17 C 168/2025

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Hrbkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 18 150,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 8 000 Kč za období od 6. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacenía) částky 10 150,81 Kč- zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 324,08 Kč od 22.4.2025 do5.9.2025- zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 324,08 Kč od 6.9.2025 dozaplaceníb) částky 121,02 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2025 po žalovaném domáhala zaplacení částky 18 150,81 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 19. 12. 2024 až do výše 51 300 Kč s možností postupného čerpání. Dle žalobních tvrzení se žalovaný zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. Při ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně zjistila, mj. celkový počet členů jeho domácnosti, ověřené čisté měsíční příjmy, výdaje a další. Dále žalobkyně ověřila, že se žalovaný nenachází ve výpisech z centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob (registr Starostové), katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 71 458 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil následující volitelné služby, v souladu s čl. VII smlouvy: služba „Presto“ za poplatek ve výši 162,83 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně vypověděla podle čl. 7 odst. 1 smlouvu ke dni 21. 4. 2025. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 7 999,97 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 159,11 Kč, smluvního úroku ve výši 9 705,71 Kč (1,016 % denně), poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení úroku 0,1 % denně z dlužné částky za prvních 90 dnů prodlení, který byl kapitalizován na částku 121,02 Kč. Žalovaný na úvěr ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě přes poučení a výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud vzal na základě předložených důkazů za prokázané, že mezi účastníky byla dne 19. 12. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v jeho prospěch částku až do výše 51 300 Kč (kreditní rámec). Poskytnuté prostředky měl žalovaný splácet v pravidelných denních splátkách ve výši určené podle článku 5. všeobecných obchodních podmínek. Byla sjednána pevná denní úroková sazba 1,016 % (RPSN 1787,81 %). Poplatek za vyplacení úvěru činil 1,99 % z čerpané částky. Žalovaný se dále zavázal platit poplatky za volitelné služby. Podle listiny Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Byl zjištěn ověřený (prostřednictvím bankovních výpisů) čistý měsíční příjem 71 458 Kč, zatímco žalovaný uvedl příjem ve výši 40 000 Kč. Byly zohledněny výdaje na bydlení 7 000 Kč, výdaje na půjčky ve výši 10 000 Kč, další nezbytné výdaje 10 000 Kč a ostatní zbytné výdaje ve výši 5 000 Kč. Žalovaný žije v domácnosti spolu s dalšími třemi osobami, s tím, že celkem 2 osoby v domácnosti jsou výdělečně činné. Závěrem žalobkyně konstatovala, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Dopisem ze dne 21. 4. 2025 žalobkyně sdělila žalovanému, že je v prodlení s plněním závazků v trvání 93 dní. Žalobkyně proto smlouvu s okamžitou splatností celého dluhu vypověděla a žalovaného současně vyzvala k zaplacení částky 19 025,81 Kč. K zaplacení stejné částky navíc spolu s náhradou nákladů právního zastoupení byl žalovaný vyzván i předžalobní výzvou odeslanou dne 2. 9. 2025. Uvedená skutková zjištění soud učinil z informací pro spotřebitele, ze smlouvy se všeobecnými smluvními podmínkami, z přehledu čerpání, z dokladů o ověření úvěruschopnosti, z výpovědi smlouvy a z předžalobní upomínky s dokladem o odeslání.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

7. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

9. Podle soudu bylo doloženo náležité ověření úvěruschopnosti žalovaného, když byly zjištěny údaje o jeho příjmech a výdajích, údaje o příjmech byly ověřeny. Žalobkyně tak splnila povinnost vyplývající z § 86 ZsÚ, a proto nelze dovodit, že by uzavřená smlouva byla neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZsÚ.

10. Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že ujednání smlouvy jsou absolutně neplatná dle ust. § 580 a 588 o.z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 1,016 % denně (371 % ročně) s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o.z. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v prosinci roku 2024 cca 9 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než 41násobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli 41násobek. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů. Dále soud zhodnotil, že zcela nepřiměřené je i celkové zatížení žalovaného všemi sjednanými úroky a poplatky, když RPSN dosahuje hodnoty 1787,81 %, uvedené další náklady jsou také v součtu zcela zjevně nepřiměřené.

11. Soud současně dospěl k závěru, že moderace nepřiměřených úroků podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů uzavírá smlouvy se zjevně neobvykle (excesivně) vysokými sazbami úroku z úvěru. Z toho vyplývá, že ve smyslu § 576 o. z. část smlouvy týkající se úroků a poplatků nelze oddělit od ostatního obsahu, když by k uzavření smlouvy za jiných parametrů patrně nedošlo. Nadto přistoupením k moderaci úroků by žalobkyně nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z., který stanoví, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29.6. 2023 sp.zn. 47 Co 87/2023 nebo rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, sp.zn. 35 Co 345/2022).

12. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného dle ust. § 2991 o. z., když se mu dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 8 000 Kč, když z poskytnuté částky 8 000 Kč žalovaný nezaplatil ničeho. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalovanému byla doručena výzva k plnění (předžalobní výzva). Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobkyní odeslána 2. 9. 2025. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalovanému dne 5. 9. 2025. Listina obsahovala výzvu k okamžité úhradě dluhu, přičemž žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 6. 9. 2025 do prodlení, žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

13. V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl (18 150,81 – 8 000= 10 150,81 Kč), neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu přiznané částky 8 000 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku) a naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu zamítnuté částky 10 150,81 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku). Z celkově žalované částky tak byl převážně úspěšný žalovaný, kterému ovšem žádné náklady v řízení nevznikly. Soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

15. Lhůtu k plnění dle výroku I. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.