13 C 61/2025

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem Mgr. Alešem Kopečným ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 16 159 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 963 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % p.a. z částky 6 963 Kč od 15. 8. 2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do povinnosti zaplatit částku 9 196 Kč spolu:- s kapitalizovaným smluvním úrokem v částce 18 014,65 Kč,- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 7 378,34 Kč,- se smluvním úrokem ve výši 19,98 % p.a. z částky 8 801,20 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení,- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % p.a. z částky 8 801,20 Kč od 28. 9. 2023 do 14. 8. 2024,- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % p.a. z částky 1 838,20 Kč od 15. 8. 2024 do zaplacení,zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem ze dne 3. 9. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 159 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o půjčce č. , hodnota, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 11 000 Kč, žalovaný však řádně nehradil sjednané splátky. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela předchůdkyně žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným a zachycených na zákaznické kartě, kdy tyto údaje byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“.

2. Žalovaný se v řízení nevyjádřil.

3. Zdejší soud ve věci nařídil jednání na den 4. 6. 2025, žalovaný se však k jednání bez jakékoliv omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalovaného.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující: Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně má soud za prokázané, že tato je obchodní společností s předmětem podnikaní mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 28. 6. 2012 ve spojení se smluvními podmínkami má soud za prokázané, že se účastníci dohodli na poskytnutí úvěru ve výši 11 000 Kč s pevnou úrokovou sazbou ve výši 19,9753 % p.a., RPSN 63,91 %. Součástí splatné částky byly kromě jistiny a úroků též poplatek za administrativní činnost ve výši 2 090 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 701 Kč. Žalovaný měl splácet předchůdkyni žalobkyně splátky ve výši 337 Kč týdně, tj. cca 1 400 – 1 500 Kč měsíčně.

6. Ze zákaznické karty soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně při ověření úvěruschopnosti žalovaného vycházela z udávaného příjmu 12 nebo 14 tisíc měsíčně (číslice je na zákaznické kartě obtížně čitelná a obtížně rozpoznatelná) a běžné výdaje domácnosti dosahovaly částky 11 047 Kč. Žalovaný byl zaměstnán jako dělník a poskytnutý úvěr žádal na běžné výdaje domácnosti.

7. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovanému byla dne 28. 6. 2012 poskytnuta finanční částka ve výši 11 000 Kč a tento v období od 28. 6. 2012 do 13. 9. 2012 uhradil zpět celkem 4 037 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohou ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023.

9. Z výzvy k plnění ze dne 30. 7. 2024 spolu s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 14. 8. 2024.

10. Na základě výše uvedeného soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dohodl s předchůdkyní žalobkyně na podmínkách smlouvy, na základě které mu měl byl poskytnut úvěr ve výši 11 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně tuto částku žalovanému poskytla, žalovaný však zaplatil předchůdkyni žalobkyně zpět pouze 4 037 Kč.

11. Po právní stránce se soud zabýval nejdříve platností uzavřené smlouvy o úvěru z hlediska řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy).

12. Na prvním místě zdejší soud konstatuje, že ze zákaznické karty není zcela zřejmá výše hodnocených příjmů žalovaného, které navíc nebyly v soudním řízení nikterak doloženy. I kdyby však soud připustil, že se jedná o částku 14 000 Kč, pak po započítání uváděných výdajů zůstává žalovanému toliko 2 953 Kč jako disponibilní zůstatek a po započítání splátek ve výši 1 400 1 500 Kč se tento snižuje na cca 1 500 Kč měsíčně. Z uvedeného je zřejmé, že i drobný výpadek či snížení příjmu ve výši kolem 10-15 % by vedl k zásadním finančním problémům žalovaného a nemožnosti splácet uvedený úvěr. Zde soud zdůrazňuje, že smlouva byla uzavírána v roce 2012, tedy v době, kdy například nebyla proplácena náhrada mzdy za první 3 dny trvání dočasné pracovní neschopnosti. I jen krátká pracovní neschopnost by tak u žalovaného patrně způsobila neschopnost hradit předmětný úvěr a uvedené platí tím spíše u fyzicky náročných profesí jakou v dané době vykonával žalovaný. Obdobně alarmující pro předchůdkyni žalobkyně měl být údaj, že půjčka byla žádána na běžné výdaje domácnosti, a nikoliv na nějakou atypickou či ojedinělou situaci. Pokud žalovaný potřeboval běžné provozní výdaje hradit prostřednictvím půjčky, pak soudu není zcela zřejmé, jak by měl být schopen tyto běžné výdaje pokrýt do budoucna ještě společně se splátkami půjčky, které přesahovaly 10 % jeho měsíčního příjmu. Z předložených listin alespoň žádná obdobná rozvaha předchůdkyně žalobkyně nevyplývá.

13. Za uvedené situace je proto nutné uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně svým zákonným povinnostem nedostála, předmětný úvěr neměla vůbec žalovanému poskytnout a v důsledku není možné právní jednání v podobě smlouvy o úvěru hodnotit jako platné (§ 9 odst. 1 zákona spotřebitelském úvěru ve spojení s § 39, § 40a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále jen „obč. zák.“). Tomuto závěru nebrání ani novelizace provedená až zákonem č. 43/2013 Sb., neboť povinnost zkoumat úvěruschopnost byla zákonem uložena již dříve a pouhé explicitní stanovení sankce v podobě neplatnosti smlouvy v textu zákona rozhodně neznamená, že by neplatnost takové smlouvy dříve nebylo možné dovodit dle příslušných ustanovení obč. zák. Tímto způsobem tedy soud posoudil právní úkon v podobě uzavření smlouvy za absolutně neplatný, neboť svým účelem odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům.

14. Z provedeného dokazování je ovšem také patrné, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční plnění ve výši 11 000 Kč a žalovaný jí vrátil pouze částku 4 037 Kč.

15. Podle § 451 odst. 1 obč. zák. (který byl aplikován s ohledem na přechodná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb.) kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

16. Podle odst. 2 cit. ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

17. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

18. Splatnost bezdůvodného obohacení nastává v návaznosti na výzvu věřitele k jeho vydání. Prvním jednáním, které by bylo možné potenciálně považovat za výzvu k vydání celého bezdůvodného obohacení, bylo zaslání předžalobní výzvy ze dne 30. 7. 2024 se lhůtou k plnění do 14. 8. 2024. Od následujícího dne je proto žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

19. Na základě výše uvedeného soud zavázal žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 6 963 Kč (tj. 11 000 Kč - uhrazených 4 037 Kč, výrok I. rozsudku) a ve zbývající části žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že v řízení převážně úspěšný žalovaný (při výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu je nutné vycházet z celých žalovaných částek včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí, shodně též nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2018) by měl právo na náhradu poměrné části jeho nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.