13 C 57/2025

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem Mgr. Alešem Kopečným ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 32 115,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 988,01 Kč spolu:- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 1 383,34 Kč,- s kapitalizovaným smluvním úrokem v částce 696,53 Kč,- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 14 593,26 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení,- se smluvním úrokem ve výši 8 % p.a. z částky 13 932,46 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení,a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do povinnosti zaplatit smluvní pokutu ve výši 7 127,02 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 62,4 % jejích účelně vynaložených nákladů, tedy částku 4 645,62 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Návrhem ze dne 5. 10. 2024 se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 32 115,03 Kč s příslušenstvím, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 13 932,46 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 660,80 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6 300 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 1 780,46 Kč, úhrady za inkaso hotovostních plateb ve výši 2 314,29 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 127,02 Kč, úroku z dlužné jistiny za období od 5. 3. 2024 do 22. 4. 2024 ve výši 696,53 Kč a zákonného úroku z prodlení za období do 23. 4. 2024 ve výši 1 383,34 Kč, to vše z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 1. 2023 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovanou. Na základě této poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou splátek. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela předchůdkyně žalobkyně z údajů sdělených žalovanou a dále z výpisů z registrů NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici také pracovní smlouvu žalované, výplatní pásky a výpis z bankovního účtu.

2. Žalovaná se v řízení nevyjádřila.

3. Zdejší soud ve věci nařídil jednání na den 4. 6. 2025, žalovaná se však k jednání bez jakékoliv omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalované.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující: Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně má soud za prokázané, že tato je obchodní společností s předmětem podnikaní mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Podle žádosti o úvěr žalovaná uvedla jako své příjmy mzdu ve výši 24 924 Kč, dále důchod nebo sociální dávky ve výši 9 539 Kč. Celkové výdaje žalovaná uvedla 12 216 Kč měsíčně včetně srážek ze mzdy/výživného ve výši 3 916 Kč. Žalovaná měla střední vzdělání, byla svobodná, bydlela u rodičů se 3 či více vyživovanými dětmi a měla jednu exekuci, na které zbývalo doplatit 35 000 Kč.

6. Z pracovní smlouvy je patrné, že žalovaná byla zaměstnána na dobu neurčitou jako dělník v textilní výrobě.

7. Z výplatních pásek má soud za prokázaný příjem ze mzdy ve výši cca 23 - 27 000 Kč měsíčně.

8. Ze smlouvy o poskytování služeb elektronického bankovnictví ve spojení s výpisy z účtu má soud za prokázané, že na účet nezletilé , jméno FO, , které je žalovaná zákonnou zástupkyní, přicházela mzda žalované a taktéž výplata od úřadu práce ve výši 8 - 11 000 Kč měsíčně.

9. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 1. 2023 má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč s pevnou úrokovou sazbou 8 % p.a., RPSN 272,44 % a měsíční splátkou 1 992 Kč. Součástí splatné částky byly kromě jistiny a úroků ve výši 761 Kč též úplata za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 700 Kč. Součástí smlouvy jsou také ujednání, ve kterých je velmi drobným písmem a bez jakéhokoliv vizuálního odlišení, nadpisu nebo výraznějšího uvození uvedena povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky splátek, max. do výše 500 Kč za každou jednotlivou splátku, a dále smluvní pokuty ve výši 500 Kč v několika různých případech upomínání dlužníka.

10. Z výpisu plateb soud zjistil, že žalovaná uhradila na půjčku pouze 2 900 Kč ve dvou splátkách dne 5. 1. 2023 a 15. 3. 2023.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 spolu s přílohou a s potvrzením o zaplacení kupní ceny soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla řádně postoupena na žalobkyni.

12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024 je patrné, že postoupení pohledávky bylo řádně oznámeno žalované.

13. Z výzvy k plnění ze dne 10. 9. 2024 spolu s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 25. 9. 2024.

14. Na základě výše uvedeného soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná však uhradila ve splátkách jen částku 2 900 Kč a dál už neuhradila ničeho.

15. Soud se na prvním místě věnoval otázce platnosti smlouvy s ohledem na povinnost předchůdkyně žalobkyně řádně přezkoumat schopnost žalované úvěr splácet (§ 86 odst.1, § 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti zdejší soud uvádí, že z jeho pohledu je nutné řádné posouzení hodnotit primárně ex ante, tedy na základě údajů, které mohla a měla mít předchůdkyně žalobkyně k dispozici v době sjednávání úvěru. Tento závěr je možné poté pouze v omezené míře konfrontovat s následným faktickým chováním dlužníka. Jinými slovy samotné pozdější nesplácení úvěru dlužníkem neznamená nutně, že poskytovatel posoudil úvěruschopnost nesprávně. Naopak pouhá skutečnost, že dlužník splácel úvěr řádně, tím spíše jen po určité období, neznamená bez dalšího, že byla úvěruschopnost posouzena řádně.

