 122 a násl. o.s.ř.) soud zjistil následující: Podle zřizovací listiny je žalobkyně příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem , hodnota, města , adresa, a je oprávněna mj. provádět odstraňování vozidel a jejich vraků z místních komunikací a umístění takových vozidel na střeženém parkovišti.

6. Z protokolu o odtahu vozidla č. , hodnota, spolu s fotodokumentací a emailem ze dne 6. 9. 2024 má soud za prokázané, že strážník městské policie rozhodl dne 21. 2. 2024 o odtahu vozidla , značka, reg. zn. , SPZ, dle § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a žalobkyně provedla nařízený odtah a uskladnila vozidlo na parkovišti , číslo, .

7. Z výpisu o vlastníku a provozovateli vozidla soud zjistil, že žalovaný byl zapsán jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla , značka, , reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, s uvedenou adresou , adresa, .

8. Z dopisu ze dne 8. 3. 2024 spolu s dodejkou vyplývá, že se žalobkyně snažila kontaktovat žalovaného, uvědomit jej o provedeném odtahu a vyzvat k úhradě tehdejší dlužné částky. Z dotazu žalobkyně na oddělení správních činností a správního trestání a následné odpovědi je patrné, že se žalobkyně také snažila zjistit tehdejší bydliště žalovaného.

9. Z výzvy k úhradě ze dne 2. 10. 2024, adresované na dvě různé adresy (, adresa, ) spolu s dodejkami má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v tehdejší výši 75 700 Kč, ovšem bez jakéhokoliv efektu.

10. Podle § 2 nařízení rady , Anonymizováno, města , adresa, činí maximální částka za odtah vozidla 1 900 Kč a maximální cena za užití parkovišť určených ke střežení vozidel dosahuje 250 Kč za 1.3. i jen započatý den, 400 Kč za 4.180. den a 50 Kč za každý další den od 180. dne. Tyto ceny se vztahují na všechny provozovatele nucených odtahů vozidel, včetně střežení vozidel na parkovišti, na území hlavního města Prahy.

11. Podle usnesení rady , Anonymizováno, města , adresa, ze dne 22. 7. 2024 č. , hodnota, rada , Anonymizováno, města , adresa, schválila s účinností od 1. 9. 2024 zvýšení částek z předchozího bodu mj. na 500 Kč za 1.-180. den střežení.

12. Na základě výše uvedeného soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný byl v předmětném období od 21. 2. 2024 do 15. 11. 2024 vlastníkem a provozovatelem uvedeného vozidla , značka, . Vozidlo bylo dne 21. 2. 2024 odtaženo žalobkyní na její parkoviště, neboť neoprávněně stálo na vyhrazeném parkovišti, a na tomto parkovišti setrvalo nejméně do 15. 11. 2024, kdy byla podána žaloba. Za odtah vozidla a jeho uskladnění žalovaný ničeho neuhradil, přestože byl k úhradě dlužné částky vyzýván.

13. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, dle kterého o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

14. Za odstranění vozidla současně nelze považovat jen jeho prosté odtažení, ale jedná se také o umístění vozidla na takové místo, kde nebude nadále tvořit překážku v provozu na pozemních komunikacích a současně kde lze přiměřeně minimalizovat riziko vzniku další škody na vozidle ve smyslu obecné prevenční povinnosti dle § 2 900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Ke stejnému závěru dospěl též Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 813/2007, nebo v usnesení ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4706/2009.

15. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. S ohledem na uvedené soud zavázal žalovaného k úhradě částky 77 900 Kč, představující náklady na odstranění vozidla a dále jeho uskladnění za podmínek adekvátně předcházejících riziku dalšího poškození v období od 21. 2. 2024 do 15. 11. 2024, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že téměř plně úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o.s.ř. Tyto sestávají z paušální náhrady výdajů za 2 úkony (předžalobní výzva, sepis a podání žaloby) dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle § 89a e.ř. (dále jen „vyhlášky“). Soud nepřiznal náhradu za doplnění žaloby, neboť tam uvedené skutečnosti měly být přímo součástí žaloby. Výše náhrady za každý z úkonů činí dle § 2 odst. 1 vyhlášky částku 300 Kč. K tomu je nutné přičíst zaplacený soudní poplatek ve výši 3 116 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 3 716 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.