13 C 7/2025

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem Mgr. Alešem Kopečným ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro vydání věci

I. Žalovaná je povinna vydat žalobkyni automobil , značka, , verze , značka, , RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 38 224 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Návrhem ze dne 3. 1. 2025 se žalobkyně domáhala vydání vozidla , značka, , verze , značka, . reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, (dále jen „předmětné vozidlo“) s odůvodněním, že vozidlo bylo žalované ponecháno k dočasnému užívání na základě ústní nájemní smlouvy, která měla trvat po dobu ustájení koní žalobkyně u žalované. Nájemní smlouva měla být ukončena ke dni 22. 7. 2024 a od následujícího dne užívá žalovaná předmětné vozidlo neoprávněně. Žalovaná měla žalobkyni v podobě nájmu hradit to, co žalobkyně fakticky vynaložila na pořízení vozidla s tím, že po doplacení takových splátek by případně řešili další užívání nebo by žalobkyně vozidlo mohla prodat. Pokud však byly splátky nájemného odečítány od nákladů na ustájení koní žalobkyně u žalované, pak mezi stranami nebylo v době uzavírání tvrzené nájemní smlouvy zřejmé, jak dlouho bude ustájení koní u žalované trvat. Později žalobce doplnil, že měl v úmyslu ukončit vzájemnou spolupráci již koncem roku 2023, avšak z důvodu časové vytíženosti se podařilo veškeré záležitosti uzavřít až v létě 2024.

2. Žalovaná v řízení uvedla, že vlastnické právo k předmětnému automobilu měla nabýt na základě ústní smlouvy o užívání vozidla s následným převodem vlastnického práva, která měla povahu finančního leasingu. Žalovaná zejména uvedla, že uhradila celou kupní cenu vozidla ve výši 978 598,80 Kč, ale také pojištění vozidla až do 20. 11. 2024 a servisní opravy vozidla ve výši 25 719 Kč. K ukončení leasingu mělo dojít v září 2023 úplným splacením ceny předmětného vozidla a tím také došlo k převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu na žalovanou. Od této doby také přestala ve fakturách za ustájení koní odečítat splátky předmětného vozidla. Žalovaná pak opakovaně vyzývala pana , jméno FO, , prokuristu žalobkyně (neboť statutární orgán žalobkyně vůbec neznala), k přepisu vozidla, který jej opakovaně odkládal. K prokázání obsahu ústně uzavřené smlouvy navrhla žalovaná mj. svědectví , jméno FO, , který měl být přítomen jednáním mezi stranami v létě 2023, při kterých měl pan , jméno FO, za žalobkyni potvrdit obsah ústně uzavřené smlouvy o užívání předmětného vozidla s následným převodem vlastnického práva.

3. Z osvědčení o registraci vozidla a technického průkazu má osud za prokázané, že předmětné vozidlo bylo poprvé registrováno dne 25. 9. 2018 s evidovaným vlastníkem , právnická osoba, a žalobkyní jako provozovatelem. Následně dne 18. 10. 2023 došlo ke změně evidovaného vlastníka na žalobkyni.

4. Podle zelené karty k pojistné smlouvě č. , hodnota, je žalobkyně taktéž pojistníkem uvedeného vozidla v období od 21. 11. 2024 do 20. 11. 2025.

5. Z kupní smlouvy ze dne 12. 9. 2018 spolu s daňovým dokladem č. , hodnota, a smlouvy o finančním pronájmu s následnou kupí najaté věci č. , hodnota, má soud za prokázané, že žalobkyně zastoupená svým jednatelem uzavřela smlouvy, na základě které pro ni společnost , právnická osoba, předmětné vozidlo zakoupila za kupní cenu 1 082 000 Kč s DPH, tj. 894 214,80 Kč bez DPH, žalobkyně se zavázala vozidlo splácet v 54 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 21 927,90 Kč a oprávněním žalobkyně nabýt vlastnické právo k předmětnému vozidlu.

6. Z ukončení smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci č. , hodnota, ze dne 24. 9. 2023 soud zjistil, že ke dni 24. 9. 2023 přešlo vlastnické právo k předmětnému vozidlu ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni.

