13 C 42/2025

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem Mgr. Alešem Kopečným ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o určení vlastnického práva

I. Žaloba o určení, že žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/3 k nemovitostem, a to pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba č.p. , číslo, , pozemku parc. č. , číslo, , pozemku parc. č. , číslo, , to vše zapsané na LV č. , hodnota, v k.ú. , adresa, , se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem ze dne 14. 1. 2025 se žalobkyně domáhala určení svého vlastnictví ke spoluvlastnickému podílu o velikosti id. 1/3 k nemovitostem, a to pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba č.p. , číslo, , pozemku parc. č. , číslo, , pozemku parc. č. , číslo, to vše zapsané na LV č. , hodnota, v k.ú. , adresa, (dále jen „předmětné nemovitosti“). V návrhu žalobkyně uvedla, že na návrh společnosti , právnická osoba, . jako oprávněného je prováděn výkon rozhodnutí prodejem nemovitého majetku žalovaného, a to právě spoluvlastnického podílu žalovaného o velikosti id. 1/3 na předmětných nemovitostech. Řízení je vedeno pod sp. zn. 137 EX 13676/19. Své tvrzené vlastnické právo k tomuto podílu žalobkyně odůvodnila tím, že s žalovaným žije již od r. 2006 jako družka. V průběhu jejich vztahu se rozhodli pořídit pozemek v obci , adresa, a žalobkyně s ohledem na dlouhodobý vzájemný vztah souhlasila s tím, že pozemky zakoupí do svého výlučného vlastnictví žalovaný, který měl v předmětné době vyšší příjmy. Poté žalobkyně vložila své finanční prostředky do výstavby rodinného domu, avšak hypoteční úvěr vzal na svoji osobu pouze žalovaný a žalobkyně se ani v této chvíli nedomáhala vkladu vlastnického práva pro svoji osobu do katastru nemovitostí. Po dostavění rodinného domu uzavřela dne 3. 9. 2015 žalobkyně se žalovaným dohodu o předkupním právu se zafixovanou kupní cenou a současně uzavřeli kupní smlouvu, na základě které se měla žalobkyně stát vlastníkem předmětných nemovitostí. Žalobkyně za žalovaného taktéž uhradila doplatek hypotečního úvěru ve výši 612 489,43 Kč. Podle žalobkyně tudíž stav zápisu v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnému stavu.

2. Při jednání dne 14. 5. 2025 žalobkyně doplnila, že v roce 2019 kontaktovala , tituly před jménem, , jméno FO, (žalobkyně měla patrně na mysli , tituly před jménem, , jméno FO, , zástupce společnosti , právnická osoba, , oprávněného v řízení sp. zn. 137 Ex 13676/19 – pozn. soudu) ohledně možnosti odkupu spoluvlastnického podílu, kdy si byla vědoma, že by musela za podíl opětovně zaplatit. Tento však odmítl o odkupu jednat. Žalobkyně dále popsala okolnosti náhrady újmy dle rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. 12 To 14/2019, tyto však s ohledem na právní posouzení věci soudem neměly žádnou relevanci.

3. Po poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), žalobkyně dále uvedla, že v případě spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/3 k předmětným nemovitostem, který je předmětem této žaloby, se nepodařilo stihnout podat návrh na vklad do katastru nemovitostí.

4. K důkazu žalobkyně doložila toliko dohodu o předkupním právu ze dne 3. 9. 2015 a příkaz k úhradě částky 612 489,43 Kč. S ohledem na právní posouzení ji však soud k doložení dalších důkazů ani vyzýval.

5. Žalovaný se k žalobě vyjádřil stručně toliko v rámci jednání dne 14. 5. 2025, kdy uvedl, že se nediví žalobkyni, že se snaží „zachránit si střechu nad hlavou“ a k žalobě nemá dále co dodat.

6. Podle § 985 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu.

7. K tomu komentářová literatura a též konstantní judikatura dovozuje, že v tomto případě je prostředkem obrany určovací žaloba, avšak žalobce nemá povinnost tvrdit ani prokazovat naléhavý právní zájem, neboť tento má oporu již v zákonném ustanovení: „Jakkoliv je daná žaloba žalobou určovací, nemusí žalobce prokazovat naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř.), neboť jeho naléhavý právní zájem plyne již z té skutečnosti, že zapsaný stav ve veřejném seznamu a skutečný stav nejsou v souladu a věcné právo žalobce je tímto dotčeno a naléhavý zájem plyne přímo ze zákona (§ 985 obč. zák.). Na určení vlastníka věci evidované ve veřejném seznamu je tak dán naléhavý právní zájem tehdy, má-li být soudním rozhodnutím na základě žaloby o určení práva odstraněn nesoulad mezi stavem ve veřejném seznamu zapsaným a skutečným právním stavem (NS 23 Cdo 1125/2020). Uvedená skutečnost platí zejména s ohledem na princip materiální publicity veřejných seznamů (NS 22 Cdo 3234/2018). Pokud je totiž ve veřejném seznamu jako vlastník zapsána osoba, které ve skutečnosti vlastnický vztah nesvědčí, hrozí skutečným vlastníkům riziko uplatnění dobrověrného nabyvatelství při nabytí věci za podmínek § 984 (NS 22 Cdo 507/2019). (…) Judikatura již dovodila, že má-li žaloba na určení oporu v zákonném ustanovení (např. v § 24 odst. 3 zák. o veř. dražbách), žalobu lze projednat, aniž by žalobce musel tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení (NS 21 Cdo 20/2005).“ Zvára, Michael. § 985 In: Švestka, Dvořák, Fiala a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek III, (§ 976-1474). [Systém ASPI]. Wolters Kluwer.

