13 C 6/2025

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem Mgr. Alešem Kopečným ve věci žalobkyní: a) Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A b) Jméno žalobkyně B , narozená Datum narození žalobkyně B bytem Adresa žalobkyně B obě zastoupeny advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B 2. Jméno advokáta C , narozená Datum narození advokáta C bytem Adresa advokáta C o vypořádání spoluvlastnictví I. Zrušuje se spoluvlastnictví všech účastníků k pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba , adresa, , a pozemku parc. č. , číslo, to vše v k.ú. , adresa, .II. Nařizuje se prodej pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba , adresa, , a pozemku parc. č. , číslo, , to vše v k.ú. , adresa, s tím, že z výtěžku připadne žalobkyni a) podíl 14/120, žalobkyni b) podíl 51/120, žalované č. 1 podíl 31/120 a žalované č. 2 podíl 24/120.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem ze dne 3. 1. 2025 se žalobkyně domáhaly vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem, a to k pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba , adresa, , a pozemku parc. č. , číslo, , to vše v k.ú. , adresa, (dále jen „předmětné nemovitosti“) tím způsobem, aby byly nemovitosti prodány a výtěžek z prodeje rozdělen mezi účastníky dle jejich spoluvlastnických podílů.

2. Žalovaná č. 1 s podanou žalobou souhlasila jak ohledně zrušení spoluvlastnictví, tak i ohledně navrhovaného způsobu vypořádání.

3. Žalovaná č. 2 se v řízení nevyjádřila.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující: Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 2. 1. 2025 a též ke dni 19. 8. 2025 má soud za prokázané, že předmětné nemovitosti jsou ve spoluvlastnictví všech účastníků. Žalobkyni a) náleží na předmětných nemovitostech spoluvlastnický podíl 14/120, žalobkyni b) spoluvlastnický podíl 51/120, žalované č. 1 spoluvlastnický podíl 31/120 a žalované č. 2 spoluvlastnický podíl 24/120. Jiní spoluvlastníci předmětných nemovitostí nejsou.

5. Ze znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem , právnická osoba, č. , hodnota, soud zjistil, že předmětné nemovitosti představují 2 pozemky, jejichž součástí je též rodinný dům, kůlna s přístřešky, oplocení včetně vjezdové brány a branky, venkovní schody, zpevněná betonová plocha a inženýrské sítě. Rodinný dům má 2 nadzemní podlaží s předpokládanou dispozicí: 1 NP – vstup, veranda, kuchyňka, chodba, schodišťový prostor, WC, 2 místnosti; 2NP – chodba, schodišťový prostor, koupelna s WC, 2 místnosti. Součástí posudku je také fotodokumentace stavu nemovitostí.

6. Dopisem ze dne 12. 11. 2020 se žalobkyně b) pokoušela kontaktovat žalovanou č. 2 ohledně možnosti vypořádání spoluvlastnictví dohodou.

7. Na základě provedených důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Účastníci jsou dohromady spoluvlastníky předmětných nemovitostí dle podílů uvedených výše. Předmětnými nemovitostmi, jsou 2 pozemky, na jednom z nich je umístěn RD o 2 nadzemních podlažích s pravděpodobnou dispozicí uvedenou výše. Součástí je také kůlna s několika přístřešky. Žalobkyně b) se marně pokoušela o zrušení spoluvlastnictví dohodou.

8. Podrobnější rozbor nemovitostí zejména s ohledem na možnost reálného rozdělení soud neprováděl. Žalobkyně ani žalovaná č. 1 nemají do nemovitosti zajištěn přístup, žalovaná č. 2 byla pro soud nekontaktní, při předchozím znaleckém zkoumání se nepodařilo přístup do nemovitostí zajistit a z pohledu zdejšího soudu je velmi nepravděpodobné, že by byl takový postup opětovně úspěšnější. Za této situace by zadání nového znaleckého posudku či odborného vyjádření jen nepřiměřeně zatížilo (časově i ekonomicky) probíhající řízení s minimální pravděpodobností přinést do řízení nové podstatné poznatky.

9. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

10. Podle § 1143 o.z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

11. Podle § 1147 o.z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

12. Promítnuto na projednávanou věc výše uvedená právní úprava znamená, že žalobkyně se řádně a důvodně domáhaly zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem v situaci, kdy vypořádání dohodou nebylo možné. Soud dospěl k závěru, že rozdělení předmětných nemovitostí v daném případě není možné. Účastníky řízení jsou 4 spoluvlastníci a předmětné nemovitosti, zejm. rodinný dům, nelze rozdělit na 4 samostatné jednotky, jak vyplývá ze zjištěné dispozice. Navíc i rozdělení na menší počet jednotek (např. na 2 jednotky) se jeví krajně nepravděpodobným, neboť nemovitost disponuje toliko jednou kuchyní, jednou koupelnou (jakkoliv WC je patrně v obou patrech) a schodišťový prostor patrně také není připraven na rozdělení stavby na jednotky.

13. Jelikož nemovitosti nelze reálně rozdělit, žádný z účastníků v řízení aktivně nevyjádřil zájem převzít nemovitosti do svého výlučného vlastnictví, pak soud přistoupil k poslednímu způsobu vypořádání spoluvlastnictví, a to prodejem nemovitých věcí.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 572/19, ze kterého vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se nemůže odvíjet toliké od úvahy soudu o tom, co bylo mezi účastníky sporné a jaké řešení v tomto ohledu přijal soud. Naopak v tomto řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, v němž všichni účastníci (spoluvlastníci) mají v řízení shodné procesní postavení žalobců i žalovaných a v němž předem nemohou přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu, a naopak každý z odlišných návrhů jednotlivých účastníků může mít rozumný a přesvědčivý základ, se zpravidla jeho spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení bude jevit, aby každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny.

15. Jelikož v projednávané věci zdejší soud nezjistil žádné skutečnosti, které by odůvodnily mimořádné přiznání náhrady nákladů řízení, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.