7. Podle dokumentu označeného jako „Vyrovnání leasing + pojištění , značka, “ spolu s doprovodnou emailovou zprávou ze dne 12. 12. 2023 měly strany v úmyslu mezi sebou vyrovnat některé vzájemné pohledávky. Žalovaná poskytla žalobkyni plnění ve výši 1 146 588 Kč, sestávající zejména ze 60 splátek po 19 000 Kč, které měly být hrazeny formou slevy z částky za ustájení a trénink koní. Žalobkyně ve vyúčtování uvádí na své straně zejména 54 splátek po 18 122,50 Kč, což odpovídá 54 leasingovým splátkám ve prospěch , právnická osoba, v případě vrácení DPH z těchto splátek (21 927,90 Kč včetně DPH odpovídá částce 18 122,23 Kč bez DPH) a dále pojištění za jednotlivá období. Z první části vyúčtování se tedy jeví, že se jedná o vyúčtování rozdílu toho, co žalobkyně zaplatila za předmětné vozidlo (na splátkách pořizovací ceny a pojištění) a toho, co obdržela od žalované. V tomto rozsahu tedy dokument podporuje tvrzení žalobkyně, že žalovaná měla hradit to, co žalobkyně fakticky na pořízení vozidla vynaložila. Následně byla od přeplatku žalované odečtena částka za servisní opravu v prosinci 2023, kterou platila žalobkyně a žalovaná ji měla žalobkyni uhradit. Z uvedeného není ovšem patrné, zda je v názvu míněn údajný leasing mezi účastníky, nebo naopak leasingové splátky, které žalobkyně hradila společnosti , právnická osoba, a které jsou také součástí uvedeného vyúčtování.

8. Z rozsáhlé komunikace mezi účastníky soud především zjistil, že již v červnu 2023 byly mezi účastníky neshody ohledně dlužných částek. Ty se opakovaly taktéž nejméně v říjnu 2023, kdy žalovaná uváděla, že auto touto dobou končí a musí se vše dopočítat. Z konverzace však není patrné, zda tím žalovaná myslela konec splátek ve prospěch , právnická osoba, , konec tvrzené nájemní smlouvy nebo snad splacení a převod vlastnického práva mezi účastníky. Dle zpráv z 1. 12. 2023 informovala žalovaná žalobkyni, že bylo předmětné vozidlo v servise, aby bylo připraveno na leden. Opět však ze zpráv není patrné, za jakým účelem by mělo být na leden připraveno. Z komunikace dne 28. 12. 2023 vyplývá, že mezi stranami byly další konflikty ohledně neexistence havarijního pojištění na vozidle. V této komunikaci se pan , jméno FO, zmiňuje taktéž o přepisu vozidla na žalovanou, avšak bez jakýchkoliv podrobností. Z komunikace z 20. 7. 2024 je patrné pouze tolik, že se žalovaná toho dne setkala na osobní schůzce s panem , jméno FO, , obsah této schůzky však z konverzace nijak nevyplývá. V dalším období probíhala komunikace minimálně ohledně nespokojenosti s péčí o koně a dne 4. 8. 2024 žalovaná ve zprávě v 11:58 požádala o přepsaní vozidla. Na to reagoval pan , jméno FO, , že auto patří žalobkyni a žalovaná jej měla pouze zapůjčené, na to žalobkyně reaguje sdělením, že má k dispozici komunikaci, podle které se mělo auto splácet. Další komunikace následuje až 16. 9. 2024, kdy je žalobkyně mj. opětovně nespokojena s absencí havarijního pojištění, žalovaná naopak opakovaně vyzývá k přepisu vozidla. Na tyto žádosti pan , jméno FO, odpovídá, že vozidlo je majetkem žalobkyně.

9. Předžalobní výzvou ze dne 16. 12. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou mj. k vydání předmětného vozidla do 7 dnů od odeslání výzvy. Tato byla dle doručenky odeslána do datové schránky žalované dne 16. 12. 2024 a dne 19. 12. 2024 převzata.

10. Ze svědecké výpovědi , jméno FO, má soud za prokázané, že tento byl přítomen jen jednomu telefonátu s neznámým volajícím na počátku jara 2025. V tomto telefonátu se bavili o přepisu automobilu a dotyčný volající sdělil, že musí záležitost nejdříve vyřešit účetně pro finanční úřad.