17. V projednávané věci měla předchůdkyně žalobkyně řádně doloženou pracovní smlouvu i příjmy žalované, tato disponovala příjmy v součtu přes 34 000 Kč a pravidelnými výdaji ve výši přes 12 000 Kč. Při zhodnocení udržitelnosti příjmů (žalovaná byla zaměstnána na dobu neurčitou), celkového zadlužení, poměru výše splátek k celkovému příjmu ani dalších okolností případu soud neshledal žádné indicie, které by měly naznačovat problémy se splácením na straně žalované. Tato uváděla jednu exekuci, avšak ta byla v době sjednávání úvěru již částečně splacená, nesplacená částka dosahovala cca 1 měsíčního příjmu žalované a z pohledu soudu by ani tato skutečnost neměla ohrozit schopnost žalované hradit měsíční splátky ve výši 1 992 Kč.

18. V dalším kroku se soud zabýval souladem jednotlivých nároků s korektivem dobrých mravů a též s požadavkem § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), dle kterého zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

19. V tomto kontextu se soud zabýval především nárokem na úhradu za poskytnutí úvěru a nárokem na smluvní pokutu. V případě nároku na úhradu za poskytnutí úvěru, jakkoliv tato dosahuje téměř 50 % sjednané výše úvěru, se jedná o nárok, který je ve smlouvě jasným, čitelným a přehledným způsobem uveden, přesně vyčíslen, započítán do jednotlivých splátek a spotřebitel tak byl srozumitelně seznámen s tím, že v případě uzavření smlouvy bude povinen takovou platbu věřiteli uhradit. Z pohledu soudu se tak již jedná o svobodné a plně informované rozhodnutí spotřebitele, zda má v úmyslu takový smluvní návrh akceptovat či nikoliv. Z pohledu zdejšího soudu by případný zásah do smluvní volnosti stran musel být u srozumitelně, čitelně a jasně popsaného plnění odůvodněn podstatně vyšším nepoměrem vzájemných práv a povinností.

20. Zcela jiná situace ovšem nastala v případě nároku na smluvní pokutu. Ustanovení o smluvní pokutě je sice uvedeno na první straně smlouvy, je však psáno velmi drobným písmem, postrádajícím jakékoliv grafické zvýraznění, jakýkoliv nadpis nebo poznámku, že se jedná o ustanovení zakládající nárok na smluvní pokutu. Nárok je navíc rozdělen do 3 samostatných bodů, kdy zejména dva další jsou pro běžného spotřebitele patrně velmi složité a nepřehledné, kombinující různé varianty prodlení, různé varianty splácení, nároky na zaplacení různých částek (smluvní pokuty, náklady za zaslání oznámení, náklady za inkasní pracovníky), kdy některé postupy jsou věřitelem zpoplatněny a jiné naopak nikoliv. Z pohledu soudu musí být takové ustanovení pro běžného spotřebitele mimořádně matoucí, kdy patrně bez vynaložení mimořádné námahy nebude schopen při běžném přečtení zjistit, v jakých případech by tedy měl jakou smluvní pokutu či jiné nároky věřiteli hradit. V ustanovení absentuje také jakýkoliv příklad vyčíslení dlužné smluvní pokuty či celkového součtu nároků v případě porušení povinností ze strany spotřebitele. To vše s přihlédnutím k již zmíněné malé velikosti textu, pro kterou bude ustanovení pro osoby se zhoršeným zrakem patrně zcela nečitelné. Za této situace proto soud posuzoval ustanovení o smluvní pokutě naopak podstatně přísněji než v předchozím bodě.

21. Uvedené smluvní podmínky se svým charakterem jeví jako obchodními podmínky dle § 1751 o.z. a při jejich výkladu v rámci spotřebitelské smlouvy je možné vycházet ze závěrů formulovaných Ústavním soudem např. v nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11. Zde Ústavní soud konstatoval, že v praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Například smluvní ujednání musí mít dostatečnou velikost písma, nesmějí být ve výrazně menší velikosti než okolní text, nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru. (…) Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

22. I kdyby však žalobce trval na závěru, že se nejedná o obchodní podmínky, ale o samotný text smlouvy samé, pak je nutné zdůraznit (a Ústavní soud si toho byl taktéž vědom ve výše cit. nálezu), že v případě formulářově připravených spotřebitelských smluv je s ohledem na rozdílnou vyjednávací sílu obou stran pro spotřebitele téměř vyloučeno domoci se změny předem připravených smluvních ujednání. Fakticky je tedy výlučně v moci dodavatele rozhodnout, která ustanovení učiní součástí smlouvy samotné a která budou součástí obchodních podmínek. Při teleologickém výkladu práva na ochranu spotřebitele je proto nutné uzavřít, že výše uvedená omezení (především požadavek na dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný text) dopadají na veškerou smluvní dokumentaci, která je dodavatelem v rámci uzavření formulářové smlouvy připravena. Požadavek na důsledné rozlišování smluvních podmínek a smlouvy samotné by v tomto kontextu byl nelogický a umožňoval by dodavateli obcházet zákonnou ochranu spotřebitele toliko pouhým přesunem stále stejně nečitelného, nesrozumitelného nebo matoucího ujednání z jednoho dokumentu do jiného.

23. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

25. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

26. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

27. Po aplikaci výše uvedené právní úpravy na zjištěný skutkový stav v projednávané věci soud uzavírá, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla řádně uzavřena platná smlouva o úvěru, předchůdkyně žalobkyně splnila své smluvní povinnosti a poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná však svým smluvním povinnostem nedostála a dostala se do prodlení s hrazením dohodnutých splátek. Proto soud žalobě co do dlužné jistiny, smluvních úroků, zákonného úroku z prodlení, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, úhrady za administrativní činnost a úhrady za inkaso hotovostních plateb vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

28. Naopak v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty, tuto posoudil jako sjednanou v rozporu s ustanoveními na ochranu spotřebitele a v této části žalobu výrokem II. rozsudku zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že převážně úspěšné žalobkyni přiznal poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto sestávají z mimosmluvní odměny advokáta dle § 6 a násl. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen vyhlášky) za 4 úkony právní služby v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby, účast při jednání soudu dne 4. 6. 2025) dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby ze dne 4. 6. 2025, protože skutečnosti v něm uvedené měly být již součástí žaloby samotné a toto navíc bylo předloženo při jednání soudu, ze které byla odměna přiznána. Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby do podání žaloby včetně činí dle § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky (ve znění účinném do 31. 12. 2024 s ohledem na přechodná ustanovení vyhlášky č. 258/2024 Sb.) částku 500 Kč. Za úkon po podání žaloby náleží zástupci žalobkyně odměna ve výši 2 380 Kč dle § 14b odst. 4 ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky. Soud při stanovení výše odměny vycházel z tarifní hodnoty sporu 31 454,23 Kč. Ke každému z úkonů právní služby je nutné přičíst náhradu hotových výdajů, která ve fázi do podání žaloby včetně činí dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky (ve znění účinném do 31. 12. 2024) 100 Kč za každý úkon a v pozdější fázi dle § 14b odst. 6 písm. b) ve výši 450 Kč za každý úkon. Mimosmluvní odměna a náhrada hotových výdajů tak dosahuje celkem částky 4 630 Kč.

30. Při úvaze o aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky soud přihlédl ke skutečnosti, že v posuzované věci se jedná o občanské soudní řízení, jehož předmětem je peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč, žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení a řízení bylo zahájeno návrhem, který představuje ustálený vzor používaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech. Bez povšimnutí není ani skutečnost, že sama žalobkyně v návrhu vyčíslila své náklady postupem dle § 14b vyhlášky.

31. Žalobkyni náleží taktéž cestovné a náhrada za promeškaný čas v souvislosti s účastí jejího zástupce u jednání zdejšího soudu dne 4. 6. 2025. Zástupce použil k cestě k soudu osobní automobil s kombinovanou spotřebou benzínu 6,1 l/100 km. Vzdálenost sídla zástupce žalobkyně a soudu je dle portálu www.mapy.cz 49 km, pro cestu tam a zpět se tedy jedná o ujetou vzdálenost 98 km a při této vzdálenosti o spotřebu 5,98 l benzinu. Průměrná cena benzinu v daném období byla 35,80 Kč, celkem tedy činí náhrada za pohonné hmoty 214,08 Kč. Dále je součástí cestovného paušální náhrada ve výši 5,80 Kč/km, tedy při ujeté vzdálenosti celkem 568,40 Kč a cestovné celkem činí 782,48 Kč. Náhrada za promeškaný čas představuje 600 Kč a jedná se o paušální výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu dle § 14 odst. 3 vyhlášky a celkem 4 půlhodiny jízdy. Celkem tak cestovné a náhrada za promeškaný čas v souvislosti s jednáním dne 4. 6. 2025 činí 1 382,48 Kč. Tuto částku je však nutné vydělit třemi, neboť zástupce žalobkyně se toho dne zúčastnil u zdejšího soudu 3 jednání. Na projednávanou věc tak připadá cestovné a náhrada za promeškaný čas ve výši 460,83 Kč.

32. Uvedené částky je nutné dále zvýšit o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % (zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH) a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 285 Kč. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 7 444,90 Kč.

33. Při výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu je nutné vycházet z celých žalovaných částek včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí (shodně též nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2018). Žalobkyně byla v rámci celého řízení úspěšná celkem co do částky 30 731,59 Kč (včetně veškerého příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí), žalovaná byla úspěšná co do částky 7 127,02 Kč. Poměr úspěchu žalobkyně tak představuje 81,2 % a žalované 18,8 %, žalovaná je proto povinna žalobkyni uhradit 62,4 % jejích nákladů řízení a soud ji tak zavázal k úhradě částky 4 645,62 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Platební místo soud určil dle § 149 odst. 1 o.s.ř. a lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř.