17 C 129/2025

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Hrbkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o výživné nerozvedené a rozvedené manželky

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na výživné manželky částku 12 774 Kč za dobu od , datum, do , datum, , a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen hradit žalobkyni na výživné rozvedené manželky částku 3 500 Kč měsíčně, k rukám žalobkyně vždy do každého 15. dne toho měsíce, na nějž je výživné určeno, počínaje , datum, .

III. Nedoplatek na výživném rozvedené manželky za období od , datum, do , datum, ve výši 9 709 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala výživného od , datum, do , datum, ve výši 2 500 Kč měsíčně, a následně od 8. 1. 2026 ve výši 3 500 Kč měsíčně, zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem doručeným dne , datum, ve znění podání ze dne , datum, a doplnění ze dne , datum, stanovení výživného pro manželku pro dobu před i po rozvodu ve výši 7 000 Kč, v průběhu řízení byla ochotna přejít na nižší částku alespoň 5 000 Kč měsíčně, avšak s žalovaným se tedy nedohodli. Žalobkyně uvedla, že žalovanému bylo uloženo rozhodnutím zdejšího soudu z května roku 2025 hradit výživné na nezletilé děti. Manželé mají oddělené účty, přičemž žalobkyně disponuje rodičovským příspěvkem ve výši 9 090 Kč měsíčně a výživným na děti ve výši 12 000 Kč. Dle žalobkyně má žalovaný příjem ze 2 zaměstnání, a to minimálně 70 000 Kč měsíčně. Žalobkyně přitom z rodičovského příspěvku a výživného hradí 20 000 Kč/měsíčně, z toho na léky a vitaminy (1 500 Kč), pleny a vlhčené ubrousky (1 500 Kč), veškeré drogistické zboží (1 300 Kč), školka ve výši 1500 Kč, strava 10 000 Kč, telefon částku 500 Kč a 1 200 Kč měsíčně na kulturu a výlety. Dále z uvedených příjmů hradí náklady na bydlení a ostatní náklady ve výši 14 200 Kč, z toho hypotéka celkem 5900 Kč (neboť to po ní žádá žalovaný), energie, voda celkem 3 000 Kč, pojistka na dům, auto, daň z nemovitosti a popelnice celkem 1 000 Kč, náklady na 2 kočky ve výši 1 600 Kč, benzin na dopravu dětí do školky, na nákupy a na výlety (1 500 Kč) a ostatní nečekané výdaje cca 1 200 Kč. Žalovaný ke dni návrhu platil hypotéku na dům ve společném jmění manželů a náklady na energie, v průběhu řízení však tuto povinnosti převzala z poloviny žalobkyně. Nezletilému Matyášovi platil žalovaný školku, nyní tedy hradí žalobkyně. Na nákup potravin žalovaný dětem a žalobkyni přispívá, avšak až po pravidelných a nepříjemných dohadech a upomínkách o proplacení účtenky. Komunikace s ním se stala problémovou a nefunkční. Žalobkyně nemůže spoléhat na úhradu od žalovaného, neboť jí proplácí účtenky za jídlo nepravidelně. Pokud bychom vycházeli z doložených účtenek samotné nutné nákupy budou vycházet na 6 – 7 000 Kč měsíčně. Úhrady na výživné pro děti by neměly být spotřebovány na hrazení poloviny hypotéky, jak tomu je dnes, neboť žalobkyně nemá, z jakých jiných finančních prostředků tyto částky hradit.

2. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Následně v průběhu řízení navrhl, aby soud vyhověl žalobě co do maximální výše 3 000 Kč měsíčně a zbytek žaloby zamítl. Zejména žádá, aby bylo přihlédnuto k tomu, že všechny účty dosud hradil a nemá dluh na výživném. Soud by měl přihlédnout k tomu, že po úhradě výživného mu musí zbýt částka na úhradu paliva na cestu do práce a na jídlo. Celkově jeho výdaje činí 30 100 Kč (6 000 Kč, hypotéka, 2 500 elektřina, 1 200 Kč pojistka, 1 250 internet, cca 600 Kč voda, výživné 12 000 Kč, 3 000 Kč splátky na dluh za studium – již zbývají 3 splátky k únoru, a 3 500 splátka na úvěr u Raiffeisenbank. K tomu doplnil, že cestovné autem do práce činí 4 500 Kč, do budoucna má přislíben home office a tato částka se sníží na cca 4 000 Kč. Dále doplnil výpisy z účtu od 5. 1. 2026, ze kterých vyplývá, že hradí žalobkyni k její žádosti na potraviny a asi 300 Kč na oblečení. Dále namítal, že žalobkyně si nezažádala o superdávku, respektive neprokázala, že žádost podala. Žalovaný po dobu, kdy opustil domácnost hradil nájemné ve výši 5 000 Kč.

3. Při jednání soudu účastníci učinili nesporným, že žalovaný požádal o vrácení části úhrady DPH, která odpovídá slevě na manželku a úhrad hypotéky na dům, přičemž minimálně 15 000 Kč by mu mělo být vráceno na slevu na manželku a 15 000 Kč minimálně na úhrady hypotéky. Žalovaný k tomu dodal, že se dohodnul s žalobkyní, že tyto prostředky použije na úhradu nákladů odpadů (3 000 Kč), pojistka na dům (6 500 Kč), pojistka na automobil (8 500 Kč) a pojistku na vozidlo žalovaného (6 500 Kč).Účastníci dále učinili nesporným, že žalovaný nemá dluh na výživném.Dále učinili nesporným, že příjem žalovaného od zaměstnavatele , právnická osoba, . je cca 10 000 Kč měsíčně.Dále účastníci učinili nesporným, že rodičovský příspěvek bude placen do , datum, .Dále účastníci učinili nesporným, že do února roku 2025 žalovaný vydělával 44 000 Kč čistého měsíčně, od února nastala změna, žalovaný pracoval na gymnáziu, celkem jeho příjmy činily 47 000 Kč, po třech měsících, tj. od května 2025, kdy uplynula zkušení doba, se mu zvýšily příjmy na 50 000 Kč až do konce října 2025 a od , datum, jeho příjmy klesly na 40 000 Kč měsíčně.Dále mezi účastníky nebylo sporu o tom, že auto , značka, , které užívá výlučně žalobkyně bylo v červenci 2025 opraveno za částku ve výši cca 14 000 Kč, což uhradil žalovaný.Dále mezi účastníky nebylo sporu o tom, že od srpna do října se žalovaný vyskytoval mimo domácnost - odstěhoval se. Žalobkyně v srpnu dostala od terapeutky staršího syna informaci, že jej žalovaný obtěžoval.

4. Žalobkyně při své účastnické výpovědi uvedla, že pobírá rodičovský příspěvek 9 090 Kč, od ledna 2026 chodí výživné na obě děti ve výši 12 000 Kč. Nemá momentálně možnost přivýdělku, neboť syn dosud nechodí do MŠ. Nastoupit by měl od září 2026. V současné době žije s žalovaným ve společné domácnosti, neboť se žalovaný vrátil. V současné době žalovaný přispívá na stravu a to tak, že proplácí účtenky. Před nastoupením na mateřskou dovolenou pracovala jako farmaceutický asistent, má střední odbornou školu. Momentálně disponuje úsporami ve výši 16 000 Kč. V průběhu manželství byli účastníci jednou na zahraniční dovolené na Mallorce, následně zakoupili nemovitost a veškeré volné prostředky šly na splátky hypotéky. Manželství bylo uzavřeno v roce 2019, před dobou Covidu. V průběhu manželství manžel na její osobní výdaje nepřispíval. V podstatě celý rodičovský příspěvek a předtím příspěvek na mateřskou vypotřebovala ve prospěch rodiny, tj. na benzín, lékárnu a drogerii. Pokud potřebovala výdaje na osobní potřebu, někdy ji přispěla její matka. Má automobil , značka, , rok výroby 2017. Současná hodnota vozidla je cca 130 000 Kč. Poslední přezutí pneumatik hradila ona. Na nákupy žalovaný v minulosti přispíval. Pokud jde o úhrady v průběhu manželství na léky, kulturu a výlety, pak byly zcela výjimečné. V současnosti si nepřivydělává, ale byla si domluvit případnou brigádu v lékárně v , název, , neboť se současnými finančními náklady nevyjde a v případě neuložení výživného by musela nastoupit. Ohledně brigády je také vázána na její matku, zda by syny pohlídala.

5. Žalovaný při své účastnické výpovědi uvedl, že vydělává přibližně 31 000 Kč na hlavní pracovní poměr (od prosince 2025), dále má brigádu, kde si vydělá cca 10 000 Kč. Platí všechny účty předložené žalobkyní. V průběhu manželství přispíval na jídlo, kulturu, oblečení. S čím žalobkyně přišla, tak to hradil dle její žádosti (např. fotky do školky, dárky, knížky). Vlastní z ½ dům a parcelu pod domem, dále příjezdovou cestu k domu (podíl cca 1/12), automobil rok výroby 2007 – , značka, , jeho hodnota je cca 30 000 Kč. Dále má dluhy, a to u společnosti , právnická osoba, v celkové výši 100 000 Kč se splátkou 3 500 Kč. Hradí polovinu hypotéky u , právnická osoba, 5 915 Kč. Dále hradí 12 000 Kč výživné pro obě děti, dále hradí 2 500 Kč za elektřinu, 1 208 Kč životní pojistku vázanou na hypotéku, splátku 3 000 Kč , název, univerzitě v , adresa, jakožto splátku za studium, kde zbývá uhradit 9 000 Kč, dále hradí 1 250 Kč internetové připojení, 350 Kč telefon, dále hradí cestu do práce 4 500 Kč/měsíc, tj. celkem 34 223 Kč, zbytek vydává na potraviny. Úspory měl do Vánoc 2025 ve výši 50 000 Kč, nyní má cca 6 – 7 000 Kč v souvislosti s úhradami stanovenými soudem atd. Také mu občas vypomůže finančně rodina. Byl podmíněně trestně odsouzen a má trest zákazu práce s dětmi, takže musel najít v listopadu 2025 nové zaměstnání.

6. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že účastníci byli manželé od , datum, až do , datum, , kdy zdejší soud rozsudkem manželství pravomocně rozvedl ke dni 7.1.2026 (viz rozsudek OS v Jičíně č.j. 11 C 202/2025 – 54 ze dne 27. 11. 2025). Účastníci mají společné dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem ve věku 5 let a 2,5 roku. Od května roku 2025 do konce roku 2025 byly poměry nezletilých upraveny pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20. 5. 2025, jímž byla schválena dohoda rodičů, podle které byli nezletilí svěřeni do společné péče rodičů a do právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů nebylo matce ani otci určeno výživné. Soud přitom vycházel ze zjištění, že rodiče bydlí společně na adrese trvalého bydliště (, adresa, ), nevedou však společnou domácnost. Matka má příjem pouze v podobě rodičovského příspěvku, jež je aktuálně vyplácen ve výši 9 090 Kč. Otec (zde žalovaný) je od února 2025 zaměstnán u zaměstnavatele , právnická osoba, . a , právnická osoba, na pracovní poměr jako učitel, kdy za první 2 měsíce výkonu práce dosáhl na průměrný výdělek ve výši 3 532 Kč, 26 652 Kč a 9 454 Kč, celkem tedy v průměru 39 638 Kč čistého měsíčně. Dále byl zaměstnán na dohodu o provedení práce jako herec u zaměstnavatele , právnická osoba, s tím, že za první 3 měsíce tohoto roku dosáhl na pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 9 775 Kč, čili celkem výdělek 49 413 Kč/měsíc. Jiné příjmy rodiče nemají. Podle LV č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, mají rodiče ve společném jmění manželů rodinný dům č.p. , číslo, , jež stojí na pozemku parc. č. st. , číslo, , a dále pozemek parc. č. , číslo, . Podle LV č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, mají rodiče dále ve spoluvlastnictví podíl na pozemku parc. č. , číslo, . Rozsudkem zdejšího soudu č.j. 30 P 113/2025 – 161 ze dne 16. 12. 2025, který nabyl právní moci dne 23.12.2025, byla žalovanému nově stanovena povinnost hradit výživné na dvě společné děti v celkové částce 12 000 Kč (viz rozsudek zdejšího soudu č.j. 30 P 113/2025 – 161 ze dne 16. 12. 2025 a potvrzení zaměstnavatele žalovaného , právnická osoba, . na čl. 64 ze spisu 30 P 113/2025, výpis z KN na čl. 76 – 79 ze spisu 30 P 113/2025, přehled příjmů žalovaného za listopad 2025 na čl. 141 – 142 spisu 30 P 113/2025 a evidenční list důchodového pojištění žalovaného na čl. 193 spisu 30 P 113/2025).