11. Z účastnické výpovědi žalobkyně v osobě prokuristy pana , jméno FO, soud zjistil, že tento navázal spolupráci se žalovanou cca v roce 2017. Později se měli se žalovanou dohodnout na pořízení vozidla s tím, že žalovaná bude hradit veškeré náklady spojené s jeho pořízením a za těchto podmínek jí bude dáno do užívání. Ohledně převodu vlastnického práva k vozidlu, případně dalšího užívání vozidla žalovanou po skončení leasingu či v případě přerušení vzájemné spolupráce se nijak nedohodli. První problémy mezi účastníky se objevily letech 2022-2023 a vyústily až v ukončení spolupráce v červenci 2024. Po dobu splácení vozidla žalobkyní fungovala spolupráce tak, že náklady na pořízení a provozování vozidla hradila žalovaná žalobkyni formou slevy na poskytnuté služby. Po splacení vozidla žalobkyní se již účastníci na dalším užívání vozidla žalovanou a úhradě za takové užívání nedokázali dohodnout.

12. Z účastnické výpovědi žalobkyně v podobě jednatele soud zjistil pouze, že tento se účastnil pořízení vozidla a jeho předání žalované. Domluva s jeho prokuristou byla taková, že žalovaná bude mít vozidlo zapůjčené a další podrobnosti již byly v kompetenci prokuristy.

13. Konečně z účastnické výpovědi žalované má soud za prokázané, že tato si vybrala vozidlo sama v autosalonu, kam jeli společně s prokuristou žalobkyně. Prokurista jí poté telefonicky sdělil, že vozidlo vychází cca na 19 000 Kč a tato částka se měla odečítat z faktur. Žalovaná hradila také veškerý servis, pojištění, pneumatiky a to tím způsobem, že částku vždy uhradil prokurista žalobkyně a následně se opět odečítala od faktur za péči o koně.

14. Soud neučinil žádná skutková zjištění z faktur za období 8/2023-9/2024 spolu s průvodními emaily ze dne 5. 9. 2023, 12. 9. 2023, 5. 12. 2023 a 10. 1. 2024. Těmito mělo být prokázáno, že po část období byly fakturované částky poníženy o splátky předmětného vozidla. Takový závěr však z předložených faktur učinit nelze. Zápočet jakýchkoliv nároků nebo splátek v těchto fakturách není nikdy uveden. Pokud snad byly částky již před vystavením faktury odečteny od platby za trénink a krmné dny, pak z pohledu soudu takové zjištění také nelze jednoznačně učinit, kdy žalovaná především fakturuje v tomto bodě v jednotlivých měsících různý počet MJ a různou cenu za MJ. Takto například v srpnu 2023 byla 1 MJ á 1 000 Kč, v prosinci 2023 byla 1 MJ á 39 412 Kč, v lednu 2024 byla 1 MJ á 30 000 Kč, v únoru 2024 byla 1 MJ á 44 281 Kč, v březnu 2024 bylo 5 MJ á 10 000 Kč, v červenci 2024 byly 4 MJ á 7 500 Kč, v září 2024 byly 2 MJ á 7 500 Kč apod. Z uvedeného nelze vůbec dovodit, jaká by snad měla být cena 1 MJ v jednotlivých obdobích, kolik MJ by kdy mělo být využito a zda tedy od fakturované částky bylo nebo nebylo něco odečítáno.

15. Soud neprováděl dokazování fakturou za období 12/2018, neboť tato vůbec neodpovídala předmětnému období sporu, dále účetními závěrkami žalobkyně a výpovědí paní , jméno FO, , neboť by z nich nemohl učinit žádná zjištění podstatná pro rozhodnutí ve věci.

16. Na základě uvedených zjištění proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně pořídila cestou finančního leasingu předmětné vozidlo, od 25. 9. 2018 byla jeho provozovatelem a dne 24. 9. 2023 se stala taktéž vlastníkem. Po pořízení vozidla bylo toto předáno k užívání žalované za úplatu ve výši skutečných nákladů žalobkyně, kterou žalovaná až do prosince 2023 hradila. Následně došlo mezi stranami k zásadnímu zhoršení vzájemných vztahů, které vyústily až v předžalobní výzvu ze dne 16. 12. 2024 a následné podání žaloby na vydání věci.

17. Po právní stránce bylo stěžejní vymezení právního titulu k užívání předmětného vozidla žalovanou.

18. Z provedeného dokazování je zřejmé (a žádná ze stran tuto skutečnost nerozporovala), že žalobkyně poskytla žalované předmětné vozidlo k užívání dobrovolně, vědomě a na základě ústně či konkludentně uzavřené smlouvy. Konkrétní obsah této smlouvy je však mezi stranami sporný. Žalobkyně tvrdí uzavření nájemní smlouvy, žalovaná uzavření smlouvy s povahou finančního leasingu.