8. Ze žalobních tvrzení samotné žalobkyně je patrné, že tato si byla vědoma, že pozemky původně zakoupil pouze žalovaný do svého výlučného vlastnictví. Tento stav trval i poté, co žalobkyně vložila své finanční prostředky do výstavby rodinného domu a žalobkyně s tím stále byla srozuměna a vkladu svého vlastnického práva do katastru nemovitostí se nedomáhala. Žalobkyně své vlastnické právo k předmětným nemovitostem odvozuje až od kupní smlouvy, která měla být uzavřena po dostavění rodinného domu v roce 2015, případně z úhrady doplatku hypotečního úvěru za žalovaného.

9. Podle § 1045 a násl. o.z. lze vlastnické právo nabýt několika způsoby, a to zejm. přivlastněním, nálezem, přírůstkem, vydržením, převodem nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci. Žalobkyní uváděné skutečnosti zjevně míří na nabytí vlastnického práva převodem, proto soud věc posoudil dle ust. § 1099 a násl. o.z. a zejm. § 1105 o.z.

10. Podle § 1105 o.z. převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

11. Zdejší soud konstatuje, že smluvní převod vlastnického práva k nemovitosti je dvoufázový, a to za účinnosti předchozí i současné právní úpravy. Smlouva směřující k převodu vlastnického práva je právním důvodem jeho převodu, právním způsobem nabytí vlastnictví je rozhodnutí o povolení vkladu vydané příslušným orgánem v řízení o povolení vkladu. Smlouva má tedy pouze účinek obligační, neboť zavazuje zcizitele k tomu, aby vlastnictví věci na nabyvatele dalším úkonem, který je právně uznávaným způsobem převodu vlastnictví, převedl.

12. Tento názor je všeobecně akceptován jak odbornou literaturou, tak i konstantní judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu. Jen příkladmo lze odkázat např. na Pipková, Petra Joanna. § 1105 [Převod vlastnického práva k nemovité věci]. In: Petrov, Výtisk, Beran a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 6., dle kterého „Zápis má, pokud jde o vznik, zánik nebo změnu práva, v zásadě konstitutivní účinek. Platná smlouva vyvolává pouze obligačněprávní závazky, bez zápisu však nemá věcněprávní účinky.“ nebo Dobrovolná, Eva. § 1105 [Převod vlastnického práva k nemovité věci]. In: Spáčil, Králík a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 396–397, marg. č. 4., podle kterého „Podle ObčZ je nabývání vlastnického práva k nemovitostem evidovaným ve veřejném seznamu dvoufázové; jeho esenciálním předpokladem je vznik závazkově právního vztahu (například na základě uzavřené kupní smlouvy, jejímž předmětem je úplatný převod vlastnického práva k předmětným nemovitostem z prodávajícího na kupujícího) s právními účinky inter partes, přičemž ale k samotnému nabytí vlastnického práva k těmto nemovitým věcem, a tedy k dovršení věcněprávních účinků erga omnes, je zapotřebí vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Při vzniku vlastnického práva k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí na základě smlouvy je tedy třeba rozlišovat právní důvod nabytí vlastnického práva (titulus adquirendi) a právní způsob jeho nabytí (modus adquirendi). I když z převodní smlouvy vznikají jejím účastníkům práva a povinnosti, ke vzniku vlastnického práva podle ní ještě nedochází; ten nastává až vkladem (tzv. intabulací) vlastnického práva do katastru nemovitostí. Převodní smlouva tedy má v případě nemovitých věcí zapisovaných do katastru nemovitostí pouze účinek obligační – zavazuje převodce k tomu, aby vlastnictví věci na nabyvatele dovršil dalším úkonem, který je právně uznávaným způsobem převodu vlastnictví.“13. Ke stejným závěrům dospěl též Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. února 1999, sp. zn. 2 Cdon 848/97, podle kterého „Smluvní převod vlastnictví je ve smyslu ust. § 133 obč. zák. dvoufázový. Rozlišuje se právní důvod a právní způsob nabytí vlastnického práva. Kupní smlouva směřující k převodu vlastnického práva je právním důvodem jeho převodu. Sama však jeho převod nepůsobí. Převádí-li se smlouvou vlastnické právo k nemovitosti, je právním způsobem nabytí vlastnického práva vklad (intabulace) vlastnického práva do katastru nemovitostí.“.