7. Pro období od , datum, bylo prokázáno, že majetkové poměry žalovaného se změnily, neboť změnil zaměstnání a nyní si vydělává 40 000 Kč měsíčně, když nepracuje jako učitel, ale nově jako správce ve finanční agentuře za plat cca 30 000 Kč (viz rozsudek zdejšího soudu č.j. 30 P 113/2025 – 161 ze dne 16. 12. 2025 a platební výměr na čl. 35 spisu). Stále má odměnu 10 000 kč na dohodu o provedení práce od společnosti , právnická osoba, (viz dohoda o provedení práce na čl. 36). Žalobkyně má výdaje v běžné výši (např. školka ve výši 1456 Kč) se zůstatkem na účtu ke dni 21. 2. 2026 ve výši 16 147 Kč. Vysoké výdaje z jejího účtu plynuly na advokáta ve výši 8 000 Kč v únoru roku 2026, v lednu roku 2026 v částce 16 000 Kč, v prosinci částka 10 000 Kč, v listopadu částka 10 000 Kč, tj. celkem 46 000 Kč za právní zastoupení (viz výpisy z účtu na čl. 57 – 71). Dále bylo prokázáno, že vysoké výdaje žalované, které vyplývají z výpisu z jejího účtu na právní zastoupení byly hrazeny její matkou (viz čl. 91 – čestné prohlášení a čl. 92 – 98 – výpisy z účtu potvrzující úhrady od , jméno FO, ). Nyní je vedeno řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů (viz návrh na vypořádání SJM na čl. 37 – 38, 40 – 41).

8. Dále bylo prokázáno, že žalovaný hradí po celou dobu řízení za potraviny pro rodinu. Také hradil cca 20 300 Kč na společné dluhy v roce 2026, a to z vratky daně. Současně bylo prokázáno, že žalovaný měl v rozhodném období běžné výdaje (viz výpisy z období srpen – říjen 2025 na čl. 99 – 101, za období od prosince do února roku 2026 výpisy na č.l. 42-51, potvrzení o úhradách žalovaného na čl. 72 - 83 spisu a další potvrzení o úhradách v roce 2026 na čl. 102 – 106). Od 5. 1. 2026 do 20. 2. 2026 hradil pro potřeby rodiny částku v celkové výši 10 030 Kč k žádosti žalobkyně (viz výpisy z účtu na č.l. 72 až 83).

9. Naopak v řízení nebylo žalovaným prokázáno, že v období, kdy se odstěhoval od rodiny, od srpna do října roku 2025 hradil nájem společnosti , právnická osoba, . S ohledem na to, že účastníci nyní spolu sdílení domácnost a podílejí se na úhradách za bydlení soud dále nehodnotil, že žalobkyně nepodala fakticky žádost o superdávku, a to z důvodů, že by při posuzování příspěvku byly započítávány i příjmy žalovaného.

10. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci, a proto je dále nehodnotil.

11. Podle § 697 o.z. manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Dle odst. 2 cit. ustanovení pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

12. Podle § 760 o.z. není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů. Dle odst. druhého cit. ustanovení při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda a) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka, b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem, c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost, d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo e) je dán jiný obdobně závažný důvod. Dle odst. 3 tohoto ustanovení pro vyživovací povinnost rozvedených manželů platí obdobně obecná ustanovení o výživném.

13. Podle § 761 odst. 2 o.z. nedojde-li k dohodě rozvedených manželů o výživném, může potřebný bývalý manžel navrhnout, aby o vyživovací povinnosti druhého manžela rozhodl soud.

14. Podle § 762 o.z. nedohodnou-li se manželé nebo rozvedení manželé o výživném, může manžel, který rozvrat manželství převážně nezapříčinil nebo s rozvodem nesouhlasil a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, navrhnout, aby soud stanovil vyživovací povinnost bývalého manžela i v takovém rozsahu, který zajistí, aby rozvedení manželé měli v zásadě stejnou životní úroveň. Právo rozvedeného manžela na výživné lze v tomto případě považovat za důvodné jen po dobu okolnostem přiměřenou, nejdéle však po dobu tří let od rozvodu.

15. Podle ust. § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Předně se žalobkyně domáhala úhrady výživného ve výši 7 000 Kč, a to od 13. 10. 2025, tj. od podání žaloby. Manželství bylo rozvedeno s právní mocí ke dni , datum, . Z uvedeného je patrné, že od 8. 1. 2026 má být výživné hrazeno na již rozvedenou manželku. Dle § 913 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Soud předmětnou věc právně posoudil podle ust. § 697 odst. 1 a 2 o. z. do 7. 1. 2026 přičemž dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro stanovení vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni, neboť bylo v řízení prokázáno, že manželé (respektive bývalí manželé) neměli do , datum, zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Současně soud dospěl k závěru, že v období od , datum, do budoucna byly splněny podmínky dle § 760 o.z. pro uložení přiměřené povinnosti žalovanému k úhradě výživného žalobkyni. Žalobkyně podala návrh se stanovením výživného od 13. 10. 2025, když je po celou dobu na rodičovské dovolené s mladším dítětem, které má v denní péči, proto není schopna se objektivně živit sama do doby, než dítě bude moci nastoupit do školky. Svou obživu má zajištěnu pouze po dobu výplaty rodičovského příspěvku, obživa dětí byla stanovena v částce 10 000 Kč od května roku 2025 a následně v částce 12 000 Kč od ledna roku 2026. U žalovaného od února roku 2025 nastala změna, neboť pracoval na gymnáziu, celkem jeho příjmy činily 47 000 Kč, po třech měsících, tj. od května 2025, se mu zvýšily příjmy na 50 000 Kč až do konce října 2025. I následně má od listopadu nadstandardní příjem ve výši 40 000 kč měsíčně. Naopak nebyl schopen doložit, že od srpna do října roku 2025 měl výdaje na bydlení. Ač je uvedené výživné od ledna 2026 nyní nadstandardní (téměř 30 % platu žalovaného), soud přihlédl ke skutečnosti, že manželé (tedy i žalobkyně) sdílejí náklady na bydlení a hradí hypotéku. Žalovaná tedy část prostředků musí vydávat na splátky hypotéky, čímž se její sociální úroveň, resp. schopnost se živit snižuje. Dále soud zohlednil, že účastníci nemají krom nemovitosti žádný významný majetek. Žalovaný si nežije nad poměry, když vlastní automobil , značka, rok výroby 2007. Dále soud přihlédl ke skutečnosti, že žalovaný již nemá povinnost hradit splátky 3 000 Kč , název, univerzitě v , adresa, jakožto splátku za studium, neboť byl dluh již uhrazen. Pokud jde o výdaje obou účastníků, pak bylo prokázáno, že oba hospodaří s finančními prostředky hospodárně. Vyšší náklady jsou spojené v podstatě jen s jejich faktickou rozlukou. S ohledem na tento závěr soud podle ust. § 697 odst. 1 uzavřel, že žalovaný měl jako manžel vůči žalobkyni vyživovací povinnost a je povinen přispívat jí na výživu, aby byla zajištěna zásadně stejná hmotná a kulturní úroveň obou manželů, aniž by taková povinnost byla ve smyslu ust. § 2 odst. 3 o. z. v rozporu s dobrými mravy. Při vymezení rozsahu vyživovací povinnosti žalovaného jako manžela vůči žalobkyni, tj. od 13. 10. 2025 do 7.1.2026 soud přihlédl podle ust. § 690, § 697 odst. 2 o. z. ve spojení s ust. § 913 odst. 1 o. z. k odůvodněným potřebám žalobkyně a jejím majetkovým poměrům, jakož i ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného. Ve smyslu ust. § 690 o. z. soud přitom vycházel ze skutečnosti, každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti tak, aby životní úroveň všech členů domácnosti a výživa každého z manželů byla v rozsahu stejné životní úrovně. S ohledem na úhrady žalovaného v daném období by byla částka ve výši 7 000 Kč požadovaná žalobkyní značně excesivní. Soud považuje v daném případě za přiměřené výživné manželky s účinností od 13. 10. 2025 do , datum, v částce 4 500 Kč měsíčně. Na stanoveném výživném vznikl dluh za říjen ve výši 2 758 Kč (19 dní), za listopad 4 500 Kč, za prosinec 4 500 Kč a za leden 1 016 Kč (7 dní). Celkem tedy 12 774 Kč (viz výrok I. tohoto rozsudku). S účinností od , datum, má ze zákona, žalovaná nárok pouze na výživu v přiměřeném rozsahu. Soud uvážil, že byly splněny podmínky dle § 760 o.z., kdy nemožnost žalobkyně se sama živit je objektivní. Manželství trvalo 7 let, žalobkyně hospodaří s financemi hospodárně, avšak při úhradě všech závazků se jí nedostává volných finančních prostředků. Žalovaný má dostatečné finanční prostředky, aby žalobkyni o ohledem na své příjmy podporoval finančně. Žalovaný podporoval finančně žalobkyni a děti i nad rámec výživného v období od ledna do února roku 2026 ve výši 10 030 Kč a následně hradil cca 20 300 Kč na společné dluhy. Ačkoliv se tak žalobkyni nedostává finančních prostředků soud uvážil, že potřebná vyživovací povinnost v daném období od , datum, ve výši 7 000 Kč, jak požadovala žalobkyně, by byla značně excesivní. Od ledna roku 2026 dle soudu musí žalobkyni postačovat výživné v částce 3 500 Kč, která na jedné straně odpovídá odůvodněným potřebám žalobkyně a jejímu právu na přiměřenou výživu a na druhé straně odpovídá schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného. Na stanoveném výživném vznikl dluh za dlužné období ledna ve výši 2 709 (24 dní), února ve výši 3 500 Kč a března ve výši 3 500 Kč, tj. v celkové výši 9 709 Kč (viz výrok II. a III tohoto rozsudku). Protože rozsudky zavazující k plnění výživného jsou podle ust. § 162 odst. 1 o.s.ř. předběžně vykonatelné, a protože žalovaný dosud žalobkyni na výživném manželky neuhradil žádnou částku, vznikl žalovanému dluh na výživném ve výši 22 483 Kč, a proto jej soud zavázal k zaplacení tohoto dlužného výživného ve lhůtě 1 měsíce. Závěrem soud poznamenává, že při změně výše zjištěných poměrů může každý z účastníků podat návrh na zrušení vydaného rozsudku.

16. V části nároku, ve které se žalobkyně domáhala stanovení vyživovací povinnosti v částce 2 500 Kč od 13. 10. 2025 do , datum, , a následně od , datum, do budoucna ve výši 3 500 Kč měsíčně, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků, když se jejich náhrady oba účastníci výslovně vzdali při jednání soudu.

18. Žalobkyně byla v řízení od povinnosti platit soudní poplatek ze zákona osvobozena dle § 11 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalovanému ovšem nebyla uložena povinnost zaplatit státu soudní poplatek, protože podle § 142 odst. 2 o. s. ř. každý z účastníků tak byl úspěšný co do cca 50 % (žalobou bylo uplatňováno 7 000 Kč a přiznáno bylo 3 500 Kč). Proto nepřešla poplatková povinnost na žalovaného a soud mu neuložil poplatek k úhradě.