19. Nedílným znakem obou smluvních typů je přenechání věci do užívání jinému za finanční odměnu. V případě smlouvy s povahou finančního leasingu je ovšem součástí také smluvní ujednání o následném převodu práva. Pro závěr o nájemní smlouvě je tedy postačující zjištění, že předmětné vozidlo bylo přenecháno k užívání žalované, která za užívání platila odměnu. Naopak pro závěr o smlouvě o finančním leasingu by bylo nutné prokázat taktéž dohodu stran o následném převodu vlastnického práva. Z výše uvedeného vyplývá taktéž stěžejní závěr, že důkazní břemeno ohledně uzavření smlouvy o finančním leasingu tíží v tomto případě žalovanou, které by bylo prokázání takové skutečnosti ku prospěchu.

20. Při hodnocení věrohodnosti obou účastníky předložených verzí soud na prvním místě konstatuje, že žalovanou označený svědek, který měl být údajně přítomen v létě 2023 ústnímu stvrzení smlouvy o finančním leasingu ze strany prokuristy žalobkyně, při své výpovědi zcela věrohodně uvedl, že byl přítomen toliko jednomu telefonickému rozhovoru počátkem jara 2025, u kterého neví, s kým žalovaná telefonovala. Z doplňujících dotazů soudu pak vyplynulo, že ke zmíněnému jistě nedošlo v létě 2023, jak žalovaná tvrdila.

21. Jako zcela nevěrohodné a zarážející pak působí sdělení žalované, že při výběru vozidla měl být přítomen také její tehdejší přítel, kdy tuto informaci sdělila až v samotném závěru své účastnické výpovědi. Z pohledu soudu je obtížně pochopitelné, proč žalovaná, zastoupena po celou dobu řízení advokátem, zcela jistě z jeho strany poučena o náročnosti prokazování obsahu ústně uzavřené smlouvy, vědoma si poučení o koncentraci řízení a též poté, co jí byla poskytnuta dodatečná lhůta k doplnění tvrzení a označení důkazů po skončení prvního jednání ve věci, si ponechala takovou informaci po celou dobu řízení pro sebe a uvedla ji až v rámci své účastnické výpovědi v pozdní fází řízení před soudem prvního stupně, kdy se již spor chýlil ke konečnému rozhodnutí.

22. Dalším hodnotícím kritériem z pohledu zdejšího soudu byl ekonomický význam celé transakce. Žalovaná si dle svých tvrzení měla vozidlo vybírat sama. Následně poté hradila splátky ve výši odpovídající splátkám žalobkyně za leasing u společnosti , právnická osoba, Z pohledu zdejšího soudu postrádá takový nákup ekonomické ratio. Pokud byla žalovaná schopná hradit splátky v této výši, působí značně nelogicky, že by uzavírala na sebe navazující leasingové smlouvy s „mezistupněm“ v podobě žalobkyně, když mohla leasingovou smlouvu, patrně za shodných podmínek, uzavřít přímo se společností , právnická osoba, Takové řetězení smluv naopak vyvolává zjevná rizika na straně obou účastníků např. v případě škodné události, ekonomických potíží či snad dokonce úpadku nebo nařízení exekuce na některou ze stran. Uvedený postup by snad byl zdůvodnitelný, pokud by žalobkyně koupila vozidlo za hotové finanční prostředky a následně umožnila žalované jeho splácení ve splátkách, popřípadě pokud by žalovaná hradila splátky ve vyšší částce a tímto generovala žalobkyni zisk, který by pokrýval rizika uvedeného postupu. Z provedeného dokazování (vyrovnání na č.l. 31) však vyplynulo, že žalobkyně požadovala po žalované pouze skutečně vynaložené náklady na pořízení vozidla a jeho pojištění. V případě následného převodu vlastnického práva na žalovanou by tedy žalobkyně z ekonomického pohledu nedosáhla ničeho. Pouhé „přeposílání“ splátek od žalované žalobkyni a následně od žalobkyně společnosti , právnická osoba, žádný ekonomický efekt ani jedné ze stran nepřináší.