14. V rozsudku ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1551/2009, Nejvyšší soud dovodil, že „Při vzniku vlastnického práva k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí na základě smlouvy je tedy třeba rozlišovat právní důvod nabytí vlastnického práva (titulus adquirendi) a právní způsob jeho nabytí (modus adquirendi). Smlouva o převodu nemovitostí představuje tzv. titulus adquirendi. I když z takové smlouvy vznikají jejím účastníkům práva a povinnosti, ke vzniku vlastnického práva podle ní ještě nedochází; ten nastává (modus adquirendi) až vkladem (intabulací) vlastnického práva do katastru nemovitostí (srov. § 133 odst. 2 obč. zák.); taková smlouva má pouze účinek obligační - zavazuje zcizitele (prodávajícího) k tomu, aby vlastnictví věci na nabyvatele (kupujícího) dalším úkonem, který je právně uznávaným způsobem převodu vlastnictví, převedl. A jak již shora bylo uvedeno, ke smluvnímu nabytí vlastnického práva k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí dochází na základě tzv. složené (komplexní) právní skutečnosti, a to smlouvy o převodu vlastnického práva a jeho vkladu do katastru nemovitostí. Tato právní skutečnost je dovršena („nastane“) až uskutečněním všech jejích složek, tedy vkladem do katastru nemovitostí. To, že vklad do katastru nemovitostí má zpětné účinky ke dni podání návrhu na vklad, nic nemění na tom, že právní skutečnost, která má za následek převod vlastnického práva k nemovitosti, nastane až provedením vkladu do katastru.“15. K výše uvedeným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil opětovně např. v rozsudku ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3991/2010, nebo usnesení ze dne 18. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 5679/2015.

16. Dvoufázový režim převodu vlastnického práva k nemovitým věcem byl také předmětem přezkumu Ústavním soudem např. v nálezu ze dne 7. 10. 1996, sp. zn. IV. ÚS 201/96, nebo v usnesení ze dne 1. 8. 2018, sp. zn. II. ÚS 2384/18, kde Ústavní soud uvedl „Stěžovatel opomíjí, že vlastnictví k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí se nabývá právě až zápisem do tohoto veřejného seznamu, nikoliv pouze uzavřením (kupní) smlouvy, která sama o sobě má obligační účinky, nikoli bez dalšího i věcněprávní účinky. Stěžovatelův vztah ke sporným nemovitostem se nerovná vlastnickému právu, a obecné soudy se nedopustily zásahu do vlastnického práva stěžovatele ani nuceného omezení jeho vlastnického práva, neboť stěžovatel dosud nemá vlastnické právo ke sporným nemovitostem, jelikož to nebylo zapsáno do katastru nemovitostí. Je přitom obecně velmi známou skutečností, že při převodu vlastnického práva k nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí je k dovršení převodu a právní změně vlastníka nezbytný zápis do katastru nemovitostí.“17. Z výše uvedeného je zřejmé, že již na základě vymezení žalobních tvrzení nemůže být žalobě v žádném případě vyhověno. Žalobkyně opírá své tvrzené vlastnické právo o právní jednání, které mohlo vyvolat maximálně obligační účinky mezi účastníky navzájem, ale nikoliv věcně právní účinky stran vlastnického práva. V této souvislosti soud opakovaně odkazuje zejm. na poslední citované rozhodnutí Ústavního soudu, které je svou podstatou a skutkovou situací velmi podobné právě projednávané věci.

18. Za této situace soud neprováděl dokazování ani nevyzýval žalobkyni k předložení nezbytných důkazů, neboť ani úplné prokázání všech žalobkyní tvrzených skutečností by jí nemohlo přinést úspěch v tomto řízení.

19. Nad rámec výše uvedeného soud navíc konstatuje, že samotné doplacení hypotečního úvěru za žalovaného není samo o sobě způsobilé založit jakoukoliv změnu vlastnického práva. Může se jednat toliko o plnění za jiného v režimu § 1936 a násl. o.z., které může v závislosti na dalších okolnostech vést k přechodu pohledávky z hypotečního úvěru na žalobkyni, případně ke vzniku nové originární pohledávky žalobkyně. Je taktéž vyloučeno, aby s uhrazením doplatku hypotečního úvěru byla ústně či snad konkludentně mezi účastníky sjednána jakákoliv smlouva o převodu vlastnického práva, neboť taková smlouva vyžaduje vždy písemnou formu (§ 560 o.z.). Způsobilým titulem k nabytí vlastnického práva by tak v poměrech projednávané věci (dle tvrzení žalobkyně) mohla být jen tvrzená kupní smlouva, o této však platí vše uvedené v předchozích bodech odůvodnění.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a měla by být povinna nahradit žalovanému jeho účelně vynaložené náklady. Žalovaný se však tohoto práva vzdal, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.