13 C 12/2025

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem Mgr. Alešem Kopečným ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 31 650 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 650 Kč spolu- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a z částky 30 000 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení,- se smluvním úrokem ve výši 8,05 % p.a. z částky 30 000 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení,- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 776 Kč,- s kapitalizovaným smluvním úrokem v částce 4 729,42 Kč,a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 444 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Návrhem ze dne 27. 9. 2024 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 31 650 Kč s příslušenstvím, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč a úvěrových poplatků ve výši 1 650 Kč, z titulu smlouvy o kontokorentu č. , hodnota, ze dne 18. 2. 2022. Na základě této smlouvy umožnila žalobkyně žalovanému čerpat úvěr až do výše 30 000 Kč s úrokovou sazbou 18,9 % p.a., žalovaný úvěr v uvedené výši vyčerpal, avšak nesplnil smluvní podmínky spojené s čerpáním úvěru a úvěr byl žalobkyní ke dni 19. 4. 2024 zesplatněn. Na dlužnou částku poté žalovaný již nic neuhradil.

2. Žalovaný se v řízení nevyjádřil.

3. Zdejší soud ve věci nařídil jednání na den 13. 5. 2025, žalobkyně se z jednání omluvila, avšak žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující: Ze smlouvy o , právnická osoba, plus kontu ze dne 30. 10. 2017 soud zjistil, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o zřízení a vedení platebního účtu.

5. Ze žádosti o poskytnutí úvěru a předsmluvních informací spolu se záznamy o podpisu vyplývá, že žalovaný požádal k výše uvedenému účtu o úvěr až do výše 30 000 Kč. V žádosti uvedl svůj čistý měsíční příjem ve výši 23 040 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek 1 000 Kč a splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů ve výši 5 749 Kč. Žalovaný byl současně informován, že úroková sazba kontokorentního úvěru ke dni sjednání činí 18,9 % p.a., RPSN 20,94 % p.a. a oba údaje se mohou v průběhu čerpání produktu měnit. V případě opožděných plateb může žalobkyně požadovat úroky z prodlení ve výši REPO sazby ČNB zvýšené o 8 procentních bodů. Dále byl žalovaný informován o poplatku za upomínku ve výši 300 Kč, poplatku za výzvu ve výši 500 Kč a o možnosti zesplatnění úvěru v případě neuhrazení dlužné částky v návaznosti na výzvu nebo upomínku. Oba dokumenty žalovaný elektronicky podepsal dne 18. 2. 2022.

6. Z přehledu přijatých plateb a všech transakcí na bankovním účtu žalovaného soud zjistil, že tento dosahoval před sjednáním úvěru mediánu příjmu za 5 měsíců ve výši 21 885 Kč a měl reálné výdaje ve výši 14 541 Kč měsíčně.

7. Z výpisu informací z CBCB a záznamu o posouzení úvěruschopnosti CRIF má soud za prokázané, že v době hodnocení úvěruschopnosti žalovaného měla žalobkyně informaci o jediném další úvěru žalovaného s nesplacenou jistinou ve výši 295 904 Kč, přičemž žalovaný neměl žádnou dlužnou splátku. Žalovaný byl zaměstnanec se stálým příjmem, index DTI dosahoval 0,98, DSTI 29,44 % (obě hodnoty byly v mezích doporučení ČNB) a nebyly u něj zjištěný žádné rizikové informace.

8. Smlouvou o kontokorentu ze dne 18. 2. 2022 má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobkyní úvěrovou smlouvu č. , hodnota, za podmínek uvedených v bodě 5 odůvodnění.

9. Z obchodních podmínek pro kontokorent soud zjistil zejm. že žalobkyně je oprávněna v případě prodlení žalovaného se splátkou úvěru mu kdykoliv adresovat výzvu nebo upomínku k úhradě dlužné částky se lhůtou k plnění v délce 30 dnů. Pokud tak žalovaný neučiní, žalobkyně je oprávněna úvěr zesplatnit (čl. 9.2 obchodních podmínek).

10. Z přehledů o historii čerpání úvěru má soud za prokázané, že žalovaný nejdříve opakovaně čerpal a zase splácel úvěr v dohodnutém rámci, počátkem roku 2023 se však žalovaný již dostal do prodlení se splácením úvěru, kdy opakovaně překračoval sjednaný úvěrový rámec. V této době se žalovanému ještě podařilo dluh vyrovnat, avšak od 30. 11. 2023 byl opět setrvale v prodlení se splácením svých závazků, které překročily dohodnutý úvěrový rámec.

11. Z upomínek a výzev soud zjistil, že na výše uvedenou situaci byl žalovaný opakovaně upozorňován, a to (s ohledem na okolnosti zesplatnění) zejména výzvou ze dne 11. 1. 2024, poslední výzvou ze dne 8. 2. 2024 a dalšími.

12. Podle oznámení o zesplatnění úvěru žalobkyně využila svého práva a zesplatnila veškeré úvěry žalovaného. V případě předmětného úvěru se tento stal splatný 31. 5. 2024.

13. Z předžalobní výzvy spolu s podacím archem má soud za prokázané, že žalovaný byl před podáním žaloby opětovně vyzýván k úhradě dlužné částky.

14. Soudu je z vlastní úřední činnosti známo, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 17. 9. 2021 (před uzavřením předmětné smlouvy) jiný úvěr ve výši 255 000 Kč (vyplývá ze žaloby podané u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 C 80/2024). Po uzavření předmětné smlouvy byly žalovanému navíc dále poskytnuty úvěrové produkty ve výši 80 000 Kč dne 3. 6. 2022 (vyplývá ze žaloby podané u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 250/2024) a 180 000 Kč dne 10. 8. 2022 (vyplývá ze žaloby podané u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 249/2024). Celkem se jedná o úvěrové produkty přesahující 500 000 Kč v období od 17. 9. 2021 do 10. 8. 2022.

15. Na základě výše uvedeného soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu, na základě které mu byl poskytnut kontokorentní úvěr do výše 30 000 Kč. Žalovaný úvěr až do maximální výše opakovaně využíval, z počátku jej také řádně splácel, později se však dostal do prodlení a současně porušil smluvní podmínky poskytnutého úvěru.

16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti zdejší soud uvádí, že z jeho pohledu je nutné řádné posouzení hodnotit primárně ex ante, tedy na základě údajů, které mohla a měla mít žalobkyně k dispozici v době sjednávání úvěru. Tento závěr je možné poté pouze v omezené míře konfrontovat s následným faktickým chováním dlužníka. Jinými slovy samotné pozdější nesplácení úvěru dlužníkem neznamená nutně, že poskytovatel posoudil úvěruschopnost nesprávně. Naopak pouhá skutečnost, že dlužník splácel úvěr řádně, tím spíše jen po určité období, neznamená bez dalšího, že byla úvěruschopnost posouzena řádně. Je obecně známou skutečností, že mnoho dlužníků se v případě tzv. „dluhové pasti“ snaží řešit splátky svých závazků získáním jiných zápůjček či úvěrů, jejich zadlužení se tímto způsobem po určitou dobu prohlubuje, fakticky již nejsou schopni ze svých obvyklých příjmů hradit splátky závazků, formálně však doposud nevykazují pohledávky po splatnosti. Takový stav může trvat potenciálně i několik měsíců, než takový dlužník vyčerpá svůj úvěrový potenciál a následně hrazení svých závazků přeruší.

17. V projednávané věci měla žalobkyně dlouhodobé informace o pohybech na běžném účtu žalovaného a tyto informace využila pro zkoumání úvěruschopnosti. Při zohlednění doložených příjmů ve výši 21 885 Kč, doložených výdajů ve výši 14 541 Kč a při absenci jiných vylučujících nebo rizikových skutečností, dospěla žalobkyně ke správnému závěru, že žalovaný měl být schopen svým závazkům z předmětného úvěru dostát. Na uvedeném ničeho nemění ani skutečnost, že žalovaný již měl od žalobkyně poskytnutý jiný úvěr ve výši 255 000 Kč, neboť výše pravidelné splátky byla zahrnuta do pravidelných výdajů žalovaného a celkové zadlužení žalovaného v té době ještě nenasvědčovalo riziku nesplácení poskytnutého úvěru. K dalším úvěrům poskytnutým až po uzavření předmětné smlouvy soud při hodnocení úvěruschopnosti s ohledem na přístup hodnocení ex ante nepřihlížel.

18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

20. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

22. Po aplikaci výše uvedené právní úpravy na zjištěný skutkový stav v projednávané věci soud uzavírá, že mezi účastníky byla řádně uzavřena platná smlouva o úvěru, žalobkyně splnila své smluvní povinnosti a poskytla žalovanému úvěr do výše 30 000 Kč. Žalovaný však svým smluvním povinnostem nedostál, dostal se do prodlení s hrazením dohodnutých splátek a aktuálně dluží žalobkyni jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč, úvěrové poplatky ve výši 1 650 Kč a smluvní a zákonné úroky z prodlení. S ohledem na uvedené soud žalobě vyhověl v plném rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto sestávají z mimosmluvní odměny advokáta dle § 6 a násl. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen vyhlášky) za 3 úkony právní služby v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby ze dne 20. 3. 2025, protože skutečnosti v něm uvedené měly být již součástí žaloby samotné. Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby v této fázi řízení činí dle § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky (ve znění účinném do 31. 12. 2024 s ohledem na přechodná ustanovení vyhlášky č. 258/2024 Sb.) částku 500 Kč, celkem 1 500 Kč. Soud při stanovení výše odměny vycházel z tarifní hodnoty sporu 31 650 Kč. Ke každému z úkonů právní služby je nutné přičíst náhradu hotových výdajů, která v této fázi řízení činí dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky (ve znění účinném do 31. 12. 2024) 100 Kč za každý úkon, tedy celkem 300 Kč. Mimosmluvní odměna a náhrada hotových výdajů tak dosahuje celkem částky 1 800 Kč. Uvedené částky je nutné dále zvýšit o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % (zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH) a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 266 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 3 444 Kč. Platební místo soud určil dle § 149 odst. 1 o.s.ř. a lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

24. Při úvaze o aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky soud přihlédl ke skutečnosti, že v posuzované věci se jedná o občanské soudní řízení, jehož předmětem je peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení a řízení bylo zahájeno návrhem, který představuje ustálený vzor používaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech. Bez povšimnutí není ani skutečnost, že sama žalobkyně v návrhu vyčíslila své náklady postupem dle § 14b vyhlášky.