23. Stejně tak je nelogické, aby v případě finančního leasingu v prosinci 2023 žalobkyně zajišťovala servisní opravu a nechávala si ji proplatit od žalované. Pokud by žalovaná skutečně doplacením splátek v září 2023 (výslovně toto tvrzení žalovaná uvádí např. v podání ze dne 13. 2. 2025) měla nabýt vlastnické právo k předmětnému vozidlu, které navíc bylo v jejím faktickém držení, pak lze očekávat, že by jakoukoliv servisní opravu či údržbu již zajišťovala zcela sama a svým jménem, bez jakéhokoliv zapojení žalobkyně. Naopak zajištění opravy na účet žalobkyně a následné vyúčtování této částky žalované odpovídá tvrzením žalobkyně, že žalovaná měla vozidlo v nájmu za úhradu ve výši skutečných nákladů žalobkyně. Taktéž soudu není patrné, za jakým účelem by mělo být vozidlo opravováno, aby bylo v pořádku na leden 2024 (dle komunikace z 1. 12. 2023, č.l. 105), nebo proč by žalobkyně řešila absenci havarijního pojištění (dle komunikace z 28. 12. 2023, č.l. 32) pokud by bylo vozidlo už od září ve vlastnictví žalované.

24. Argument žalované, že je nelogické, aby žalobkyně pořizovala do svého vlastnictví automobil dle výběru a specifikace žalované, by byl adekvátní, pokud by žalobkyně prezentovala úmysl automobil nadále využívat pro své potřeby. Pokud však žalobkyně měla v úmyslu automobil následně po ukončení nájemního vztahu odprodat za jeho zůstatkovou tržní cenu, pak by konkrétní výběr vozidla mohl být z pohledu žalobkyně zcela irelevantní. Jistě by bylo možné přisvědčit, že některé typy či značky vozidel si snad zachovávají vyšší zůstatkovou hodnotu než jiné, ale v zásadě není důvod, aby žalobkyně při tomto potenciálním ekonomickém záměru jakkoliv omezovala žalovanou při výběru vozidla.

25. Z pohledu soudu také působí jako zcela nestandardní, aby byla smlouva o finančním leasingu k automobilu uzavírána ústní či konkludentní formou. Je obecně známou skutečností, že převod vlastnického práva k motorovému vozidlu je nutné následně zaevidovat v registru silničních vozidel. V případě absence jakékoliv písemné smluvní dokumentace sice není takový postup zcela vyloučen, ale jeho provedení je zásadním způsobem ztíženo.

26. Dále je nutné zmínit, že mezi účastníky v době uzavírání smlouvy nemohlo být zřejmé, jak dlouho bude jejich vzájemná spolupráce pokračovat. V případě nájemní smlouvy je její ukončení poměrně snadné, žalovaná by přestala hradit nájemné, vrátila vozidlo žalobkyni a tato by se rozhodla, zda má pro ni význam si vozidlo ponechat, či zda jej prodá a z prodeje například doplatí zbývající splátky ve prospěch , právnická osoba, Pokud by soud přistoupil na variantu smlouvy o finančním leasingu mezi účastníky, pak by v případě ukončení spolupráce vyvstávala zásadní otázka, jakým způsobem budou nadále hrazeny splátky takového leasingu, opět s přihlédnutím na absenci jakéhokoliv písemného ujednání.

27. Všechny výše uvedené argumenty je navíc nutné hodnotit s ohledem na skutečnost, že žalovaná je podnikající fyzickou osobou a jako podnikající fyzická osoba také v celém sporu vystupuje. Je tedy na místě od ní očekávat a též i požadovat podstatně vyšší míru opatrnosti a vědomosti k případným rizikům při uzavírání smluv v rámci své podnikatelské činnosti.

28. S přihlédnutím k výše popsanému se soudu jeví velmi nepravděpodobné, že by obě strany v postavení podnikatelů, vědomi si všech souvisejících rizik a možných komplikací, přistoupily k uzavření ústní či snad dokonce konkludentní smlouvy o finančním leasingu.

