17 C 170/2025

Plný text

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Hrbkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená datum bytem adresa o 35 501,07 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 35 501,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 191,23 Kč za období od 15. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2025 po žalované domáhala zaplacení částky 35 501,07 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 26. 8. 2024. Žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 44 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, a to v období od 25. 9. 2024 do 17. 2. 2026. Při ověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně zjistila, mj. celkový počet členů její domácnosti, ověřené čisté měsíční příjmy, výdaje a další. Dále žalobkyně ověřila, že se žalovaná nenachází ve výpisech z centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob (registr Starostové), katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 18 100 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla s žalovanou uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila následující volitelné služby, v souladu s čl. VII smlouvy: služba „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 186,66 Kč, službu „Presto“ za poplatek 165 Kč a informační sms servis za poplatek ve výši 75,84 Kč. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně vypověděla podle čl. 7 odst. 1 smlouvu k 14. 5. 2025. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 16 699,24 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 253,19 Kč, smluvního úroku ve výši 18 309,84 Kč (0,933 % denně), poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 91,50 Kč, službu „Presto“ 123,30 Kč a poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 24 Kč. Žalobkyně žalobu později doplnila o sdělení, že před podáním žaloby žalovaná na dluh zaplatila celkem 22 433,26 Kč, a to s tím, že 300,76 Kč bylo započteno na jistinu a zbytek na příslušenství.

2. Žalovaná se k žalobě přes poučení a výzvu soudu nevyjádřila.

3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud vzal na základě předložených důkazů za prokázané, že mezi účastníky byla dne 26. 8. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 44 800 Kč (kreditní rámec). Poskytnuté prostředky měla žalovaná splácet v pravidelných denních splátkách ve výši určené podle 5. článku všeobecných obchodních podmínek. Byla sjednána pevná denní úroková sazba 0,933 % (RPSN 1 422,77 %). Poplatek za vyplacení úvěru činil 1,99 % z čerpané částky. Žalovaná se dále zavázala platit poplatky za volitelné služby. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli vyplývá, že na bankovní účet žalované č. , č. účtu, byla dne 26. 8. 2024 dvakrát připsána částka 4 000 Kč a dne 27. 8. 2024 částka 9 000 Kč, celkem tedy 17 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy provedla ověření úvěruschopnosti žalované. Byl zjištěn čistý měsíční příjem ve výši 18 100 Kč, jehož výše byla ověřena dle bankovních výpisů. Byly zohledněny pravidelné měsíční výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč a ostatní zbytné výdaje ve výši 10 000 Kč. Dále bylo zohledněno, že žalovaná žije ve společné domácnosti s další osobou, která je výdělečně činná. Dopisem ze dne 14. 5. 2025 byla úvěrová smlouvy žalované k témuž dni vypovězena, a to z důvodu prodlení se splácením úvěru v délce trvání 92 dnů. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána tzv. předžalobní výzvou, která byla odeslána dne 2. 9. 2025 na adresu trvalého pobytu žalované. Uvedená skutková zjištění soud učinil z informací pro spotřebitele, z úvěrové smlouvy se všeobecnými smluvními podmínkami, z přehledu čerpání, z dokladů o ověření úvěruschopnosti, z výpovědi smlouvy a z předžalobní upomínky s dokladem o odeslání.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

7. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsÚ“).

9. Podle soudu bylo doloženo náležité ověření úvěruschopnosti žalované, když byly zjištěny údaje o jejích příjmech a výdajích, údaje o příjmech byly ověřeny. Žalobkyně tak splnila povinnost vyplývající z § 86 ZsÚ, a proto nelze dovodit, že by uzavřená smlouva byla neplatná ve smyslu 87 odst. 1 ZsÚ.

10. Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že ujednání smlouvy jsou absolutně neplatná dle ust. § 580 a 588 o.z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 0,933 % denně (340 % ročně) s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o.z. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v srpnu roku 2024 cca 9 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než 37násobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004), nikoli 37násobek. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů. Dále soud zhodnotil, že zcela nepřiměřené je i celkové zatížení žalované všemi sjednanými úroky a poplatky, když RPSN dosahuje hodnoty 1422,77 %, uvedené další náklady jsou také v součtu zcela zjevně nepřiměřené.

11. Soud současně dospěl k závěru, že moderace nepřiměřených úroků podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů uzavírá smlouvy se zjevně neobvykle (excesivně) vysokými sazbami úroku z úvěru. Z toho vyplývá, že ve smyslu § 576 o.z. část smlouvy týkající se úroků a poplatků nelze oddělit od ostatního obsahu, když by k uzavření smlouvy za jiných parametrů patrně nedošlo. Nadto přistoupením k moderaci úroků by žalobkyně nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z., který stanoví, že ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29.6. 2023 sp.zn. 47 Co 87/2023 nebo rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2023, sp.zn. 35 Co 345/2022).

12. S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 o. z., když se žalované dostalo plnění z neplatného právního jednání. S ohledem na to, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 17 000 Kč a před podáním žaloby uhradila částku 22 433,26 Kč, což vyplývá z tvrzení žalobkyně. Žalovaná tak celou poskytnutou částku uhradila a bezdůvodné obohacení na její straně netrvá. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako celek zamítl (výrok I.).

13. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná byla v tomto řízení plně úspěšná, avšak žádné náklady jí v řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (výrok II.).