29. Z pohledu soudu se tudíž jednalo o smlouvu nájemní, resp. o smlouvu podnájemní, neboť žalobkyně byla po celou dobu splácení finančního leasingu u společnosti , právnická osoba, pouze nájemcem a provozovatelem vozidla a vlastníkem se stala až dne 24. 9. 2023. Pokud tedy přenechala jinému za úplatu k užívání věc, kterou měla v nájmu, takový smluvní vztah odpovídá definici podnájemní smlouvy. Od uvedeného data dále byla žalobkyně vlastníkem vozidla a jednalo se o smlouvu nájemní. S ohledem na předmět řízení je ovšem zásadní, že se v žádném okamžiku nejednalo o smlouvu o finančním leasingu nebo jakoukoliv jinou smlouvu, jejíž součástí by měl být převod vlastnického práva na žalovanou. Takový závěr by byl s ohledem na popsanou argumentaci zcela nelogický a jakoukoliv dohodu o převodu vlastnického práva se žalované v řízení nepodařilo prokázat.

30. Proti tomuto řetězci argumentů stojí v zásadě jen jediná zpráva v elektronické komunikaci ze dne 28. 12. 2023, kde se prokurista žalobkyně zmiňuje o přepisu vozidla na žalovanou. V další komunikaci již prokurista žalobkyně jakýkoliv převod vlastnického práva soustavně odmítal.

31. Podle § 2201 o.z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

32. Podle § 2204 odst. 1 o.z. Neujednají-li strany dobu trvání nebo den skončení nájmu, platí, že se jedná o nájem na dobu neurčitou.

33. Podle § 2215 odst. 1 o.z. souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu.

34. Podle komentářové literatury k uvedenému ustanovení platí, že „ustanovení § 2215 a 2216 tedy nedopadají pouze na úplatné zřízení užívacího práva třetí osobě (podnájem), ale též na jeho zřízení bezúplatné (výpůjčka, popř. výprosa). Nájemce je tak povinen opatřit si souhlas pronajímatele bez ohledu na to, má-li s třetí osobou uzavřít podnájemní smlouvu, smlouvu o výpůjčce nebo přenechá-li věc k užívání třetí osobě jako výprosníkovi.“ (, jméno FO, . § 2215 Zřízení užívacího práva k věci třetí osobě nájemcem. In. Fiala a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520). [, jméno FO, ]. Wolters Kluwer).

35. V projednávané věci tedy není z pohledu nutnosti souhlasu pronajímatele rozhodné, na základě jakého smluvního typu bylo vozidlo přenecháno do užívání žalované. Na druhou stranu případná neplatnost takové smlouvy by byla neplatností relativní a dovolávat se jí může pronajímatel, tedy v poměrech projednávané věci společnost , právnická osoba, Z obsahu spisu nikterak nevyplývá, že by taková námitka byla kdy vznesena, proto se soud dále neplatností smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou již nezabýval.

36. Podle § 2225 odst. 1 o.z. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila.

37. Podle § 2231 odst. 1 o.z. nájem ujednaný na dobu neurčitou skončí výpovědí jednou ze stran. Jedná-li se o věc movitou, je výpovědní doba jednoměsíční, jedná-li se o věc nemovitou, je tříměsíční.

38. Z provedeného dokazování taktéž nevyplynulo, kdy konkrétně a jakým způsobem byl smluvní vztah mezi účastníky ukončen. Soud má ovšem za prokázané, že dne 19. 12. 2024 byla žalované doručena předžalobní výzva, kterou se žalobkyně zcela zjevně domáhala vrácení vozidla. Pokud tedy nedošlo k platnému ukončení nájemní smlouvy kdykoliv dříve, nejpozději tento úkon je nutné považovat za výpověď nájemní smlouvy. V takovém případě by nájemní smlouva skončila 20. 1. 2025 (19. 1. byla neděle).

39. Jelikož pro soud je dle § 154 odst. 1 o.s.ř. rozhodující stav v době vyhlášení rozsudku, pak je z provedeného dokazování zřejmé, že ke dni 11. 6. 2025 žalované žádný užívací titul k předmětnému vozidlu nesvědčí.

40. Podle § 1040 odst. 1 o.z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

41. S ohledem na vše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně je vlastníkem předmětného vozidla, užívací titul žalované k předmětnému vozidlu k okamžiku rozhodnutí soudu bez pochyby zanikl a jelikož žalovaná vozidlo neprávem zadržuje, uložil jí soud povinnost předmětné vozidlo žalobkyni vydat.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto sestávají z mimosmluvní odměny advokáta dle § 6 a násl. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen vyhlášky) za 9 úkonů právní služby v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby, účast při jednání soudu dne 25. 3. 2025, vyjádření ze dne 10. 4. 2025, vyjádření ze dne 22. 4. 2025, účast při jednání soudu dne 21. 5. 2025, písemný závěrečný návrh na výzvu soudu, účast při jednání dne 11. 6. 2025) dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky.

43. Pokud se týká stanovení tarifní hodnoty sporu, pak zdejší soud neakceptuje názor žalobkyně, že je možné hodnotu předmětného vozidla stanovit toliko dle stáří a několika málo inzerátů na internetovém serveru. Je obecně známou skutečností, že hodnotu automobilu určuje kromě jeho typu a roku výroby také především celková výbava a v případě ojetých automobilů zejména celkový nájezd. V řízení sice byl prokázán typ vozidla, jeho rok výroby, pořizovací cena a do určité míry i výbava, avšak ohledně posledního parametru nebylo v řízení prokázáno či alespoň tvrzeno vůbec nic. Za této situace nelze z jakékoliv inzerce jiných obdobných vozidel vycházet, tím spíše pokus samotné inzeráty předložené žalobkyní uvádějí od 550 až do 799 tisíc Kč. Navíc pro zjištění přesné hodnoty předmětného vozidla v době soudního řízení by bylo nutné vést znalecké zkoumání, při kterém by byl zohledněn mj. celkový technický stav vozidla a všech jeho součástí, jeho kilometrový nájezd, provedené opravy, případná kosmetická poškození či vady typu různých oděrek, škrábanců, rýh apod. Vést takové znalecké zkoumání a dokazování jen za účelem stanovení tarifní hodnoty nákladů řízení by nebylo z časového i ekonomického hlediska hospodárné. Právě pro takové případy navíc vyhláška disponuje ust. § 9 odst. 1, podle které pokud nelze hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích, nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu věci částka 10 000 Kč ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 30 000 Kč ve znění účinném od 1. 1. 2025.

44. Sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby do 31. 12. 2024 (tedy 2 úkony) činí dle § 7 bodu 4 vyhlášky částku 1 500Kč a za 1 úkon od 1. 1. 2025 (tedy 7 úkonů) činí dle § 7 bodu 5 vyhlášky částku 2 300 Kč. Ke každému z úkonů právní služby do 31. 12. 2024 je nutné přičíst náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2024 s ohledem na přechodná ustanovení vyhlášky č. 258/2024 Sb. Ke každému z úkonů právní služby od 1. 1. 2025 je nutné přičíst náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky ve znění účinném do 1. 1. 2025. Mimosmluvní odměna a náhrada hotových výdajů tak dosahuje celkem částky 22 850 Kč.

45. Žalobkyni náleží taktéž cestovné a náhrada za promeškaný čas v souvislosti s účastí jejího zástupce u jednání zdejšího soudu dne 25. 3., 21. 5. a 11. 6. 2025. Zástupce použil k cestě k soudu osobní automobil s kombinovanou spotřebou nafty 5,7 l/100 km. Vzdálenost sídla zástupce žalobkyně a soudu je dle portálu www.mapy.cz 94 km, pro cestu tam a zpět se tedy jedná o ujetou vzdálenost 188 km a při této vzdálenosti o spotřebu 10,72 l nafty. Průměrná cena nafty v daném období byla 34,70 Kč, celkem tedy činí náhrada za pohonné hmoty za každou cestu k soudu a zpět 372 Kč. Dále je součástí cestovného paušální náhrada ve výši 5,80 Kč/km, tedy při ujeté vzdálenosti celkem 1090,40 Kč a cestovné za jednu cestu k soudu a zpět činí 1 462,40 Kč. Náhrada za promeškaný čas v souvislosti s každou cestou k soudu a zpět představuje 900 Kč a jedná se o paušální výši 150 Kč za každou započatou půlhodinu dle § 14 odst. 3 vyhlášky a celkem 6 půlhodin jízdy (3 půlhodiny na každou cestu). Celkem tak cestovné a náhrada za promeškaný čas v souvislosti s každým jednáním činí 2 362,40 Kč a při třech jednáních dosahuje částky 7 087,20 Kč.

46. Uvedené částky je nutné dále zvýšit o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % (zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH) a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (soud nepřiznal zaplacený soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření, neboť tomuto návrhu nebylo vyhověno). Celkem tak náklady řízení žalobkyně činí 38 224 Kč. Platební místo soud určil dle § 149 odst. 1 o.s.ř. a lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř.